PŘEDMLUVA
Jak si každý den udělat dovolenou
Dnes
je první den vašeho nového života. Otevřením této knihy se vydáváte na cestu, která vás povede k manifestaci vašich životních snů. Abyste po této cestě mohli jít, budete muset definovat, kým jste a co vlastně obsahuje váš životní plán. Je to zásadní věc, protože lidská bytost je zvíře, které musí samo sebe vymezit, jinak jej budou vymezovat druzí. Dovolte druhým lidem, aby vám říkali, kým jste, a zjistíte, že se poměrně rychle ocitnete v kleci jejich potřeb a očekávání. Zjistíte, že jste uvězněni v rámu obrazu, který má navždy zůstat stejný. Tíha historie, které byste se rádi zbavili, bude dvojnásobná, protože vám ji ostatní budou stále znovu nakládat na hřbet. Bude se vám těžko dýchat pod nízkými stropy stísněných příbytků lidí, jejichž přesvědčení o světě a o vaší roli v něm jsou omezená.
xi
Díky této knize se můžete z těchto klecí a rámů vymanit a zmapovat svůj vlastí životní směr, který vás zavede do prostoru svobody tvoření, jejž nazývám Území lva. Abyste se tam dostali, potřebujete najít klíčový příběh svého života, vyprávět ho a žít tak, že ho přijmou i ostatní. Pokud nevíte, že váš život obsahuje klíčový příběh, jste pravděpodobně uvězněni v malém příběhu, v jednom z těch omezujících příběhů, které vám lámou žebra a svírají hrdlo, že nemůžete dýchat, natož nahlas mluvit. Dostali jste se k této knize, protože jste připraveni se osvobodit, nárokovat si svůj významnější příběh a naučit se ho vyprávět tak dobře, že vás ostatní nejen uslyší, ale to velmi živé a tvořivé ve vás uvítají. Když hovoří lev, všichni naslouchají.
Osvojíte si přístup k životu, který nazývám aktivní snění. Jeho součástí je také pozornost vůči nočním snům, ale neomezuje se na ně a není ani nezbytně o tom, co se děje v noci. Je to metoda vědomého žití. Když budete aktivně snít, začnete si všímat, že k vám svět hovoří jiným způsobem.
Zatímco píšu tyto řádky, přítel na Facebooku do mě šťouchl
citátem Henryho Davida Thoreaua: „Kráčejte sebejistě ve směru svých snů. Žijte život, který jste si vytvořili ve svých představách.“
Tento citát je dost jasný; existuje celý průmysl, který se věnuje reprodukci této myšlenky na tričkách, zástěrách, plakátech, náramcích a magnetech na ledničku. Možná ho máte na hrnku na kávu, stejně jako já.
Thoreauova slova jsou skvělou praktickou radou, jak žít vědomě svůj život, ale pouze pokud je dokážeme zbavit klišé, které se usadí jako prach, jakmile se nějaká myšlenka cituje tak často, že se z ní vytratí pointa.
Zkuste to tedy hned teď , a čtěte tato slova. Říkejte si je nahlas.
A přijměte je za svá, například takto: „Kráčím sebejistě ve směru svých snů. Žiji život, který jsem vytvořil ve svých představách.“
Cítíte nějaký pohyb vpřed? Vyžaduje to další krok. Nyní se rozhodněte pro jednu věc, kterou během dne nebo večer uděláte, jíž potvrdíte, co je nyní vaší živou, osobní afirmací, že následujete své sny (přítomný čas) a žijete život, který jste vytvořili ve svých představách. Nebuďte vágní a nesnažte se být za každou cenu spirituálně korektní. Udělejte jednu věc, aby tento skvělý životní plán začal fungovat. Může být tak prostá jako naplnit si Thoreauův hrnek další dávkou kávy a zajistit si tak propojení s nějakým skvělým řešením problému nebo tvůrčím činem, nebo heřmánkovým čajem, který vás osladí a zjemní.
Tento malý plán omést prach klišé z Thoreaua je příkladem toho, jak můžeme aktivní snění praktikovat coby způsob vědomého žití. Přijímáme to, co nám svět nabízí, jako výzvu, abychom se obrátili určitým směrem a učinili svobodnou volbu.
