PŘEDMLUVA
Máma psala vždycky, všude a ráda. Úplně nejranější jsou vzpomínky na její dopisy na tábory, kam jsem jezdila nej prve sama, později pak se svojí starší nevlastní sestrou Romanou. Už jenom názvy na obálce byly velice originální, dopisy dlouhé a hojné, měly jsme se vždy na co těšit. Kdykoliv jsem potřebovala napsat sloh do školy, hned tu byla mamka Hanka a s chutí se pouštěla do díla. V jejích těžších chvílích jí psaní pomáhalo se „z toho“ vypsat, jak ona sama říkávala. A pak přišly oslavy narozenin a jiné dýchánky, na které si Hanka, opět s chutí, připravila nějakou tu peprnou historku z natáčení. Postupem času se z toho stala tradice, někdy přinesla nějaké starší kousky, to jsme mohli zavzpomínat, jak to tenkrát bylo, člověk tak
❚ 5 ❚