noc ze . na . prosince Erika Mariu Barka vytrhne ze snu zvonění telefonu. Než se zcela probere, pronese s úsměvem: „Balonky a konfety.“ Z náhlého procitnutí se mu rozbuší srdce. Neví, co těmi slovy mínil, nemá nejmenší tušení, co se mu zdálo. „Ano, tady Erik Maria Bark.“ Jakýsi kriminální komisař Joona Linna se ptá, zda je už dostatečně probuzený na to, aby dokázal přijmout důležitou informaci. Erik naslouchá, myšlenky mu však stále unikají do temné prázdnoty po přerušeném snu. „Prý jste odborník na akutní trauma,“ říká Joona Linna. „Ano,“ odpoví úsečně Erik. Spolkne tabletku analgetika a komisař mu vysvětlí, že potřebuje vyslechnout patnáctiletého chlapce, který byl svědkem dvojnásobné vraždy. Problém je v tom, že hoch utrpěl vážná zranění. Jeho stav není stabilizovaný, je v šoku a v bezvědomí. V noci ho převezli z neurologie v Huddinge na neurochirurgii do Karolínské univerzitní nemocnice v Solně. „Kdo je jeho ošetřující lékař?“ zeptá se Erik. „Daniela Richardsová.“ „Daniela je velice schopná a jsem si jist, že to zvládne…“ „Právě ona chtěla, abych vám zavolal,“ přeruší ho komisař. „Potřebuje vaši pomoc a dost to spěchá.“ Erik se vrátí do ložnice pro oblečení. Škvírou mezi roletami proniká do místnosti pruh světla pouliční lampy. Simona leží na zádech a zírá na něj podivným, prázdným pohledem. „Nechtěl jsem tě vzbudit,“ říká tiše Erik. „Kdo to byl?“ zeptá se Simona. „Policajt… policejní komisař, jméno jsem přeslechl.“ „O co jde?“
Kepler-Lars-Hypnotizer-BROZOVANA-2015-DOTISK.indd 11
21.9.2015 13:24:14