O písmenko kratší
Když se drak ráno probudil, bylo mu
sucho. Ještě nikdy se mu nic takového nestalo. Občas mu byla zima. Někdy zase
teplo, nebo dokonce horko. Ale sucho?
Drak se vydal k potoku, aby se napil, ocachtal a sucho zahnal.
Jen co se přiblížil k vodě, celý se zaradoval. Nohy se mu samy rozběhly a on se ponořil do studeného proudu.
To byla lahoda! Ale něco tady nehrálo.
Do dnešního dne totiž drak neměl
chladnou vodu rád. Ani trochu. Studila!
Najednou se odkudsi ozvalo
šplouchnutí. Drak vyskočil, mrsknul
sebou a zmizel pod převislým břehem.
Ve skrýši si uvědomil, že má strach. Lekl
se a utíkal se schovat! On, takový velký, silný a mocný tvor!
Teď se drak vylekal ještě víc. Co se to
s ním děje? Drak přece nemá nikdy strach!
Povzdechl si a sklonil hlavu. To, co uviděl
na dně potoka, ho polekalo úplně nejvíc.
Pod jeho tělem nestály mohutné dračí tlapy. Místo nich se tam strachy klepalo
osm drobných nožiček a dvě klepeta!
Ten pohled draka dočista vyděsil.
Co se mu to stalo? Někdo mě proměnil v raka, pomyslel si. V to malé slabé zvíře, které žije v potoce a bojí se úhoře i vydry! Jak se mu mohlo přihodit takové neštěstí? Drakovi, nyní rakovi, bylo do pláče. Co si počne?
