Z jejího tónu je jasný, že přes svatbu nejede vlak.
Stastni az za hrob.indd 7
07.09.26 21:01
PETRA DVOŘÁKOVÁ zlatá Že já na tohle kývla. Taková pitomost. Zlatá svatba. Pro ko ho? Proč? Co jako budeme slavit? To, že Tondu nemůžu ani cejtit? Že jsem měla minulej týden už zase sbalenej kufr a odcházím od něj? Jenže v tomhle věku ani to není jednoduchý. Když pak Libuška řekla, že nám zlatou svatbu jako dcera vystrojí, zase jsem vyměkla. Jenže to jsem nepočítala, že to chce udělat tady, v baráku. Že prý když je léto, postaví se stany na zahradě. Tonda jí to odkýval, jako by o nic nešlo, a já abych se tu teď zbláznila. To je všechno hezký, že přijede catering, všechno to připraví Libuška se zetěm, ale jak ten barák vypadá a že se to musí celý pouklízet, to už nikoho nenapadne. Aspoň že tu trvalou jsem si nechala udělat čerstvou, i tu barvu mám nově, jinak bych měla hlavu už dočista šedivou. „Měl bys vymést ty pavučiny kolem balkónu a přístřeš ku,“ oznámím Tondovi. zlatá
Stastni az za hrob.indd 9
9
07.09.26 21:01
Jako vždycky v sobotu dopoledne sedí u stolu, civí na sport a u toho usrkává kafe. Knír má celej od pěny a pupek jak přefouknutej balón. „Však to udělám zejtra,“ zamumlá, ani se na mě nepodívá. „Jak zejtra? To bude potřeba posekat trávník, na pavučiny nebude čas,“ odseknu. Tonda ale ukousne kus housky s vysočinou, jako by ani neslyšel. „Zas ti to padá,“ vyjedu na něj a shrábnu do dlaně pár drobečků na stolku před televizí. Chvíli nereaguje, pak se zarazí, i na rtu mu drží pořád ještě kousek pečiva. „Co bych tam vymetal, nic tam není.“ Říkám si, jak se ten jeho obličej změnil. Tenkrát, když jsme se brali, mně ty jeho rty přišly jak vysoustružený. Já už taky nejsem žádná krasavice, ale pořád o sebe dbám – obočí si trhám, a když jdu do města, dám si i rtěnku. Tonda mně na pohled zamlada připomínal toho americkýho herce… toho… Paula Newmana. Jenže chlap může vypadat, jak chce, když má takovou náturu jako Tonda, co na tom, že má v pětasedmdesáti ještě vlasy. Jenže on se i v tomhle věku dokáže předvádět před ženskejma. Hlavně tam, kde by to člověk nečekal. Když si vzpomenu na kolonoskopii, jak už od dveří pomrkával na sestřičku, jako že tam jde vysadit ten svůj výstavní zadek, jak se nakrucoval cestou do ordinace, dělá se mně ještě teď špatně. 10
Stastni az za hrob.indd 10
PETRA DVOŘÁKOVÁ
07.09.26 21:01
„Dívala jsem se tam a je to samá pavučina,“ zopakuju a čekám, co on na to. Nehne brvou, pomalu vezme ovladač a namíří ho na televizi. Už si říkám, že to vypne, ale on jen překlikne na další program. „Slyšíš, co ti tu říkám?“ začínám nabírat, srdce mně v hrudníku poskakuje jako střelená žába. Tonda se jen pohodlněji rozvalí v křesle, aby dal najevo, že se mnou nehodlá zabývat. Jestli tu zůstanu ještě o pár vteřin navíc, určitě ho zabiju, napadne mě. Slibuju si, že odpoledne si znova projdu inzeráty na byty ve městě, a jen co pozítří odbudeme tu slávu, vezmu nohy na ramena. Stačila by mi garsonka, něco úplně malýho, v prvním patře nebo s výtahem, protože nohy už mě bolí fest. Teď ale musím vymést ty pavučiny. Sejdu do garáže, aspoň že tady má Tonda pořádek. Popadnu smeták a žebřík a jdu ven. Přistavím ho k přístřešku, je to tak tak, že tam dosáhne. Navíc to není žádná kvalita, když se smetákem v ruce začnu stoupat po schůdcích výš, úplně se to se mnou třese. Jen vylezu na třetí schůdek, říkám si, jestli jsem se přece jen na to neměla vykašlat. Ne nadarmo mně už doma říkali, že jsem malý pivo. Malý, ale pořádný, posmíval se mi tatínek. Jako naschvál je naproti přes silnici na zahradě Mila a sleduje mě. Ještě aby si řekla, že už jsem stará a nevylezu ani pár schůdků po žebříku. To ona se vždycky s každým takhle porovnává a pořád sleduje, kdo je lepší. zlatá
Stastni az za hrob.indd 11
11
07.09.26 21:01
Stastni az za hrob.indd 24
07.09.26 21:01
