KNIHAPRVÁ
„Toho parchanta hnusn˘ho dostanu, kdybych mûl pfiitom natáhnout baãkory.“ Poruãík Grey byl rád, Ïe koneãnû fiekl nahlas, co mu tak dlouho leÏelo vÏaludku. Jed vjeho hlase vyru‰il serÏanta Masterse ze snûní. Myslel právû na láhev ledového australského piva, na biftek pokryt˘ volsk˘m okem ana domov vSydney, na svou Ïenu, na její prsy ana její vÛni. Ani se nenamáhal podívat se zokna, koho tam poruãík vidí. Pfiesnû vûdûl, kdo to jde po pra‰né cestiãce kolem ostnatého drátu. Pfiekvapil ho v‰ak GreyÛv v˘buch. Velitel vojenské policie vzajateckém tábofie âangi byl obvykle mlãenliv˘ anepfiístupn˘ jako kaÏd˘ Angliãan.
„·etfiete si plíce, poruãíku,“ fiekl Masters unavenû. „Japonãíci ho brzo zkrouhnou.“
„Seru na Japonãíky,“ fiekl Grey. „Chci ho chytit sám. Chci ho mít vtomhle lapáku. AaÏ si to sním vyfiídím – po‰lu ho do bánû vOutram Road.“
Masters ohromenû vzhlédl: „Outram Road?“
„Jasnû.“
„Pfiísahám, Ïe chápu, proã ho chcete dostat,“ fiekl Masters, „ale... ne... to druh˘ bych nepfiál vÛbec nikomu.“
„Patfií tam. Ajá ho tam dostanu. ProtoÏe je to zlodûj, lháfi, podvodník avydûraã. Hnusná pijavice, která znás ze v‰ech cucá krev.“
Grey pfiistoupil koknu. Ohnal se po mraãnu much, které se zvedlo zprkenné podlahy, apfiimhoufiil oãi pfied odleskem poledního slunce, ostfielujícího zem palbou paprskÛ. „Kristepane,“ fiekl, „pomstím se za vás za v‰echny.“
Mnoho ‰tûstí, kámo‰i, myslel si Masters. Jestli Kinga, co mu kaÏd˘ fiíká Král, mÛÏe vÛbec nûkdo dostat, tak jsi to ty. Ty mበvsobû tu správnou dávku nenávisti. Masters nemûl rád dÛstojníky, auÏ vÛbec ne vojenskou policii. Zvlá‰È pohrdal Greyem, protoÏe Grey zaãal jako prost˘ voják asnaÏil se to pfied ostatními zatajit.
Ve své nenávisti vÛãi Královi v‰ak Grey nebyl sám. Toho nenávidûlo celé âangi. Nenávidûlo ho pro jeho svalnaté tûlo, pro plamínky vjeho modr˘ch oãích. Vtomto soumraãném svûtû polomrtv˘ch nebyli ani tlustí, ani zavalití, ani urostlí muÏi. Byly tu jenom tváfie sv˘razn˘ma oãima, nasazené na tûlech, vlastnû na kostech a‰lachách potaÏen˘ch
kÛÏí. MuÏi se li‰ili jeden od druhého jenom vûkem, tvarem obliãeje av˘‰kou. Avcelém tomto svûtû jedin˘ Král jedl jako ãlovûk, koufiil jako ãlovûk, spal jako ãlovûk, snil jako ãlovûk avypadal jako ãlovûk.
„Vy tam,“ vy‰tûkl Grey. „Desátníku! Pojìte sem!“
Král vûdûl oGreyovi, hned jak zaboãil kolem vûznice, ne snad Ïe by ho vidûl vtemnotû baráku vojenské policie, ale protoÏe znal Greye jako ãlovûka, kter˘ má urãité zvyky. Je moudré znát zvyky nepfiítele. Král vûdûl oGreyovi tolik, kolik jenom muÏ mÛÏe vûdût ojiném muÏi.
Se‰el zcesty akráãel kosamûlé chalupû, trãící jako uher mezi boláky druh˘ch barákÛ.
„Volal jste mû, pane?“ zeptal se Král azasalutoval. Mírnû se usmíval. Pohrdání, které mûl voãích, skr˘valy br˘le proti slunci.
Grey se díval na Krále zokna. Hladké rysy neprozrazovaly nenávist, která byla jeho neoddûlitelnou souãástí. „Kam jdete?“
„Vracím se do baráku, pane,“ fiekl Král netrpûlivû amozek mu pfiitom pracoval na plné obrátky. Uklouzlo mu snad nûco? Mluvil nûkdo?
Co je to sGreyem?
