Prolog
PROLOG
Sobota 26. dubna 1986, 16 hodin 16 minut Černobylská jaderná elektrárna, Ukrajina Nadporučík Alexander Logačov měl záření rád tak, jako jiní muži mají rádi své ženy. Bylo mu šestadvacet, byl vysoký, pohledný, měl nakrátko ostříhané tmavé vlasy a ledově modré oči. Do Sovětské armády vstoupil ještě jako chlapec. Výcvik měl důkladný. Na vojenské akademii poblíž Moskvy ho naučili, jak zacházet se smrtícími jedy a s nestíněným zářením. V kazachstánském Semipalatinsku navštívil jaderný polygon a byl i na zdevastovaném území Východouralské radioaktivní stopy, kde byla krajina stále zamořená toxickým spadem z utajované jaderné havárie. Dostal se dokonce daleko za polární kruh na vzdálené, zakázané souostroví Nová Země, na místo, kde byla odpálena strašlivá Car bomba, největší termonukleární zbraň v dějinách. Teď byl Logačov velícím důstojníkem radiačního průzkumu 427. mechanizovaného pluku Rudého praporu, působícího v rámci civilní obrany Kyjevského obvodu, a dobře věděl, jak má sebe a svůj tříčlenný tým chránit před nervovými jedy, biologickými zbraněmi, gama paprsky i radioaktivními částicemi – tím, že se při práci budou řídit pokyny z manuálů, budou důvěřovat dozimetrům, které mají ve výbavě, a když bude třeba, sáhnou po lékařském kufříku vybaveném pro jadernou, bakteriální nebo chemickou válku, který je uložený v kabině jejich obrněného auta. Zároveň měl ale za to, že nejlepší ochrana je ta psychologická. Největšímu riziku jsou vystaveni ti, kdo
23