tajemný SVět VltaVínů
Co jsou tektity
Dělení tektitů
Tvary tektitů
VltaVíny
Vznik vltavínů
Tvar a skulptace
Struktura a inkluze
Vnitřní pnutí
naleziště VltaVínů
Jihočeská naleziště
Drahý kámen VltaVín
Hodnocení kvality a určování ceny vltavínů
Ezoterické působení
V ýznamné Sbírky VltaVínů
Kniha o vltavínech by nemohla vzniknout bez spolupráce řady lidí.
Zvláštní poděkování patří panu Milanovi Prchalovi, který se věnuje vltavínům více než padesát let a pamatuje nejen počátky sběru, ale také „zlatou éru“, kdy bylo možné vltavíny nerušeně a hojně nacházet.
Poděkování patří také RNDr. Romanovi Skálovi, Ph.D., za konzultace vstupních kapitol.
Obrazová část vznikla jen díky ochotě sběratelů, kteří umožnili fotografování ve svých sbírkách a podělili se o své znalosti.
Jihočeské vltavíny na snímcích pocházejí ze sbírky Přemysla Duška, který je zároveň autorem systému oceňování vltavínů, jenž je vůbec poprvé publikován v této knize. Další kameny jsou ze sbírek Aleše Grabmüllera, Františka Tůmy, Martina Wichterleho, Jana Mandíka, Přemysla
Bureše, Michala Vašíčka, Karla Valtera a dalších.
Kapitola o západočeských vltavínech by nevznikla bez Miroslava
Čady. Vltavíny z Německa pro fotografování laskavě poskytl
PharmDr. Jan Krška. Moravské kameny jsou v naprosté většině ze sbírky MUDr. Jaromíra Šilhavého. Fotografie vltavínů v matečné hornině
dodal Ing. Jan Kynický z firmy Topminerals. Za poskytnutí fotografií objektů ze svých sbírek děkujeme Muzeu vltavínů v Českém Krumlově a Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze. Za povolení reprodukování obrázků děkujeme NASA a Rieskrater-Museu v bavorském Nordlingenu. Za podporu vydání této knihy děkujeme firmám Granát, družstvo umělecké výroby, Turnov a Minerál – Milan & Eva Purkart.
Vltavíny, jimž je tato kniha věnována, se v posledních době dostaly do obecného povědomí a staly se populárními po celém světě, a to nejen mezi sběrateli, kteří si je cení pro krásnou barvu a zajímavé přírodní tvary. Estetické kvality je předurčují ke šperkovému použití. Díky svému tajemnému původu si je oblíbili také vyznavači ezoterických nauk, kteří jim připisují mimozemský vznik a další atributy s ním spojené.
Vltavíny byly poprvé popsány před téměř 250 lety z povodí Vltavy, místní lidé je ale znali a používali ke zdobení již dříve. Našly se dokonce kameny opracované neolitickými lidmi do podoby nástrojů.
Ve špercích se vltavíny nejvíce proslavily na Jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, kde byly představeny ve společnosti českých granátů jako typické české drahé kameny. Po krátké oblibě v období secese o ně zájem opadl, až v šede-
sátých letech minulého století se opět dostaly mezi šperkařsky ceněné materiály, většinou ve své přírodní formě. V současnosti se prosazují stále častěji i jako fasetované drahé kameny, zasazované především do zlata, které se k nim barevně výtečně hodí.
Tato kniha má čtenáře seznámit s vltavíny ze všech možných úhlů pohledu. V první řadě objasňuje jejich původ, který opravdu má i mimozemské kořeny. Upřesňuje jejich výjimečné postavení ve skupině tektitů celého světa. Seznamuje čtenáře s jejich vlastnostmi a poprvé ukazuje možnosti, jak je odlišit od pouhého skla nebo od především čínských padělků, které se nedávno objevily na trhu. Zájemcům o esoteriku shrnuje nejdůležitější informace, které vltavíny řadí mezi nejvíce ceněné kultovní kameny. Nejcennějším přínosem je však obrazová část knihy, která poprvé předvádí takové množství vltavínů v jejich přirozené kráse.
tvary indočínitů z vietnamského naleziště v provincii Yen Bai. Největší měří 70 mm
Vltavíny patří z geologického pohledu do skupiny tektitů, přírodních skel nacházených v různých oblastech po celém světě; řecký výraz tektós znamená „roztavený“ či „natavený“.
Vyjadřuje tavený, sklovitý charakter přírodních hmot. Tento název byl zaveden rakouským badatelem F. E. Suessem (1900). Nejstarší písemná zmínka o tektitech však pochází z Číny od Liu Sun (rok 950, dynastie T´ang).
Lidé v Than Liou je po silných deštích sbírali na polích.
Přírodní skla jsou širší skupina, do které patří také sopečná skla, například obsidiány.
Sklo je produkt tavení, který byl ochlazen na pevnou fázi bez krystalizace. Je to amorfní pevná látka bez pravidelného uspořádání na vzdálenost větší než několikanásobný rozměr elementárních stavebních jednotek. Skel-
1 PRIMÁRNÍ TVARY vznikají ve výšce z roztavené horniny v roztrhaném mračnu impaktových vyvrženin. Tvary jsou určeny tenzními a odstředivými silami.
2 PLASTICKÁ DEFORMACE vyvolaná interakcí s atmosférou ve fázi vyvržení zplošťuje kulovité útvary do elipsoidálních a diskových tvarů. Stupeň deformace se snižuje s výškou.