PETRA SOUKUPOVÁ stand-up Dokonce jsem si koupila nový šaty. Stály skoro šest tisíc. To je strašný, já vím, a taky žádný tak drahý nemám. Ale právě proto jsem si je koupila. Nejsem nějaká studentka, mám dobrý místo, vydělávám, můžu mít jedny lepší drahý šaty. Pro takovýhle příležitosti. Nejsou to teda žádný šaty na koncert nebo do Národního, spíš prostě jako na lepší. Do normálního divadla. Na vernisáž. Na stand-up. Dnešní stand-up, na kterej se těším už půl roku, můj nejmilejší americkej komik, najednou vidím, že se na sebe do zrcadla usmívám, klid, Veroniko, nejdeš na rande, nebuď trapná, a navíc tam jdeš s manželem, usmívat se přestanu. Ale i tak mám radost, ten nákup stál za to. V kabince jsem si nebyla jistá, ale teď doma, se správnýma botama a s šátečkem je to perfektní. Ještě až se nalíčím. Jenom je mi líto, že si je moc často neužiju, u nás ve firmě stand-up
Stastni az za hrob.indd 25
25
07.09.26 21:01
je to hodně neformální, možná je užiju tak na vánoční večírek, a těžko v nich budu chodit na jógu nebo do Lidlu. Asi bych měla chodit někam častěji, teď když mám na to šaty, musím se usmát, jo, kvůli šatům, měli bysme prostě míň pracovat, oba, a víc chodit večer ven, ale už nám není dvacet, musíme hodně pracovat, chceme si postavit domek a za dva roky dítě a pak další, všechno je naplánovaný, teď vyděláváme. Možná proto, že si je moc neužiju, tak je nesundám, i když cítím, že bych měla, zbytečně se tu v nich potím (co na tom, že se nepotím, doma máme zimu, je to zdravější), pípne pračka, jdu vyndat prádlo a pověsit ho, pořád v těch šatech i botech, ani s tím prádlem se neudržím a cestou na sebe mrknu v zrcadle. Věším prádlo, když uslyším klíče v zámku, to nečekám, že by Adam přišel z práce tak brzo, trochu se zastydím, jako kdyby mě přistihl při něčem nepatřičným, ale zaženu to, naopak – přece je hezký, že mě uvidí taky v něčem jiným než v legínách na doma nebo džínách do práce. Pověsím poslední ponožku a setkáme se v chodbě, dělám jakoby nic, krásný šaty, jehly a škopík od prádla. „No nekecej,“ vydechne Adam, musím se smát. „Kde je moje žena?“ přijde ke mně a políbí mě. „Ty sis fakt koupila nový šaty? Paráda. Vypadáš nádherně, kotě.“ „To jako že normálně vypadám blbě?“ Smějeme se oba. 26
Stastni az za hrob.indd 26
PETRA SOUKUPOVÁ
07.09.26 21:01
Stastni az za hrob.indd 36
07.09.26 21:01
BIANCA BELLOVÁ překvapení v kalábrii Scalea se probouzela do nového dne. Kavárníci hadicí sprchovali chodníky a vynášeli židle, slunečníky zatím zůstávaly složené, skutečné horko začne až kolem jedenácté hodiny. V úzkých uličkách parkovaly malé dodávky a jejich řidiči vynášeli do obchůdků čerstvé maso a pečivo. Včerejší výheň už ustoupila a dnešní ještě nezačala. Ve vzduchu se chvěla vůně čerstvé ciabatty a příslib neznámého. Richard šel po jejím boku, zamyšlený a ztracený ve vlastních myšlenkách jako vždycky. Zdálo se jí, že se při cestě do kopce trochu zadýchává, jistě, už má na to věk, ale podráždilo ji to, nebyla na to zvyklá. Brala si sportovce, s kterým se brodila islandskou divočinou a který s wimbledonským hladem po vítězství vyhrával všechny sousedské tenisové turnaje, ne tuhle měkkotu, která se do kopce sotva plouží a po obědě si dává šlofíka. Renata byla zvyklá s ním chodit překvapení v kalábrii
Stastni az za hrob.indd 37
37
07.09.26 21:01
po horských hřebenech, plavit se na jachtě a na dovolenou do zahraničí jezdit na kole; nebyla ještě připravena se toho vzdát, pohyb potřebovala, byla přece ještě tak mladá. „Ještě můžeš?“ zeptala se. Richard se zastavil a podepřel si dlaněmi bedra. „V kolik ses dneska probudila?“ Mávla rukou. Vždycky když otevřela téma, které mu nebylo příjemné, zeptal se jí, v kolik vstávala. „Dáme si u Cesareho kafe a pak zajdeme pro čerstvou rybu k obědu a trochu si zaplavat na pláž,“ odpověděla, jako by ho neslyšela. Trochu se jí zrychlil tep, jako vždycky, když musela lhát. Osm měsíců plánování, tolik ošemetných překážek, na kterých se to mohlo zvrtnout a prozradit, a Richard pořád vůbec nic netušil. „Na bicchera d’acqua, pe’ piacere,“ řekla Cesaremu kalábrijsky a Cesare se usmál a nazval ji principessou. Snažila se místní potěšit pár frázemi, které znala, ale ve skutečnosti vůbec nerozuměla, když si mezi sebou povídali, i když italsky mluvila obstojně. „Vždycky mám pocit, že se baví o tom, jak nás za rohem odprásknou,“ řekla šeptem Richardovi, a ten si jen posunul brýle na nose. „Ty tvoje naivní romantický představy,“ usmál se shovívavě. Pravda je, že za celých deset let, co měli u Scaley dům, slyšeli o Ndranghetě jen báje, kterými se je místní nejspíš jen snažili postrašit a dodat jejich místnímu pobytu trochu 38
