UKÁZKA
UKÁZKA
Občanský a společenskovědní základ KOMPLET kolektiv autorů
Nakladatelství a vydavatelství
w w w. co m p u ter m ed i a. cz
R
UKÁZKA
Obsah Úvodní slovo..........................................................................7
POLITOLOGIE 1. Politologie jako věda....................................8 Politologie a politika.......................................................8 Politologie a její místo v systému věd..................10 Historický vývoj politického myšlení.................11
2. Stát.............................................................................14 Teorie vzniku státu..........................................................14 Definice, znaky a funkce moderního státu.....14 Typy států a forma vlády.............................................16 Státní občanství.................................................................17 Pohyb osob mezi státy.....................................................18
3. Ústavní systém / dělba moci.....................19 Vývoj našeho ústavního systému...........................19 Dělba moci..............................................................................20
4. Lidská práva.........................................................22 Lidská práva a jejich dodržování ve světě.........22
5. Člověk jako občan demokratického státu .............................................................................24 Občanská společnost.....................................................24 Politické strany.................................................................24 Nátlakové skupiny...........................................................25 Veřejná správa – státní správa a samospráva ...26 Horizontální a vertikální dělba moci................28 Volby a volební systémy................................................28
6. Demokracie a jiné formy vlád ..............31 Demokracie jako forma vlády.................................31 Principy a hodnoty demokracie..............................31 Autoritářské a totalitní režimy.............................32 Diktátoři 20. a 21. století.................................................33 Politické ideologie...........................................................36 Extremismus..........................................................................39
7. Mezinárodní integrace / Mezinárodní organizace ...............................................................40 Mezinárodní integrace.................................................40 Mezinárodní obchod......................................................40 Mezinárodní ekonomické organizace...............40 Organizace spojených národů (OSN)....................41 Severoatlantická aliance (NATO)..........................41
8. Evropská integrace.......................................42 Historie sjednocování Evropy...................................42
9. Evropská unie.....................................................44 Podstata fungování Evropské unie.......................44 Členské státy Evropské unie.......................................44 Symboly Evropské unie...................................................46 Pilíře Evropské unie..........................................................46 Volný pohyb osob – schengenský prostor........47 Politiky Evropské unie....................................................47 Obchodní politika Evropské unie............................48
10. Instituce EvropskÉ unie............................49 Hlavní instituce EVROPSKÉ UNIE . .............................49 Evropská rada.....................................................................49 Rada Evropské unie..........................................................50 Evropská komise.................................................................50 Evropský parlament........................................................51 Další důležité instituce Evropské unie...............52
11. Globalizace........................................................53 Podstata globalizace.....................................................53 Dopady globalizace na stát a společnost.......53 Konzumní společnost....................................................55 Trvale udržitelný rozvoj............................................55
Obsah právo 1. Právo a jeho historický vývoj...............56 Právo – vznik a jeho prameny....................................56 Vymezení a definice pojmu „zákon“.......................56 Právní systémy.....................................................................57 Vymezení a definice pojmu „právo“.........................58 Stručný přehled historického vývoje práva.....58
2. Právní normy......................................................62 Právní normy – struktura, druhy a klasifikace....62 Druhy právních norem..................................................63 Právní vztahy, skutečnosti a jednání..................65 Demokratický a právní stát........................................67
3. Ústavní právo......................................................68 Ústavní právo.......................................................................68 ÚSTAVA čESKÉ rEPUBLIKY...................................................68 MOC ZÁKONODÁRNÁ...........................................................69 MOC VÝKONNÁ........................................................................71 MOC SOUDNÍ.............................................................................72 NEJVYŠŠÍ KONTR. ÚŘAD A ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA.....73 ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA..........................................................74
4. Občanské právo.................................................75 Lidské svobody v právních předpisech................75 OBČANSKÉ PRÁVO..................................................................75 Vymezení soukromého práva.....................................75 Subjekty občanského práva........................................75 Ochrana osobnosti..........................................................76 Občanskoprávní vztahy...............................................77 Smlouvy...................................................................................78 Odpovědnost za škodu..................................................79 Dědické právo.......................................................................80 Funkce notářství..............................................................81
5. Rodinné právo....................................................82 Rodinné právo.....................................................................82 Manželství ............................................................................82 Registrované partnerství ...........................................83 Překážky v uzavření manželství ČI partnerství . ..83 Vztahy mezi manžely .....................................................83 Zánik manželství .............................................................83 Vztahy mezi rodiči a dětmi .........................................84 Náhradní rodinná péče ...............................................85
6. Pracovní právo.................................................87 Vymezení pracovního práva . ....................................87 Pracovní poměr..................................................................87 Převedení na jinou práci ..............................................89 Přesčasová práce A Přestávky v práci .................89 Zaměstnávání mladistvých, žen a zdravotně postižených lidí ................................89 Mzda ..........................................................................................90 Dovolená ...............................................................................90 Ukončení pracovního poměru ................................90 Prac. činnost vykonávaná mimo prac. poměr ......91
7. Obchodní právo................................................92 ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH.......................92 OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI....................................................92 DRUŽSTVO.................................................................................92 STÁTNÍ PODNIK........................................................................92
8. Živnostenské právo.......................................93 ŽIVNOSTENSKÝ ZÁKON........................................................93
9. Trestní právo......................................................94 Trestní právo obecně......................................................94 Dělení trestního práva..................................................94 Trestní právo hmotné....................................................94 Trestní sankce.....................................................................97 Trestní právo procesní, trestní řízení.................99
10. Lidská práva a svobody...........................102 Lidská práva a svobody................................................102 Ochrana lidských práv...............................................103
3
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET EKONOMIE 1. Základní ekonomické pojmy.................106 Předmět a definice ekonomie...................................106 Prvopočátky ekonomického chování...............106 Členění ekonomie............................................................106 Zákl. ekonom. otázky a ekonom. systémy.......107
2. Úvod do tržního hospodářství.........109 Potřeby...................................................................................109 Výroba.....................................................................................109 Zboží.........................................................................................110 Peníze....................................................................................... 111 Základní prvky tržního mechanismu...............112 Členění trhu.......................................................................112
3. Trh výrobků a služeb A ostatní trhy.....113 Poptávka................................................................................113 Nabídka..................................................................................113 Vzájemné působení nabídky a poptávky............113 Ostatní trhy........................................................................114
4. Doprovod. jevy tržního mechanismu....117 Nedokonalosti tržního mechanismu...............117 Monopolizace trhu.......................................................117 Další nedokonalosti tržního mechanismu.....118 Nezaměstnanost..............................................................118 Inflace....................................................................................119
5. Nástroje hospod. politiky státu........121 Monetární politika státu...........................................121 Fiskální politika státu.................................................121 Obchodní politika státu.............................................123 Důchodová a sociální politika státu................123
6. Národní hospodářství..............................124
Činnost obchodního závodu obecně................ 140 Řízení a organizace – management................... 140 Podpora prodeje – marketing................................. 141 Náklady, výnosy a výsledek hospodaření..... 143 Stanovení prodejní ceny............................................ 143
13. Daně a poplatky............................................144 Daňová soustava ČR...................................................... 144 Formy daní.......................................................................... 144 Poplatky............................................................................... 145 Povinnost dostát platbě daní a poplatků..... 145
14. Zaměstnání.......................................................146 Obecné podmínky zaměstnanosti občanů..... 146 Nabídka a poptávka na trhu práce .................... 147 Výběr pracovníků na určitý typ práce ........... 147 Odměňování a mzdy...................................................... 148 Uplatnitelnost na trhu práce.............................. 150
15. Osobní finance...............................................151 Bankovky a mince České republiky...................... 151 Způsoby placení............................................................... 151 Finanční produkty........................................................ 153 Blockchain a kryptoměny........................................ 154
PSYCHOLOGIE 1. Úvod do psychologie..................................156 Stručné dějiny psychologie.................................... 156 Hlavní směry psychologie........................................ 156 Předmět zájmu psychologie.................................... 158 Systém psychologických věd................................. 158 Biologický základ psychologie........................... 159
2. Vývojová psychologie................................161
Členění národního hospodářství.......................124 Členění podle principu financování..................124
Předmět zájmu vývojové psychologie.............. 161 Jednotlivá vývojová období jedince................... 161 Metody sledování vývoj. období jedince......... 165
7. Národohospodářské agragáty.........125
3. Psychické procesy..........................................166
Životní úroveň a její ukazatele.............................125 Toky v národním hospodářství............................126
8. ÚLOHA BANK V HOSPODÁŘSTVÍ ZEMĚ........127 Vznik bank A Funkce bankovek..............................127 Funkce a postavení centrální banky.............127 Funkce komerčních (obchodních) bank..........128
9. Cyklický vývoj trž. hospodářství....... 129 Ekonomický růst..............................................................129 Faktory ovlivňující ekonomický růst...............129 Hospodářský cyklus.....................................................130
10. Zahraniční obchod....................................131 Členění zahraničního obchodu...........................131 Clo a celní politika........................................................131 Výhody mezinárodního obchodu........................132 Ochrana vnitřního trhu před zahraniční konkurencí ....................................................................132 Podnikání v rámci Evropské unie..........................132
11. Obchodní závod............................................133 Obecná charakteristika podnikatelského subjektu................................................................................133 Registr živnostenského podnikání.....................133 Obchodní rejstřík............................................................133 Druhy živností..................................................................134 Vznik živnostenského oprávnění, provozování a zánik živnosti ...............................134 Obchodní závod...............................................................135 Obecná charakteristika obch. společnosti......135 Formy obchodních společností.............................136 Další formy podnikání.................................................138
12. Činnost obchodního závodu.............139 Majetek obchodního závodu..................................139 Tok peněz v obchodním závodu.............................139 Zdroje financování činnosti obchodního závodu ....................................................139
4
UKÁZKA
Podstata psychických procesů.............................. 166 Čití............................................................................................. 166 Vnímání................................................................................. 166 Představivost.................................................................... 167 Myšlení.................................................................................. 168 Řeč............................................................................................. 169 Inteligence......................................................................... 170 City (emoce)......................................................................... 170 Paměť....................................................................................... 171 Pozornost........................................................................... 172
4. Psychologie osobnosti.............................173 Přehled vybraných teorií osobnosti................ 173 Skladba osobnosti......................................................... 174 Psychické dispozice osobnosti............................... 174 Fyzická konstituce jako součást osobnosti člověka .......................................................176 Další charakteristiky osobnosti člověka.... 176 Integrace osobnosti člověka................................ 177 Psychologie životní cesty osobnosti člověka ................................................................................177 Duševní poruchy............................................................. 178 Základní typy zátěžových situací..................... 179 Způsoby eliminace zátěžových situací............ 179 Duševní hygiena.............................................................. 180
5. Psychologie činnosti, chování a jednání .................................................................182 Podstata psychologie činnosti a jednání........ 182 Druhy lidské činnosti obecně................................ 182 Vůle, volní jednání....................................................... 183 Konflikty............................................................................. 183
6. Sociální psychologie..................................185 Předmět a pojmy sociální psychologie............. 185 Proces socializace........................................................ 185 Způsoby socializace jedince.................................... 185
UKÁZKA
Další vlivy působící na proces socializace jedince ......................................................186 Sebeuvědomování jedince......................................... 186 Sociální interakce........................................................ 187 Komunikace........................................................................ 187 Postoje v sociální skupině........................................ 188
SOCIOLOGIE 1. Sociologie jako věda..................................192 Vznik a vymezení sociologie jako vědy............ 192 Významní představitelé sociologického myšlení ...........................................193
2. Člověk a společnost...................................195 Tradiční a moderní společnost............................ 195 Postmoderní společnost........................................... 195 Společenské procesy a změny................................. 196 Sociální hnutí.................................................................. 197 Sociální norma a deviantní chování............... 198
3. Člověk jako součást sociálních útvarů........................................................................199 Sociální seskupení a sociální skupiny.............. 199 Komunita, dav a kolektivní jednání ................. 200
4. Rodina....................................................................201 Rodina, její funkce a typy........................................... 201 Socializace člověka A Gender............................... 201 Krize rodiny....................................................................... 203
5. Struktura společnosti.............................204 Nerovnost ve společnosti........................................ 204 Sociální stratifikace (rozvrstvení)................... 204 Sociální status a mobilita......................................... 206
6. Kultura a společnost.................................207 Člověk, příroda a kultura........................................ 207 Kultura, její druhy a funkce................................... 207 Masová kultura ve společnosti............................ 208 Multikulturní společnost....................................... 209
MÉDIA 1. Komunikace........................................................210 Pojem komunikace......................................................... 210 Komunikační proces..................................................... 210 Historie komunikace.................................................... 211 Masová komunikace..................................................... 211
2. Žurnalistika......................................................213 Pojem žurnalistika, její znaky a typy................. 213
3. Typy mediálních obsahů...........................214 Mediální obsahy a jejich žánry............................. 214 Zpravodajství.................................................................... 214 Publicistika......................................................................... 215
4. Média / Média v zábavě, reklamě a společnosti ......................................................216 Podstata a význam médií............................................ 216 Funkce médií....................................................................... 216 Veřejnoprávní a soukromá média........................ 216 Tištěná média..................................................................... 217 Audiovizuální (elektronická) média................ 218 Média a zábava.................................................................. 219 Média a reklama.............................................................. 219 Reklama a společnost................................................. 221 Současná reklama......................................................... 221
5. Vliv, omezení a nebezpečí médií............222 Vliv médií.............................................................................. 222 Média a vládní moc....................................................... 222 Vliv médií na děti a jejich vývoj............................. 223 Stereotypy a předsudky v médiích....................... 223
6. Regulace médií.................................................224 Vnější regulace a kontrola médií....................... 224
Obsah Autoregulace neboli vnitřní regulace médií .......................................................................................224 Svoboda slova................................................................... 224
7. Nová média..........................................................225 Elektronická média...................................................... 225 Internet jako prostor pro „submédia“............ 225 Problémy internetové komunikace................... 226 Netiketa................................................................................. 227
8. Svět fake-news a dezinformací...........228 Podstata a pojmy světa dezinformací............... 228 Dezinformační kampaň, její nástroje a techniky ..........................................................................232 Trollí farmy....................................................................... 232 Weby produkující a šířící „alternativní“ zpravodajství ...............................233 Jak rozpoznat dezinformace a obrana proti nim .......................................................234 Instituce a organizace v boji proti dezinformacím ...............................................................234 Závěrem k problematice dezinformací . ......... 235
FILOZOFIE 1. Co je filozofie....................................................236 Člověk a filozofie.......................................................... 236 Pojem „filozofie“ a jeho význam........................... 236 Filozofie a speciální vědy, filozofie a náboženství ..................................................................236 Základní filozofické pojmy a problémy.......... 236 Filozofické obory........................................................... 236
2. Antická filozofie ..........................................237 Předsókratovská filozofie.........................................237
3. Filozofie vrcholného období..............238 Sofisté . .......................................................................................238 Sókratés ....................................................................................238 Platón.........................................................................................239 Aristotelés..............................................................................239
4. Pozdní antika: Helénistická filozofie a filozofie OBDOBÍ ŘÍMA ..........240 Stoicismus............................................................................ 241 Hédonismus......................................................................... 241 Skepticismus........................................................................ 241 Novoplatónismus........................................................... 241
5. Patristika a scholastika.........................242 PATRISTIKA .............................................................................242 Aurelius Augustinus (sv. Augustin)..................... 242 Scholastika (středověká filozofie) .................242 Raná scholastika; Anselm z Canterbury . .....243 Vrcholná scholastika; Tomáš Akvinský ........243 Pozdní scholastika; William Ockham .............243
6. Renesanční myšlení......................................244 Renesanční platónismus............................................ 244 Myslitelé období renesance.................................... 244 Mikuláš Kusánský........................................................... 244 Giordano Bruno.............................................................. 244 Niccolò Machiavelli.................................................... 244 Thomas More a Thommaso Campanella........... 244 Kosmologie – nový pohled na vesmír ............... 244 Mikuláš Koperník a Galileo Galilei.................... 244 Období reformace .......................................................... 245
7. Filozofie 17. a 18. století.............................246 Racionalismus a empirismus.................................... 246 René Descartes ................................................................. 246 Baruch Spinoza ............................................................... 246 Gottfried Wilhelm Leibniz ....................................... 246 Blaise Pascal ..................................................................... 247 Jan Amos Komenský ...................................................... 247 Francis Bacon .................................................................. 248
5
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET Thomas Hobbes ................................................................. 248 John Locke .......................................................................... 248 David Hume ......................................................................... 248 Osvícenství . ....................................................................... 249 Jean-Jacques Rousseau ............................................... 249 Immanuel Kant ................................................................ 249
8. Filozofie 19. století.......................................250 NĚMECKÝ IDEALISMUS ..................................................... 250 Johann Gottlieb Fichte .............................................. 250 Friedrich Wilhelm Joseph Schelling ................. 250 Georg Wilhelm Friedrich Hegel ........................... 250 Søren Kierkegaard ....................................................... 250 IRACIONALISMUS . .............................................................. 251 Arthur Schopenhauer ............................................... 251 Friedrich Nietzsche ...................................................... 251 Pozitivismus a utilitarismus ................................... 252 Auguste Comte ................................................................ 252 Jeremy Bentham A John Stuart Mill ................... 252 Karl Marx ........................................................................... 252 Dialektický materialismus ...................................... 253 Historický materialismus ........................................ 253
9. Filozofie 20. století.......................................254 Pragmatismus ................................................................... 254 Analytická filozofie ................................................... 254 Raný Wittgenstein ....................................................... 254 Pozdní Wittgenstein ................................................... 254 Novopozitivismus, Vídeňský kruh a Rudolf Carnap ............................................................255 Kritický racionalismus: Karl Popper ................ 255 Filozofie života: Henri Bergson ........................... 255 Fenomenologie: Edmund Husserl ....................... 256 Martin Heidegger .......................................................... 256 Jan Patočka . ...................................................................... 256 Existencialismus: Gabriel Marcel, Albert Camus, Jean-Paul Sartre a Karl Jaspers ...........256 Absurdita lidského údělu ....................................... 257 Gabriel Marcel: Beznaděj a naděje .................... 257 Albert Camus: Absurdno a revolta .................... 257 Jean-Paul Sartre: Svoboda lidské vůle ............ 257 Karl Jaspers: Svoboda jako dar ............................ 258 Filozofie dialogu: Martin Buber a Emmanuel Lévinas ....................................................258 Křesťanská filozofie ................................................... 258 Strukturalismus a poststrukturalismus....... 259 Postmoderni filozofie ................................................ 259 Jean-François Lyotard................................................ 259 Jacques Derrida............................................................... 259
RELIGIONISTIKA 1. Náboženství A náboženská víra.........260 Pojmy religionistika a náboženství................... 260 Náboženská víra a vyznání..................................... 260
2. Typologie náboženství A vznik náboženství ......................................261 Typologie náboženství............................................... 261 Vznik náboženství......................................................... 261 Hlavní světová náboženství................................... 261
3. Judaismus.............................................................262 Podstata judaismu.......................................................... 262 Posvátné texty judaismu............................................ 262 Smlouva – vyvolený národ...................................... 262 Náboženské směry a sekulární Židé................... 262 Modlitby, svátky a slavnosti, symboly.............. 263 Symboly, specifické prvky náboženského života .................................................263
4. křesťanství........................................................264 Křesťanství v pojmech................................................. 264 Posvátné texty křesťanství..................................... 264 Obsah a smysl Ježíšova učení a působení.......... 264
6
UKÁZKA
Náboženské směry křesťanství.............................. 265 Křesťanské svátky, svátosti, symboly a praxe ..................................................................................265
5. islám........................................................................267 Islám v pojmech ............................................................... 267 Posvátné texty islámu . .............................................. 267 Učení islámu ..................................................................... 267 Vztah islámu k jiným náboženstvím ................. 267 Etika islámu ...................................................................... 268 Vývoj učení islámu ....................................................... 268 Pět sloupů islámu .......................................................... 268 Šarí´a, fatwa a problém džihádu ......................... 268
6. Hinduismus.........................................................269 Hinduismus v pojmech ................................................. 269 Učení hinduismu.............................................................. 269 Posvátné knihy hinduismu....................................... 269 Náboženská praxe, symboly..................................... 269
7. buddhismus .......................................................270 Buddhismus v pojmech ................................................ 270 Učení buddhismu – dharma ..................................... 270 Hlavní proudy buddhismu ....................................... 270
8. Filozoficko-náboženské systémy Číny .........................................................271 Konfucianismus .............................................................. 271 Taoismus ............................................................................... 271
9. Nová náboženská hnutí a sekty.........272 Nové náboženské směry a hnutí .......................... 272 Podstata a základní znaky sektářství ........... 272
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET
POLITOLOGIE POJEM
UKÁZKA
1. Politologie jako věda Politologie a politika
POLITOLOG
V současnosti rozlišujeme mnoho společenských věd. Samotné označení „společenské“ nám napovídá, že se jedná o vědy, které se zabývají člověkem nebo společností. Například (zjednodušeně řečeno) psychologie je věda zabývající se lidským chováním, sociologie zkoumá jednání lidí ve společnosti, sociální skupiny a strukturu společnosti, ekonomie se snaží o objasnění fungování hospodářského života společnosti, demografie se zabývá vývojem lidské populace – pracuje tedy s pojmy jako porodnost, úmrtnost a podobně. Čím se ale zabývá politologie?
