PRoLoG
Viv s masitým křupnutím zasekla meč do skalvertčiny lebky. Meč Černokrevník jí vibroval v ruce, ale ona napjala svalnaté paže a vytrhla ho z rány. Skalvertská královna dlouze a rozechvěle zasténala... a pak se zhroutila na kamennou zem. Viv úlevou vydechla a klesla na kolena. Vytrvalá bolest v bedrech se ozvala silněji. Zatnula pěst a bolavé místo si promnula klouby své mohutné ruky. Pak si z tváře otřela směs potu a krve a pohlédla na mrtvou královnu. Za ní se ozývaly výkřiky a jásot. Sklonila se blíž. Ano, tady je to, přímo nad nosní dutinou. Hlava mrtvého zvířete byla dvakrát širší než ona sama. Pod nesčetným množstvím očí se nacházela obrovská podsazená čelist plná naprosto neuvěřitelných zubů a uprostřed tváře zašitá rána, o níž se Viv dočetla z knih. Zabořila prsty do záhybu masitého švu a roztrhla ho. Z rány zazářilo matně zlatavé světlo. Vsunula dovnitř celou ruku, sevřela v pěsti hranatou organickou hrudku a škubla s ní. Ozval se zvuk, jako když se trhá šlacha, a věc byla venku.