„Kde jste sebral tu ko‰ili?“
Král tuhle ko‰ili vãera koupil od majora, kter˘ ji dva roky opatroval jako oko vhlavû, neÏ pfiijde den, kdy ji bude muset prodat, aby si mohl koupit jídlo. Rád se oblékal ãistû aelegantnû, kdyÏ jiní nemohli, amûl radost, Ïe má dnes ãistou novou ko‰ili, vyÏehlené dlouhé kalhoty, ãisté ponoÏky, vyle‰tûné boty aneposkvrnûnou ãapku. Pfiipadalo mu legraãní, Ïe Grey je vlastnû nah˘ – aÏ na pateticky záplatované krátké kalhoty, dfieváky atankistick˘ baret, zkornatûl˘ tropickou plísní.
„Koupil jsem ji,“ fiekl Král. „UÏ je to dlouho. Kupovat není zakázáno – tady anikde jinde, pane.“
Grey cítil drzost toho „pane“. „Tak dobfie, desátníku, pojìte sem dovnitfi.“
„Proã?“
„Tro‰ku si popovídat,“ fiekl Grey sarkasticky.
Král potlaãil vztek, vy‰el po schodech, pro‰el dvefimi azastavil se ustolku. „Prosím, pane.“
„ObraÈte kapsy.“
„Proã?“
„Udûlejte, co vám nafiizuju. Víte pfiece, Ïe mám právo vás kdykoli prohledat.“ Grey si dopfiál tu radost adal ãásteãnû najevo své pohrdání. „Ivበvelitel stím souhlasí.“
„Jenom proto, Ïe jste na tom trval.“
„Mám proã. ObraÈte kapsy!“
Král mu otrávenû vyhovûl. Nemûl koneãnû co skr˘vat. Kapesník, hfiebínek, tobolka, balíãek cigaret, krabiãka plná surového javanského tabáku, r˘Ïov˘ cigaretov˘ papír, zápalky. Grey se pfiesvûdãil, Ïe v‰ech-
ny kapsy jsou prázdné, aotevfiel tobolku. Bylo vní patnáct americk˘ch dolarÛ askoro ãtyfii sta japonsk˘ch singapursk˘ch dolarÛ.
„Kde jste sebral ty peníze?“ vy‰tûkl Grey. Zãela mu neustále odkapával pot.
„Hraju, pane.“
Grey se nevesele zasmál. „Jste dítû ‰tûstûny. Pfieje vám skoro tfii roky, co?“
„Skonãil jste, pane?“
„Ne. UkaÏte mi hodinky.“
„Jsou na seznamu...“
„Povídám, ukaÏte mi hodinky!“
Král vztekle stáhl ze zápûstí hodinky na pásku znerezavûjící oceli apodal je Greyovi.
Navzdory svému rozhofiãení pocítil Grey osten závisti. Hodinky byly vodotûsné, nárazuvzdorné asautomatick˘m natahováním. Znaãka Oyster Royal. Nejcennûj‰í majetek vâangi – kromû zlata. Obrátil hodinky apodíval se na ãíslo, vyraÏené do oceli, pak sÀal zatapové stûny seznam Králova majetku, automaticky znûho setfiel mravence apuntiãkáfisky porovnal ãíslo hodinek sãíslem uveden˘m vseznamu.
„Souhlasí to,“ fiekl Král. „Nebojte se, pane.“
„Já se nebojím,“ fiekl Grey. „Bát se budete vy.“ Vrátil mu hodinky, za které tu bylo moÏno dostat jídlo skoro na ‰est mûsícÛ.
Král si je navlékl azaãal si sbírat vûci.
„Jo. Je‰tû prsten!“ fiekl Grey. „Ten si taky zkontrolujeme.“
Iprsten v‰ak byl uveden vseznamu. Jako Zlat˘ prsten, peãeÈ klanu GordonÛ. Vedle popisu byl oti‰tûn vzorek peãeti.
„Jak to, Ïe Ameriãan má gordonskej prsten?“ Grey vyslovil tuto otázku uÏ mnohokrát pfiedtím.
„Vyhrál jsem ho. Vpokeru,“ fiekl Král.
„Máte pozoruhodnou pamûÈ, desátníku,“ fiekl Grey aprsten mu vrátil. Vûdûl pfiedem, Ïe hodinky iprsten jsou vseznamu uvedeny. VyuÏil prohlídky jen jako záminky. Skoro masochisticky touÏil b˘t aspoÀ na chvíli blízko své obûti. Vûdûl, Ïe Král se jen tak snadno nepoleká. Tolik lidí uÏ se ho snaÏilo chytit, anepovedlo se jim to. Byl mazan˘ aopatrn˘.
„Jak to,“ zeptal se trpce Grey azávist, vyvolaná prstenem, hodinkami, cigaretami, zápalkami apenûzi, vnûm najednou zaãala vfiít, „jak to, Ïe vy máte tolik, amy ostatní nemáme nic?“
„Nevím, pane. Asi mám kliku.“
„Kde jste sebral ty peníze?“
„Hraju, pane.“ Král byl vÏdycky zdvofiil˘. DÛstojníkÛm vÏdycky fiíkal „pane“ azdravil je podle pfiedpisu. Anglické aaustralské dÛstojníky. Ale vûdûl, Ïe jim musí b˘t jasné, jak stra‰nû pohrdá tím „pane“ asalutováním. MuÏ je muÏ, aÈ má jak˘koli pÛvod nebo rodinu nebo hodnost.
