PROLOG
V
ezmi si mě.“ Jeho slova se odrazila od stěn a zasáhla mě přímo do srdce, každá slabika byla rána i pohlazení v jednom. Olízla jsem si rty a promluvila přes mlžné opojení: „Chceš se oženit.“ Whit na mě upřel pohled, modré, krví podlité oči mu zahořely a bez váhání odpověděl: „Ano.“ „Se mnou,“ ujišťovala jsem se. Potřebovala jsem světlo, které by mi ukázalo cestu ven z té mlhy. Odtáhla jsem se od Whita a on mě pustil. Když jsem obcházela postel, kterou jsem vy užila jako bariéru mezi námi, celá neklidná jsem ho pozorovala. Jakmile jsem unikla dusivé vůni whisky, mysl se mi projasnila. Opět vyhrkl jasné: „Ano.“ „Vzali bychom se,“ pokračovala jsem, jelikož jsem stále potřebovala mít jistotu. Whit měl evidentně upito a já podle jeho neupraveného vzhledu poznala, že nezůstal u jedné skleničky. „V kostele.“ „Když bude třeba.“ „Bude to třeba,“ odvětila jsem. Ta představa mi na rozdíl od téhle konverzace zněla rozumně a normálně. Kdybych zůstala v Buenos Aires, v kostele bych se vdávala. Právě k tomu mě vychovávali v letech, která mi teď připadala tak vzdálená.
„
Tajemstvi Nilu_Kde se skryva knihovna_OK.indd 11
12.02.26 10:12