Politolog je osoba, která se profesně věnuje zkoumání struktury politického, sociálního a ekonomického systému společnosti.
Politologie je společenská věda, která se snaží o objektivní zkoumání státu a jeho politických institucí. Zabývá se politickými systémy, činností politických stran, politických organizací a zájmových skupin, ideologiemi, mezinárodními vztahy a také tím, jak se lidé chovají v politickém prostředí.
POLITOLOGIE
Pojem pochází z řečtiny (polis = městský stát, logos = věda, rozum). POJEM
Velmi jednoduše bychom mohli chápat politologii jako nauku o státu.
SOUVISLOSTI Stát a jeho vnitřní politické uspořádání Jednou z oblastí, kterým se politologie věnuje, je tzv. srovnávací politologie. Mimo jiné sem patří porovnávání funkčnosti jednotlivých forem státu podle vnitřního politického uspořádání. Existuje více hledisek, podle kterých se státy rozčleňují: • typy států podle způsobu vlády (autokratické a demokratické státy), • typy států podle hlavy státu (monarchie a republika), • typy států podle jejich uspořádání (typicky unitární stát, federace a konfederace), • jiná hlediska dělení (právní stát, policejní stát, byrokracie, plutokracie, tyranie atd.). Podrobněji viz str. 17. Srovnávací politologie tedy např. zkoumá a porovnává (z pohledu občanů) možnost a míru ovlivňování chodu politiky u demokratických a autokratických států. Konkrétním příkladem může být srovnání míry politických svobod občanů demokratické Jižní Koreje a totalitní izolované Korejské lidově demokratické republiky.
Oblasti politologie Politologie se zabývá mnoha oblastmi, proto se dělí do několika disciplín: • obecná politologie − se zabývá historickým vývojem politologie, vývojem politologických škol a popisuje vztah politologie k jiným vědám; • politické teorie − jak plyne z názvu, těžištěm zájmu jsou politické teorie, a to jak v minulosti, tak i v současnosti; • srovnávací politologie − srovnává fungování různých forem států; • politické instituce − soustředí se na stát, dělbu moci, ústavu, státní správu a samosprávu; • mezinárodní vztahy − zkoumá vztahy mezi jednotlivými státy, organizacemi, zabývá se mezinárodním právem. V současnosti zaujímají mezinárodní organizace stále větší roli ve světovém politickém dění, proto se začíná tato disciplína vyčleňovat jako samostatný vědní obor. Část politologů se zamýšlí nad tím, jak by měl fungovat stát a jeho instituce. Jiní popisují jednotlivé politické jevy a další zase předpovídají, jak se bude politika vyvíjet (např. jaký dopad by mohlo mít na život občanů ČR vítězství té které politické strany nebo uskupení ve volbách). Zkoumání politologů můžeme rozdělit do tří základních směrů: 1. Normativní politologie − zabývá se tím, jak by společnost a politika měly fungovat; zahrnuje také hodnotové soudy. 2. Deskriptivní (popisná) politologie − popisuje politické jevy, politickou praxi a politické instituce. Popisuje tedy politickou realitu takovou, jaká je. 3. Predikativní (prognostická) politologie − snaží se předpovídat, jaká bude politická realita v budoucnu, a současně zkoumá, zda a do jaké míry lze budoucí vývoj ovlivnit.
Definice a vymezení politiky Již několikrát jste mohli narazit na pojem politika, politický. Co to ale politika je? Tak jako je možné chápat ekonomiku jako ekonomii v praxi, také politiku můžeme chápat jako politologii v praxi. Definic politiky existuje více, pro naše potřeby ji můžeme vymezit takto: Politika je specifický druh činnosti politických subjektů, jejichž cílem je prostřednictvím vlivu realizovat své zájmy, prosadit své cíle. Nástrojem k prosazení cílů a zájmů je politická moc, o jejíž získání subjekty usilují různými prostředky.
politologie = věda politika = činnost 8
Co si ale máme představit pod pojmem subjekt a objekt politiky? Co znamená vliv v politice? A o jakých různých prostředcích je v definici řeč? 1. Subjekt politiky − je např. politická strana, občanské hnutí, zájmová skupina, stát nebo mezinárodní organizace usilující o vliv nebo moc. Objekty politiky – jsou sociální skupiny, na které se působí.
UKÁZKA
5. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development, OECD) – mezinárodní ekonomická organizace založená v roce 1961. Hlavní cíle OECD: liberalizace mezinárodního obchodu a financí, ekonomické analýzy a hodnocení hospodářských výsledků jednotlivých zemí. OECD má 38 členů – jsou to Austrálie, Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chile, Irsko, Island, Itálie, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Kolumbie, Kostarika, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Mexiko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko a USA.
Organizace spojených národů (OSN) Organizace spojených národů, OSN (United Nations, UN) – mezinárodní organizace založená v roce 1945 celkem 51 státy (včetně Československa). V současnosti má 193 členských států, některé ale nejsou stálými členy, ale vstoupily do některé ze specializovaných agentur – tyto státy označujeme jako stálé pozorovatele. Členství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti, státy mají svá zastoupení – stálé mise, zejména v hlavním sídle OSN v New Yorku, ale také v Ženevě nebo ve Vídni. Hlavním posláním OSN je zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, zajištění mezinárodní spolupráce, rozvoj přátelských vztahů mezi národy, spolupráce na zlepšování životních podmínek chudých, odstraňování hladu, nemocí a negramotnosti, respektování práv a svobody druhých. Charta OSN je soubor pravidel, která vysvětlují práva a povinnosti všech členských států a určují, co je třeba udělat, aby státy dosáhly stanovených cílů. Při vstupu do OSN přijímá stát cíle a pravidla stanovená chartou. Výkonným orgánem je Rada bezpečnosti OSN, jíž přísluší základní odpovědnost za udržení mezinárodního míru a bezpečnosti; její rezoluce jsou právně závazné. Má 15 členů – 5 stálých a 10 nestálých. Stálými členy jsou USA, Velká Británie, Rusko, Francie a Čína. Tato pětice států disponuje právem veta, tzn. pokud některý z nich hlasuje proti, rezoluce není schválena.
Severoatlantická aliance (NATO) Severoatlantická aliance (North Atlantic Treaty Organization, NATO) – je vojenské sdružení zemí Severní Ameriky a Evropy. Jejím úkolem je zajišťovat společnou bezpečnost prostřednictvím politické a vojenské spolupráce, základním úkolem je kolektivní obrana členských států. Sídlem NATO je Brusel. Od konce studené války a nově také po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu v únoru 2022 přizpůsobila NATO své struktury a činnosti s cílem posílit bezpečnost v celé Evropě. ČR do NATO vstoupila 12. března 1999. Působnost NATO: organizace se vojensky angažuje v ozbrojených konfliktech světa (často i ve spolupráci s OSN, jejich mírovými jednotkami). Mimo to se aliance orientuje na diplomatické řešení válečných konfliktů a na mezinárodní humanitární pomoc.
Náměty pro samostatnou práci 1. Co je podstatou mezinárodní integrace? Jaké znáte instituce, které se významnou měrou podílí na tomto procesu? 2. V následujícím textu je popisována studená válka. Která z organizací vznikla jako obrana západních zemí před komunismem? „Jako studená válka se označuje stav politických sporů, vojenského napětí, zástupných válek a hospodářské konkurence, který vypukl po druhé světové válce (1939–1945) mezi komunistickými státy – zejména Sovětským svazem a jeho satelitními státy a spojenci – a západními státy, zejména Spojenými státy a jejich spojenci. Konflikt začal zhruba roku 1947 a trval do zániku Sovětského svazu roku 1991. Hlavní účastníci boj vedli především budováním vojenských koalic, pomocí zranitelným státům, zástupnými válkami, špionáží, propagandou, závody ve zbrojení, rivalitou při sportovních kláních a předháněním se v technické vyspělosti (např. kosmické závody).“ ... Zdroj: Wikipedie.cz
Byla to: ................................................................................................................................. OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development): http://www.oecd.org/ OSN (United Nations): http://www.un.org/en/index.html ; http://www.osn.cz/ Charta OSN: http://www.osn.cz/osn/charta-osn/ Rada bezpečnosti OSN (United Nations Security Council): http://www.un.org/en/sc/ Severoatlantická aliance (NATO – North Atlantic Treaty Organization): https://www.nato.int/
POLITOLOGIE SOUVISLOSTI Vybrané válečné konflikty, ve kterých zasahovalo NATO • Válečné konflikty v bývalé Jugoslávii (Bosna a Hercegovina, Kosovo) v 90. letech 20. století. • Intervence v Afghánistánu navazující na teroristické útoky na USA 11. září 2001. • Válka v Iráku v letech 2003–2011. • Zajištění bezpečnosti před piráty u Somálského pobřeží. • Intervence v Libyi v roce 2011. • Letecké údery NATO proti pozicím ozbrojenců Islámského státu na území Iráku. K nim se připojily i letecké síly Bahrajnu, Jordánska, Kataru, Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů na území Sýrie a Jemenu v období let 2014 až 2017.
Americká fregata potápí plavidlo somálských pirátů, březen 2010.
Příklad selhání vojenských jednotek OSN Dobytí enklávy Srebrenica srbskými jednotkami a následný masakr (červenec 1995) přibližně 8 000 chlapců a mužů se stal jedním z tragických vrcholů tříleté občanské války v Bosně a Hercegovině. Srebrenický masakr byl Mezinárodním soudním dvorem OSN označen za genocidu. Je to od konce 2. světové války druhá soudem definovaná genocida proti jinému národu. Mírové jednotky UNPROFOR pod nizozemským velením přitom mohly události zabránit... Na obrázku vidíte náhrobní kameny obětí srebrenického masakru, obec Potočari poblíž města Srebrenica.
Den, kdy začal masakr ve Srebrenici (11. 7. 1995): https://www.slavne-dny.cz/episode/ 694712/den-kdy-zacal-masakr-ve-srebrenici-11-cervenec 8:01
41
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET SOUVISLOSTI
UKÁZKA
8. Evropská integrace
Francká říše jako protiváha vlivu Byzantské říše
Historie sjednocování Evropy Úvahy o jednotné Evropě provázejí její obyvatele po staletí, již od nástupu křesťanství. Čím více se Evropa drolila na menší územní celky, tím častěji se objevovaly tendence tato malá území sjednotit.
Středověké a novověké snahy v uspořádání Evropy
Francká říše
Jedním z příkladů snah o sjednocování územních Karel Veliký celků může být Francká říše, státní útvar rozkládající se v západní Evropě mezi lety 481 až 814. Stala se rozhodující mocností v západní Evropě a protiváhou Byzantské říše na východě. Největšího rozmachu dosáhla Francká říše za Karla Velikého, který vládl v letech 768 až 814, podle jeho jména nazýváme toto období jako „karolinské“. Jeho dvůr stal centrem kultury a vzdělanosti velkého významu, vzniklo např. i nové písmo – karolinská minuskula (ukázka podpisu Karla Velikého níže). Stalo se základem pozdějšího malého písma abecedy, kterou používáme dodnes – latinky.
SOUVISLOSTI Nové státy v Evropě po 1. světové válce Během tohoto válečného konfliktu zanikly velké mnohonárodnostní státy: ruské impérium, německé císařství, Rakousko-Uhersko a osmanská říše. Evropa se „rozdrolila“ na mnoho menších územních celků: 1 Sovětský svaz, 2 Litva, 3 Lotyšsko, 4 Estonsko, 5 Finsko, 6 Polsko, 7 Československo, 8 Rakousko, 9 Maďarsko a 10 Jugoslávie. 5 4 2
3 1
6 7 8
9 10
42
Příkladem spojení několika samosprávných státních útvarů byla Svatá říše římská, od 15. století označovaná jako Svatá říše římská národa německého. Formálně zanikla v roce 1806 a místo ní se v Evropě objevila jiná říše – rakouská. A právě podunajská monarchie – Rakousko-Uhersko – bývá někdy připodobňována evropskému integračnímu uskupení, protože v sobě zahrnovala mnoho národů a národností. Zaniklo po ukončení 1. světové války v roce 1918, na jeho území vznikly nové státy.
Formování Evropy po 1. světové válce 1. světová válka byla prvním globálním válečným konfliktem v Evropě; postihla většinu Evropy a rozšířila se také na jiné kontinenty. Mír podepsaný dne 11. 11. v 11 hodin 11 minut roku 1918 ve francouzském Compiègne byl pro mnohé tak cenný, že začali uvažovat o myšlence mírového soužití v Evropě a o nástrojích, které by toto umožnily. Ideálním vzorem těchto snah byly Spojené státy americké. Mnozí politici zmiňovali potřebu vytvoření Spojených států evropských.
Státní znak Rakouska-Uherska
Panevropské hnutí „Manifestem“ těchto snah se stala kniha Paneurope Richarda Coudenhove-Kalergiho (1894–1972), která byla vydána roce 1923. Toto dílo dalo impuls panevropskému hnutí.
Richard Coudenhove-Kalergi
Panevropské hnutí je nejstarším evropským hnutím v Evropě. Jeho podstatou je politické a hospodářské sjednocení evropských států na principech demokracie a na společných křesťanských základech. Uskutečnění panevropské ideje nebylo úspěšné, důvody byly tyto: 1. Nedůvěra politiků v panevropské hnutí – většina tehdejších politiků nevěřila ve sjednocení Evropy. 2. Nacionalismus – je nepřátelský vůči jakémukoliv sjednocování, státy Evropy byly zmítána nacionalistickými politikami – zaměřovaly se na vlastní národní sebeurčení. 3. Fašismus – typickými rysy fašismu jsou silný nacionalismus, autoritativní vůdcovství, militarismus a silná ekonomická role státu. Mimo Itálii (kolébky fašismu) pronikl také do Německa, Maďarska, Rakouska, Rumunska či Skandinávie. 4. Nacismus – totalitní ideologie uplatňovaná v Německu v letech 1933–1945. Byla postavena na prvcích socialismu, nacionalismu, pangermanismu, fašismu a rasismu. 5. Nepředstavitelná idea zrušení státních hranic – na tehdejší dobu bylo nemyslitelné, že by mezi státy zmizely hranice vytyčující jejich suverenitu. 6. Vzájemná nedůvěra Francie a Německa – tyto země byly úhlavními nepřáteli, zvláště po 1. světové válce (Německo muselo Francii postoupit Alsasko a Štrasburk).
Pozadí úspěchu národního socialismu v Německu
SOUVISLOSTI
Špatná ekonomická situace (vrcholící světová hospodářská krize) byla živnou půdou pro totalitní režimy, především pak nacismus v Německu. V Německu bylo v období let 1932–1933 na 6 000 000 nezaměstnaných. Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP) vděčila za svůj volební úspěch v roce 1932 (kdy získala 37,4 % hlasů a stala se nejsilnější politickou stranou) především mladým nezaměstnaným Němcům. Své hlasy jí dala také podstatná část střední třídy (která přišla o své úspory během krize) a také lidé z venkova. A. Hitler po svém zvolení německým kancléřem (rok 1933) slíbil masivní podporu růstu průmyslu a výroby a radikální omezení nezaměstnanosti, což se v souvislosti s válečnou výrobou skutečně stalo. Kola válečného průmyslu se tak začala roztáčet a blížil se nový válečný konflikt, neboť sebevědomí Německa a Hitlera vzrůstalo... Den, kdy začal Pivní puč (8. listopad 1923): 8:17 https://www.slavne-dny.cz/episode/10014353/den-kdy-zacal-pivni-puc8-listopad-1923
UKÁZKA
Mapa EU
Legenda: členské státy EU státy vedoucí přístupová jednání státy s pozastaveným, resp. ukončeným jednáním
ISLAND
Reykjavík
POLITOLOGIE od června 2022
SOUVISLOSTI
FINSKO Helsinky
ŠVÉDSKO
Stockholm
Sídelní město Evropské unie
Tallin
ESTONSKO
Sídlem EU je Brusel, hlavní město Belgie. Na obrázku vidíte Vítězný oblouk, jednu z dominant Bruselu.
Riga
LOTYŠSKO
DÁNSKO
LITVA
Kodaň
IRSKO
Dublin
Vilnius
NIZOZEMSKO Berlín POLSKO NĚMECKO Varšava ČESKÁ Brusel BELGIE LUCEMBURSKO Praha REPUBLIKA SLOVENSKO Lucemburk Amsterdam
Paříž
FRANCIE
Štrasburk
UKRAJINA
Kyjev
Bratislava
Vídeň
RAKOUSKO MAĎARSKO MOLDAVSKO Kišiněv Záhřeb Budapešť RUMUNSKO SLOVINSKO Lublaň CHORVATSKO Bukurešť ITÁLIE Řím
ŠPANĚLSKO Madrid
Lisabon
Bělehrad BULHARSKO Podgorica SRBSKO Sofie ČERNÁ Skopje HORA SEVERNÍ Tirana MAKEDONIE ALBÁNIE
Ankara
TURECKO
ŘECKO Athény
PORTUGALSKO MALTA
KYPR
Valletta
Belgie Francie Itálie Lucembursko Německo
1950 1958 1958 1958 1958
Nizozemsko Dánsko Irsko Řecko Portugalsko
1958 1973 1973 1981 1986
Španělsko Finsko Rakousko Švédsko Česká republika
1986 1995 1995 1995 2004
Estonsko Kypr Litva Lotyšsko Maďarsko
Nikósie
2004 2004 2004 2004 2004
Evropskou unii tvoří (od 1. února 2020) 27 členských států. Od roku 1952, kdy základ současné EU položily Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko, se Unie rozšířila o další evropské státy. Dne 31. ledna 2020 ovšem EU opustilo na základě výsledků referenda Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Při prvních rozšířeních nebyla kromě obecných podmínek zakládajících smluv stanovena žádná kritéria, která by noví členové museli splnit. Situace zemí střední a východní Evropy se však značně odlišovala. Proto Evropská rada v červnu 1993 v Kodani (Dánsko) určila obecné závazné podmínky, tzv. kodaňská kritéria.
Kodaňská kritéria 1. Politická kritéria – kandidátská země musí mít stabilní instituce zajišťující demokracii, právní stát, dodržování lidských práv a práv menšin. 2. Ekonomická kritéria – země musí mít fungující tržní ekonomiku schopnou vypořádat se s konkurenčními tlaky uvnitř EU. 3. Kritérium přijetí acquis communautaire – země musí být schopná přijmout závazky vyplývající z členství, včetně cílů politické, hospodářské a měnové unie. V období let 1952–2013 se EU rozšířila celkem sedmkrát. Roku 1995 vstoupily do EU neutrální země Finsko, Švédsko a Rakousko. Největší rozšíření proběhlo v roce 2004, kdy přistoupilo 10 nových zemí, z nichž 8 bylo postkomunistických (mezi nimi v roce 2004 i ČR). Naposledy se Unie rozrostla o Chorvatsko, a to v roce 2013. Island podal přihlášku v roce 2009, v roce 2013 však přístupové pohovory pozastavil a v roce 2015 přihlášku stáhnul. V současné době má EU 7 kandidátských zemí (Albánie, Černá Hora, Srbsko, Severní Makedonie a Turecko, Ukrajina a Moldavsko).