KdyÏ si ho váÏíte, fiíkáte mu „pane“. KdyÏ ne, tak mu tak nefiíkáte, ajenom kurvám se to nelíbí. AÈ jdou do prdele!
Král si navlékl prsten, zapnul kapsy asfoukl si smítko zko‰ile. „To je v‰echno, pane?“ Zahlédl vGreyov˘ch oãích záblesk vzteku.
Grey se podíval na Masterse, kter˘ nervóznû pfiihlíÏel. „SerÏante, pfiineste mi trochu vody, prosím vás.“
Masters unavenû do‰el kláhvi, která visela na stûnû. „Tady máte, pane.“
„Ta je od vãerej‰ka,“ fiekl Grey, ikdyÏ vûdûl, Ïe to není pravda. „Pfiineste ãerstvou.“
„Pfiísahal bych, Ïe jsem ji uÏ dneska pfiines,“ fiekl Masters. Zavrtûl hlavou aode‰el.
Grey mlãel aKrál se pohodlnû postavil aãekal. Korunami kokosov˘ch palem, které trãely nad dÏunglí hned za ostnat˘mi dráty, probûhl závan vûtru, nesoucího pfiíslib de‰tû. Na v˘chodním nebi se uÏ hromadily ãerné mraky. Co nevidût zakryjí oblohu celou. UÏ brzo se promûní prach vbahno avlhk˘ vzduch bude moÏné d˘chat.
„Chcete cigaretu, pane?“ fiekl Král anapfiáhl ruku sbalíãkem.
Grey naposledy koufiil opravdovou cigaretu pfied dvûma roky,osv˘ch narozeninách. Osv˘ch dvaadvacát˘ch narozeninách. Zíral na balíãek achtûlo se mu jednu vzít, chtûlo se mu je vzít v‰echny. „Ne,“ fiekl vztekle. „Nechci tv˘ cigarety.“
„Nebude vám vadit, kdyÏ si zapálím, pane?“
„Bude!“
Král se podíval Greyovi upfienû do oãí aklidnû vytáhl jednu cigaretu. Zapálil si azhluboka vdechl koufi.
„Dej to zt˘ sv˘ drÏky!“ zafival Grey.
„Ov‰em, pane.“ Král je‰tû jednou pomalu adlouze vdechl koufi apak uposlechl. Oãi mu ztvrdly. „Nemáte mi co rozkazovat. Neexistuje zákon, kterej by fiíkal, Ïe nesmím koufiit, kdyÏ chci. Já jsem Ameriãan anemusím poslouchat Ïádn˘ho fangliãkáfisk˘ho Anglána. Je vám to jasn˘? Vlezte mi na záda! Pane!“
„Jdu po tobû, desátníku,“ vybuchl Grey. „Jednou zakopne‰ ajá si na to poãkám. Pak tû zavfiu sem.“ Prst, kter˘m ukazoval na hrubû sbitou bambusovou klec, která slouÏila jako vûzení, se mu tfiásl.
„Neporu‰uju Ïádn˘ zákony...“
„Tak kde jsi sebral tolik penûz?“
„Hraju.“ Král pfiistoupil ke Greyovi. Potlaãoval vztek, ale bylo to silnûj‰í neÏ obvykle. „Nikdo mi nedal nic zadarmo. Co mám, je moje avydûlal jsem si to. Jak – to je moje vûc.“
„Dokud jsem tu velitelem policie já, tak to není jen tvoje vûc.“ Grey zaÈal pûst. „Za poslední mûsíce tu ukradli spoustu lékÛ. Drogy. MoÏná Ïe otom nûco ví‰.“
„CoÏe?... Posly‰te,“ fiekl Král apfied oãima se mu udûlala ãervená kola, „nikdy vÏivotû jsem nic neukrad. Nikdy jsem neprodával drogy, pamatujte si to! Zatracenû, kdybyste nebyl dÛstojník, já bych...“
„Ale já jsem dÛstojník abyl bych moc rád, kdyby ses onûco pokusil. Pfiísahám, Ïe bych byl rád. Ty myslí‰, Ïe mበpevn˘ nervy? Nemá‰, kamaráde!“
„Nûco vám fieknu. AÏ se zt˘hle prdele dostaneme, pfiijìte se za mnou podívat. Urvu vám ten vበkejhák.“
„Pfiijdu.“ Grey cítil, jak mu bu‰í srdce. „Ale ty si pamatuj, Ïe do t˘ doby dávám pozor aãekám. Nikdy jsem nesly‰el, Ïe by mûl nûkdo kliku pfiedplacenou na doÏivotí. Ty taky ne.“
„Ale mám! Pane!“ Král v‰ak vûdûl, Ïe vtom, co fiekl Grey, je hluboká pravda. AÏ dosud mûl ‰tûstí. Ohromné ‰tûstí. Ale ‰tûstí je tvrdá práce, dobr˘ plán aje‰tû nûco navíc. VÛbec ne hazardní hra. AspoÀ ne hazardní hra bez schovaného esa vrukávû. Jako dneska ten diamant. Cel˘ ãtyfii karáty. Koneãnû ví, jak se knûmu dostat. AÏ bude v‰echno pfiipraveno. AkdyÏ se mu podafií udûlat tenhle obchod, bude to jeho poslední anebude uÏ muset hazardovat – aspoÀ tady vâangi ne.