Lidé praktikující aktivní snění činí volby. Naučíme se rozpoznat, že vždy máme volbu, ať už je situace, v níž jsme se ocitli, jakákoli. Rozhodneme se přestat utíkat před netvorem – jenž může být naší vlastní silou, která nás pronásleduje – otočíme se a postavíme se mu, abychom se s ním mohli konfrontovat. Rozhodneme se nepřistupovat na omezující přesvědčení nebo omezené modely reality, které nám nabízejí ostatní. Naučíme se od Viktora Frankla, příkladného aktivního snícího, že snění o svých možnostech lze pěstovat dokonce v nacistickém táboře smrti. Že když takové snění dokážeme rozvíjet dostatečně silně, přenese nás za hranice děsu a zoufalství do svobody a radosti.
V jedné perské tradici existuje rytířský řád duchovních bojovníků známých jako fravartišové. Rozhodli se vstoupit do tohoto světa a bojovat za dobro. Pohybují se v tomto světě se znalostí vyššího světa. Jsou naladěni na tajný řád událostí za hranicemi faktů hlásaných v médiích a zaznamenaných v našich kalendářích.
Osvětimi, lidské bytosti potřebují znát smysl, stejně jako potřebují jíst a pít.
Příběhy jsou lepší učitelé než teorie. Tato kniha vám pomůže najít váš významnější a odvážnější příběh, takový, který vás povzbudí v otevřenosti pocitům a dodá vám kuráž, pomůže vám projít těmi nejtemnějšími dny. Váš příběh uslyší a přijmou ostatní.
Pojďme tedy začít příběhem z cesty, abyste získali představu, co znamená být aktivním snícím v obyčejný den.
Můj první let toho dne má zpoždění, a když přistaneme v Chicagu na letišti O’Hare, hlasová zpráva z aerolinek mě informuje, že jsem zmeškal přípoj a byla mi vytvořena rezervace na kombinaci
letů, kterými se do své destinace dostanu o sedm hodin později, což je moc pozdě na večeři a večerní program, který jsem si naplánoval. Ach běda. Ale počkat, dívám se na hodinky a vidím, že bych stačil doběhnout z jednoho konce rozsáhlého letištního komplexu na druhý a nakonec přípoj stihnout.
Když bez dechu dorazím k odletové bráně, letadlo je stále na zemi, ale dveře se před minutou zavřely, a ne, neexistuje možnost, že by je otevřeli. „Ale mohl byste stihnout náš další let do Seattlu,“ říká úředník u brány. „Odlétá za třicet minut.“ Jak je to možné? Let má zpoždění více než tři hodiny. Další běh na druhý konec haly C, kde to moc slibně nevypadá. Nad úzkostnými tvářemi, v nichž je vepsané dlouhé zpoždění, vidím na informační obrazovce více než deset lidí na čekací listině.
xiv Aktivní snící se ve světě zapojují podobným způsobem. Činíme volby. Víme, kdo jsme a odkud přicházíme, že naše životy mají smysl a účel a že část účelu je vytvářet smysl a pomáhat ostatním, aby smysl nacházeli ve svých životech při každé příležitosti. Jak nás naučil Viktor Frankl, který se povznesl z pekla
Zhodnotím tři úředníky u přepážky. Jeden z nich má větší šmrnc než další dva a má poměrně exotické jméno: Valerio. Zvolím si ho jako muže, se kterým se poradím.
„Valerio,“ oslovím ho. „Mám podezření, že jste kouzelník a že pro vás bude potěšením vykouzlit pro mě místo, které teď neexistuje.“ Přijme mé tvrzení věcně s velmi mírným náznakem úsměvu ve vráskách kolem očí a úst. Nevypadá to dobře, oznámí mi s politováním. O trošku zvýším svou hodnost a řeknu mu, že létám často a mám tedy právo na status s prioritou. Dobrá, to by mohlo pomoci, ale nic nemůže slíbit. Mám se zeptat později.
O dvacet minut později všichni nastoupili do letadla, kromě pasažérů, kteří jsou na čekací listině, včetně mě. Dveře se zavírají, když mi náhle někdo podstrčí palubní lístek, který neměl existovat. Brzy sedím na prostředním sedadle na konci autobusu, kolena nepohodlně natlačená proti sedadlu přede mnou, ale s vítězoslavným pocitem.
Chlapík po mé levici snad zachytil mou náladu a zahájil konverzaci. Brzy mi vypráví svůj životní příběh. Stan je solí země, typický příslušník dělnické třídy. Třicet let pracuje pro stejnou společnost, vyrábí a propaguje protipožární zařízení. Firma se k němu chovala hezky a on věří, že dostane slušnou penzi, až odejde do důchodu. Myšlenky na důchod mu ale nahání strach. Tři jeho přátelé do půl roku po odchodu do důchodu náhle zemřeli.
