9788072606597

1 Od října 1976 až do chvíle, kdy jsem se v roce 1979 přestěhovala zpátky do Neapole, jsem odmítala s Lilou znovu navázat stálý vztah. Ale nebylo to snadné. Ona se skoro okamžitě pokusila vstoupit zas stůj co stůj do mého života a já si jí nevšímala, tolerovala jsem ji, snášela jsem ji. I když dělala, jako by si nepřála nic jiného než být mi v těžké chvíli nablízku, nedokázala jsem zapomenout na pohrdání, s nímž se ke mně chovala. Dneska si říkám, že kdyby mě ranila jenom ta urážka – seš blbá, ječela na mě do telefonu, když jsem jí řekla o Ninovi, a to bylo poprvé, poprvé, co se mnou takhle mluvila –, brzy bych se uklidnila. Ve skutečnosti mě víc než urážka zasáhla narážka na Dede s Elsou. Uvědom si, jak ublížíš svejm dcerám, napomenula mě, a já to v první chvíli ignorovala. Jenže ta slova časem získávala stále větší váhu, často jsem se k nim vracela. Lila nikdy neprojevila o Dede s Elsou sebemenší zájem, skoro určitě si ani nepamatovala jejich jména. Pokaždé, když jsem se po telefonu zmínila o nějaké jejich chytré průpovídce, přerušila mě, začala mluvit o něčem jiném. A když se s nimi poprvé setkala v bytě Marcella Solary, omezila se na roztržitý pohled a pár neurčitých frází, vůbec nevěnovala pozornost tomu, jak jsou pěkně oblečené, pěkně učesané, obě schopné, i když jsou ještě malé, se správně vyjadřovat. A přitom jsem je na svět přivedla já, vychovala jsem je já, byly součástí mě, její odvěké přítelkyně: měla tedy dopřát prostor – neříkám z náklonnosti, ale aspoň ze slušnosti – mojí mateřské pýše. Ale ona se neuchýlila ani k troše laskavé ironie, chovala se lhostejně a hotovo. Až teď – určitě ze žárlivosti, protože 17