Kandidátské státy vyjednávající vstup do EU V současnosti to jsou tyto kandidátské státy (uveden i rok udělení statutu): • Turecko (od roku 1999), Severní Makedonie (2005), Černá Hora (2010), Albánie (2014), Srbsko (2012), Ukrajina a Moldavsko (obě od roku 2022). Uznaným potenciálním kandidátem je Bosna a Hercegovina (přihláška podaná roku 2016) a Gruzie (přihláška od roku 2022). Členské státy EU v číslech: https://euroskop.cz/evropska-unie/clenske-staty/clenske-staty-v-cislech/
Malta Polsko Slovensko Slovinsko Bulharsko
2004 Rumunsko 2004 Chorvatsko 2004 2004 2007
2007 2013
SOUVISLOSTI Acquis communautaire *) Jde o francouzský termín, který se používá pro právní řád Evropské unie. Označuje souhrn všech právních pravidel v jakékoliv formě (závazných i právně nezávazných dokumentů – deklarace, prohlášení, Bílé knihy, strategie), která se vztahují k činnosti Evropské unie. Pojem je zakotven v Maastrichtské smlouvě. *) Poznámka – výslovnost pojmu: Acquis communautaire [aki komynotér]
SOUVISLOSTI Oficiální webový portál EU... ... naleznete na adrese: http://europa.eu/index_cs.htm
Najdete na něm informace o podstatě Evropské unie a o její historii, o politice, kterou prosazuje, o životě obyvatel EU, symboly EU, audiovizuální materiály apod.
45
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET
PRÁVO
UKÁZKA
1. Právo a jeho historický vývoj POJEM
ZVYKOVÉ PRÁVO
Zvykové právo je právní systém založený na obyčejích a zvyklostech daného společenství lidí. Tyto zvyky se většinou ustálily a byly všeobecně akceptovány. SOUVISLOSTI Vendeta Jako příklad uvádíme (ještě i dnes přežívající) povinnost a právo vendety – odplaty. Pojem vendeta pochází z italštiny (vendetta = msta). Používá se především pro krevní mstu (odplata typu „krev za krev“). V historii se v Evropě vendeta uplatňovala v určitých částech Albánie, Srbska a jižní Itálie (na Sicílii). V praxi představovala mstu za příkoří, které bylo učiněno. V případě, že viníka křivdy či zločinu nebylo možno dopadnout, rozšiřovalo se právo vendety i na další členy rodiny viníka. Tento fenomén je spjat i s pojmem „mafie“. Tyto zvyky se uplatňují i dnes bez ohledu na rozpor a konflikt s moderními způsoby práva ve formě zákonů, zejména pak v zemích s velmi nízkou vymahatelností práva, kdy postižený formou vendety bere do svých rukou spravedlnost. Na obrázku níže vidíte kamennou věž v Albánii, v níž byli ukrýváni viníci, jimž hrozila vendeta. Zůstávali zde až do právoplatného odsouzení.
Právo – vznik a jeho prameny Již od pravěku se vytvářela určitá organizace kolektivního života, která vyžadovala systém pravidel přiměřeného a všeobecně akceptovatelného chování a jednání, a tím pádem také systém sankcí a trestů pro jedince, kteří neplnili své funkce.
Zvykové právo Prvním systémem práva bylo (a částečně ještě někde je) právo zvykové. Bylo přenášené pouze ústní tradicí a dále vyvíjelo. Jeho pozůstatky nalezneme často i dnes v určitých uzavřených komunitách, popř. i větších celcích typu „kmen“ nebo „národnostní entita“. Zvyk, protože nebyl společensky vynutitelný, se postupně přeměnil na obyčej, přesněji řečeno právní obyčej, který tuto vlastnost již má. • Zvyk můžeme respektovat nebo nerespektovat, můžeme jej změnit. Za toto chování může (ale i nemusí) následovat postih. • Právní obyčej však již obsahuje (jako svou základní charakteristiku) společensky donucující, zavazující aspekt chování a jednání – tedy vynutitelnost takového způsobu jednání, jehož nerespektování je sankcionováno. K tomu, aby se obyčej stal právním obyčejem, je zapotřebí následující: 1. Obyčejové chování musí vykazovat znaky dlouhodobého generačního užívání. Musí být dlouhodobě zakořeněno v chování lidí. 2. Lidé musí být přesvědčeni o jeho závaznosti – pak právní obyčej přijímají, dodržují a respektují, cítí se jím být vázáni a povinováni jej dodržovat. 3. Musí existovat moc, síla vynutitelnosti takového chování – tedy moc, která dbá na dodržování těchto právních obyčejů, která by v případě porušování těchto pravidel donutila jedince či celé kolektivy k obnově jejich dodržování. Již právní obyčej tedy v sobě nese jeden ze znaků práva, kterým je možnost a zároveň nutnost sankce (postihu).
Vznik písemných právních norem Právní normy v sepsané podobě představují historicky vyšší stadium společenské regulace, které platí dodnes. Řídí se jím také většina zemí a jeho obyvatel. Právo, které je zakotveno ve formě textů a je veřejně přístupné, označujeme jako právo kodifikované. Jeho nejvýznamnějším druhem je pak právní norma označovaná jako zákon.
Vymezení a definice pojmu „zákon“ Definic pojmu „zákon“ je samozřejmě více, záleží na tom, zda se jedná o zákon v oblasti práva, vědy, zákony humanitních věd, zákony logiky, náboženské zákony apod. V následujících kapitolách se budeme věnovat pouze zákonu v oblasti práva. Z pohledu práva je zákon obecně závazný právní předpis stanovující (předepisující) chování jednotlivce i celého společenství lidí. Typické charakteristiky zákona jsou: • Zákon je stanoven nejvyšším představitelem (představiteli) státní moci a je závazný pro všechny. Zákon stanovuje chování lidí, úřadů i státu.
Prvky obyčejového chování ve výchově člověka Přestože nynější civilizovaná společnost má jiné způsoby právní regulace, při vývoji z dítěte do dospělého člověka procházíme způsobem vnímání světa, vztahů a jevů pomocí svých rodičů, vychovatelů a později učitelů. Představuje to seznamování se se společenskou regulací pomocí příkazů a zákazů obyčejového chování. Vzpomeňte si na své dětství a způsoby uvádění do života dospělých, na charakteristické projevy rodičovské regulace pomocí ustálených výrazů typu: „to se nesmí“, „tam nechoď, mohlo by se ti něco stát“, „na to si nesedej, zašpiníš se“, „toto musíš udělat, protože...“ atd. Jimi se rodiče snaží připravit svého potomka již odmalička na společensky přijatelné jednání a chování. 56
SOUVISLOSTI
UKÁZKA
V důsledku těchto možností vzniká několik řešení postupu legislativního procesu: • pokud se Senát do 30 dnů k návrhu zákona nevyjádří (nezabývá se jím), je zákon přijat; • pokud Senát návrh zamítne nebo přinese pozměňovací návrhy, pak putuje návrh zákona zpět do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR; • v ostatních případech se postupuje dále prezidentovi a ten je (zpravidla s předsedou vlády a předsedou Poslanecké sněmovny) podepisuje. Je zvyklostí, že zákony, které prezident vetoval, ale byly přijaty, tak prezident nepodepisuje; • pokud je zákon po odmítnutí prezidentem následně nadpoloviční většinou všech poslanců Poslanecké sněmovny opět schválen, vstupuje v platnost.
Moc výkonná Orgány moci výkonné v ČR tvoří podle ústavy prezident, vláda a systém státní správy (představovaný ministerstvy a jinými správními orgány státu). Moc výkonná se jinou terminologií také označuje jako moc exekutivní nebo přímo jako exekutiva.
PRÁVO
Prezidenti našeho státu Tomáš G. Masaryk 1 prezident
Československé republiky V úřadu: 14. 11. 1918 – 14. 12. 1935
Edvard Beneš 2 prezident ČSR V úřadu: 18. 12. 1935 – 5. 10. 1938 2. 4. 1945 – 7. 6. 1948 Za okupace od 21. 7. 1940 do 2. 4. 1945 ve funkci prezidenta ČSR v exilu
Emil Hácha 3 prezident ČSR V úřadu: 30. 11. 1938 – 14. 3. 1939
prezident Protektorátu Čechy a Morava
V úřadu: 15. 3. 1939 – 9. 5. 1945
Prezident republiky Prezident republiky je formální hlavou státu. Ujímá se úřadu složením slibu. Volební období prezidenta je pět let a začíná dnem složení slibu. Nikdo nemůže být v České republice zvolen prezidentem na více než dvě volební období za sebou. Z výkonu své funkce není nikomu odpovědný, nesmí být zadržen, stíhán pro přestupek ani trestný čin, pouze na základě žaloby senátu může být stíhán před Ústavním soudem pro velezradu. Trestem pak může být ztráta prezidentského úřadu pro nezpůsobilost a ztráta způsobilosti jej znovu nabýt. Mechanismus volby prezidenta ČR: Prezident ČR volen přímou volbou. Znamená to, že občané mohou sami vybírat z prezidentských kandidátů. Prezidentské kandidáty může navrhnout alespoň 20 poslanců Poslanecké sněmovny, případně alespoň 10 senátorů Senátu ČR anebo občané formou petice s alespoň 50 000 podpisy u daného kandidáta. Zvolený prezident republiky skládá slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor. Prezident ČR se může svého úřadu vzdát, ale nemůže být Poslaneckou sněmovnou odvolán. Současné pravomoci prezidenta ČR, k nimž není nutný podpis jiné strany: • Prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi. Svolává zasedání Poslanecké sněmovny a rozpouští Poslaneckou sněmovnu, pověřuje také případně vládu v demisi prozatímním vykonáváním jejích funkcí. • Prezident jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu i místopředsedy, jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem. • Prezident má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon (s výjimkou zákona ústavního), podepisuje zákony. • Jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, členy Bankovní rady České národní banky.
Klement Gottwald
4 prezident
Československé republiky V úřadu: 14. 6. 1948 – 14. 3. 1953
5
Antonín Zápotocký
prezident Československé republiky V úřadu: 21. 3. 1953 – 13. 11. 1957
Antonín Novotný 6 prezident Československé
socialistické republiky
V úřadu: 19. 11. 1957 – 22. 3. 1968
Ludvík Svoboda 7 prezident Československé
socialistické republiky
V úřadu: 30. 3. 1968 – 28. 5. 1975
Gustáv Husák 8 prezident Československé
socialistické republiky
V úřadu: 29. 5. 1975 – 10. 12. 1989
Václav Havel 9 prezident
České a Slovenské Federativní Republiky
V úřadu: 29. 12. 1989 – 20. 7. 1992
Pravomoci prezidenta přesně vymezuje Ústava ČR. V případě čl. 63, odst. 1 a 2 ústavy je k platnosti rozhodnutí prezidenta vyžadován podpis předsedy vlády (nebo jím pověřeného člena vlády). Jejich výčet je uveden v následujícím přehledu.
1 prezident České republiky V úřadu: 2. 2. 1993 – 2. 2. 2003
Současné pravomoci prezidenta ČR, vyžadující podpis (kontrasignaci) jiné strany: • Prezident zastupuje tak stát navenek, je také vrchním velitelem ozbrojených sil. • Přijímá, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a Senátu. Prezident také sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy (případně deleguje tuto pravomoc na vládu). • Prezident jmenuje a povyšuje generály, jmenuje soudce, uděluje a propůjčuje státní vyznamenání. • Prezident nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Má také právo udělovat amnestii.
2 prezident ČR V úřadu: 7. 3. 2003 – 7. 3. 2013
Senát Parlamentu ČR: http://www.senat.cz/ Seznam senátorů: https://www.senat.cz/senatori/ Oficiální stránky a pravomoci prezidenta ČR: https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr/pravomoci-prezidenta
Václav Klaus
Miloš Zeman 3 prezident ČR V úřadu: 8. 3. 2013 – 8. 3. 2023
Petr Pavel 4 prezident ČR V úřadu: od 9. 3. 2023
71
UKÁZKA
6. Pracovní právo Tato kapitola přináší pohled do vztahů zaměstnanců a zaměstnavatelů. Popisuje základní principy pracovního práva, u kterého je hlavním pramenem především zákon č. 262/2006 Sb, zákoník práce); neméně důležitým dokumentem v oblasti pracovněprávních vztahů je však i Listina základních práv a svobod, v některých případech lze čerpat i z občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), řada mezinárodních zákonů, předpisů EU a Mezinárodní organizace práce (jíž je ČR členem), zákonů, které se přímo dotýkají výkonu práce z hlediska bezpečnosti, ochrany života a zdraví zaměstnanců, jejich pojištění apod. Navíc se této oblasti dotýkají četná nařízení vlády (například o minimální mzdě).
Vymezení pracovního práva Základní pojmy z oblasti pracovního práva Pracovní právo obsahuje souhrn právních norem, související s výkonem práce a upravující pracovní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. • Za zaměstnání považujeme druh ekonomického zapojení člověka do společnosti, které je realizováno na základě pracovního poměru. • Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Způsobilost k uzavření pracovní smlouvy vzniká dosažením 15 let a ukončením povinné školní docházky (mladší nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost). • Zaměstnavatelem může být osoba právnická (firma nebo instituce) nebo osoba fyzická (individuální podnikatel), která uzavřela pracovní smlouvu se zaměstnancem. • Pracovněprávní vztahy vznikají při závislé činnosti mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Závislá činnost (práce) je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, vykonávána podle pokynů zaměstnavatele a kterou vykonává zaměstnanec osobně, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele. Práce je vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci. • Nezaměstnanost je stav na trhu práce, kdy část obyvatelstva není schopna nebo ochotna najít si placené zaměstnání. Zaměstnavatel nesmí na svého zaměstnance přenášet rizika z výkonu práce, musí zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a dodržovat zákaz jakékoli diskriminace zaměstnanců. Oběma stranám (tedy zaměstnavateli i zaměstnanci) vznikají z pracovněprávního vztahu určitá práva a povinnosti.
Základní práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu Zaměstnavatel má: • povinnost vytvářet příznivé pracovní podmínky, • pečovat o bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti (zajistit ochranné pomůcky, pracovní potřeby aj.), • povinnost vyplácet mzdu nebo plat, • právo řízení a kontroly práce. Zaměstnanec má: • povinnost pracovat svědomitě podle svých znalostí a schopností, • povinnost plně využívat pracovní dobu, • povinnost dodržovat předpisy k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, • povinnost řádně hospodařit se svěřeným majetkem, • právo obdržet mzdu nebo plat za práci, právo na dovolenou atd.
Pracovní poměr Pracovní poměr je nejčastější formou pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci a platit mu mzdu nebo plat. Naopak zaměstnanec je povinen vykonávat práci podle pracovní smlouvy.
PRÁVO SOUVISLOSTI
Pracovní právo v historii • Úpravy pracovních vztahů můžeme nacházet již ve starověké Mezopotámii – v Chammurabiho zákoníku (podmínky najímání pracovní síly). • Starověké římské právo např. zakotvuje tzv. námezdní mzdy (a z toho vyplývající právo na výplatu mzdy), v důsledku práce otroků však nezaznamenaly větší význam. • Za středověku byl výkon práce řízen především cechovními předpisy (např. horní právo). • Teprve novověk a průmyslová revoluce přináší potřebu zavést propracovanější systém pracovněprávních vztahů. SOUVISLOSTI
Zákoník práce ČR a pracovní předpisy Evropské unie
Současný zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce je v platnosti od 1. ledna 2007; je však (podobně jako jiné právní normy) předmětem doplňujících aktualizací. I zákoník práce ČR musí být v souladu s normami vyšší právní síly, tedy s právními předpisy EU. Pracovní právo EU si všímá především těchto oblastí: • pracovní podmínky (zejména pracovní doba, práce na částečný úvazek, pracovní poměr na dobu určitou apod.), • informování pracovníků a konzultace s nimi (zejména v případě hromadného propouštění a slučování podniků). Zákoník práce online: https://www.zakonyprolidi.cz/ cs/2006-262 87
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET
EKONOMIE POJEM EKONOMIE
Pojem ekonomie pochází z řeckého slova oikonomia, což je spojení slov oikos (dům) a nómos (zákon). Pojem oikonomia se původně vztahoval k procesu vedení domácnosti. Je spojován s řeckým učencem Xenofónem. SOUVISLOSTI Hedvábná stezka Hedvábné stezky byly za starověku důležité pozemské obchodní cesty spojující čínské provincie s Malou Asií a středomořskými zeměmi. Nejvíce byly využívány za období Římské říše (Římané dováželi především hedvábí). Na významu ztratily ve středověku, při postupném rozvoji mořeplavby. Na obr. vidíte ruiny čínské strážní věže, jejichž obránci střežili hedvábné stezky.
SOUVISLOSTI Vztah mezi základními ekonomickými subjekty (domácnost firma stát) Každý člověk je členem určité domácnosti. Členové domácnosti nabízejí svou pracovní sílu firmám, popř. státu. Firmy tvoří rozsáhlou skupinu ekonomických subjektů, které zaměstnávají členy domácností a naopak nabízejí své výrobky či služby domácnostem nebo státu. Stát ve své čistě ekonomické funkci zaměstnává část členů domácností a nakupuje výrobky či služby firem. Mezi všemi subjekty dochází tedy k vzájemné ekonomické výměně.
UKÁZKA
1. Základní ekonomické pojmy Předmět a definice ekonomie Ekonomie je velmi stará věda s tisíciletou tradicí. Již naši dávní předchůdci museli řešit otázky spjaté se svou každodenní existencí, museli nějakým způsobem získávat vhodné statky ke své obživě a pomocí nich uspokojovat své potřeby. Ekonomie je i dnes spjata s naším každodenním životem. V rámci individuálních a rodinných problémů řešíme např. co koupit, kam mizí tak rychle naše peníze či kam investovat své případné úspory. Firemní manažeři musí řešit otázky týkající se stavu a vývoje celé firmy, např. kde která banka poskytne úvěr na další rozvoj, jak rozdělit zisk atd. Ekonomie se dá stručně definovat jako věda o hospodářství. Definic pojmu „ekonomie“ je však mnoho. Liší se podle toho, co který autor definice považoval za nejdůležitější z oblasti svého zájmu a svého pojímání ekonomické reality. Například: • Ekonomie je věda o výrobě a směně zboží. • Ekonomie je věda o penězích, kapitálu a bohatství.
Prvopočátky ekonomického chování Mezi první učence, kteří se ve starověkém Řecku začali otázkám ekonomie věnovat, řadíme historika, vojevůdce a filozofa Xenofóna. Ve svém díle nazvaném Oeconomicus je zakotven pojem oikos, což značí statek. Pod něj Xenofón řadí nejen obytný dům, hospodářská stavení, pozemky a nářadí, ale např. i otroky. Slovo nómos pak bývá překládáno jako „pravidla“, „zákony“, ale také vykládáno ve smyslu „starat se“, Xenofón „vědět“, „umět“ apod. Ve volném překladu znamená tedy název spisu v podstatě „pravidla o hospodaření“, „jak se starat o statek“ atd. Již za starověku spolu jednotlivé země čile obchodovaly a rozvíjely své hospodářství. S pojmy z oblasti ekonomie (které jsou blízké i dnešnímu člověku) se můžeme setkat již například v památkách Sumerské říše, u Chetitů, ve starém Egyptě nebo starověké Číně – namátkou např. slova obchod, peníze, směna, práce.
Členění ekonomie Ekonomie je rozsáhlá věda. Zabývá se mnoha problémy, které se dotýkají každého z nás, našich domácností, firem, státu, ale ekonomickými problémy stavu a vývoje celého lidstva. Pro základní členění ekonomie nejprve vymezíme tři základní subjekty, které jsou předmětem pozornosti ekonomického sledování. Jsou to: • domácnosti, firmy a stát. Klasifikace těchto tří ekonomických subjektů je důležitá pro primární dělení ekonomie. Podle předmětu zájmu o dané subjekty se ekonomie člení na: • makroekonomii a mikroekonomii.
Makroekonomie Makroekonomie se zabývá problémy, které se týkají větších celků. Základními předměty zájmu makroekonomie jsou stát a jeho ekonomické integrace.
MAKRO-
• Makroekonomie zkoumá ekonomické veličiny státu jako celku – hospodářskou politiku vlády, ekonomické pojmy jako jsou např. inflace, ekonomický růst či stagnace, daně, nezaměstnanost či množství peněz v národním hospodářství, stav platební a obchodní bilance státu, strukturu národního hospodářství apod. Hledá nástroje k omezení nebo naopak k podpoře těchto jevů.
