PROLOG Ráno třetího dne se zápach dehtu a mořských řas začal vsa‑ kovat do oblečení. Do spodních prken pod podlahou loděni‑ ce narážela ledová tříšť a vyvolávala vzpomínky na dny, kdy bylo ještě všechno v pořádku. Nadzdvihl se z lůžka vyrobeného z papírového odpadu a posunul se, aby zahlédl bráškovu tvář, která i ve spánku vypadala utrápeně a promrzle. Ten se za chvilku probudí a zmateně se rozhlédne ko‑ lem sebe. Uvědomí si kožené řemeny pevně utažené kolem zápěstí a pasu. Uslyší rachocení řetězu, kterým je pevně při‑ poutaný. Uvidí zvířený sníh a světlo, snažící se proniknout mezi dehtovými trámy. V bratrových očích se už po tolikáté objevilo zoufalství. Přes silnou pásku okolo jeho úst znovu a znovu zaznívaly přidušené modlitby k Jehovovi, kterého prosil o milost. Ale oba věděli, že Jehova se na ně ani nepodívá, protože pili krev. Krev, kterou jim jejich věznitel nakapal do sklenic s vodou. Nechal je sklenice vypít, aniž jim řekl, co obsahují. Vypili vodu se zakázanou krví a nyní jsou navždy zatraceni. Hanba je pálila víc než žízeň. „Co myslíš, že nám udělá?“ ptaly se bráškovy ustrašené oči. Ale jak to měl vědět? Prostě jen instinktivně cítil, že brzy bude po všem. Opřel se a ještě jednou si zšeřelý prostor prohlédl. Za‑ díval se na spojovací trámy a pavoučí umělecká díla. Dopo‑ drobna prostudoval každý výčnělek a suk. Rozpadající se pádla a vesla zavěšená na krovu. Shnilou síť na ryby, která poslední úlovek viděla už hodně dávno. A pak si všiml té láhve. Sluneční paprsek sklouzl po modrobílém skle a oslepil ho. 9
vzkaz v lahvi - dotisk 2.indd 9
13.10.2015 11:22:58