Potřebuje s tím pomoci a vcelku přímo se mě zeptá, co bych mu navrhoval.
„Řekněte mi, co rád děláte,“ odpovím. „Řekněte mi, co rád děláte jen z čirého potěšení z té činnosti.“
Chvíli o tom přemýšlí. Potom odpoví: „Miluji vodu. Dřív jsem se potápěl. Narodil jsem se blízko vody na Rhode Island, kde je pláž hned za rohem v každém směru, kterým se vydáte.“
„Jsou to ty pláže, na které pomyslíte, když si sám sebe představíte u vody?“
Říká mi, že se kvůli práci přestěhoval do Severní Karolíny a že i tam je pláž, kterou má rád.
Co má ještě rád?
„Jsem rád s rodinou, s komunitou.“ Vyrostl ve velké rodině, je z dvanácti sourozenců. Neměli toho moc, ale měli jeden druhého. „A rád oplácím.“ Vysvětlí mi, že se nedávno s několika svými bratry složili a koupili rodičům dům. Jak říkám, tenhle chlapík je solí země.
Co dalšího má rád? „Mám rád perfektní martini,“ řekne s lišáckým úsměvem. „Žádný ovocný nápoj.“
Obrátím debatu na dovednosti. V čem je opravdu dobrý?
„V přípravě snídaně.“
Překvapí mě, že odpoví okamžitě a bez rozmýšlení. Vzpomíná, že měl jako dítě často na starosti prostírání stolu na snídani pro svou obří rodinu. „A miloval jsem to. Velmi rád jsem se staral o všechny. A nemusel jsem umývat nádobí po smažení slaniny.“
V čem je ještě dobrý? Ví toho hodně o prevenci, zamezování a hašení požárů. Je skvělý ve vodě a na silnici za volantem. Je týmový hráč a rád propojuje lidi.
Po chvíli říkám: „Povím vám pár věcí a chci, abyste předstíral, že posloucháte popis muže, kterého neznáte. Co vy na to?“
Zaujalo ho to. Začal jsem mu vyprávět příběh o muži s různými vášněmi a dovednostmi a potřebě je propojit. Během vyprávění jsem zvedal ruce a nechával je klesat, jako bych žongloval. Když jsem zvedl levou ruku blíže k srdci, mluvil jsem o vášních, o oplácení, o péči o velkou rodinu a pití perfektního martini. Když jsem zvedl svou pravou ruku, mluvil jsem o dovednostech od hašení požárů až po přípravu snídaně.
„Co vidíte dělat muže ve druhé polovině jeho života, který má kombinaci těchto vášní a dovedností?“
Stan se na chvíli zamyslí a pak říká: „Vlastní a provozuje restauraci na pláži v Severní Karolíně.“
„Restauraci. Opravdu?“
„Ano, staromódní rodinnou restauraci.“
„Kde připravujete tři sta snídaní.“
„Přinejmenším. A umí namixovat alespoň jedno hloupé martini.“ Zase ten lišácký výraz. „Hele,“ říká Stan a plácá mě po rameně, „musím vám poděkovat. Cítím se více rozrušený a nabitý, než jsem kdy byl od doby, co jsem chodil na rande. V hlavě už začínám vymýšlet podnikatelský plán restaurace, a myslím, že pro ni znám perfektní místo. Myslím, že jste na špatném sedadle ve špatném letadle jen kvůli mně.“
Dá si pořádný hlt piva a ptá se: „Co budete dělat vy, až půjdete do důchodu, Roberte?“
„Odpověď znáte.“
Počkám na něj, dokud na to nepřijde. „Á, jasně, vy nikdy nepůjdete do důchodu, protože milujete to, co děláte.“
„To je pravda. Myslím si, že zásadním trikem v životě, ať už jste kdekoli na cestě, je dělat to, co milujete, a nechat vesmír, aby to podporoval. Když děláme to, co milujeme, máme každý den dovolenou.“
Měl jsem ten den radost, že sedím na špatném sedadle ve špatném letadle, které mě dopravilo na letiště v Seattlu ve stejném čase, kdy mělo přistát letadlo správné, i když mému zavazadlu trvalo dalších dvanáct hodin, než mě dostihlo.
Smířím se téměř s čímkoli, co má hodnotu příběhu, a tohle byl skvělý příběh, který jsem u večeře převyprávěl svým studentům, učitelům aktivního snění ve výcviku.