3 CHLADNUTÍ. Tektity postupně chladnou. Tektity z blízkosti středu kráteru mohou do atmosféry znovu vstoupit ještě roztavené nebo horké. Malé tektity z blízkosti kráteru a všechny tektity z větších vzdáleností sestupují do atmosféry již v pevném stavu.
4 ZAHŘÁTÍ V DŮSLEDKU OPĚTOVNÉHO VSTUPU
DO ATMOSFÉRY. Tektity ze střední vzdálenosti se pouze zahřejí, ale tektity z větších vzdáleností mají dostatečnou rychlost na to, aby odpor stlačené atmosféry vyvolal takové zahřátí, které vyústí až do ABLACE (odtání materiálu z povrchu tělesa).
5 CHLADNUTÍ. Tektity ztrácejí získanou kosmickou rychlost a čelní strana tektitu rychle chladne ve styku s chladnou horní atmosférou, což vede ke SPALACI (odlamování/tříštění).
6
Částečně roztavená sklovina
Dopad kosmického tělesa do křemenem bohatých sedimentů
IMPAKTITY v blízkosti středu kráteru
VRSTEVNATÉ IMPAKTOVÉ SKLO v blízkosti kráteru
Charakteristická je silná PLASTICKÁ DEFORMACE k ablaci nedochází, je patrné slabé povrchové tříštění či odlamování.
TVAROVANÉ (splashform) TEKTITY v blízkosti kráteru
Tektity dopadají jako ztuhlá tělesa a jsou předmětem TRANSPORTU A CHEMICKÉHO ZVĚTRÁVÁNÍ, což vede k vytvoření a zvýraznění skulptace.
Charakteristická je mírná plastická deformace, k ablaci nedochází, je patrné silné tříštění – SPALACE s výskytem tříštivých kuželů (vzniklých v důsledku odporu vzduchu při opětovném vstupu do atmosféry).
TŘÍŠTĚNÉ TEKTITY ve střední vzálenosti od kráteru
Charakteristická je slabá plastická deformace, dochází k silné ABLACI, po níž následuje silné tříštění/odlamování –SPALACE s výskytem tříštivých kuželů.
TEKTITY TVAROVANÉ ABLACÍ ve větších vzdálenostech Vzniká tavenina a kondenzáty, které jsou transportovány po balistických drahách a větrem. Jsou termodynamicky stabilní. SPALACE není pozorována.
MIKROTEKTITY ve všech vzdálenostech
Schéma převzato z www.tektites.co.uk, s laskavým svolením autora Aubrey Whymarka (verze z listopadu 2014)
ný vzhled vzniká plynulým přechodem ze stavu kapalného do stavu pevného. Naopak při zahřívání skla měknou, až pomalu získávají viskozitu kapalin.
Proto jsou skla považována za přechlazené kapaliny, které v důsledku vysoké viskozity nemohou krystalizovat.
Dnes nejběžnější teorií vzniku tektitů, uznávanou téměř všemi geology, je teorie dopadu tělesa z vesmíru – asteroidu, který při nárazu na Zemi vyhodil do vzduchu masu zemských povrchových vrstev. Obrovská energie nárazu, jak bylo experimentálně nedávno dokázáno v laboratořích NASA v Houstonu, způsobila, že při rychlosti dopadu přes 11 km/s došlo k roztavení a odpaření terčových hornin a k vymrštění části hmoty do horních vrstev atmosféry a částečně i do kosmického prostoru. Z plazmy vzniknuvší odpařením povrchových, hlavně sedimentárních vrstev se v atmosféře utvořila sklovitá hmota, jež poté dopadla na zemský povrch i stovky kilometrů daleko od impaktního kráteru. Skoro pro každý druh tektitů byl již nalezen odpovídající meteoritický kráter, případně se o něm alespoň na teoretické úrovni uvažuje. Část přeměněných hornin zůstala v kráteru v místě dopadu; tyto horniny
jsou zpravidla postiženy silnou tlakovou metamorfózou. Podobné útvary se podařilo najít například v kráterech po výbuchu atomové bomby. Protože však tyto hmoty neprolétly atmosférou a byly formovány velmi vysokým tlakem a relativně nízkou teplotou (řádově v tisících stupňů Celsia) při dopadu tělesa, nejde o tektity, ale o tak zvaná impaktová skla.
Byly rovněž vysloveny další teorie týkající se vzniku tektitů, například že pocházejí z Měsíce (šlo by tedy o meteority), nechybí ani mnoho kuriózních teorií, často souvisejících s vesmírnými civilizacemi.
Složení tektitů odpovídá složení přetavených povrchových vrstev z místa dopadu vesmírného projektilu. Chemicky jde o křemičité sklo (cca 75 % SiO2) s obsahem Al, Fe, Ca, Na, K, Mg, Ti, Mn. Od obyčejných umělých skel se liší nižším obsahem alkálií (Na, K). Podstatný rozdíl mezi obsidiány (sopečnými skly) a tektity spočívá v obsahu vody: obsidiány mají až 2 % H2O, tektity jsou téměř bezvodé.
Navíc ve výbrusech obsidiánů lze pozorovat jevy počínající krystalizace taveniny, jež u tektitů zcela chybějí. Tektity jsou přírodní kyselá silikátová skla s vysokým bodem tání, většinou zaoblených tvarů.
Impaktové sklo z kráteru Žamanšin v Kazachstánu, spojeného se vznikem irgizitů. Skutečná velikost, řez