„·tûstí se na tebe jednou vysere,“ fiekl Grey zlomyslnû. „Ví‰ proã? ProtoÏe ty jsi jako v‰ichni gaunefii. SeÏral bys nejrad‰i v‰ecko...“
„Takov˘ svinstvo nemusím poslouchat,“ fiekl Král acítil, jak se dusí vztekem. „Nejsem gauner onic víc neÏ...“
„Ale jsi! Pfiestupuje‰ zákony kaÏdou minutu.“
„Hovno pfiestupuju. MoÏná japonãick˘ zákony...“
„Na ty seru. Mluvím otáborov˘ch zákonech. Zakazujou ‰melinu. Aco dûlበty?“
„DokaÏte mi to!“
„DokáÏu. Ty jednou zakopne‰. Apak uvidíme. Dostanu tû do klece. Apak se osobnû postarám, aby tû poslali do Outram Road.“
Král cítil mrazivou vlnu, jak se mu rozlévá od srdce do bfiicha. „JeÏí‰marjá,“ fiekl stísnûnû. „Vy jste pfiesnû ten parchant, kterej by toho byl schopen.“
„Vtv˘m pfiípadû,“ fiekl Grey ana rtech se mu objevily sliny, „vtv˘m pfiípadû snejvût‰í radostí. Japonãíci jsou tví kamarádi.“
„CoÏe, ty svinû?“ Král sevfiel pûsti apfiistoupil ke Greyovi.
„Copak se to tu dûje?“ ozval se plukovník Brant avlezl do baráku. Byl mal˘, mûfiil sotva metr padesát anosil vousy stoãené pod bradou jako Sikhové. Vruce mûl elegantní hÛlku. Jeho vojenská ãepice nemûla d˘nko abyla vycpaná pytlovinou. Odznak pluku na ní záfiil jako zlato, vyhlazen˘ dlouholet˘m le‰tûním.
„Nic... nic, pane.“ Grey se ohnal rukou po hejnu much, které se zvedlo, apokou‰el se ovládnout dech. „Já jenom... tady desátníka... dûlal jsem osobní prohlídku...“
„Ale jdûte, Greyi,“ pfieru‰il ho plukovník Brant. „Sly‰el jsem, co jste mu fiíkal oOutram Road aoJaponcích. Je naprosto vpofiádku, kdyÏ ho podrobíte osobní prohlídce avyslechnete, to ví kaÏd˘, ale není potfieba, abyste mu hned vyhroÏoval auráÏel ho.“ Obrátil se na Krále. Na ãele mu stály kapiãky potu. „Mûl byste podûkovat své ‰Èastné hvûzdû, desátníku, Ïe vás neohlásím kapitánu Broughovi ke kázeÀskému potrestání. Nemûl byste chodit tak ustrojen. UÏ to staãí, aby ãlovûk ztratil nervy. Vy si onepfiíjemnosti pfiímo koledujete.“
„Ano, pane,“ fiekl Král. Navenek byl klidn˘, ale vduchu si nadával, Ïe ztratil nervy. Choval se pfiesnû tak, jak Grey chtûl.
„Podívejte se, jak jsem obleãen˘ já,“ fiekl plukovník Brant. „Chápete, krucinál, jak mi je?“
Král neodpovûdûl. ¤íkal si vduchu: to je tvÛj problém, kamaráde. Starej se osebe, já se taky starám osebe. Plukovník mûl na sobû jenom kus látky zpoloviny sarongu, uvázan˘ jako sukni kolem beder – ajinak nic. Král byl jedin˘ muÏ vâangi, kter˘ mûl podvlékaãky. ·est kusÛ.
„Myslíte, Ïe vám nezávidím va‰e boty?“ zeptal se plukovník Brant podráÏdûnû. „KdyÏ mám na nohou tyhle zasran˘ pantofle?“ Byl obut do jak˘chsi podomácku vyroben˘ch trepek – do kusu dfieva, ovázaného prouÏkem látky.