Pojem makro ve smyslu abnormálně velký / objemný má svůj základ v řeckém slově makrós (= dlouhý, velký). Pojmu se využívá v řadě oborů, např. v ekonomii je to již zmiňovaná makroekonomie, v biologii makromolekula, makrofág, v oblasti stravování makrobiotika atd.
• Dalším objektem zájmu makroekonomie jsou různé formy ekonomické integrace států do větších uskupení. Typickým příkladem může být Evropská unie. Mezi významné nadnárodní instituce, které ovlivňují makroekonomické jevy a mají vliv na rozhodování vládních ekonomů, patří např. Mezinárodní měnový fond (MMF), mezinárodní banky atd. MMF poskytuje mimo jiné i úvěry zemím s platebními problémy. Česká republika je členem MMF, ale i dalších ekonomických organizací mezinárodního charakteru.
POJEM
106
UKÁZKA
EKONOMIE
2. Úvod do tržního hospodářství Potřeby Pod pojmem potřeba můžeme chápat vědomí nedostatku, které nás nutí tento nedostatek odstranit. Potřeby člověka nejlépe charakterizoval americký psycholog Abraham Harold Maslow (1908–1970). Jeho schéma potřeb je obvykle zobrazováno ve tvaru pyramidy, kdy níže položené potřeby jsou významnější (naléhavější) a jsou předpokladem pro realizaci a uspokojování výše položených potřeb. (Blíže k Maslowově pyramidě potřeb viz tematický celek Psychologie, str. 175.)
Statek, služba a spotřeba Potřeby člověk uspokojuje pomocí statků a služeb. Pod pojmem statek rozumíme v ekonomii širokou škálu věcí a hodnot, které ve většině případů uspokojují lidské potřeby. Statky lze dělit podle následujícího schématu: • volné statky – nám poskytuje příroda, a to zpravidla bez vynaložení lidského úsilí – je to např. vzduch, sluneční energie, vítr, sníh, déšť atd.; • vzácné statky – jsou produkty lidské práce, věci a výtvory člověka, který přetváří přírodní zdroje a vynakládá své dovednosti a znalosti na tvorbu užitečných věci a hodnot, jež mohou uspokojit jeho potřeby. V ekonomii mají pojmy volba a vzácnost zásadní význam. Rozhodne-li se firma např. vyrábět určitý výrobek, musí jej také prodat, jinak by byla bez užitku zničena část vzácných zdrojů spotřebovaná na jeho výrobu. Člověk tedy může volit mezi několika variantami uspokojování svých potřeb. Může např. v čase nouze upřednostňovat uspokojování základních potřeb pouze nezbytnými hmotnými statky a omezovat své potřeby těch statků, které v daný okamžik může postrádat (zbytných). Podobným způsobem se dělí i služby, jež jsou definovány jako cizí činnosti, které uspokojují lidské potřeby. Služby je možné dělit podle následujícího schématu: • služby věcné – obnovují nebo zlepšují hmotné statky (oprava pračky, střechy či auta), • služby osobní – zlepšují život člověka (zdravotnické, kadeřnické či lázeňské služby, fitness centrum, restaurace apod.).
SOUVISLOSTI Nežádoucí statek Pomocí statků člověk uspokojuje svoje potřeby. Existují však i tzv. nežádoucí statky, jehož spotřebou se za určitých okolností snižuje užitek spotřebitele – například kofein v kávě může mít nežádoucí účinky na zdraví pacientů s vysokým krevním tlakem.
Rozdělení statků Statky volné
vzácné
hmotné nehmotné hmotné nehmotné
Nemotný statek – vítr, software, zákon v právu, elektrický proud, patent na vynález, technologický postup apod. Hmotný statek – déšť, ropa, obuv, kniha, dům, auto, silnice, mince atd.
SOUVISLOSTI Nezbytnost a zbytnost potřeby statků
Spotřeba představuje samotný proces uspokojování lidských potřeb. Podle toho, kým a kde jsou statky a služby spotřebovávány, se rozlišuje: • spotřeba výrobní – statky a služby se spotřebovávají k vytvoření jiných statků a služeb (např. polovodičové komponenty slouží k výrobě elektroniky a počítačů), • spotřeba konečná – vytvořené statky a služby slouží k přímému uspokojení lidských potřeb (např. potraviny uspokojují fyziologické potřeby – nasycení člověka).
Výroba Druh činnosti, spočívající v přeměně primárních přírodních statků k získání žádoucích produktů uspokojujících lidské potřeby, nazýváme výroba.
Z historie výroby Pravěký člověk se živil lovem a sběrem. Jakmile objevil, že některé plodiny může znovu získat tím, že je zaseje a začne obdělávat pole, vzniklo první zemědělství. V delším časovém úseku začala postupně vznikat různá řemesla jako důsledek potřeby pracovních nástrojů pro zemědělce. Tímto způsobem (evolučně) vznikla v průběhu několika tisíciletí před n. l. tzv. společenská dělba práce. Ta byla, pokud se dá z dostupných památek usoudit, dokončena vznikem samostatné skupiny lidí, která se začala věnovat další specializované činnosti, a to směně čili obchodu. Pravděpodobně ještě předtím se však v různých lidských komunitách vytvářela i tzv. přirozená dělba práce (dána vztahy mezi muži a ženami, mladými a starými lidmi, byla ovlivněna jejich postavením, funkcemi, právy a povinnostmi). Vznikala postupně
U statků záleží na tom, jak budou pro člověka v daném okamžiku nepostradatelné (nezbytné) a bez kterých se může obejít (mající tedy zbytnou povahu). Aby mohl člověk dýchat, bude pro něj vzduch vždy nezbytným statkem. Jestliže pro vás osobně bude nezbytným statkem nový mobilní telefon (a podřídíte tomu své ekonomické počínání, tedy budete na něj šetřit), pro jiného člověka bude naprosto nepodstatné jej získat, nebude pro něj potřebný (bude tedy tzv. zbytný). 109
UKÁZKA
EKONOMIE
Peníze
SOUVISLOSTI
Směna zboží prošla (podobně jako jakákoliv další činnost člověka) určitým historickým vývojem.
Prostá směna zboží
Prostá směna zboží a komoditní pěníze Prvotním stupněm směny byla prostá směna zboží, kdy jeden produkt byl v určitém poměru vyměňován za druhý (např. jedna sekyra za dvě ovce apod.). V nejstarší fázi se prakticky v každé izolované společnosti vyvinulo určité zboží, které bylo přijatelné pro všechny. Toto zboží, které začalo plnit funkci všeobecně uznávaného ekvivalentu v této podobě, nazýváme komoditní peníze. Ani ty nebyly ideální, postupem času (zejména po otevření obchodních cest mezi národy) vyvstala potřeba najít zboží, které: • by bylo přijatelné všemi; • by dokázalo do nejmenších částí a přesně vyjádřit hodnotu; • by bylo lehce dělitelné (to např. dobytek v živé formě nebyl); • by bylo stálé, nepodléhající času, neměnící svou podstatu; • by bylo v omezeném množství.
Komoditní peníze
Drahé kovy a mince Takovýmto zbožím se ukázaly být drahé kovy – stříbro a později zlato – začaly sloužit jako platidlo. Nejprve se používalo ve své naturální podobě (vážilo se), později se začaly razit mince. Ty měly původně ryzí obsah drahého kovu, postupně se ale přešlo na slitiny s obsahem drahého kovu. Vznikly peníze. Jakmile se vytvořil všeobecně uznávaný symbol hodnoty peněz jako takových, objevily se i první papírové peníze.
Prostá směna zboží se v době bez dostupnosti obecně uznávaného platidla mohla řídit jen jednoduchými pravidly: „... dej mi tohle a já ti za to nabídnu toto své zboží“. V současnosti tomuto mechanismu směny odpovídá tzv. naturální směna neboli barterový obchod (viz níže na této straně).
Různé podoby platidla – zlato, diamanty a mince POJEM PENÍZE JAKO PLATIDLO
Peníze představují platidlo – tedy všeobecně přijímaný prostředek směny.
Funkce peněz Peníze jako zvláštní druh zboží mají hned několik funkcí: • Vystupují jako měřítko cen, tzn. vyjadřují míru hodnot a vystupují jako všeobecně uznávaný ekvivalent. • Fungují jako prostředek směny čili oběživo. Peníze v hospodářství obíhají, koloběh peněz v ekonomice umožňuje nákup a prodej za hotové.
V některých zemích to byly například mušle (u přímořských národů). Je známo i používání určitých kamenů, kožených proužků apod. Ve starém Římě byl tímto druhem zboží dobytek (latinsky pecun, z toho se vyvinul i pozdější latinský název pro kovové peníze, tj. pecunia). U starých Slovanů se tímto zbožím stalo plátno, z toho se pak vyvinulo české pojmenování této směny – sloveso platit. Zřejmě největším platidlem, jaké bylo kdy používáno, jsou kamenné prstence mající více než 2 m v průměru z mikronéského ostrova Yap.
• Peníze fungují i jako platidlo. Tímto specifickým zbožím je placeno zboží a služby, jsou jimi uhrazovány závazky a dluhy atd. • Vystupují jako uchovatel hodnoty (čili v přeneseném slova smyslu jako poklad). Peníze můžeme odkládat a uchovávat v hotovosti na pozdější použití. • Některé peníze fungují navíc i jako mezinárodní platidlo. To platí pouze u několika tzv. světových měn. V tomto smyslu rozeznáváme peníze volně směnitelné – konvertibilní (plně směnitelný je např. americký a australský dolar, euro, britská libra, japonský jen a švýcarský frank) a volně nesměnitelné – nekonvertibilní.
Barterový obchod Přes uvedené výhody peněz jako platidla se i nadále uplatňuje určitá specifická forma směny zboží, která je realizována v mezinárodním obchodě. Ta není doprovázena okamžitou úhradou peněz, ale právě a jen výměnou jednoho zboží za druhé (např. za 1 000 tun pšenice či kávy 300 tun mořských ryb). Tento způsob směny zboží se nazývá barterový obchod (také směnný obchod).
Zlatý dolarový standard
O vývoji platidel, od prvotních až po to moderní, pojednává následující video. Dějiny peněz:
9:49
https://www.youtube.com/watch?v=o_fLzJv6Q9g
SOUVISLOSTI
Papírové peníze měly původně svou hodnotu danou množstvím drahého kovu, za který byly směnitelné, byly tzv. kryty zlatem (tedy byly za zlato i směnitelné). Od roku 1934 byl za zlato směnitelný (jakožto měnová jednotka) pouze americký dolar, ostatní země upevnily své měny právě na něj, díky čemuž vznikl systém pevných měnových kurzů (tzv. Brettonwoodský systém). Časem se však tržní cena zlata začala odchylovat od ceny fixní; v roce 1971 prezident Richard Nixon oznámil ukončení směnitelnosti amerického dolaru za zlato, což znamenalo současně konec fungování zlata v peněžních operacích. Na obr. vidíte dolarovou bankovku série Gold Seal (se žlutou pečetí), ty byly kryty zlatem. Bankovky série Silver Certificate (opatřené modrou pečetí) byly kryty stříbrem.
111
UKÁZKA
12. Činnost obchodního závodu Majetek obchodního závodu Majetkem se rozumí soubor hmotných, nehmotných a finančních složek podnikání. Rozeznáváme následující druhy majetku: 1. Dlouhodobý majetek – doba jeho použití je delší než 1 rok. Člení se dále na: a) Hmotný majetek: • nemovitý – nemovitosti jsou dlouhodobým majetkem vždy, bez ohledu na jejich cenu (pozemky, budovy, stavby); • movitý – oceněný cenou vyšší než 80 000 Kč (stroje, automobily, přístroje, technologické linky a chovné kusy dospělých zvířat). b) Nehmotný majetek – jsou to vlastněné licence a patenty, software, receptury a goodwill (vybudované jméno a pověst firmy). c) Finanční majetek – akcie s dobou držení delší než 1 rok, obligace. 2. Oběžný majetek – doba jeho použití je do 1 roku. Člení se dále na: a) zásoby – materiál pro výrobu, vlastní nedokončené výrobky a polotovary, dokončené výrobky, zboží, mladá zvířata, drůbež, chovné ryby a roje včel; b) krátkodobý finanční majetek – zahrnuje peníze v pokladně a na bankovním účtu, ceniny (kolky, stravenky), krátkodobé cenné papíry s dobou držení do 1 roku (akcie, směnky, šeky); c) pohledávky – stavy očekávání platby od dlužníka (např. pohledávky za odebrané zboží, za zaměstnanci – např. úhrada způsobené škody na majetku, apod.).
EKONOMIE SOUVISLOSTI Pravidelnost úhrad provozních režií Veškeré položky provozní režie (voda, plyn, elektřina) představují nutné a také pravidelné výdaje, které se promítají do finančních toků a hospodaření v podobě výdajů (nákladových položek). Obchodní závod je musí včas hradit dodavatelům bez ohledu na to, zda má zákazníky, či ne, zda prosperuje, či nikoliv. Názorným příkladem může být restaurace, která (kromě přichystané nabídky jídel a nápojů) musí osvětlovat a vytápět prostory, spotřebovává vodu a plyn, aniž dopředu ví, zda v daný den přijde dostatek zákazníků − takový počet lidí, aby byl provoz tohoto dne rentabilní.
Tok peněz v obchodním závodu Pohyb finančních prostředků je způsoben hospodářskou činností obchodního závodu, kdy na jedné straně vykazuje výdaje – úbytky a na druhé příjmy – přírůstky. Toto přelévání peněz v rámci společnosti se nazývá finančním tokem.
Úbytky finančních prostředků • Mzdy – tyto prostředky vyplácené pracovníkům za jimi vykonávanou práci znamenají pravidelný úbytek firemních peněz. • Nákup surovin a materiálu pro výrobu – v pracovním procesu jsou spotřebovány suroviny, materiál, polotovary a součástky k výrobě, což znamená úbytek financí. • Provozní režie – obchodní závod musí pravidelně hradit položky provozní režie (nájemné, voda, plyn, elektřina) a také další poplatky a daně.
Přírůstky finančních prostředků • Nejčastěji je to přírůstek hotovostních a bezhotovostních peněz ve formě úhrad od odběratelů za služby a prodeje výrobků. V účetním označení to jsou tržby. • Dále k přírůstkům financí patří úvěry získané od bank (používané zejména pro investiční činnost) a také příjmy z pronájmů (firemních prostor či zařízení) nebo vrácení přeplatků (např. ze záloh placených za energie) apod.
Zdroje financování činnosti obchodního závodu Financováním se rozumí získávání finančních zdrojů a jejich rozdělování a využití tak, aby byla zajištěna samotná činnost obchodního závodu. Pokud kapitálové prostředky do společnosti vložil vlastník, pak se bude jednat o vlastní kapitál. V případě, že budou ze zdrojů věřitelů (vlastník společnosti si na financování činnosti vezme např. bankovní úvěr), pak se bude jednat o cizí kapitál.
Vlastní finanční zdroje • Základní kapitál – vzniklý při založení společnosti (vklady společníků, hodnota vydaných akcií, hodnota družstevních členských podílů apod.). • Interní financování – zisk obchodního závodu a dále také např. kapitálové fondy a ziskové fondy.
SOUVISLOSTI Příměr – financování domácnosti Rodina se rozhodne pro koupi domu. Vzhledem k nemalé investici musí zvažovat své finanční možnosti. Své úspory tvořené převážně výdělkem ekonomicky aktivních členů rodiny přináleží k vlastním zdrojům, které jsou nevratné – rodina je nemusí nikomu vracet. Vlastní zdroje však nemusí stačit, pak je zapotřebí zvážit výpůjčku financí, tedy použití cizích zdrojů – půjčit si peníze od příbuzných nebo úvěr od banky. Získáním cizích zdrojů si rodina vytvořila dluh, který musí splácet. Cizí zdroje jsou často nezbytným prostředkem a pomocníkem ke krytí velkých investic. Pořízení rodinného domu Zdroje financování Vlastní zdroje • rodinné úspory nevratné zdroje
Cizí zdroje • bankovní půjčka • půjčka od známých nebo příbuzných dluh rodiny, který je nutno splácet 139
UKÁZKA
3. Operativní řídící pracovníci (Low-level Management) – například mistři na dílně, předáci pracovních čet, třídní učitelé. Řeší každodenní problémy, které souvisí s provozem a činností daného pracoviště. Provádějí krátkodobé plánování (organizace průběžné týdenní výroby), zajišťují zapracování nových pracovníků, kontrolu a motivaci svých podřízených. Sestavují výrobní výkazy a výkazy činnosti a podklady pro odměňování, které předávají pracovníkům středního stupně řízení. Čím je úroveň řízení nižší, tím lépe musí řídící pracovník znát detaily práce a musí být schopen operativně řešit problémy vzniklé přímo na pracovišti.
EKONOMIE
Řídicí pyramida Top management společnosti
Členové správní rady společnosti, generální ředitel, náčelník generálního štábu armády apod.
Střední stupeň řízení společnosti
Ředitelé jednotlivých odborů společnosti apod.
Operativní řídicí pracovníci (nejnižší stupeň řízení) Výkonná práce
Mistr na dílně, vedoucí skladu, třídní učitel, velitel čety vojáků, ...
POJEM
Podpora prodeje – marketing
MARKETING
Marketing je součástí činnosti podnikatelského subjektu. Snaží se odhadnout a poznat odbytiště svých výrobků na trzích, zjistit současné potřeby kupujících a odhadnout budoucí zájmy trhu. Snahou marketingu je uplatnit zboží na trhu.
Pojem marketing má svůj původ v angličtině, slovo market znamená „trh“, koncovka -ing vyjadřuje zpravidla „děj, činnost“.
Cílem marketingu je zajistit dlouhodobě odbyt výrobků a služeb společnosti a spokojenost zákazníka. Marketing je úspěšný tehdy, vrátí-li se zákazník, nikoliv výrobek. Konečným cílem úspěšného marketingu je pochopitelně zisk společnosti.
Marketingový mix, životní cyklus výrobku Provádění marketingové strategie firmy se opírá o základní nástroje marketingu, na které se soustředí marketingové činnosti. Označují se jako 4P či 5P marketingu. Součásti 4P marketingu / 5P marketingu jsou: výrobek (Product), cena (Price), podpora prodeje (Promotion) a místo prodeje (Place). Pátým prvkem marketingové činnosti jsou samotní lidé (People). Výrobek (Product) O úspěšnosti výrobku rozhodují jeho vlastnosti, kvalita, výrobní značka a obal (uváděn jako samostatný marketingový nástroj). V současnosti jde o koncepci tzv. totálního produktu, tedy, že výrobek (služba) „je řešením problému spotřebitele“. Tvoří jej: • jádro – to tvoří základní užitný efekt výrobku (CO CHCE ZÁKAZNÍK KOUPIT); • hmotný výrobek – soustava technických parametrů – design, obal, kvalita produktu a jeho doplňkové funkce (TO, JAK PRODUKT VYPADÁ); • rozšířený výrobek – značí způsob prodeje a použití produktu, včetně navázaných doprovodných služeb (prodejní služby, platební podmínky, záruka, servis). Tedy OKOLNOSTI, ZA JAKÝCH JE PRODUKT MOŽNÉ POŘÍDIT. Každý výrobek má svůj životní cyklus, při kterém prochází čtyřmi fázemi své úspěšnosti a prodejnosti na trhu (viz schéma):
Životní cyklus výrobku prodej
1. Fáze uvedení výrobku na trh (Otazníky) – výrobek je pro zákazníka novinkou, je neznámý, a proto je nutné uvést jej do jeho povědomí za pomoci reklamní a stimulační kampaně. Výrobek prozatím přináší velmi malý zisk a lidé, kteří jej v této fázi kupují, jsou tzv. inovátoři − pozitivně reagují na novinky a rádi se s nimi seznamují (jsou ve společnosti zastoupeni přibližně 2–3 %).
