Slovo úvodem Svoji minulost máme sklon si vybírat. Na rozdíl od přítomnosti, a tím spíš budoucnosti, se totiž právě minulost jeví jako něco, co bychom mohli mít alespoň trochu pod kontrolou. Ostatně, ono se nikdy nikomu nedá říct úplně všechno, na to je život příliš krátký. A tak z nepřeberných událostí, kterých jsme se účastnili, i rozhodnutí, jež jsme učinili, pečlivě vybíráme. Volíme si, které tradice budeme držet, ke kterým kořenům se chceme hlásit, stejně jako kterou z prvních lásek či milostných peripetií po letech přiznáme. Jenže ono nic z toho, co zůstalo nevyřčené nebo vytěsněné, nikdy tak docela nemizí – a jednoho dne to může na naši přítomnost vrhnout nepříjemný stín. Navíc dlouhé stíny nemají pouze staré hříchy. Leckdy bývá jejich původcem třeba rodinný odkaz – ať už v podobě dědictví, nebo výchovy. Může za nimi stát prastará šifra, podobně jako šrám v paměti zatopené obce či podivného bytu na sídlišti. Jsou zkrátka věci, před kterými nebudeme v bezpečí ani na řeckém ostrově – málokdy však přicházejí bez ohlášení. Záhadné
5