„Já nevím, pane,“ fiekl Král sostentativnû skr˘vanou pokorou, tak milou dÛstojnickému uchu.
„No dobfie, dobfie.“ Plukovník Brant se obrátil ke Greyovi. „Myslím, Ïe byste se mu mûl omluvit. Bylo zcela nesprávné mu vyhroÏovat. Musíme b˘t fér, co fiíkáte, Greyi?“
Greyovi dalo obrovskou práci, aby nevyslovil sprosté slovo, které se mu dralo na jazyk. „Omlouvám se.“ ¤ekl to ti‰e avztekle aKrálovi se nepodafiilo skr˘t úsmûv.
„Velmi dobfie.“ Plukovník Brant k˘vl apodíval se na Krále. „MÛÏete jít,“ fiekl. „Ale stakov˘mhle obleãením si onepfiíjemnosti pfiímo koledujete. Vinu mÛÏete dávat jenom sám sobû.“
Král fiíznû zasalutoval. „Dûkuji vám, pane.“ Vy‰el na slunce, oddychl si aznovu si zaãal nadávat. JeÏí‰, to bylo ofous. Skoro dal Greyovi facku, ato by mohl udûlat jen ‰ílenec. Zastavil se azapálil si pro uklidnûní dal‰í cigaretu. V‰ichni zajatci, ktefií procházeli kolem, tu cigaretu vidûli acítili její vÛni.
„Zatracen˘ chlap,“ fiekl plukovník po chvíli. Stále je‰tû se díval za Králem autíral si ãelo. Potom se znovu obrátil ke Greyovi. „Vy jste se, Greyi, musel zbláznit. Proã ho tak provokujete?“
„PromiÀte, já... já myslím, Ïe on je...“
„AÈ je, co je, dÛstojník adÏentlmen prostû nesmí takhle ztratit nervy. To je ‰patné. Moc ‰patné. Nemyslíte?“
„Ano, pane.“ Grey nemohl fiíci nic jiného.
Plukovník Brant zachrochtal ase‰pulil rty. „Velice správnû. Je‰tû ‰tûstí, Ïe jsem ‰el kolem. NemÛÏeme si dovolit rvaãku dÛstojníka sfiadov˘m vojákem.“ Opût mrkl ze dvefií na Krále. Nenávidûl ho atouÏil po jeho cigaretû. „Zatracen˘ chlap,“ opakoval ana Greye se pfiitom neohlédl.
„Nemá disciplínu. Jako v‰ichni Ameriãani. Je to sebranka. Pfiedstavte si, oni fiíkají sv˘m dÛstojníkÛm kfiestními jmény!“ Vytáhl oboãí. „AdÛstojníci hrají smuÏstvem karty! BoÏe mÛj! Jsou hor‰í neÏ Australani – ajaká to je pakáÏ. Hnus. Vindické armádû to bylo jiné, co?“
„Ne, pane,“ fiekl Grey ti‰e.
Plukovník Brant se prudce obrátil. „Já jsem nechtûl... zkrátka, Greyi, jenom proto, Ïe...“ Nedomluvil. Najednou mûl voãích slzy. „Proã? Jak to jenom mohli udûlat?“ fiekl pfier˘vanû. „Proã, Greyi? Já... my v‰ichni jsme je mûli rádi...“
Grey pokrãil rameny. Ale aby zaãal plukovníka utû‰ovat, ktomu by sním musel mít soucit.
Plukovník chvilku váhal apak se otoãil avy‰el zbaráku. Mûl sklonûnou hlavu apo tváfiích mu stékaly slzy.
KdyÏ padl vroce 1942 Singapur, jeho indiãtí vojáci skoro jako jeden muÏ pfie‰li kJaponcÛm. Anglické velitele uvûznili. Tito vojáci se pak stali prvními stráÏci zajatcÛ anûktefií znich se chovali jako barbafii. DÛstojníci pluku nemûli ani chvilku klid, protoÏe zrádci byli vût‰inou jejich b˘valí podfiízení ajen nûkolik bylo od jin˘ch indick˘ch plukÛ. Gurkhové zÛstali vûrni do posledního muÏe, pfies muãení auráÏky.
Aplukovník Brant plakal pro své vojáky, pro vojáky, pro nûÏ byl pfiipraven zemfiít apro které teì umíral.
Grey se za ním díval aspatfiil Krále, jak ucesty koufií. „Dobfie Ïe jsem ti to fiek: buì ty, nebo já,“ za‰eptal.
Bolest vbfii‰e mu pfiipomnûla, Ïe tento t˘den se mu úplavice nevyhne. Sedl si na lavici. „Do prdele,“ zasténal slabû. Patfiilo to úplavici, plukovníku Brantovi aomluvû, ke které byl donucen.
Masters se vrátil splnou lahví vody apodal mu ji. Grey se napil, podûkoval apak zaãal pfiem˘‰let, jak Krále odrovnat. Mûl v‰ak hlad anemohl se soustfiedit.
