Filip Skoumal – Hádej, kdo jsem UKÁZKY: *** Nad purpurou ocelové sny se rodí a svíčky v koutě, cos zapálila k ránu, příjemně voní a plápolají jen tak tiše, aby naše těla nevzbudila, když jen tak lehce k sobě se tulí tempomat našich srdcí dávno zaprášený. Den v Paříži Do tmy se noří hvězdy na nebi, podzimem barvená Seina šeptá mořím, světla v ulicích slabě blikají, když básník, opilý vínem, ruce nad hlavu zvedá, zvony v kostele prosebně zní, noční krev, noční pláč někdo smyl, někdo umlčel jen proto, aby... dech parfémů ve vlasech šedi se ztratil. (napsáno 17. 12. 2017)
Oceán nevyslovitelných přání Zanechat jen tak stopy v písku, pro jednu z tisíců se zasmát, zůstat věrný jejímu stisku po jediném večeru u krbu roztát stát se podporou, pevným kamenem pro jiná, krásnější stvoření
mluvit o štěstí se žhavým plamenem nečekat, než zas zkamení říkat si stejná, přesto jiná slova dívat se na hladiny, tak klidné, tak tiché mít křídla, pod která se schová polonahá s bílým vínem Hádej, kdo jsem Jsem štěstí, co provází tě životem Jsem tenký jak papír, ale silný jak kmen stromu Jsem nejistota, co tě ovládá Když spěješ do dospělosti a nevíš, jakou cestou jít Jsem kometa, co září ti za okny, když spíš Jsem tvá múza, co kreslí verše do knih, když miluješ Jsem tichý pramen naděje, co podpírá tvé kroky Jsem ptačí zpěv, jenž uchovává tvé vzpomínky navždy živé Jsem cosi, o čem sníš, a přesto to můžeš mít Jsem archanděl Gabriel, co vyslyší prosby umírajících i jejich pozůstalých Jsem tvá krása, co hladí tvé vlasy a paprsky tisíce sluncí Rodím se každý den, umírám každou nocí Jsem malá kapka rosy v představách Když čteš tuto báseň … Už víš, kdo jsem?