Na svobodě
Zaskřípalo to a ozvala se dunivá rána. Masivní vrata se zabouchla, ale radost nikde. V hlavě měl Tadeáš vymeteno. Po dlouhejch devíti měsících opustil věznici na pražským Pankráci a teď stál na opuštěný ulici a přemejšlel, co dál. Zarazil se. Netušil, jestli se vydat doprava nebo doleva. Měsíce byl zvyklej bejt v neustálý společnosti ostatních vězňů a najednou byl sám. Měl přepnout z režimu za mřížemi na běžnej život, a to nebylo zase tak jednoduchý. Z kapsy vytáhl mobil, aby zavolal bráchovi. Vězeňská služba mu před propuštěním nabila baterku, ale stejně mu byla k ničemu. Na rozbitým displeji svítilo oznámení, že mu operátor deaktivoval simku. Později se s bráchou zkusí spojit jinak. To se snadno řekne, běž, nebuď debil a začni fungovat. Najdi si práci a holku a všechno bude dobrý, radil mu vychovatel pár dní před propuštěním, ale to byly jenom kecy. Žádnou holku tady na ulici neviděl a o práci tu taky nezavadí. Některý zkušenosti jsou v životě nepřenositelný. Vychovatel to s vězni sice myslel dobře, ale na rozdíl od nich ho po osmi hodinách šichty pouštěli z basy domů za rodinou. Nikdy nezažil ulici a neměl na čele vypálenej neviditelnej cejch odsouzence. Lidi si neumí představit, co to v zimě znamená bejt 11