Ozvalo se slabé zaskuãení. Grey se podíval po Mastersovi, kter˘ ani nevûdûl, Ïe zasténal. Sedûl apozoroval je‰tûrky, jak bûhají po krovech, loví hmyz apáfií se.
„Máte úplavici, Mastersi?“
Masters mdle zahnal mouchy, které mu lezly po tváfii. „Ne, pane. AspoÀ jsem ji nemûl uÏ skoro pût nedûl.“
„Stfievní tyfus?“
„Ne, díkybohu ne. Pfiísahám. Jen sraãku. Amalárii jsem nemûl uÏ tfii mûsíce. Mám velk˘ ‰tûstí. Jsem skoro úplnû vpofiádku.“
„Jo,“ fiekl Grey. Apak dodal, jako by ho to právû napadlo: „Vypadáte dobfie.“ Vûdûl v‰ak, Ïe brzo bude muset Ïádat za Masterse náhradu. Vrátil se pohledem ke Králi, díval se, jak koufií, abylo mu ‰patnû ztouhy po cigaretû.
Masters znovu zasténal.
„Co je svámi, do prdele?“ fiekl podráÏdûnû Grey.
„Nic, pane. VÛbec nic. Já musím mít...“
Ale námaha, kterou musel vynaloÏit na formulování my‰lenek, byla pfiíli‰ veliká. Masters se odmlãel ajeho slova pfieru‰ilo bzuãení much. Mouchy vládly ve dne, moskyti vnoci. Nikdy nebylo ticho. Jaké to asi je – Ïít bez much, bez moskytÛ abez lidí? Masters se pokou‰el vzpomenout si, ale ito byla pfiíli‰ velká námaha. Atak jen sedûl, ti‰e, skoro ned˘chal, skofiápka b˘valého muÏe. Adu‰e vtûle mu slabû blikala.
„Tak dobfie, Mastersi, mÛÏete jít,“ fiekl Grey. „Kdo má po vás sluÏbu?“
Masters svypûtím v‰ech sil donutil mozek kãinnosti apo chvíli fiekl: „Bluey... Bluey White.“
„Kristepane, seberte se,“ vy‰tûkl Grey. „Desátník White umfiel pfied tfiema tejdny!“
„Jo. PromiÀte, pane,“ fiekl ti‰e Masters. „PromiÀte, já asi... Je to... je to myslím Peterson. Anglán... chci fiíct Angliãan. Myslím, Ïe pû‰ák.“
„Dobfie. MÛÏete jít na obûd. Ale moc se necourejte avraÈte se.“
„Ano, pane.“
Masters si nasadil rákosov˘ klobouk, jak˘ nosí Malajci, pozdravil avyklop˘tal ze dvefií. PfiidrÏoval si pfiitom cáry kalhot. BoÏe, pomyslel si Grey, ten chlap smrdí na padesát krokÛ. Mûli by zv˘‰it pfiídûl m˘dla. Vûdûl v‰ak, Ïe nejde jen oMasterse. Smrdí tu v‰ichni. KdyÏ se ãlovûk nekoupá ‰estkrát dennû, vleãe za sebou zápach potu jako rubá‰. Pfii my‰lence na rubበse mu opût vynofiil Masters – je na nûm vidût, Ïe je poznamenan˘. MoÏná Ïe to sám ví, tak proã by se myl?
Grey vidûl umírat uÏ hodnû lidí. KdyÏ si vzpomnûl na svÛj pluk ana válku, zaãala mu pr˘‰tit hofikost ze v‰ech pórÛ. Krucinálhimlfix, chtûlo se mu kfiiãet, ãtyfiiadvacet let ajsem pofiád jenom poruãík! Aválka je v‰ude kolem – na cel˘m svûtû. KaÏd˘ den vroce se povy‰ují vojáci. MoÏnosti padají znebe. Ajá tu trãím vsmradlav˘m zajateck˘m tábofie ajsem pofiád jenom poruãík. Kristepane! Kdyby nás nebyli vroce 1942 pfiemístili do Singapuru! Kdyby nás byli poslali tam, kam nás chtûli poslat – na Kavkaz! Kdyby jen...
„DrÏ hubu,“ fiekl nahlas. „UÏ jsi jako Masters, ty blbãe pitomá!“
Vtábofie bylo normální, Ïe lidé nûkdy mluvili nahlas sami se sebou. Rad‰i aÈ mluví, fiíkali vÏdycky lékafii, neÏ aby to v‰echno nosili vsobû. To by byla nejschÛdnûj‰í cesta do blázince. Dny vût‰inou nebyly ani tak ‰patné. âlovûk mohl pfiestat myslet na svÛj minul˘ Ïivot ana to, co knûmu patfiilo – na jídlo, Ïeny, domov, jídlo, jídlo, Ïeny, jídlo. Nebez-
peãné v‰ak byly noci. Vnoci se sní. Sní se ojídle aoÏenách. Ovlastní Ïenû. Abrzo se zaãne ãlovûku líbit snûní víc neÏ bdûní, akdyÏ si nedá pozor, zaãne snít isotevfien˘ma oãima. Den se mu promûní vnoc anoc vden. Pak pfiijde uÏ jenom smrt. Mírná. Útû‰ná. Umfiít bylo snadné. Bylo utrpení Ïít. V˘jimkou byl jenom Král. Ten neproÏíval Ïádné utrpení.