1. fáze
2. fáze
3. fáze
4. fáze
Uvedení výrobku
Růst výrobku
Zralost výrobku
Úpadek výrobku
Hvězdy (Stars)
Dojné krávy (Cash Cows)
Bídní psi (Dogs)
Otazníky (Question Marks)
SOUVISLOSTI Marketingové triky Moderní marketing se snaží vnutit zákazníkovi zboží, využívá k tomu ovšem značnou škálu metod, kdy se snaží „vcítit“ do potřeb zákazníka, do jeho smýšlení a zájmů. K úkolům marketingu patří i takové detailní postupy jako zkoumání populárních barev výrobků, oblíbených vůní či tvarů zboží, které se lépe prodávají. V analýze zájmů zákazníka hraje roli i to, jak je při výběru zboží ovlivněn rodinou, svým věkem nebo dalšími faktory. Zkoumá se, jak nakupují muži či ženy, průchozí ulička vede v linii tak, aby zákazník šel kolem všeho zboží atd. Cíleného marketingu se využívá i v elektronických médiích, typicky na webových stránkách. Algoritmy využívají návštěv uživatele na určitých stránkách a zadávaných řetězců znaků ve vyhledávači a podle toho mu pomocí kontextové reklamy nabízí cílené reklamní sdělení, nabídky a odkazy na tematicky podobné servery. Záleží samozřejmě na nakupujícím v obchodě či uživateli internetu při brouzdání webovými stránkami – nakolik je schopen podlehnout další reklamě a produkt koupit, či nabídkám odolat.
čas 2. Fáze růstu výrobku (Hvězdy) – zisk z prodeje množství zboží na trhu nastává relativně brzy po úspěšném uvedení výrobku na trh. Prodej a ziskovost se zvyšují, výrobní náklady na výrobek díky jeho vyšší prodejnosti klesají. Výrobek začínají nakupovat tzv. osvojitelé (přibližně 20 % spotřebitelů). Šíří se ohlasy na výrobek mezi kupujícími. 141
UKÁZKA
EKONOMIE SOUVISLOSTI
15. Osobní finance Prostřednictvím kapitoly Peníze (str. 111) již víte, jak vznikly a jaký je jejich význam. V kapitole Banky a jejich úloha v hospodářství země (str. 127) jste se seznámili s důvody, proč vznikly a jaké je poslání centrální banky a komerčních bank. V této kapitole se dozvíte praktické informace, a to jak s penězi nakládat, jak s nimi platit, na co si dát při platbách pozor. V dalších statích se pak seznámíte s finančními produkty, kterých může člověk využít při financování svých potřeb a záměrů.
Bankovky a mince České republiky Zákonnou měnovou jednotkou našeho státu je koruna česká (Kč). V platnosti je od 1. ledna 1993, po rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky na samostatné státy a s tím související měnovou odlukou. V oběhu jsou nyní pouze jednotky korun, její dílčí jednotka − haléř (setina koruny) a jeho násobky již byly z oběhu staženy. Ve vyjádření cen zboží a služeb se ovšem stále používají, při placení penězi se však cena zaokrouhluje na celé koruny.
Současné bankovky a mince České republiky Hlavním motivem českých bankovek jsou význačné osobnosti našich dějin. V současnosti jsou v oběhu bankovky těchto nominálních hodnot: • stokoruna, dvousetkoruna, pětisetkoruna, tisícikoruna, dvoutisícikoruna a pětitisícikoruna. Platnými mincemi zařazenými do oběhu jsou tyto nominální hodnoty: • koruna (hrana: kulatá a vroubkovaná, 80 vroubků), dvoukoruna (hrana: se zaoblenými rohy, hladká, 11 hran), pětikoruna (hrana: kulatá a hladká), desetikoruna (hrana: kulatá a vroubkovaná, 144 vroubků), dvacetikoruna (hrana: se zaoblenými rohy, hladká, 13 hran) a padesátikoruna (hrana: kulatá a hladká).
Ochranné prvky našich peněz
• Vodoznak − umožňuje vytvoření dvojrozměrného nebo trojrozměrného obrazce, viditelného proti zdroji světla. • Ochranný proužek − je z umělé metalizované hmoty, zapuštěný do papíru. Na lícní straně vystupuje vždy po 5 mm na povrch papíru. • Ochranná vlákna − jsou na bankovkách nahodile rozmístněná po celé ploše. Jsou to okem viditelná 6mm vlákna, která reagují na UV světlo. • Soutisková značka − díky simultánnímu způsobu tisku, který zajišťuje dokonalý soutisk přední a zadní strany bankovky, ceniny nebo dokladu, tvoří motiv na lícové a rubové straně v průhledu kompaktní celek. Soutisková značka je kruhová a je tvořena písmeny ČR.
líc
Potřeba chránit ceninový výrobek proti padělání a zabezpečit na něm uvedené údaje proti pozměňování vyžaduje vývoj nových a dokonalejších ochranných prvků. Jsou jimi zajištěny bankovky či cenné papíry prezentující určitou finanční hodnotu a mnoho dalších ceninových výrobků. Ochranné prvky jednak znesnadňují případným padělatelům práci a především umožňují rozeznání více či méně zdařilého padělku od pravého dokumentu. V případě, že se vám do rukou dostane falešná bankovka, nemáte nárok na náhradu a tyto peníze už tak nikdy neuvidíte. Prostřednictvím textu a obrázků (viz souvislosti vpravo) se můžete seznámit se základními identifikačními znaky a ochrannými prvky našich bankovek.
Co dělat s poškozenými bankovkami? V případě zjištění poškozené bankovky je nutné se obrátit na banku, kde by ji vám měli vyměnit. Poškozené bankovky jsou vypláceny poměrově, tzn. když přijdete do banky s jednou polovinou roztržené stokoruny, banka vám vyplatí jen padesát korun. Pokud máte méně než čtvrtinu bankovky, bankovka je poničená barvou nebo je ohořelá, banka vám poměrnou část již nevyplatí. Pokud je ovšem bankovka třeba jen lehce natržená, pokladník v bance by vám měl vyměnit tuto bankovku za novou.
Způsoby placení V praxi existují dva způsoby placení − hotovostní a bezhotovostní platby.
Hotovostní platba K hotovostnímu placení dochází mezi občany prostřednictvím peněžní hotovosti. Zákazník by měl za každý nákup v obchodě obdržet od pokladníka doklad o prodeji zboží. Slouží pak i pro případnou reklamaci (je vhodné si tento doklad dobře uschovat, byť jej může nahradit např. i výpis uskutečněné platby z účtu).
• Mikrotexty − k tisku mikropísma se používá ofset nebo hlubotisk. Tisknou se jím linky, vyplňují obrazce nebo se z nich skládá samostatný obrazec. Pravost bankovky je možné ověřit pouhým okem nebo s pomocí lupy. Kopírovací stroje nedokážou mikrotext napodobit.
Ochranné prvky českých bankovek
falzifikát
průhled
• Skrytý obrazec − jedná se o motiv viditelný okem při určitém úhlu pohledu. Při kolmém pohledu je prakticky neviditelný a objeví se teprve při sklopení bankovky ve směru dopadajícího světla. Je tvořen různou orientací linek s vysokým nánosem barvy technikou liniového hlubotisku. • Opticky proměnlivá barva − obraz, který je touto barvou vytištěn, mění barvu podle úhlu naklopení bankovky. Barva se mění například ze čelní pohled zlaté na zelenou. Tyto barvy jsou drahé a pro padělatele obtížně dostupné. Tato ochrana se používá na bankovkách s nominální hodnotou 1 000, při sklopení 2 000 a 5 000 Kč. • Ochranný pruh − nachází se na lícní straně v pravé části bankovky a vystupuje při sklopení. V pruhu mohou být zobrazena i čísla označující nominální hodnotu bankovky. Čísla se v pruhu jeví jako tmavá, matová.
čelní pohled pravá bankovka
rub
při sklopení 151
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET
PSYCHOLOGIE POJEM PSYCHOLOGIE
Název této nauky je odvozen ze dvou řeckých slov – psyché, což značí duši, a logos, což v češtině znamená věda.
Descartova filozofie Descartův filozofický pohled je založen na skepsi, zpochybnění všeho, o čem lze pochybovat. Právě tím ZAJÍMAVOST se podle něj ale dosáhne toho, že člověk najde pevnou oporu v sebejistotě myslící duše. Představu si můžete učinit z výňatku z jeho díla Principy: „Když jsme tedy takto zpochybnili všechno, o čem můžeme nějak pochybovat, a dokonce předstírali, že to není pravda, můžeme předpokládat, že není Bůh ani nebe ani tělesa, že sami nemáme ruce ani nohy ani celé tělo. Nemůžeme však předpokládat, že nejsme my sami, kteří to myslíme. Nelze tvrdit, že by to, co myslí, v té chvíli, kdy to myslí, neexistovalo. Takže tato myšlenka: ,Myslím, tedy jsem’ (latinsky ,Cogito ergo sum’), je ze všech první a nejjistější, jaká každému řádně filosofujícímu přijde."
UKÁZKA
1. Úvod do psychologie Stručné dějiny psychologie Vědeckou disciplínou se psychologie stala před více než sto lety jako součást filozofického myšlení. V první antické a středověké etapě byla označována jako nauka o duši. Psychologii můžeme definovat jako vědu o psychických jevech člověka. Zaujímá mezi vědami zvláštní postavení – na jedné straně spolupracuje s přírodními vědami (např. biologií), na straně druhé s vědami humanitními (sociologií, pedagogikou, etnografií, jazykovědou atd.).
Představitelé předvědecké psychologie V antickém Řecku byla duše chápána jako síla oživující tělo, odloučení duše od těla znamenalo smrt. Podle filozofa Platóna (427 př. n. l. – 347 př. n. l.) byla duše uvězněna v těle – její pravý život nastával až mimo ně. Filozof Aristotelés (384 př. n. l. – 322 př. n. l.) hlásal, že je nutné pečovat o čistotu duše, tj. žít život v dobru a pravdě, protože „... oddá-li se člověk zlu a lži, pak zatemňuje svou duši“. Vůdčí osobností raného křesťanství je sv. Augustin z Hippa (354–430), který kladl důraz na pochopení sebe sama, a na základě toho jak žít dál a dát svému životu smysl. Dalším význačným představitelem předvědecké psychologie je Tomáš Akvinský (1225–1274), který zdůrazňoval především spojitost člověka se světem přírody.
Platón
Aristotelés
sv. Augustin z Hippa
Tomáš Akvinský
Význační představitelé vědecké psychologie Za počátek moderního výkladu psychologie je považováno učení francouzského filozofa Reného Descarta (1596–1650).V díle Vášně duše se pokouší o soustavný výklad „pohybů“ lidské duše. Descartes duši přisuzuje pouze člověku (na rozdíl od Aristotela, podle něhož ji měla i zvířata a rostliny). Podle Descarta se duše neřídí fyzikálními zákony, je odlišnou substancí, ale s tělem je těsně spojena. Na Descarta navazuje anglický myslitel John Locke (1632–1704) „zkoumáním toho, co probíhá v mysli“, tedy vědomí – svoji metodu nazývá introspekcí. Veškerý duševní život se podle něj skládá z prvků vědomí, z jejichž spojování (asociací) se skládá duševní vědomý život: „Nic není v mysli, co nebylo dříve ve smyslech.” Psychologii můžeme za vědní disciplínu považovat od okamžiku, kdy Wilhelm Wundt (1832–1920) založil první psychologickou laboratoř v Lipsku. Wundt kladl důraz na bezprostřední zkušenost, její analýzu, na vztah mezi drážděním smyslových orgánů fyzikálními podněty a zkušeností (pocity, prožitky, které následují).
Dobový snímek zachycující sedícího Wilhelma Wundta se spolupracovníky při práci
Hlavní směry psychologie
René Descartes
John Locke
Wilhelm Wundt
Psychologie jako nauka je věda mnoha různých přístupů a názorových proudů. V následujících odstavcích jsou přiblíženy hlavní směry, ve které se vyvinula.
Hlubinná psychologie Hlubinná psychologie vychází z tzv. psychoanalýzy. Ta se zaměřuje především na oblast lidského nevědomí.
Sigmund Freud se narodil na Moravě v Příboře. Před jeho rodným domem stojí neodmyslitelná relikvie symbolizující psychoanalýzu – pohovka. 156
• Hlubinná psychologie zahrnuje psychoanalýzu rakouského psychologa Sigmunda Freuda (1856–1939). Freud se pomocí ní snažil o léčení příznaků a obtíží pacientů v oblasti, kterou běžný člověk u sebe sám nevnímá – v předvědomí a nevědomí (blíže viz str. 173). Právě v nich se podle něj odehrává část naší duševní činnosti, která může mít zásadní dopad na běžné (uvědomované) myšlení, cítění a chování. Zpočátku Freud využíval pro léčbu hypnózu, při níž se snažil u pacienta najít potlačené příčiny jeho potíží a následně je na vědomé úrovni zpracovat. Za Freudův klíčový titul je považováno dílo Výklad snů.
Sigmund Freud
UKÁZKA
PSYCHOLOGIE
2. Vývojová psychologie Předmět zájmu vývojové psychologie Vývojová psychologie (také ontogenetická psychologie) se zabývá vývojem lidské psychiky (chováním a prožíváním) od početí do smrti jedince.
Jednotlivá vývojová období jedince Kritické (senzitivní) období je období v životě člověka, kdy jedinec celkově více vnímá určité vlivy z okolí. Pouze pokud se tyto stimuly objeví, může dojít ve vývoji k realizaci změn, na které je člověk geneticky nastaven. Pokud podmínky vhodné nejsou, změny ve vývoji již lze dohnat pouze částečně nebo vůbec.
Kritické senzitivní období – pokud např. dítě nedostane v prvním měsíci života pozitivní reakci na tzv. „spontánní úsměv“, nebude se jeho úsměv dále vyvíjet, a může dokonce i zcela vyhasnout.
Prenatální období Období: od početí do porodu Je to období prudkého tělesného vývoje, kdy se z několika buněk musí během devíti měsíců stát složitý organismus. Již nyní je budoucí jedinec v interakci s vnějším světem – podle některých výzkumů šestiměsíční plod reaguje na řadu zvuků, odlišuje zvuk lidské řeči, reaguje na změnu polohy matky atd. Většina matek přirozeně odpovídá na pohyby dítěte uvnitř svého těla a její pocity a emoce zpětně ovlivňují dítě ve formě jakéhosi dialogu.
Novorozenecké období
Prenatální vývoj člověka – lidské embryo ve stáří tří měsíců.
Období: od narození do 1 měsíce Zdravý novorozenec má vyvinuté základní nepodmíněné reflexy: hledací, sací, polykací, vyměšovací, obranné, orientační, úchopové a polohové. Velmi záhy se začíná učit, že jeho chování má určitou odezvu v okolí. Aktivně začíná vyhledávat to, co je mu příjemné, a snaží se vyhýbat nepříjemnému. Na lidský hlas reaguje jinak než na ostatní zvuky, stejně jako na dotyk lidského těla (např. při položení matce na břicho) reaguje živěji než při dotyku podložky.
Kojenecké období Období: 1 měsíc – 1 rok Je to období velmi intenzivního vývoje dítěte po všech stránkách:
Novorozenecké období. Blízkost a laskavá péče matky je velmi důležitá pro pozitivní vývoj prvotních sociálních návyků.
• 3 měsíce – dítě leží na zádech, sleduje pohybující se hračku, udrží se vzepřené na předloktí (tzv. „pase koníčky“), začíná si broukat a rozeznávat známý lidský obličej. • 6 měsíců – dítě se za podané prsty přitáhne do sedu, začíná vyslovovat slabiky, začíná záměrně opakovat činnost, která mu přinesla zajímavý nebo příjemný podnět. • 9 měsíců – dítě se dovede samo posadit, vytáhne se za ruce do stoje, je schopno držet i malé předměty a začíná rozumět jednoduchým výzvám (např. „udělej pápá“). Úzkostně reaguje na odloučení od matky či jiné známé osoby – separační úzkost. Je to kritické období pro navázání trvalého a pevného vztahu k matce, pečující osobě. V roce dítě dokáže chvíli stát bez opory a udělá vedené za ruku první kroky.
Batolecí období Období: 1 – 3 roky
V kojeneckém věku již dítě zvídavě prozkoumává své okolí – např. cílené tahá za chrastítka zavěšená nad postýlkou.
Stejně jako kojenecké je i batolecí období etapou prudkého rozvoje a růstu. • Motorické (pohybové) změny – nejistá chůze se mění na jistou samostatnou chůzi (1,5 roku) a běh (2 roky). Batole zdokonaluje činnost rukou a prstů, okolo druhého roku již koordinovaně pouští či pokládá předměty (bez obtíží postaví z kostek věž). Dovednost jemnějších pohybů se projevuje i v prvních kresbách. Okolo 1,5 roku se dítě snaží napodobit předkreslenou čáru, ve třech letech již podle předlohy nakreslí kruh či neumělý křížek. • Řeč – velmi rychle se rozvíjí od prvních slůvek k pokusům o dialog. Dítě též začíná chápat symbolický význam slov, jejich zásoba rychle vzrůstá. Do dvou let o sobě dítě mluví převážně ve 3. osobě, ke konci třetího roku již používá zájmeno „já“.
Batole již intenzivně objevuje svět kolem sebe. 161
UKÁZKA
PSYCHOLOGIE
Temperament
Druhy temperamentu podle Eysencka (viz schéma vpravo): • Sangvinický typ – je charakterizován zvýšenou stabilitou, extraverzí.
MA
NEVYROVNANÝ
vůdčí živý citlivý hovorný otevřený NI pohodový K společenský bezstarostný EXTRAVERTNÍ
RIK
tvárný aktivní urážlivý neklidný vzrušivý agresivní impulzivní optimistický
LE
HO
VI
• Stabilní člověk – projevuje se emoční stálostí a vyrovnaností, přizpůsobuje se rychle změnám, je dostatečně sebevědomý.
VYROVNANÝ SANG
• Labilní člověk – bývá neklidný, nevyrovnaný, úzkostný, mívá pocity méněcennosti, často i neurotické potíže. Jsou u něj typické rychlé změny nálady, těžko se přizpůsobuje.
LIK
• Introvert – je naopak uzavřený, tichý, nebývá agresivní, je trpělivý, jedná rozvážně, má jen úzký okruh přátel, jedná převážně plánovitě.
vyrovnané nálady INTROVERTNÍ nespolečenský ovládající se pesimistický ME mírumilovný K LA rezervovaný TI přemýšlivý úzkostlivý N spolehlivý náladový pasivní střízlivý pečlivý rigidní klidný tichý
CHO
Britský psycholog německého původu Hans Jürgen Eysenck (1916– 1997) temperament osobnosti charakterizoval kombinací dvou dimenzí: extraverze – introverze a stabilita – labilita: • Extravert – je popisován jako člověk otevřený, družný, společenský, impulzivní, rád riskuje, své city příliš nekontroluje, má rád změnu a má bohatou slovní zásobu.
Eysenckův systém klasifikace osobnosti podle temperamentu
FLEG
Temperament je označení pro soustavu psychických vlastností, kterými se jedinec projevuje navenek (způsobem chování, reagováním na podněty a prožíváním situací).
C
• Cholerický typ – pro něj je typická labilita, extraverze. • Melancholický typ – je labilní a převažuje u něj introverze. • Flegmatický typ – vyznačuje se stabilitou a introverzí. Temperament je převážně vrozený, ale v průběhu života dochází ke změnám především působením a vlivem výchovy, společnosti atd.
Extravert
Motivační dispozice Motivační dispozice jsou vnitřní faktory procesu podněcování aktivity člověka. Jsou to předpoklady ke vzniku a uplatnění úsilí, souhrn všech skutečností, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco konal či nekonal. Každý má vlastní, individuální (a poměrně stabilní) motivační vlastnosti. Ty se však mohou postupně měnit, např. věkem, vlivem nemoci, ale třeba i „vyhořením“ v zaměstnání apod.
Introvert
Problematikou osobnosti člověka, jeho motivací a potřebami se zabýval i americký psycholog Abraham Maslow (1908–1970). Sestavil tzv. hierarchii lidských potřeb, kterou obvykle zobrazoval jako pyramidu. Potřeby v ní seřadil od nejzákladnějších až po seberealizaci, u které je nejvíce potřebná motivační složka:
Najdete se? Jste spíše extravertem, který dá celému světu o sobě vědět a ještě si to užívá, nebo introvertem dávajícím přednost skrytější existenci?
1. fyziologické potřeby – potřeba potravy, tepla, vyměšování; 2. potřeba bezpečí a jistoty – projevuje se zejména v potřebě vyhnout se neznámému, neobvyklému či nebezpečnému; 3. potřeba lásky a sounáležitosti – směřuje osobnost člověka k tomu, mít někoho rád, být milován a k někomu patřit;
Maslowova pyramida potřeb
4. potřeba uznání a úcty – souvisí s potřebou mít úspěch a být vážený v očích jiných lidí; 5. potřeba seberealizace – úzce souvisí s touhou naplnit možnosti svého růstu a rozvoje.
