9788072606368

Oblékli mi bílé roucho se zlatem vyšívanými okraji a se­ pnuté zlatou sponou. Přepásali ho provazem ze tří po­ svátných barev – vlastně se trochu podobalo rouchu, jež při velkých obřadech oblékal arcidruid. Byla jsem bosa. Celou dobu, kdy mi druidky upravovaly obřadní šat, jsem přemýšlela, zdali neselžeme, zdali se nespálím, zdali mne Maximus poslechne a zdali jeden z nás celý obřad nepokazí ještě dříve, než vyjdeme do kopce k obětnímu místu. Avšak jakmile jsem učinila první krok směrem k posvátnému kopci, všechny pochybnosti se rozplynuly. Náhle zde byla jen jediná cesta, všechno ostatní zmizelo. Již se tomu nedalo vyhnout, již bylo možné pouze kráčet vpřed. Nyní bylo možné jen spolehnout se na bohy. Po­ kud povedou mé kroky a mé ruce, máme vyhráno. Pokud je nepovedou, stejně bylo všechno zbytečné. Pomalu jsem kráčela do vršku k obětnímu kameni. Přede mnou šli jen arcidruid a Thametes, jako obětník jsem měla čestné místo, všichni ostatní kráčeli za mnou. Viděla jsem davy namačkané kolem Lugovy svatyně, kte­ ré se na nás s úctou, strachem a nadšením dívaly. Lidé se postupně připojovali k průvodu, ale vnímala jsem je jen jako jednu obrovskou neostrou šmouhu. Můj zrak směřoval vpřed. Dorazili jsme na vrchol kopce, kde byl kamenný oltář mezi prastarými stromy. Ranní vzduch byl ještě chladný a světlo bledé. Vítr šuměl ve větvích. Rosa v trá­ vě mne studila do nohou. Thametes a Tal­haiarn se postavili každý po jedné straně obětního kamene, k němuž vedla ohnivá stez­ ka. Byla to úzká pěšina, sotva pro jednoho člověka, a ti, kteří ji měli na starost, ji museli po celou noc udržovat žhavou. Byla pokrytá vrstvou popela, černorudě žhnula 264