PROLOG TRHLINA OAKDEAN‑ ON‑ SEVERN, 1917
Duch trpělivě čeká, až si ho děvčata všimnou. Nedokáže si přesně vybavit, jak se sem dostal, ale ví, že si něco přál. Jenže co? Zkroutí tvář ve snaze si tu vzpomínku vydolovat z hlavy. Ještě nedávno byl někde ve tmě… Tolik mu stále uvízlo v paměti. A nebyl to ten strašidelný druh tmy, v níž má člověk najednou pocit, že se mu něco hrozného usadilo pod postelí – spíš… měkká a konejšivá temnota. Bezpečí. Jako zavrtat se za mrazivého dne pod tu nejteplejší, nejměkčí duchnu, až vám z ní kouká jen nos. A pak si něco přál. Zaburácení energie tak mocné, že mu vyrazila z plic zbytek dechu, ho za okamžik doneslo až sem. Ke kanálu. Do míst, kde otevřený prostor, kde kdysi
9
Septalka 2_001 az 352.indd 9
02.02.2026 13:10