1
Ještě jsem to nevzdal JOEY
„Jsi nějak moc zticha.“ „Nic mi není, Tony.“ „Víš to jistě? Jsi bledý jako duch a celý týden jsi neřekl skoro ani slovo.“ „Jo, nic mi není.“ „Ty a Aoife jste se doufám…“ Nechal větu nedokončenou, ale upřel na mě ustaraný pohled a čekal na vysvětlení. „Jsme v pohodě, Tony,“ naservíroval jsem mu lež, kterou chtěl slyšet, a pak jsem se znovu zaměřil na klíč ve své ruce. „Všechno je v pohodě.“ „Díkybohu.“ V očích se mu mihla úleva. „A nevíš náhodou, co jí je? Chodí po domě s výrazem kyselým jako okurka.“ „Tak to opravdu netuším.“ Lháři. „Vážně?“ Zmateně se poškrábal na bradě. „Obvykle jsi první, kdo ví, co jí přelítlo přes nos.“ „Myslím, že se během vánočních prázdnin pohádala s Casey.“ „Opravdu?“ Netušil jsem, proč mi slova Rozešli jsme se nešla přes pusu. A hůř, proč jsem lhal a vinu místo sebe hodil na její nejlepší kamarádku. Ale udělal jsem to. „Jo.“ Přikývl jsem a ještě si tu lež přikrášlil. „Myslím, že jsem o tom něco zaslechl.“ „Ježíši, to musela být ale pořádná hádka,“ prohlásil Tony a upřel na mě pohled z druhé strany auta, na kterém jsme pracovali. „Už několik dní je dost hysterická. Většinu nocí probrečí, dokud ne usne.“ Kurva. „Vážně?“ Její otec přikývl. Srdce mi spadlo až do kalhot. „Ježíši.“ 15
Kluci z Tommenu 4_Redeeming 6_OK.indd 15
04.09.26 12:07