Úvodem Řím jsem navštívil v životě několikrát. Poprvé to bylo v roce 1995 v rámci středoškolského výletu. Přivezl jsem si dres AC Milán s číslem 10 a jmenovkou Dejana Savićeviće, jemuž se přezdívalo Kouzelník. Až po letech mi došlo, že to nebyl úplně nejtypičtější nákup, ale tehdy jsem rivalitu mezi jednotlivými fotbalovými městy nedomýšlel. Milán jako Řím, byla to prostě Itálie. Mimochodem ten krásný červenočerný (odtud přezdívka milánského AC Rossoneri) pruhovaný dres s dlouhými rukávy a logem automobilky Opel mám dodnes a občas si v něm ještě zahraju. Mám osobně vyzkoušeno, že se jméno na dresu a role hráče na hřišti přenesou i na nového nositele. Savićević byl kreativní záložník, klasická desítka, a tak jsem tuto roli plnil při fotbalových zápasech na střední škole i já. Spolužák Michal Janíček si přivezl dres Maldiniho, rovněž z milánského AC, a role obránce mu zůstala dodnes. Podruhé jsme do Říma dostopovali s Markétou při naší první společné cestě do zahraničí v létě roku 2000. Navštívili jsme Benátské bienále a odtud se rozhodli vydat na jih stopem přes Ravennu, Florencii, San Gimignano, Sienu, Assisi až do Říma. Stopování bylo tehdy v Česku relativně běžné, zatímco v Itálii už zase tak moc ne, a tak nám cesta do Říma dala pořádně zabrat. Poslední, téměř dvousetkilometrový úsek ale
9