Grey se na nûho stále je‰tû díval asnaÏil se zaslechnout, co fiíká muÏi stojícímu vedle nûho. Bylo to v‰ak pfiíli‰ daleko. Grey pfiem˘‰lel, kdo ten druh˘ muÏ vlastnû je, ale nemohl si vzpomenout. Jenom zpásky na pfiedloktí poznal, Ïe je to nûjak˘ major. Japonci nafiídili v‰em dÛstojníkÛm, Ïe musí nosit na levém pfiedloktí pásku soznaãením hodnosti. Stále. Dokonce ikdyÏ byli nazí.
Na nebi se teì rychle zaãala kupit ãerná boufiková mraãna. Na v˘chodû se honily blesky, ale slunce stále je‰tû nesnesitelnû pálilo. Páchnoucí závan vûtru zdvihl na chvilku prach. Jeho zrnka pak pomalu klesala kzemi.
Grey se mechanicky ohnal bambusovou plácaãkou na mouchy. Obratn˘ pohyb zápûstí – adal‰í omráãená moucha spadla na podlahu. Zabít ji by byla nedbalost. Zmrzaãit ji! Pak ta bestie pozná bolest aaspoÀ svou tro‰kou zaplatí za muka, která pÛsobí. Zmrzaãit ji – aona pak nehlasnû skuãí, dokud se mravenci ajiné mouchy nezaãnou rvát ojejí je‰tû Ïivé tûlo.
Grey si v‰ak nedopfiál obvyklou rozko‰ ze sledování muk muãitele. Mûl pfiíli‰ plnou hlavu Krále. * * *
„Paneãku,“ vyprávûl major Královi snucenou Ïoviálností, „apak jsem pfii‰el do New Yorku. Vtfiiatfiicátém roce. Bylo to nádherné. Státy jsou senzaãní zemû. UÏ jsem vám fiíkal osvé cestû do Albany? To jsem byl je‰tû mlad‰ím dÛstojníkem...“
„Ano, pane,“ fiekl Král unavenû. „UÏ jste mi otom vykládal.“ Do‰el knázoru, Ïe se uÏ dost dlouho choval zdvofiile. Stále na sobû cítil Greyovy oãi. Aãkoliv byl zcela vbezpeãí anemûl strach, chtûlo se mu zmizet zpálícího slunce azdosahu tûch oãí. Mûl spoustu práce. Ajestli se major koneãnû nedostane kvûci, aÈ se jde vycpat! „Budu muset jít, pane. Hezky jsme si popovídali.“
„OkamÏik,“ fiekl major Barry rychle anervóznû se rozhlédl. Byl si vûdom zvûdavosti voãích muÏÛ, ktefií chodili kolem, ajejich nevyslovené otázky: oãem ten major sKrálem hovofií? „Já... hm... mohli bychom si promluvit nûkde vsoukromí?“
Král se na nûho zkoumavû zadíval. „Soukromí máme tady.“
Major Barry se potil rozpaky. SnaÏil se v‰ak potkat Krále uÏ nûkolik dní. Byla to pfiíli‰ dobrá pfiíleÏitost, neÏ aby si mohl dovolit prome‰kat ji. „Ale barák vojenské policie je...“
„Co maj policajti co dûlat se soukrom˘m rozhovorem? Nerozumím vám, pane,“ fiekl Král mírnû.
„Není potfieba, aby... hm... Plukovník Sellars mi fiekl, Ïe byste mi mohl pomoct.“ Major Barry mûl jenom pah˘l pravé ruky aneustále se na nûm ‰krábal, dot˘kal se ho, hnûtl. „Mohl byste nám... tedy mnû... nûco zafiídit?“ Poãkal, aÏ nebyl absolutnû nikdo vdoslechu. „Je to zapalovaã,“ za‰eptal. „Znaãky Ronson. Ve vynikajícím stavu.“ Teì, kdyÏ to koneãnû fiekl, trochu se mu ulevilo. Souãasnû v‰ak mûl pocit ãlovûka, kter˘ se nedopatfiením objevil na vefiejnosti nah˘. ¤íkat takové vûci americkému desátníkovi, na slunci, na vefiejné cestû!