Příběh muže, jehož snem se ukázala být restaurace na pláži, berte jako ochutnávku toho, co najdete v této knize. Daří se nám lépe, když jsme ochotni setkat se s neočekávaným a improvizovat, jakmile se naše plány rozpadnou. Bude se nám dařit ještě lépe, když se probudíme do skutečnosti, že životem procházíme jako magnety v synchronicitách, které přitahují lidi a události podle toho, jaký máme postoj a jakou energii s sebou neseme. Když jsme nabití smyslem, náš magnetismus se zvyšuje. Když následujeme své poslání, pohybujeme se v přirozeném poli snů. Přitahujeme k sobě nové spojence, události a zdroje. Náhodná setkání a nevinné shody okolností nás podporují a usnadňují nám průchod cestami, které jsou nevysvětlitelné pro ty, před nimiž jsou duchovní zákony lidské existence skryty.
Co jsme se Stanem společně v letadle udělali, je všedním příkladem toho, jak si můžeme vzájemně pomáhat pěstovat životní sny. Na konci letu měl Stan plán na důchod a já jsem měl radost, že jsem mu mohl pomoci jej vytvořit. Připravovat snídaně pro tři sta lidí v restauraci nemusí být mým snem, až půjdu do důchodu, nebo vaším, ale nesmíme nikdy posuzovat, jak jiní lidé následují své zvolené poslání (dokud neubližují sami sobě nebo zemi). Trik je dělat to, co milujete, a dovolit světu, aby vás v tom podpořil. Aktivní snící usilují o to, aby každou práci proměnili ve hru, aby každý den měli dovolenou.
Tři cesty aktivního snění
Existuje jedno veřejné tajemství: snění se výhradně netýká toho, co se děje během spánku. Jde o probuzení. V běžném životě se často nacházíme ve stavu náměsíčnosti, procházíme činnostmi, snažíme se držet předem nastavených plánů a naplňovat očekávání a požadavky druhých. Dovolíme druhým lidem určovat, co je důležité. Dovolíme jim definovat, kým jsme, co dokážeme a ne dokážeme a kým se máme stát. Řídíme se zvyky a pohání nás potřeba projít denní lopotou a zapomínáme, že naše životy mohou mít vyšší smysl.
Při snění se můžeme probudit do většího příběhu. Okamžik probuzení může nastat během nočního snu, když se dostaneme mimo svou cestu, kdy je jednodušší setkat se s něčím, co vybočuje z našich projekcí běžné denní mysli a konsenzuálních halucinací,
kterými je spřádána většina naší výchozí reality. Probuzení může nastat v mezní zóně mezi spánkem a bděním, kterou Francouzi dříve nazývali dorveille, což doslova znamená „spánek-bdění“. Může přijít v záblesku osvícení během procházky v přírodě, v okamžiku, kdy slunce vyjde nad horami a otevře stezku přes jezero. Probuzení může být tvrdě oddřeným vítězstvím. Může přijít za cenu nemoci, porážky nebo zoufalství plynoucího z běhu událostí nebo opakujících se zklamání, která na nás tlačí tak mocně, že musíme přezkoumat a přehodnotit všechno, co jsme kdysi považovali za dané. Možná budeme muset projít temnou nocí duše, než se slunce rozzáří o půlnoci, jak starodávní zasvěcenci popisovali moment, v němž vstoupili do plné zkušenosti velkých mystérií.
Zasvěcení se může dostavit způsobem známým pravým šamanům, když nás síla z hlubší roviny života uchopí, roztrhá na kusy a potom, když jsme znovu sestaveni, souhlasí s tím, že se stane naším životním spojencem. Andělé se mohou zjevit divocí jako tygři, nebo jako tygři. Svou sílu nemusíme skutečně lovit; ta od věků a navěky loví nás. Abychom se probudili a uviděli životního průvodce, toho, který nás nesoudí a je stále s námi, nemusíme přejít poušť a postit se na vrcholu hory, pokud jsme nezapomněli, že duše duší je vždy nablízku a ztratí se nám pouze tehdy, když se my ztratíme jí.