Charakter Termínem charakter psychologie označuje tu část osobnosti, která kontroluje a reguluje chování člověka podle společenských (zejména morálních) norem a požadavků. Často se používá také termín charakterové nebo povahové vlastnosti. Do života jedince se promítá kontrola a regulace temperamentových vlastností, vztah k lidem, k hodnotám, sebehodnocení, vytrvalost a odolnost vůči zátěžovým situacím, svědomitost a odpovědnost.
Abraham Maslow
seberealizace Vyšší potřeby
potřeba úcty potřeba lásky
Nižší potřeby
potřeba bezpečí fyziologické potřeby
Potřeby nedostatkové
Rozšiřující informace k pojmům: H. Eysenck; temperament, extrovert/ introvert atd. A. Maslow; pyramida potřeb atd. V internetovém vyhledávači zadejte hledaný řetězec: Hans Eysenck; druhy temperamentu; sangvinik/cholerik; Abraham Maslow, pyramida potřeb atd.
Potřeby růstové
175
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET
SOCIOLOGIE POJEM SOCIOLOGIE
Výraz sociologie je spojením z latinského societas = společnost a řeckého pojmu logos = věda.
OSOBNOST
Charles Darwin Charles Robert Darwin (1809–1882), britský přírodovědec, tvůrce evoluční biologie. Velký význam a dopad měla jeho evoluční teorie o vývoji druhů. Založena je na přirozeném výběru kdy u jedinců dochází k selekci – přežijí pouze ti schopnější, silnější, přizpůsobivější. Tak dochází k evoluci, procesu, při němž se rozvíjí život na Zemi. O vývoji člověka:
https://www.youtube.com/watch?v= Kueo99LlWDg&t=22s 10:57
SOUVISLOSTI Ideál krásné ženy Příkladem vývoje náhledu společnosti na nějakou skutečnost může být proměna ideálu ženské krásy v průběhu dějin a vnímání ze strany žen. Starší doba kamenná a Věstonická Venuše – ideální proporce ženského těla se tehdy zcela odlišovaly od těch současných. Změnu přináší gotika, v té době byly za krásné považovány ženy hubené, s útlými boky a průsvitnou pletí. K návratu ke kyprým tvarům dochází v období renesance a baroka. Barokní ideál ženské krásy přetrvává až do 20. století, do doby, kdy se začíná rozvíjet filmový a reklamní průmysl. Na filmových plátnech se v 50. letech objevuje Marilyn Monroe, sexuální symbol s útlým pasem a velkými ňadry. Poslední etapa ve vnímání ženské krásy, která odstartovala v 60. letech a přetrvává do současnosti – na přehlídkových molech se objevila modelka Twiggy. Ideálem ženské krásy je nezdravě hubená žena bez boků a ňader. Tento trend pokračoval až do 90. let. Pravda, v sou192
UKÁZKA
1. Sociologie jako věda Vznik a vymezení sociologie jako vědy Sociologie je poměrně mladou vědou, vyvinula se až v 19. století. Velký vliv na zrod této vědy měla Darwinova evoluční teorie, která popisuje vznik života na naší planetě. Ta ostře kontrastovala s teorií, v té době jedinou platnou, že všechen život na Zemi je dílem Boha. Impulzem pro vznik sociologie byly i změny, které s sebou přinesly Velká francouzská revoluce a průmyslová revoluce a s ní související kapitalismus, změny v oblasti náboženství a rozvoj vědy. Jejich dopad na společnost byl rozsáhlý – zanikly tradiční rodiny, lidé potřebovali pochopit nově vznikající společnost. Právě sociologie měla poskytnout na tyto otázky odpovědi.
Postavení sociologie v systému věd Nelze přesně vymezit, jaké oblasti sociologie výlučně zloumá, a to proto, že se jednotlivé vědy mnohdy prolínají. Sociologie úzce souvisí s(e): • filozofií – jíž byla do období svého vzniku součástí (z ní se vyčlenily i jiné vědy jako je např. politologie či psychologie); • statistikou a matematikou – a to v souvislosti se zpracováváním a vyhodnocováním výsledků sociologických výzkumů; • ekonomií – např. při sledování reakcí společnosti na vypuknutí ekonomické krize nebo vzestup kriminality v oblastech se zvyšující se nezaměstnaností; • politologií – při zkoumání moci vůdce státu nebo reakce společnosti na nějakou politickou událost (amnestie prezidenta, korupční skandál), realizaci průzkumu veřejného mínění (např. preference politických stran nebo důvěra v politiky atd.); • demografií – která zkoumá strukturu obyvatelstva – tzn. porodnost (natalitu), úmrtnost (mortalitu), věkovou strukturu společnosti, velikost a rozvoj populace, migraci (např. způsob vnímání jiných kultur a vztah k přistěhovalcům, projevy nesnášenlivosti většinové společnosti aj.); • kulturní antropologií – která zkoumá odlišné kultury (např. přírodních národů) a snaží se porozumět způsobu života lidí v jiných kulturních oblastech; • psychologií – při zkoumání chování jedinců ve skupině, mezilidské komunikace, vlivu okolí na chování a prožívání jedince; • právem – v souvislosti se sledováním společenských jevů, jako jsou domácí násilí, kriminalita mládeže, sociální vyloučení, prostituce atd.
Definice a předmět sociologie Sociologie zkoumá chování člověka ve společnosti, zabývá se společenskými jevy, které vysvětluje ze sociálních příčin, odhaluje vzájemné vztahy mezi procesy, k nimž ve společnosti dochází a popisuje fungování sociálních skupin. Sociologie nahlíží na společnost jako na systém sestávající z velkého množství různorodých sociálních skupin, jichž jsme během života součástí. Zkoumá sociální jevy a snaží se odhalit zákonitosti, na jejichž základě se společnost vyvíjí. Předmětem sociologie tedy není člověk jako individuum, ale člověk jako součást sociálních skupin.
Fáze a metody sociologického výzkumu Aby mohla sociologie vyvozovat teoretické závěry, potřebuje vhodné metody, pomocí kterých dané jevy zkoumá. Její závěry by měly být podloženy výsledky
časnosti se objevují snahy o změnu, v médiích již lze vidět i modelky plnějších tvarů, trend těch vyhublých však stále přetrvává. A dopady na chování žen? Redukční diety, investice do přípravků na hubnutí, poruchy příjmu potravy již u velmi mladých dívek, které mohou mít fatální následky... Marilyn Monroe – největší sexuální symbol v dějinách:
https://www.stream.cz/sexualni-idoly-stoleti/marilyn-monroe-nejvetsi-sexualni-symbol-v-dejinach-115477
3:49
Rozšiřující informace k pojmům: sociologie, Ch. Darwin. V internetovém vyhledávači zadejte hledaný řetězec: sociologie, Charles Darwin.
UKÁZKA
SOCIOLOGIE
nějakého měření, experimenty. Výzkumná činnost zahrnuje sběr dat a jejich následné zpracování. Rozlišujeme dvě výzkumné strategie – kvalitativní a kvantitativní. Ty bývají často kombinovány. • Kvalitativní výzkumy – u nich je cílem nasbírat co nejvíce dat o menším počtu jedinců, aby bylo možné pochopit zkoumaný problém do hloubky a v širším kontextu. Po zpracování nasbíraných dat bývá vytvořena hypotéza (předběžný závěr), která bývá následně ověřena a testována kvantitativní metodou. • Kvantitativní metody (často dotazníky) – poskytují badateli omezený počet informací o velkém počtu jedinců, a mohou tak potvrdit či vyvrátit formulované hypotézy. Nasbíraná data se zpracovávají pomocí statistiky. Každé zkoumání má tři základní fáze: 1. příprava výzkumu – stanovení výzkumného problému a cíle, sestavení výzkumných otázek, formulace hypotézy, výběr vhodné metody, výběr z populace; 2. realizace výzkumu – samotný sběr dat; 3. závěrečná fáze – zpracování dat a formulace závěrů. Nejčastěji používané výzkumné metody v sociologii: • Dotazník – velmi často využívaný nástroj kvantitativního výzkumu. Dotazovaný (respondent) v něm najde otázku a prostor pro svou odpověď, může i volit z nabízených variant odpovědí. Dotazník by měl být přehledný a nenáročný na vyplnění. • Rozhovor (interview) – tazatel osobně klade otázky dotazovanému a zjišťuje tak potřebné informace. Otázky by měly být jasně formulované; rozlišuje se mezi uzavřenými (s odpověďmi „ano“, či „ne“), polouzavřenými (výběr z variant odpovědí, s možností textové odpovědi v případě, že nevyhovuje nabídka definovaných odpovědí) nebo otevřenými (vyžadována textová odpověď, kterou respondent formuluje sám). • Biografická metoda – slouží k popisu života jedince. Je nutná úzká spolupráce zkoumaného jedince a výzkumníka (využití dopisů, archivních dokumentů, kronik). • Sociometrický dotazník (také Morenův test) – metoda, která umožňuje analyzovat vztahy ve skupině a vzájemné vnímání jejích členů. Jde o jednoduchý dotazník, ve kterém dotazovaní svými odpověďmi vyjadřují vztah k ostatním členům skupiny (pozitivní/negativní). Výsledky testování např. odhalí, kdo je vůdcem skupiny, kdo je oblíbený, kdo opomíjený, zda ve skupině převládají pozitivní či negativní vztahy.
POJEM HYPOTÉZA
Hypotéza znamená výpověď, jejíž platnost se pouze předpokládá. Zároveň je formulována tak, aby ji bylo možné potvrdit, nebo vyvrátit.
Dotazník
Rozhovor
Biografická metoda
Sociometrický dotazník
Významní představitelé sociologického myšlení Myšlenkou ideální společnosti v efektivně fungujícím státu se za antiky zabýval již Platón. Z období středověku stojí za zmínku sv. Augustin z Hippo či Tomáš Akvinský, dále pak můžeme sociologické uvažování vypozorovat u renesančního myslitele Niccola Machiavelliho. Období do 19. století tedy můžeme považovat za první etapu sociologického myšlení, označovanou jako protosociologie.
Velká francouzská revoluce
Auguste Comte Auguste Comte (1798–1857), francouzský myslitel, matematik a reformátor, zavádí pojem sociologie a je považován za jednoho z jejích zakladatelů. Jeho úvahy o společnosti jsou reakcí na Velkou francouzskou revoluci, která vyvolala řadu sociálních změn. Podle něj je základní jednotkou společnosti rodina, vnímá ji jako zmenšený model společnosti. Právě v ní si osvojujeme základní sociální návyky, jež pak uplatňujeme ve společnosti lidí.
SOUVISLOSTI
Auguste Comte
Auguste Comte rozlišuje tři vývojová stadia vývoje společnosti. Prvním je stadium teologické, trvající do roku 1300, lidé věří v nadpřirozené síly a božstva. Druhým je stadium metafyzické, v letech 1300–1800, kdy se lidé obrací k přírodě a jiným abstraktním silám. Třetí stadium pozitivní (vědecké) se datuje od roku 1800 a vyznačuje se vírou ve vědu. Lidé pozorují okolní svět a snaží se hledat odpovědi na otázky s ním související nikoli pomocí abstraktních sil, nýbrž s pomocí vědy. Pozitivismus má podle Comta společnost vyvést ze zmatku a chaosu.
Velkou francouzskou revolucí označujeme období mezi lety 1789–1799. Přinesla s sebou pád feudální společnosti a konec stavovského systému, tedy dělení společnosti na šlechtu, církev a poddané. Na každého člověka se nově pohlíží jako na občana, který má svá práva a svobody. A v nich si jsou podle Deklarace práv člověka a občana (blíže viz str. 22, 102) všichni rovni. Dobový obr. zachycuje pád pevnosti a věznice Bastily.
Émile Durkheim Émile Durkheim (1858–1917) byl významný francouzský sociolog, jeden ze zakladatelů moderní sociologie. Všímá si změn, které s sebou přináší průmyslová revoluce 19. století. Přestávají platit stará pravidla
Émile Durkheim
Rozšiřující informace k pojmům: A. Comte, É. Durkheim. V internetovém vyhledávači zadejte hledaný řetězec: Auguste Comte, Émile Durkheim.
193
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET SOUVISLOSTI Podstata diskriminačního jednání Diskriminace je většinou vnímána v negativní rovině jako jednání znevýhodňující nějakou osobu (skupinu osob) na základě pohlaví, náboženského vyznání, věku, sexuální orientace, zdravotního stavu atd. Často vychází z předsudků, tedy zjednodušených představ o druhých lidech a projevuje se tak, že je diskriminovaná osoba utlačována, omezována, jsou jí upírána práva a snižovány její šance na uplatnění ve společnosti, ať už na trhu práce nebo v oblasti politiky aj. Demokratické státy bojují s projevy diskriminace prostřednictvím antidiskriminačních zákonů, které diskriminační jednání zakazují. Pokud jsou diskriminované společenské skupiny záměrně zvýhodňovány, většinou v pracovní či vzdělávací oblasti, hovoříme o tzv. pozitivní diskriminaci. POJEM AGEISMUS
Ageismus je přístup k lidem založený na přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského životního cyklu, manifestovaný skrze proces systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základě jejich chronologického věku nebo na jejich příslušnosti k určité generaci. SOUVISLOSTI Obchod s bílým masem Novodobá forma otroctví existuje i ve 21. století. Obchodování s lidmi funguje po celém světě a ani ČR není bohužel výjimkou. Nejčastěji jde o nucenou prostituci žen. Prostituce sama o sobě je ve většině zemí považována za legální, pokud je vykonávána dobrovolně. Problém nastává, když se ženy dostanou do rukou „obchodníků“, kterými jsou pod výhrůžkami nedobrovolně drženy, sexuálně vykořisťovány, zneužívány, fyzicky napadány. Obchodování s lidmi se netýká jen nucené prostituce žen, může jít o nucené práce v zemědělství, průmyslu či stavebnictví. 204
UKÁZKA
5. Struktura společnosti Nerovnost ve společnosti Sociální pozice a její ukazatele Sociální pozice je postavením jedince v určitém sociálním systému, jeho struktuře. Získaná pozice s sebou nese konkrétní soubor práv a povinností. Ukazateli sociální pozice jsou: objektivní charakteristika profese (prestiž povolání v dané společnosti), dosažený stupeň vzdělání a získaná kvalifikace, vliv a moc (kterou jedinec disponuje), příjmy (kterých dosahuje a které je schopen proměňovat do pořizovaných statků, uspokojování svých potřeb) a s nimi související životní styl.
Sociální nerovnost Neexistuje společnost, ve které by si byli všichni rovni. Vyplývá to z toho, jaké sociální pozice daný jedinec dosáhl. Společenská nerovnost je tedy jevem univerzálním a těžko odstranitelným. To, v čem jsme si (alespoň podle společnosti zastávající demokratické principy) rovni, jsou lidská práva, ta náleží všem bez rozdílu. Žádná společnost není schopna zajistit absolutní rovnost všem svým členům. Typickým příkladem sociální nerovnosti je dosažené vzdělání. Ve společnosti západního typu je na vzdělání kladen velký důraz, u vysoce vzdělaných lidí se předpokládá, že zaujmou ve společnosti vyšší pozici, než ti s nižším vzděláním. Mezi další příčiny nerovnosti patří pohlaví, profese nebo etnicita (příslušnost k národnostní menšině). Nerovnost mezi lidmi může být dvojího typu: • Biologická odlišnost – mezi lidmi může způsobit nerovné postavení v momentě, když jí společnost tento význam přidělí a začne ji tak vnímat. Příklad: Biologické faktory, jako věk, pohlaví nebo barva pleti, hrají v rozličných společnostech různou roli. • Sociální nerovnost – vychází z nerovnoměrného rozdělení statků mezi členy dané společnosti, takových, které jsou v dané společnosti pro svou nesnadnou dostupnost vysoce ceněny. Příklad: V suchem postižených zemích to může být přístup k pitné vodě, ve vyspělých zemích jsou faktory sociální nerovnosti moc, prestiž a bohatství. Nerovnost mezi lidmi je součástí společnosti, neměla by však přerůst v diskriminační jednání.
Časté projevy diskriminace ve společnosti V souvislosti s genderovou problematikou se často mluví o diskriminaci žen na trhu práce (nerovné příležitosti u žen a jejich nerovné postavení, nižší odměna za stejnou práci). Velmi závažnou formou diskriminace je také ageismus (z anglického age = věk), který je chápán jako diskriminace lidí pro jejich věk, převážně starších lidí. V krajních případech dochází k tzv. věkové segregaci, tedy vyčleňování starých lidí ze společnosti. Věková diskriminace má různé projevy – může jít o posměšky, opovržení, urážky, diskriminaci na pracovním trhu, v extrémních případech pak o fyzické a psychické týrání, zanedbání péče, vykořisťování a zneužívání.
Sociální stratifikace (rozvrstvení) Již víme, že pro každou společnost je charakteristické nerovné postavení jejích členů. Právě na něm je společnost uspořádána do vrstev (straty = vrstvy). Termínem sociální stratifikace pak rozumíme rozvrstvení společnosti, které má podobu hierarchického uspořádání jednotlivých vrstev dané společnosti. Rozlišujeme čtyři základní typy sociální stratifikace: otrokářství, kasty, stavy a třídy.
Otrokářství Otrokářství představuje formu extrémní nerovnosti, kdy jedna osoba je majetkem jiné osoby. Práva otroků a jejich postavení se v různých společnostech lišily, někde otroci neměli téměř žádná práva, jinde se mohli vzdělávat, uzavírat sňatky nebo vlastnit majetek. Ve výrobním procesu otroci představovali levnou pracovní sílu, což pro výrobce znamenalo nízké výrobní náklady a vyšší výnosy. V západním světě otrokářský systém přetrvával až do 19. století; dnes je ve většině zemí světa zakázán. Přestože je podle trestního práva otroctví považováno za trestný čin zbavení osobní svobody, stále se vyskytuje ve své novodobé podobě.
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET
MÉDIA
UKÁZKA
1. Komunikace POJEM
KOMUNIKACE
Pojem z latiny – communico = sdílet, svěřovat se. SOUVISLOSTI Dorozumívání mezi živými bytostmi Toto dorozumívání (komunikace) probíhá prostřednictvím společné soustavy symbolů. Zvířata se dorozumívají především signály (zvukovými, pachovými atd.), což částečně platí i pro člověka. Nejčastějším způsobem lidské komunikace je však řeč a písmo. V tomto případě mluvíme o verbální komunikaci. Klínové písmo Komunikovat však můžeme oblečením, na hliněné destičce, které máme právě komunikační prvek dávné minulosti. na sobě, ale třeba i účesem, držením těla, chůzí atd. Komunikujeme-li beze slov, jde o komunikaci nonverbální. Zvláštním typem je komunikace elektronická (dříve označovaná za telekomunikaci), která v minulosti probíhala prostřednictvím telegrafu či dálnopisu. Dnes jsou to především mobilní telefon a počítač připojené k internetu. Co je komunikace:
https://www.youtube.com/watch? v=v3o85G-N0TE&t=236s 9:47
Pojem komunikace Se slovem komunikace se setkáváme několikrát denně, v různých situacích. Mluví se o komunikaci mezi obchodními partnery, o komunikaci s veřejností, marketingové komunikaci, ale také o opravě děr v komunikacích (tedy silnicích) po tuhé zimě.
Komunikace ve smyslu dorozumívání Co tedy komunikace znamená? Nebudeme se teď dívat na význam tohoto slova jako obecného pojmenování dopravní cesty, budeme je chápat obecně jako dorozumívání. Dorozumívání je sdělování informací, myšlenek, názorů a pocitů mezi živými bytostmi.
Komunikační proces Komunikace je jednání, jehož cílem je z pohledu komunikátora (tedy toho, kdo komunikuje) přenos sdělení (toho, co chce druhému říct) jedné či více osobám (příjemci sdělení neboli recipientovi). Tento přenos probíhá prostřednictvím symbolů (řeč, písmo, signály…). Symboly jsou pak přenášeny prostřednictvím kanálů (mluvená řeč, gesta, doteky, ale také tištěný text, televizní přenos...). Vzájemné působení mezi komunikujícími partnery nazýváme komunikační proces.
