K A PITOLA 1
Paedyn P
o paži mi stéká hustá, horká tekutina. Krev. To je zvláštní, nevzpomínám si, že by mě strážný škrábl me čem, než jsem mu dala pěstí do obličeje. Přestože to byl Blesk, očividně se nedokázal pohybovat rychleji než můj pravý hák namířený na jeho čelist. Pach sazí mě štípe v nose a musím si ho stisknout umouně nou rukou, aby mi nevyklouzlo kýchnutí. To by byl velmi žalostný způsob, jak se nechat chytit. Když jsem si jistá, že mě nos neprozradí Imperiálům, kteří číhají pod mým úkrytem, položím ruku zpátky na špinavou stěnu, k níž mám momentálně přitisknutá záda a nohy zapřené naproti. Po hlubokém nádechu, při němž se málem zadusím sazemi, se zase začnu pomalu škrábat nahoru. Stehna mě pálí skoro stejně jako nos, ale nutím tělo, aby lezlo dál, a přitom potlačuju kýchnutí. Šplhání komínem jsem si jako způsob trávení večera zrovna nepředstavovala. V malém prostoru se potím a polykám strach, než se vydrápu na vrcholek stěsnaného průduchu. Nemůžu se