Co je tedy aktivní snění ? Výraz je provokativně sestaven tak, aby nás vytřásl z pohodlného a omezeného předpokladu, že snění je pasivní činností, něčím, co se děje, když jdeme spát, a může, ale nemusí být čímkoli více než jen náhodnými chemickými vlnami v mozku, nebo zpracováním a zbavováním se „denních usazenin“. Jsem nesmírně vděčný za dar spontánních snů během spánku, těch, o které nežádáme a které často nechceme. Nastavují nám kouzelné zrcadlo, v němž se vidíme takoví, jací skutečně jsme. Můžeme se pak cítit
trapně anebo nás takový pohled může zmobilizovat. Sny nás nabádají, abychom provedli úpravu kurzu, když se dostaneme mimo trasu. Slouží jako hlas svědomí. Předkládají nám výzvy a příležitosti, které leží v naší budoucnosti, dávají nám šanci dělat lepší rozhodnutí na životních cestách. Sny během spánku nám ukazují, co se děje v těle, diagnostikují rozvíjející se problémy, než se projeví zdravotní symptomy, a ukazují nám, co tělo potřebuje, aby zůstalo zdravé. Ve spánku řešíme problémy a můžeme se probudit s jasností, energií a poznáním směru životního plánu, který nám scházel předešlou noc. A jak učí první lidé mé rodné Austrálie, osobní sny mohou být branou do času snění, který je mnohem více než kontejner osobního podvědomí; je větší realitou, v níž se můžeme setkat s předky a našimi pravými duchovními učiteli. Je to „všechno v jednom“, kde čas je vždycky teď a odkud události a situace fyzického života vyzařují do menšího světa času řízeného hodinami a lineární posloupností. Říkáme „měl jsem sen“, protože neznáme lepší způsob, jak to vyjádřit. Pravdou je, že by někdy bylo přesnější říct: „sen měl mě“, protože některé sny se na nás vrhnou jako jestřáb s vysunutými drápy na králíka. Přicházejí k nám návštěvy zesnulých přátel nebo členů rodiny, mnohdy s naléhavou potřebou nebo zprávou. Zaplaví nás obrovská vlna, která může vypadat jako tsunami na širém oceánu, nebo může představovat nesmírnost síly emoce narůstající v našem nitru, uvnitř rodiny nebo ve vztahu, která může zaplavit náš běžný rozum a vyvést nás z rovnováhy. Pracuji se spánkovými sny ve všech těchto variacích, a v mnoha dalších a vítám, když přicházejí, aby na mně vykonaly nějakou práci. Aktivní snění je mnohem více než jen metoda k dekódování spánkových snů. Pokud je pro vás tento přístup nový, odložte prosím všechny předchozí koncepce snové analýzy a interpretace tady a teď, hned u dveří. Vydáváme se na cestu do mnohem více
vzrušujících míst. I když jsou techniky, o kterých bude řeč, nové a originální, jsou zároveň nezměrně pradávné. Budeme se vracet na cesty vidění, vědění a léčení, které byly známé už našim předkům, pomáhaly jim udržet se na nebezpečné planetě naživu a umožňovaly jim komunikovat mezi sebou a rozumět i dalším životním formám země, která je obklopovala a promlouvala k nim.
Aktivní snění je způsob, jak být zcela přítomen v tomto světě a zároveň udržovat neustálý kontakt s jiným světem, světem za světem, v němž se nachází hlubší logika a smysl našich životů. Je to způsob, jak si vzpomenout a ztělesnit to, co duše ví o zásadních věcech; kdo jsme, odkud přicházíme a co je naším posvátným posláním v tomto životě i mimo tento život. Když ztratíme vědomosti o těchto zásadních věcech, ztratíme se i našemu většímu příběhu. Když nevíme, kdo jsme a kým se máme stát, můžeme bezohledně zraňovat sebe i ostatní.
Aktivní snění je disciplína, stejně jako jóga, archeologie nebo částicová fyzika. Znamená to, že obsahuje vzestupné úrovně praxe. Klíč k mistrovství v jakékoli oblasti je stále stejný; praxe, praxe, praxe. Zeptejte se jakéhokoli hudebníka. V knize Outliers (Mimo řadu , BizBooks, 2015) Malcolm Gladwell odkrývá zajímavá data, jimiž naznačuje, že rozdíl mezi vynikajícím a pouze dobrým prováděním jakékoli aktivity je ten, že hvězdný umělec si na konto připsal nejméně desítku tisíc hodin praxe. To zhruba odpovídá i mé zkušenosti. Copak? Bojíte se představy, že budete muset investovat deset tisíc hodin, abyste v aktivním snění byli vynikající? Nebojte se, praktikovat můžete každou noc a každý den a hodiny se rychle nastřádají. Ani trochu to nemusíte vnímat jako „práci“, protože praxe vás bude náramně bavit, neustále vás bude nabíjet a vy dokážete perlivým šampaňským vzrušení a zábavy naplnit jakékoli prostředí. Již dnes jste připraveni začít, protože čas je ve skutečnosti vždycky teď. Materiál i příležitosti jsou vám k dispozici.
