Jestli Kim správně počítala, ta červenka přilétla na venkovní para pet už pojedenácté. Popravdě to mohla být pokaždé jiná červenka, ale ve výsledku to proběhlo vždycky stejně. Přilétla, kývla hlavičkou, nakoukla dovnitř a potom odletěla. Kim jí to nijak nevyčítala. Kdyby mohla právě teď být venku a sezobávat z parapetu hmyz, brala by to. „Souhlasíte se mnou, detektive inspektorko Stoneová?“ Tu řečnickou otázku jí položil vrchní komisař v čele stolu a byl to chyták. Použil dotaz podobně, jako když učitel vyvolá duchem nepřítomného žáka. Ne, nejspíš s ním nesouhlasila, ale přece jen začala jednání opět věnovat pozornost. Konkrétně schůzi, které se měl původně zúčastnit její nadřízený, šéfinspektor Woodward, ale toho nad ránem postihla střevní chřipka. Škoda že v účasti nezabránila i jí. Veškeré pochyby o pravdivosti Woodyho nemoci měly zůstat pouze a jen v její hlavě. Přítomni byli zástupci všech oddělení halesowenské stanice: Lydia Knightová z tiskového, inspektor Plant za strážníky, Warren Marwood z dispečinku, Betty z kantýny, Martin Hobbs za vztahy s veřejností a všemocný vrchní komisař. Koutkem oka zahlédla, že červenka už zase přilétla a odlétla. Kdepak, kamarádko, pořád nic k vidění, pomyslela si. „Dovolil jsem si navrhnout užší seznam tří potenciálních projektů,“ řekl Martin a nechal kolovat štůsek papírů, pro každého jeden. Vážně by neudrželi v hlavě tři informace? [7]