5 Co viděli lidé, když se dívali na královnu? V určitém smyslu je odpověď zjevná: viděli živoucí zpodobnění tváře, kterou do sebe vstřebávali téměř každý den svého života, aniž si toho byli vědomi: v televizi, na mincích a pohlednicích, v novinách, knihách a časopisech, na internetu, v galeriích i na známkách. Pro lidi, kteří byli královně představeni, to byla matoucí zkušenost. Jakkoli to pro ně povětšinou bývalo první setkání s panovnicí, byla jim i v takové chvíli její tvář mnohdy povědomější než ta vlastní. Znali ji z profilu i z ánfasu, seshora i zespodu, viděli ji ve ztvárnění bezpočtu výtvarníků a fotografů. V paměti nosili otisk její podoby o deset, dvacet, čtyřicet, osmdesát i devadesát let dřív. Dokázali si ji představit jako dívenku a také jako nemluvně. Byla to ostatně nejznámější, nejfotografovanější tvář v dějinách. Existovalo sice pár tyranů či slavných osobností – předseda Mao, členové skupiny Beatles, princezna Diana, Donald Trump –, kteří byli v určité době častějším objektem zájmu fotoreportérů, ale nikdo z nich nebyl zachycován tak často po celý svůj život. Například Adolf Hitler se stal známou tváří teprve ve středním věku: mezi čtyřicítkou a svou smrtí v šestapadesáti letech. Beatles si museli počkat až do svých dvaceti. Princezna Diana byla slavná sedmnáct ze svých šestatřiceti let, od poloviny 80. let do své smrti v roce 1997. A Gándhímu bylo skoro padesát, než se jeho tvář stala světoznámou.
27