Komunikační proces Komunikátor
Sdělení
Symboly
komunikační kanál
Příjemce
Aby mohl výše uvedený model fungovat, musí být splněny tři předpoklady: • Musí jít o komunikaci záměrnou – alespoň jeden jedinec musí usilovat o komunikaci s jedincem druhým. Případ, kdy člověk mluví sám se sebou (intrapersonální komunikace), nemůžeme za komunikaci považovat, protože zde není přítomné žádné sociální jednání, žádná sociální akce. • Záměrné užívání symbolů – souvisí s předchozím bodem. Za komunikaci nelze považovat například případ, kdy při úleku vykřiknete nebo když odposlechnete cizí rozhovor či přečtete cizí dopis. Jde totiž o neúmyslné předání informace, které nepředstavuje komunikaci. • Záměrnost počínání komunikátora – tedy vědomá a cílená snaha toho, kdo přichází se sdělením, je určující. Pozor, správná recepce (tedy přijetí) sdělení příjemcem není pro existenci komunikace nutnou podmínkou. O komunikaci tedy můžeme mluvit i v případě chyby v přijetí sdělení.
Typy komunikace mezi lidmi SOUVISLOSTI Kdo zmařil komunikaci? Jak bylo řečeno, rozhodující je záměr toho, kdo sdělení říká (tedy záměr komunikátora). Vezměte si třeba případ, kdy pošlete kamarádovi e-mail s pozvánkou na narozeninovou oslavu. Kamarád si ale zprávu nepřečte, na vaši oslavu nepřijde, a navíc na vás bude naštvaný, že jste ho nepozvali. Chyba však není na vaší straně, váš záměr byl zřejmý. 210
Interpersonální komunikace
Skupinová komunikace
Masová komunikace
1. Interpersonální komunikace – je základním typem lidské komunikace. V tomto případě jeden člověk sděluje něco o něčem člověku druhému. Jde o individuální záměr, ale zároveň také o záměr společenský, neboť zahrnuje minimálně dvě osoby. Předpokladem úspěšného dorozumění je fakt, že oba partneři používají shodný systém dorozumívacích prostředků (stejný jazyk, významově obdobná gesta apod.). Rozšiřující informace k pojmu: komunikace. V internetovém vyhledávači zadejte jednotlivě hledané řetězce: komunikace, formy komunikace
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET POJEM MÉDIUM
Z latiny – médium = střední, uprostřed SOUVISLOSTI Pojem „médium“ ve významech Výraz médium slouží i k označení předmětu, který je nositelem jakýchkoliv dat (pevný disk, DVD, Blu-ray disky, USB disk apod.), nebo například kapaliny mající za úkol ochlazovat strojní zařízení. Může to být bytost v okultní oblasti, ale také výraz pro sdělovací prostředky typu rozhlas, televize, tisk a internet.
UKÁZKA
4. Média / Média v zábavě, reklamě a společnosti Podstata a význam médií Média existují ve společnosti prakticky stejně dlouho jako mezilidská komunikace. Ovlivňují historicko-společenský vývoj lidstva. Co znamená médium? Z původu slova lehce vyvodíme, že médium je jakýmsi prostředníkem něčeho, kanálem či technickým prostředkem. Přitom výraz médium může nabývat různých významů, které spolu nemusí souviset. Média, v procesu masové komunikace používaná k přenosu sdělení, označujeme jako masová média (masmédia, média masové komunikace). Používá se i český výraz, a to hromadné sdělovací prostředky (prostředky masové komunikace).
Funkce médií Média byla stvořena za jasným účelem – k přenosu informací.
SOUVISLOSTI Funkce médií ve vztahu k sociální skupině 1. Statný čtyřicátník pan Josef žije v rodinném domku v menší obci. Rád zajde na pivo do své oblíbené hospůdky, večer se doma dívá v televizi na fotbal; manželka sedí u televize s ním a čte si. Funkce médií pro něj je zábavná (odstranění nudy), informativní (jak hrálo jeho oblíbené fotbalové mužstvo) a také společenská (tráví čas s manželkou). 2. Slečna Ivana je svobodná, bydlí a pracuje ve velkém městě. Ráda vaří, chodí do divadla a cestuje. Funkce médií pro ni je informativní nebo kulturní (na internetu hledá nové destinace pro dovolenou a zajímavá divadelní představení), internet u ní plní i společensko-sociální funkci (využívá chat ke komunikaci se svými přáteli) a funkci zábavnou (vyhledává na internetu zajímavé recepty a tipy na vaření).
1. Informační funkce – prostřednictvím ní nám média zprostředkovávají obraz o světě. Umožňují nám být v neustálém kontaktu s celým světem, ukazují světové i domácí dění pod drobnohledem. Je ale důležité umět identifikovat mediální obsah, vytvořit si vlastní nezkreslený názor. Média se nesmí stát jediným zdrojem informací o realitě. 2. Zábavní funkce – je další mediální funkcí mající za cíl zabavit nás. Pro většinu lidí je „nejzábavnějším“ médiem jednoznačně televize. Na druhém místě bude v současnosti internet. Dříve tradiční zdroje zábavy – časopisy a kino – jsou dnes na ústupu, vytlačuje je právě nástup moderních technologií, především internet (webové stránky, distribuované online video apod.). K nim více viz str. 225. 3. Kulturní funkce – obsah prezentovaný v médiích (společně s formou) odráží naši kulturu, stává se ale i její součástí. Média jsou schopna přenášet z malého počtu zdrojů velkým skupinám příjemců stejný či podobný obsah, čímž přímo ovlivňují jejich „pohled na svět“. Mění jejich intelektuální, estetické, zábavní a volnočasové projevy. 4. Sociální funkce – to, jak se chováme ke svým blízkým (ale třeba i k cizím lidem v dopravních prostředcích, starším lidem, spolužákům atd.), nemáme zakódováno v genech. Chování se musíme postupně učit. Po výchově ze strany rodičů v dětství tuto roli v dospělosti postupně přebírají média. Média totiž takzvaně socializují jedince ve společnosti, což v podstatě znamená, že mu nabízejí vzory chování, které pak jedinec postupně přebírá za své. 5. Média a politika – prostřednictvím médií máme možnost pochopit souvislosti a základní vztahy politického života. Vytváříme si i pomocí nich politickou orientaci a určitý názor na politiku a její činitele, který pak vyjádříme ve volbách.
Veřejnoprávní a soukromá média Určitě jste si všimli, že doma platíte každý měsíc poplatek za televizi a rozhlas. V České republice existují dva typy masových médií – veřejnoprávní a soukromá. Víte, za která média se poplatek platí? Ano, za veřejnoprávní. Vysvětlíme si, proč.
Veřejnoprávní média Hlavním posláním veřejnoprávních médií není (nebo by neměla být) tvorba zisku, ale poskytování služby veřejnosti. Službou veřejnosti se v tomto případě rozumí především: • poskytování nestranného a nezávislého zpravodajství, informací a komentářů; • rozmanitost a četnost nabídky sdělení; • vysoká etická a kvalitativní měřítka; • sdělení mohou zaujmout širokou veřejnost, ale přitom musí respektovat potřeby menšinových skupin; • veřejnoprávní média přinášejí obsah, jaký komerční ze své podstaty nenabízejí. Aby si veřejnoprávní média zachovala nestrannost a nezávislost, nejsou financována přímo státem. Veřejnoprávními institucemi jsou v České republice v případě rozhlasového vysílání Český rozhlas se svými stanicemi a v případě televizního vysílání Česká televize a její programy. Veřejnoprávní charakter má i Česká tisková kancelář.
216
UKÁZKA
MÉDIA SOUVISLOSTI
7. Nová média
Kdy to nastane... (jestli vůbec)?
Elektronická média Vývoj lidské civilizace je spojen s objevováním nových způsobů komunikace od mimoslovní pomocí gest přes ústní podání, obraz, písemný projev, tisk a rozhlas až k televizi. V naznačené řadě narůstá masový charakter komunikace. Vývoj ale ještě zdaleka není ukončen a rozhodně nekončí ani vývoj elektronických médií. Multimédia jsou jen jeho dalším stadiem. Za multimediální systém se označuje souhrn technických prostředků, který je vhodný k interaktivní audiovizuální prezentaci. Typicky to může být např. počítač (vybavený výkonnou grafickou a samozřejmě i zvukovou kartou, webkamerou, případně ještě i DVD mechanikou a samozřejmě příslušným obslužným softwarem včetně komunikačních programů apod.). Pojem „multimediální“ se používá také k označení programů, jako jsou encyklopedie, výukové tituly (např. na DVD, ale i online sdílené z internetu z tzv. cloudového úložiště) nebo počítačové hry. Významným způsobem se v současnosti rozšiřuje užívání přenosných multimediálních a komunikačních zařízení (notebooky, moderní mobilní telefony a tablety, ale i dataprojektory a interaktivní tabule apod). Budoucností jsou mimo jiné i tzv. sociální média (zejména sociální sítě, blogy).
Internet jako prostor pro „submédia“ Nejznámější službou poskytovanou v rámci internetu je služba WWW (nabízející kombinaci textu, grafiky a multimédií propojených hypertextovými odkazy), e-mail (elektronická pošta), instant messaging (přímá, živá komunikace mezi uživateli), blogy a sociální sítě.
Služba WWW Služba WWW – (zkráceně WWW nebo web) umožňuje přenos hypertextových souborů, tedy webových stránek. Je v současné době nejpopulárnější a nejvíce využívanou službou, která je na internetu nabízena. Prostřednictvím webových stránek má uživatel možnost číst text, sledovat obrázky, video či poslouchat zvuk. Čím dál více aplikací běží na vzdálených serverech (v tzv. cloudu), z webových úložišť může prostřednictvím WWW stránky uživatel stahovat soubory a data, ale může na nich také ukládat soubory své apod.
Elektronická pošta (e-mail) Elektronická pošta je způsob odesílání, doručování a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy. E-mailová adresa je tvořena z uživatelského jména, znaku @ (at, slangově „zavináč“) a domény (například jmeno.prijmeni@jmenoserveru.cz ). Mezi nejznámější poskytovatele e-mailových schránek patří servery Gmail.com, Outlook.com, Seznam.cz a řada dalších.
Online komunikace – chat Online komunikace neboli chat [čet] představuje komunikaci nebo rozhovor dvou nebo více lidí prostřednictvím komunikační sítě. Uskutečňuje se vždy v reálném čase. Chat prakticky probíhá prostřednictvím speciální internetové služby, které se říká instant messaging. Ta umožňuje uživatelům sledovat, kdo z nich je online a těm pak mohou v reálném čase posílat textové zprávy (chatovat s nimi), přeposílat soubory, vést videohovory.
Instant messaging platformy
SOUVISLOSTI
Software komunikaci dvou a více uživatelů patří do rodiny programů sloužících k tzv. instant messagingu (IM). Nejvyužívanější platformou (hlavně na mobilních zařízeních) je Facebook Messenger či Skype, WhatsApp a Viber. Prakticky všichni IM klienti jsou multiplatformní (umožňují komunikaci zařízení se systémy Android, iOS i Windows – je možné je instalovat na mobilních zařízeních i počítačích) a jsou úzce propojené s Facebookem.
Zkusme se zamyslet. S čím dál větším rozšířením internetu se někdy zmiňuje možný zánik některých klasických masových médií. Stále více je dnes slyšet o ústupu tištěných médií (noviny, časopisy a knihy). Média nejsou zdaleka jen zdrojem zábavy a informací, ale jsou zároveň i výrazným prvkem image a sebeprezentace. Čtenáře ekonomického týdeníku jistě spojuje něco jiného než čtenáře bulvárních novin. Pokud by opravdu nastal konec tištěných médií, televize, filmu nebo rozhlasu na úkor internetu (jak to prorokuje řada odborníků), bylo by to vůbec poprvé v historii, kdy by zanikl jeden typ masového média. Na druhou stranu, vzpomenete si, kdy jste byli naposledy v kině...?
?
První WWW stránka První webový server na světě stál na stole muže ZAJÍMAVOST jménem Timothy John Berners-Lee. Tento britský fyzik vyvíjel technologii World Wide Web (WWW) na počátku 90. let. První webovou stránku zprovoznil na svém počítači Timothy 6. 8. 1991. Všechny Berners-Lee technologie poskytl následně zcela zdarma volně k dispozici, čímž se zasloužil o dnešní naprosto jedinečné rozšíření služby WWW. V roce 2004 mu byl udělen titul rytíře britského impéria a v tomtéž roce převzal (jako první člověk na světě) Technologickou cenu tisíciletí. Úlohou webového serveru je rozesílání webových stránek, o které uživatel svým prohlížečem zažádá. Server musí být samozřejmě stále k dispozici, tedy zapnutý a připojený k internetu. Tim Berners-Lee zajistil tento požadavek jednoduše pomocí nalepeného papírku s nápisem: „This machine is a server. Do not power it down!!“ Tedy v překladu: „Tento počítač je server. Nevypínat!!!“ Den, kdy byla zveřejněna první webová stránka (6. 8. 1989):
5:24
https://www.slavne-dny.cz/episode/ 10006705/den-kdy-byla-zverejnenaprvni-webova-stranka-6-srpen 225
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET POJEM MIS- MAL- DEZ-INFORMACE
Předpona mis- pochází z latiny – chybný (v angličtině např. mistake = omyl). Předpona mal-, opět z latiny, ve významu škodlivý (např. anglický výraz malware = obecně škodlivý počítačový kód/software). Dezinformace – původ v latině (de = od, informare = vzdělávat, upravovat).
Zkreslení informací Chybovost
Úmysl
MISINFORMACE MALINFORMACE • chybná • pravdivá informace DEZINFORMACE informace • omyl • záměr • chybná někoho informace • nemá poškodit • záměr někoho poškodit, poškodit obelhat
Zdroj: J. Burýšek/Bezfaulu.net
SOUVISLOSTI Příklad pasivní a aktivní dezinformace • Pasivní dezinformace – havárie jaderné elektrárny v Černobylu (1986) je ukázkovým případem zatajování informací, cíleného mlžení a lží, kterých se dopouštěl jak Sovětský svaz, tak i vláda tehdejšího Československa. První informace, že došlo 26. dubna k jaderné havárii, neposkytly sovětské úřady, nýbrž pracovníci švédské jaderné elektrárny ve Forsmarku (1 100 km od Černobylu), a to hned 27. dubna. Nalezené radioaktivní částice na jejich ochranných oblecích nepocházely ze švédské elektrárny. Ještě 1. května se v Kyjevě i v zemích střední Evropy konaly za účasti obyvatel, nemajících tušení o vážnosti situace, prvomájové průvody. • Aktivní dezinformace – jejím příkladem je vyprodukovaná dezinformace zpochybňující rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky na dva samostatné státy. LENÍ ROZDĚATÍ! L NEP
Tato dezinformace byla původně publikována 4. 3. 2016 na dezinformačním webu Svět kolem nás a následně ji přebíralo několik dalších konspiračních serverů a hojně i Facebook. Příspěvek 228
UKÁZKA
8. Svět fake-news a dezinformací Podstata a pojmy světa dezinformací S pojmem „dezinformace“ se už setkáváme každý den. Často se také používá jako synonymum pro pojmy „fake-news“ a „hoax“, není to však to samé.
Fake-news Fake-news je žánrem bulvární novinařiny, produkující a úmyslně šířící lživé informace, dezinformace a hoaxy. Jeho cílem je ovlivnění a zmanipulování úsudku příjemce a jeho dalšího postoje ke sdělované informaci a z ní vyplývající situace. Na tvorbě a šíření falešných zpráv a sdělení se tak podílí žurnalista nerespektující pravidla novinářské etiky, ale i obyčejný uživatel sociální sítě a uživatel e-mailu přeposílající řetězové zprávy. Fake-news může spojovat i několik dezinformací dohromady.
Misinformace, malinformace a dezinformace • Misinformace – je sice nesprávné nebo zavádějící sdělení, které ale není ani záměrně ani systematicky šířeno za účelem ovlivnění příjemců této zprávy. Příklad: uvedení chybného místa a času u události, neúmyslná chyba či překlep ve sdělení či výsledku, zaměněný popisek nebo jméno u obrázku apod. Náprava omylu v podobě uvedení správného znění (příp. připojení omluvy editora) misinformaci zcela eliminuje. • Malinformace – je sdělení zakládající se na pravdivé skutečnosti, ovšem vypuštěné za účelem někoho poškodit. Příklad: může to být záměrné zveřejnění citlivých informací či snímků osoby, informací obchodního charakteru apod. • Dezinformace – je kombinací obou předchozích pojmů (viz schéma vlevo). Dezinformace je chybná (podobně jako misinformace) a zároveň úmyslná (jako malinformace), je to tedy záměrně lživě produkovaná informace, jejímž účelem je příjemce sdělení obelhávat nebo dotyčného poškodit. Dezinformace je jednotkou, stavebním prvkem fake-news. Představuje konkrétní lživé a klamavé sdělení, které si klade za cíl ovlivnit jednotlivce, skupinu lidí nebo i celou společnost v náhledu na určitou skutečnost. Rozlišujeme mezi pasivní a aktivní dezinformací: a) Pasivní dezinformace – její snahou je manipulovat s již existující informací za účelem ji zpozdit v cestě k příjemci, zatajit ji nebo ji přímo zlikvidovat, maskovat skutečnost. b) Aktivní dezinformace – představuje typ lživého sdělení, které je jako takové záměrně svými tvůrci vytvářeno.
Hoaxy v mediálních sděleních Pojem hoax byl již zmíněn (viz str. 227), a to v souvislosti s počítačovou problematikou. Má však daleko širší přesah. Hoaxy jsou smyšlená sdělení, která člověka varují před neexistující hrozbou. Existence a hlavně pak šíření těchto poplašných zpráv může za jistých okolností skutečně vyvolat ve společnosti paniku či pozdvižení. Příklad: Svého času kolovalo českým internetem několik verzí poplašných zpráv, které sdělovaly, že v polstrování sedaček tramvají a autobusů městské dopravy byly nalezeny použité injekční jehly. Hoaxy zmiňovaly několik cestujících, kteří se při dosednutí o jehly poranili a při ohledání našli u jehly přiložený znapokojivý vzkaz. Poplašnou zprávu dokonce otiskla i některá tištěná média (11. 2. 2005, Deník). Zdroj: HOAX.cz
se opíral o existující ústavní zákon ČSFR, který nařizoval vypsání referenda v případě, že by tehdejší součásti federace (tedy Česká republika a Slovenská republika) chtěly z federace vystoupit. ČSFR ovšem nepřestala existovat na základě toho, že by jedna z republik z ní vystoupila, nýbrž proto, že federace zanikla jako taková (Ústavní zákon č. 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, čl. 1.: Uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká Česká a Slovenská Federativní Republika ). Tato dezinformace přežívá a je některými kruhy přiživována dodnes.
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET
FILOZOFIE POJEM
UKÁZKA
1. Co je filozofie Člověk a filozofie
FILOZOFIE
Základní motivy filozofického tázání
Pojem filozofie pochází z řečtiny – filein = milovat; sofia = moudrost.
Vznik vědomí na jedné z planet vesmíru představuje skutečný zázrak. Na vrcholu evoluce kdysi neživé hmoty stojí bytost, která se může ptát: • Jaký smysl má náš život a svět, v němž se nalézáme? Jak máme jednat, aby náš život byl dobrý? Jsme schopni dosáhnout pravdivého a objektivního poznání? ... apod.
SOUVISLOSTI Legenda o poháru moudrosti Ke stejnému závěru vede i legenda o poháru moudrosti, z něhož se měl napít nejmoudřejší z filozofů. To, že nikdo z nich výzvu nepřijal, že nikdo z nich si neosoboval nárok na vlastnění moudrosti, nám přes propast času vzkazuje: skutečný filozof si uvědomuje meze svého vědění, skutečný filozof kritičností a pochybováním pobízí rozum a odhání pýchu. Byl to patrně Pýthagorás, kdo jako první použil pojem „filozofie“, když poznamenal: „… tak se i v životě rodí Pýthagorás jedni, lidé otročtí, jako ze Samu lovci slávy i bohatství, a druzí, filozofové, jako lovci pravdy.“ SOUVISLOSTI Thalés v jámě Když Thalés při pozorování hvězd na obloze spadl do jámy, sklidil posměch od těch, kteří se dívají jen před své nohy. Hegel k historce poznamenal: Lidé se takovým posmívají a mají tu výhodu, že jim to filozofové nemohou vrátit; lidé ale nechápou, že se filozofové smějí jim, kteří ani nemohou spadnout do jámy jen proto, že v ní jednou provždy leží a nejsou s to pozvednout svůj zrak k tomu, co je nad nimi. SOUVISLOSTI Metafyzika Metafyzika zkoumá povahu jsoucna jako jsoucna a všeho, co se jsoucnem a bytím souvisí. Zaměřuje na to, co je jakoby „skryto“ za sférou přírody, co tedy překračuje smyslově poznatelné. 236
Tážeme se a odpovídáme. Žádná odpověď však neposkytuje jistotu o tom, že jsme dosáhli úplného poznání, od počátku našeho filozofického tázání jsme v pochybnostech. K motivům filozofického tázání tedy patří: • úžas nad problémem a tajemstvím života a světa, touha porozumět životu a světu a hledání smyslu života.