Stastni az za hrob.indd 38
BIANCA BELLOVÁ
07.09.26 21:01
Stastni az za hrob.indd 48
07.09.26 21:01
MAREK EPSTEIN čučoriedka Lámala si hlavu, jak mu to má povědět. Ivan kolem ní už třetí den kroužil s neskrývanou zvědavostí. Po deseti letech manželství a třech přetrhaných sezónách školních námluv znala každý z jeho pohledů. Upřímně, nebylo jich tolik. Věděla s jistotou, kdy se v něm nahromadí zlost a vybuchne krátkou salvou expresivních výrazů, o kterých tvrdil, že plně nahrazují sprostá slova. Taky pozná dny zasvěcené melancholii a vzpomínání, řídké okamžiky touhy, to se mu do tváře na okamžik vrátí jakási zvířecí roztomilost, která ji kdysi svedla. Nervozita z hladu a pak snad ještě dobrý rozmar, který mu na rty dokázala v poslední době přičarovat jen agentka hlídající těch několik málo smluv s nakladateli druhé kategorie. Snídali proti sobě za nízkým barovým pultem a Nelu pálil manželův pohled. Když už měla pocit, že promluví, čučoriedka
Stastni az za hrob.indd 49
49
07.09.26 21:01
zavolala do chodby, kde se dcera trochu teatrálně svíjela u zrcadla. „Za deset minut odcházíme!“ Vaneska se objevila v kuchyni a bezpečně strhla veškerou pozornost na sebe. Ivan stačil jen vykřiknout, než mu pečivo s marmeládou vyklouzlo z prstů. „Jebotomário!“ Holka byla nastrojená do jejích bílých svatebních šatů, nehty namalované na černo a na obličeji latexovou masku. Ivoš se rozkašlal, jak mu cosi leknutím uvízlo v krku. „Co to máš na sobě?“ „Mrtvou nevěstu,“ zamumlala dcera změněným hlasem a stáhla si z tváře gumu, pod kterou se zakřenil pihovatý nosík. Snad třikrát v posledním týdnu Ivošovi líčila, jak je Vaneska nervózní z dnešního masopustního reje, na kterém touží vyhrát cenu za nejlepší masku. Škemrala tak dlouho, až ji přemluvila k zapůjčení svatebních šatů, deset let vyvěšených na ramínku. I díky tomu teď už věděla, že jakási havěť se pustila do vnitřní saténové podšívky, kde vykousala různě velké, ale o to četnější otvory. Vlastně ji to ani nepřekvapilo. Šaty jen reflektovaly stav jejich soužití. Všechno bylo na první pohled stejné. Krásné a naplňující jako na počátku, jen kdesi uvnitř to stravoval hladový cizopasník. Ivana ale masopust pramálo zajímal. Často se ubezpečovala, že to je osud všech vztahů. Všední se stane nudným a nudné iritujícím. Cítila to i z Ivoše, 50
Stastni az za hrob.indd 50
MAREK EPSTEIN
07.09.26 21:01
kterého pomalu, ale jistě spalovala podobná vnitřní nespokojenost. Nespokojenost s tím, co má. Nespokojenost s ní a Vaneskou. To, co pro ni bylo vším, vnímal její muž jako součást čehosi většího, co se jen zapomnělo dostavit. Dcera vyděšeně vykřikla, když se na bílý živůtek šatů spustil nesourodý chuchvalec ovesné kaše. Vykázala ji rychle do koupelny, aby šmouhu vydrhla kartáčkem, a donutila nastupující slzy vrátit se poslušně do očí. Muž dopil šálek čaje. Vzal ji horkou rukou za prsty položené vedle talířku s topinkou. Skoro se lekla. „Nelinko, chtěl jsem se zeptat, jestli jsi už…“ „Promiň.“ Telefon byla jistota. Sáhla do kabelky a ještě uvnitř zmáčk la jedno z tlačítek, které probudilo displej. S několika slovy a omluvným gestem odcupkala do kuchyně. Vyslovila pár souhlasů a pak se trochu zprudka obořila na neexistujícího, aby jí laskavě dal s výzkumy trhu pokoj. „Já nesnáším tyhle vtíráky, kde vzal moje číslo?!“ Věděla, že tohle na Ivoše zabírá. Byl velkým nepřítelem technologií a obhájcem soukromí. „Měla ses zeptat na jeho jméno!“ „Sladkej jak med, ale když řekneš, že nemáš zájem, začne vyhrožovat…“ Posadila se zpět ke stolu a věřila, že nebezpečí je zažehnáno. Ivoš teď sám zažene myšlenky do slepé uličky. čučoriedka
Stastni az za hrob.indd 51
51
07.09.26 21:01