Pojem „filozofie“ a jeho význam Pojem „filozofie“ znamená doslova „lásku k moudrosti“. Filozofem je ten, kdo hledá moudrost, nikoliv ten, kdo se pyšní vlastněním moudrosti a pravdy.
Filozofie a speciální vědy, filozofie a náboženství Každá speciální věda studuje určitou dílčí oblast reality, „specializuje“ se tedy na vymezený výsek skutečnosti. Filozofie se snaží jednotlivé skutečnosti zařadit do nejširších a nejobecnějších souvislostí a vytvořit celkový obraz světa. Na počátku náboženské zkušenosti nalézáme tytéž motivy a cíle jako u filozofie – údiv i pochybování, touhu porozumět světu i životu a nalézt jejich smysl. Nábožensky založený člověk vyvozuje smysl života i svou orientaci ve světě zejména ze vztahu k bohu. Filozofie se opírá výhradně o rozum a empirii (zkušenost). Přestože může také pracovat s hypotézou boha, musí zůstat trvale na rovině kriticko-racionální.
Základní filozofické pojmy a problémy Jsoucno a bytí O každé jednotlivé skutečnosti můžeme říci, že je. Tabule jest. Student Petr jest. Jednotlivé skutečnosti můžeme označit obecným pojmem „jsoucno“. Každé jsoucno existuje určitým způsobem, ať již jako školní tabule nebo student, který na ni píše. Co znamená pojem „bytí“? Bytí náleží všemu, co jest. Jinými slovy, prostřednictvím bytí každé jsoucno jest. Nebo ještě jinak: bytí umožňuje, že jsoucna jsou.
Filozofické obory • Ontologie (z řec. on = jsoucno, logos = slovo, výklad) je naukou o jsoucnu a bytí. Ontologie je základní disciplínou filozofie. • Epistemologie (z řec. epistémé = rozumění) zkoumá proces poznání. Pro tento obor se používají také termíny noetika (z řec. noein = myslet) nebo gnozeologie (z řec. gnosis = poznání). • Etika (z řec. ethos = zvyk) tematizuje otázky mravního jednání a morálky. Etickými problémy jsou např. otázky: Co je dobré? Co je spravedlnost? Jak má člověk jednat v různých situacích? Kterými kritérii a hodnotami se má řídit? • Filozofická antropologie (z řec. anthrópos = člověk) se snaží určit podstatu člověka a řeší tradiční otázky: Kdo jsme, odkud jsme přišli, kam míříme? • Filozofie dějin – se snaží odkrýt smysl a nejobecnější zákonitosti lidských dějin. Tento obor však musíme odlišovat od dějin filozofie. • Dalšími obory filozofie jsou např. logika, která studuje formy a zákony správného usuzování. Filozofie vědy promýšlí otázky vědeckého poznání. Hermeneutika se věnuje problémům interpretace textů a symbolů a axiologie (z řec. axia = hodnota; logos = slovo) je vědou o hodnotách.
Náměty pro samostatnou práci 1. Zopakujte si základní pojmy z oblasti filozofie jako nauky.
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET POJEM PRAGMATISMUS
Pojem vznikl z řeckého slova pragma (čin). Jsou z něj odvozeny také pojmy jako praxe či praktický. SOUVISLOSTI Pragmatismus a „chodbová teorie“ Jeden z filozofů použil pro vysvětlení významu pragmatismu přirovnání: Pragmatismus se nalézá uprostřed našich teorií jako chodba v hotelu, jež vede k nespočetnému množství dveří. Za jedněmi dveřmi píše nějaký člověk ateistické dílo, za druhými se jiný člověk modlí, za třetími řeší metafyzik základní lidské otázky, za dalšími vyvozuje chemik teorii kyselin a zásad. Chodbou ale musí projít všichni, pokud chtějí praktickou cestu dovnitř a ven ze svých pokojů. Krátce, pragmatismus je jako chodba, do níž vedou dveře všech filozofických směrů.
UKÁZKA
9. Filozofie 20. století Pragmatismus Podstata filozofie pragmatismu Pragmatismus vznikl ve Spojených státech v poslední čtvrtině 19. století a do Evropy pronikal od počátku 20. století. Pragmatismus je v první řadě metodou, pomocí níž určujeme, zda myšlenky a teorie mají nějaký význam pro naše jednání a rozhodování. Pragmatismus je vlastně hledáním způsobů, jak skutečnost změnit. Odhlíží od prvních principů a přiklání se k věcem posledním, tedy k důsledkům a faktům. Pragmatismus je sice především metodou, vyplývají však z něho i významné filozofické důsledky: • V pojetí pragmatismu je svět nedokončeným a otevřeným děním. Na jeho dalším směřování se svou činností podílí člověk usilující o zdokonalování světa i sebe sama. • Svět má povahu pluralitní, nelze jej vyložit pomocí jediného principu nebo pomocí jedné teorie či pravdy.
Analytická filozofie Podstata analytické filozofie Analytická filozofie přistupuje k řešení filozofických problémů prostřednictvím analýzy jazyka. Vychází totiž z přesvědčení, že svět lze pochopit pouze pochopením jazyka. Proč právě jazyka? V jazyce myslíme, jazyk naše poznání zprostředkovává, v jazyce je nám svět dán. Konkrétní jazyk je intersubjektivním médiem, které je společné všem, kdo jej používají.
Raný Wittgenstein (1889–1951) „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.“ (L. Wittgenstein) SOUVISLOSTI Zakladatel analytické filozofie Za zakladatele tohoto směru je pokládán německý filozof a matematik Gottlob Frege (1848–1925). Inicioval vznik formální logiky, vytvořil moderní systém symbolů, který umožňuje schematizovat přirozený jazyk a vyjádřit logické vyplývání.
OSOBNOST
Ludwig Wittgenstein Ludwig Wittgenstein (1889–1951) byl rakouský filozof, představitel analytické filozofie, jeden z nejvýznamnějších filozofů dvacátého století. Z raného období jeho tvůrčí práce pochází dílo Tractatus logicophilosophicus (Logicko-filozofický traktát; z roku 1921), z období pozdního pak Filozofická zkoumání (1953). 254
Ludwig Wittgenstein vycházel z předpokladu, že pomocí jazyka a jeho vět zobrazujeme skutečnost, tedy to, co je. Věta jako možný obraz skutečnosti má smysl ovšem jen tehdy, jestliže může být pravdivá nebo nepravdivá, jestliže tedy skutečnosti odpovídá nebo neodpovídá. Z uvedeného hlediska mají smysl jen věty přírodních věd. Ostatní věty jsou bezesmyslné, i když nikoliv nesmyslné. Bezesmyslnými větami jsou výroky filozofie, matematiky a logiky. Z uvedeného plyne, že „hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa“, to je ono Wittgensteinovo lapidární konstatování: „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet.“ Wittgenstein nepopíral existenci něčeho, co je nevyslovitelné a co se ukazuje jako mystično. Upozornil však na to, že otázky filozofie se vymykají našim možnostem smysluplně o nich vypovídat.
Pozdní Wittgenstein V pozdní fázi svého myšlení dospěl Ludwig Wittgenstein k názoru, že běžný jazyk, který používáme, je natolik komplikovaný, že jej nelze redukovat na jeho logickou formu a na jeden způsob užívání jazyka. Způsobů, kterými je jazyk spleten se skutečností a s naším jednáním, je však nespočet: Vedle tvrzení či popisu může mít jazyk podobu otázky, prosby, rozkazu, fantazie, modlitby, pozdravu, ale také lhaní či pochybování. Tyto způsoby, funkce a role jazyka pak Wittgenstein nazval řečovými či jazykovými hrami. Jazykové hry se vyznačují tím, že mají společenský charakter. Naše řeč se utvářela v čase, v určitých historických souvislostech, a představuje proto složitý komplex. Wittgenestein jej připodobnil ke starobylému městu se spletí uliček a náměstí, starých a nových domů s přístavbami z různých dob, a to vše je obklopeno novými předměstími s novými ulicemi a s uniformními domy. Rozšiřující informace k pojmům: pragmatismus, analytická filozofie, novopozitismus, kritický racionalismus, filozofie života a myslitelům: L. Wittgenstein, R. Carnap, K. Popper, H. Bergson V internetovém vyhledávači zadejte hledané pojmy a jména.
Občanský a společenskovědní základ • KOMPLET
RELIGIONISTIKA POJEM RELIGIONISTIKA
Pojem je odvozen z latinského religio = náboženství. Původně i pro dodržování pravidel kultu a jeho věšteckých znamení. Je to věda zabývající se náboženstvím. POJEM NÁBOŽNOST
Pojem náboženství byl v češtině odvozen od slova nábožný – nábožný člověk je ten, který myslí na Boha. POJEM ATEISMUS
Je chápán jako absence víry v Boha, odmítání náboženství. I ateismem se zabývá religionistika.
UKÁZKA
1. Náboženství a náboženská víra Pojmy religionistika a náboženství Jednotlivá náboženství představují nesmírně složité a komplexní jevy, které doprovázejí lidstvo po celé jeho dějiny a významně ovlivňují způsob života člověka, lidského společenství a jeho kultury. Popisu jednotlivých náboženství, klasifikací, vznikem, rozvojem a jeho působením na člověka se věnuje religionistika. Náboženství není jen pocitem či prožitkem, rozumovým aktem, činem izolovaného individuálního rozhodnutí, pouhým „sociálním konstruktem“ či produktem výchovy. Je záležitostí hluboce niternou a osobní, na straně druhé je jevem sociálním, kulturním a dějinným. Znakem, který je platný univerzálně pro všechna náboženství a kterým se náboženské jevy odlišují od ostatních, je vztah člověka k Bohu. Náboženství je vyjádřením vztahu člověka k Bohu. Je to vztah k transcendentní skutečnosti, která není přístupná smyslovému vnímání a kterou nelze doložit ani vyvrátit vědeckými postupy.
Náboženská víra a vyznání
TEOLOGIE
Vztah člověka k Bohu nabývá nejrůznějších podob, liší se typem náboženství i osobností člověka. V křesťanství, judaismu, islámu i v některých proudech východních náboženství je Bůh vnímán jako osoba. Vztah člověka k němu se pak obvykle označuje jako náboženská víra. Tento pojem se odlišuje od náboženského vyznání.
Teologie je nauka o Bohu, bozích. Vychází z předpokladu, že Bůh skutečně existuje.
Náboženská víra je nesena přesvědčením věřícího člověka o existenci Boha. Náboženské vyznání je obsahem toho, v co náboženský člověk věří.
POJEM
OSOBNOST
Tomáš Halík
Náboženská praxe – náboženské společenství, rituál a modlitba
Tomáš Halík (1948) je český katolický kněz, teolog, sociolog, profesor Univerzity Karlovy, prezident České křesťanské akademie. Za knihu Vzdáleným nablízku získal Cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy za rok 2009 a 2010. Autor se v uvedené knize vyznává, že se rozhodl psát z nové pozice, a to „jako pochybující s pochybujícími a hledající s hledajícími“. V roce 2014 se Tomáš Halík stal prvním českým laureátem prestižní Templetonovy ceny. T. Halík získal jako první Čech Templetonovu cenu: 1:36 https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/ 1043891-tomas-halik-ziskal-jako-prvnicech-templetonovu-cenu
POJEM MAGIE
Pojem pochází z řečtiny, mageia = kouzelnictví. 260
Náboženská víra je podmíněna svobodnou vůlí člověka, jeho schopností reflexe a svobodného rozhodování. Proto je náboženská víra spjata právě jen s lidskou existencí. Víra může být pevná a neochvějná, jak ji např. známe z příběhu o Abrahamovi (viz str. 251). Často je ale doprovázena i pochybováním. Jak říká český teolog a sociolog Tomáš Halík (slovy básníka Vladimíra Holana) „... co je bez chvění, není pevné.“ Role společenství je v náboženství nenahraditelná, vytváří prostor pro náboženský život, a to z hlediska duchovního i organizačního, udržuje tradici a kontinuitu a současně vytváří podmínky pro vývoj daného náboženství. Pro označení náboženského společenství se v kultuře Západu používá nejčastěji termín církev. Podobně byl přenesen na jiná náboženství i termín kněz, jenž je označením někoho, kdo z pověření náboženského společenství vykonává určitou náboženskou činnost. Život náboženských společenství je spojen s formálními a symbolickými projevy chování – rituály, kulty, bohoslužbami či církevními obřady. Mají obvykle kolektivní charakter a nabývají různých podob a funkcí. Jsou např. jedním ze způsobů uctívání Boha, napomáhají k vnitřní proměně věřících, umocňují jejich niterný prožitek, motivují je k určitému jednání, ale také posilují integritu a soudržnost náboženského společenství. Nenahraditelnou a velmi osobní součástí náboženského života jsou modlitby, které jsou ve většině náboženství považovány za jádro náboženského život. V modlitbě se člověk obrací k Bohu − v radosti může poděkovat, v bolesti poprosit, ve starosti se může svěřit. Náboženská společenství mohou mít společné modlitby, věřící se však má modlit i vlastními slovy – v těchto osobních modlitbách nejsou nutná ani vyřčená slova, postačí i myšlenka: „Někdy je i pouhý povzdech výmluvnější než tisíc slov,“ říká rabín Simon Philip de Vries.
Magie a šamanismus Jako magii označujeme takovou činnost, prostřednictvím níž se snaží kouzelník či mág ovlivnit skutečnost pomocí nadpřirozených či tajemných sil. Šamanismus není náboženstvím v pravém slova smyslu, představuje spíše soubor představ a technik, pomocí nichž se šaman snaží využít svět „duchů“, a to například k léčení, zaklínání, vyvolání deště i ke zbavování kleteb apod.
Amulety, talismany
UKÁZKA
RELIGIONISTIKA
2. Typologie náboženství a vznik náboženství Typologie náboženství Typologie náboženství umožňuje odhalit rozdíly a shody mezi jednotlivými náboženstvími a tím také porozumět „jinakosti“ jednotlivých náboženství.
Náboženství neteistická a teistická Odlišení náboženství podle pojetí boha nebo bohů je následující: 1. Neteistická náboženství − chápou Boha jako něco, tedy jako neosobní sílu, moc, absolutní skutečnost či duchovní základ. Jako panteismus (z řec. pan = celek) se označuje koncepce, která ztotožňuje Boha s celkem skutečnosti. 2. Teistická náboženství – v nich je Bůh vnímán jako někdo, tedy jako osoba (lat. persona), ke které se může člověk obracet v radosti i smutku, se kterou může rozmlouvat i o těch nejintimnějších věcech, kterou může oslavovat, ale ke které může vznášet i kritické otázky. Mezi člověkem a Bohem může vzniknout osobní vztah. a) Náboženství monoteistická − konkrétní náboženství vyznává jednoho Boha.
b) Náboženství polyteistická − v náboženství vystupuje více bohů (to byli např. olympší antičtí bohové, kteří měli i významné antropomorfní prvky, byli sice nesmrtelní, ale podobali se lidem nejen fyzicky, ale i povahovými rysy).
Náboženství zjevená (prorocká) a náboženství mystická 1. Náboženství zjevená (prorocká) – v nich se dává bůh lidem poznat formou určitých poselství, a to většinou prostřednictvím určitých jedinců − proroků. Ke zjeveným a současně i teistickým náboženstvím patří judaismus, křesťanství a islám. 2. Náboženství mystická – vycházejí především z niterné zkušenosti, z navázání bezprostředního vztahu k bohu. I v náboženstvích zjevených se významně uplatňují mystické prvky. „Mystickým“ označujeme v běžné řeči to, co je tajemné, skryté.
Vznik náboženství Např. podle evoluční teorie se náboženství obecně vyvíjejí od jednodušších k vyspělejším. Jeden z novějších evolučních modelů naznačuje, že další vývoj náboženství směřuje k náboženské autonomii a k osobním náboženstvím. Podle tzv. responzivní hypotézy českého religionisty a teologa Jana Hellera (1925–2008) vzniká náboženství ve všech obdobích jako odpověď na otázku po smyslu života, otázku specificky lidskou, kterou si žádný jiný tvor neklade.
Hlavní světová náboženství Svět tvoří různorodé kultury a subkultury, jejichž způsob myšlení a života je modifikován mimo jiné i náboženskými představami. Judaismus je národní náboženství židovského národa. Vyskytuje se v důsledku rozptýlení židovského národa ale po celém světě (v tzv. diasporách). Na judaismus navazuje jedinečným způsobem křesťanství a islám. Křesťanství se sice zrodilo v židovském náboženství, avšak nezůstalo v něm uzavřeno. Jako univerzální se šířilo a postupně proniklo i do dalších světadílů. Islám navazoval na monoteismus judaismu, jinak je ale naprosto svébytné náboženství. Zpočátku se šířil mezi arabským obyvatelstvem, vzhledem ke svému univerzálnímu charakteru byl přijat i jinými národy – především severní Afriky a jihozápadní a střední Asie. V důsledku migrace je rozšířen v mnoha zemích světa. Hinduismus je neoddělitelně spojen s Indií a indickým kulturním okruhem. Prostřednictvím výjimečných osobností a v důsledku migrace pronikl i do dalších zemí. Domovem buddhismu je rovněž Indie. Během středověku se rozšířil i do jiných oblastí Asie. V současnosti má díky svému univerzalismu příznivce po celém světě. Konfucianismus a taoismus pochází z Číny, ale ovlivnily i myšlení okolních zemí. Konfuciánství je v Číny součástí výchovy a vzdělávání. Taoismus je zvláštní formou na pomezí náboženství, filozofie i umění a získal podobu náboženskou i filozofickou.
Náměty pro samostatnou práci 1. Zopakujte si základní pojmy z oblasti religionistiky a náboženství.
SOUVISLOSTI Olympští bohové
Antika je označení období starověkých dějin Řecka a Říma. Mezi tři nejmocnější řecké olympské bohy patřili Zeus, Poseidón Zeus a Hádes (ten ovšem nepobýval s ostatními na posvátné hoře Olymp, ale v podsvětí). Zeus (2. pád Dia) – vládce nad bohy i lidmi, ale ne nad osudem; Poseidón – bůh vod a moří; Poseidón Hádés – bůh podsvětí; Héra – ochránkyně manželství, manželka Dia; Démétér – bohyně plodnosti země a rolnictví; Hádés Athéna – bohyně moudrosti, ochránkyně spravedlnosti a práva, umění a řemesel; ochránkyně Řeků, zejména Athéňanů; Hestiá – bohyně rodinného krbu; Afrodíté Apollón – bůh Slunce a světla, ochránce života, neomylný střelec a věštec, vládce Múz, bohyň umění, nepřekonatelný hráč na lyru; Artemis – bohyně Měsíce, přírody, lovu; Héfaistos – bůh ohně a kovářství; Áres – bůh války; Afrodíté – bohyně krásy a lásky, mezi její pomocníky patřil bůh lásky Erós; Hermés – posel bohů, bůh poutníků, obchodníků i podvodníků.
SOUVISLOSTI Totemismus a sociologizující pojetí náboženství
Émile Durkheim (1858–1917) byl francouzský sociolog a zakladatel sociologie náboženství (blíže viz str. 193). Podle něj je totemismus nejstarší formou náboženství. Totem (zvíře i další přírodní prvky) je viditelnou podobou boha a současně i klanu. Pojem totem pochází z jazyka jednoho severoamerického indiánského etnika. Durkheim dále vyvodil, že náboženství je záležitostí výsostně společenskou – prostřednictvím něj působí kolektiv na své členy. Jinými slovy, náboženství nespočívá v nitru člověka, ale jeho zdrojem je společnost – „sociologizující“ pojetí náboženství. 261