Král chvilku pfiem˘‰lel. „Komu patfií?“ „Mnû.“ Major ohromenû vzhlédl. „PaneboÏe, snad si nemyslíte, Ïe jsem ho ukradl? BoÏe, to bych nikdy neudûlal. Mûl jsem ho schovan˘, ale teì... no... teì ho musíme prodat. Má jednotka stím souhlasí.“ Olízl si suché rty apohladil pah˘l. „Vzal byste si to na starost, prosím? Vy za nûj mÛÏete dostat nejvíc.“
„Je to nezákonné.“
„Ano, ale... prosím vás, zafiídíte to? Mnû mÛÏete dÛvûfiovat.“
Král se otoãil zády ke Greyovi atváfií khradbû zostnatého drátu. Pro jistotu, kdyby Grey dovedl náhodou odeãítat ze rtÛ. „Po Ïvejkání nûkoho po‰lu,“ fiekl ti‰e. „Heslo je ,Poruãík Albany fiek, Ïe kvám mám pfiijít‘. Rozumíte?“
„Ano,“ fiekl major Barry váhavû asrdce se mu rozbu‰ilo. „Kdy jste fiíkal?“
„Po Ïvejkání. Po obûdû.“
„Ach tak, ano.“
„Dejte mu ho. Já si ho prohlídnu adám vám vûdût. Stejn˘ heslo.“ Král uhasil cigaretu aodhodil nedopalek na zem. Právû na nûj chtûl ‰lápnout, kdyÏ si v‰iml majorova v˘razu. „Jo tak! Vy toho ‰paãka chcete?“
Major Barry se radostnû sehnul azdvihl nedopalek. „Dûkuju. Dûkuju vám mockrát.“ Otevfiel krabiãku na tabák, opatrnû roztrhl cigaretov˘ papír, vysypal centimetr tabáku do su‰en˘ch ãajov˘ch lístkÛ apeãlivû obsah krabiãky promíchal. „Není nad tro‰ku kofiení,“ fiekl súsmûvem. „Mockrát dûkuju. Ztoho budou aspoÀ tfii v˘borné cigarety.“
„Brzo se zase uvidíme, pane,“ fiekl Král azasalutoval.
„Ach... hm... totiÏ...“ Major Barry nevûdûl, jak by to mûl fiíci. „Nemyslíte, Ïe... Víte,“ fiekl nervóznû tich˘m hlasem, „dát tu vûc cizímu ãlovûku... jen tak... Jak mohu vûdût, Ïe je v‰echno vpofiádku?“
„Ohlásí se heslem, to je jedna vûc,“ fiekl Král chladnû. „Za druh˘ –mám nûjakou reputaci. Za tfietí – vûfiím vám, Ïe ta vûc není kradená. Snad bysme toho rad‰i mûli nechat.“
„Ach ne, vy jste mi nerozumûl,“ fiekl rychle major. „Chtûl jsem se jenom zeptat! Víte...je to poslední vûc,kterou mám.“Pokusil se oúsmûv. „Dûkuju. Po obûdû. Ajak dlouho myslíte, Ïe bude trvat, neÏ se vám podafií... hm... neÏ se vám to podafií?“
„Hned jak to bude moÏn˘. Apodmínky jako vÏdycky. Dostanu deset procent zprodejní ceny,“ fiekl Král ostfie.
„Samozfiejmû. Dûkuju vám. Aje‰tû jednou dûkuju za tabák.“ Majoru Barrymu spadla ze srdce obrovská tíha. KdyÏ budu mít ‰tûstí, pfiem˘‰lel po cestû ke svému baráku, dostanu ‰est nebo sedm set dolarÛ. Za to mÛÏe b˘t jídlo na hezk˘ch pár mûsícÛ. Na pÛvodního majitele zapalovaãe si ani nevzpomnûl. Pfied nûkolika mûsíci ho dal majorovi do opatrování, kdyÏ ‰el do nemocnice. UÏ se nevrátil. To byla minulost. Dnes byl majitelem zapalovaãe major Barry. Zapalovaã patfií jemu. On ho prodává.
Král vûdûl, Ïe ho Grey celou dobu pozoroval. Vûdomí, Ïe se mu podafiilodomluvitobchodpfiímopfiedbarákemvojensképolicie,muzvedlo náladu. Spokojen sám se sebou stoupal po mírném svahu aodpovídal na pozdravy znám˘ch dÛstojníkÛ ivojákÛ, AngliãanÛ iAustralanÛ.
Zvlá‰È dÛleÏit˘m zasalutoval, ostatním pfiátelsky pok˘vl. Vûdûl, Ïe mu závidí, ale nevadilo mu to. Byl na to zvykl˘. Bavilo ho to azvy‰ovalo jeho vûhlas. Amûl radost, Ïe mu chlapci fiíkají Král. Byl hrd˘ na to, co dokázal jako ãlovûk – jako Ameriãan. Svou chytrostí stvofiil svût. Teì si tento svût prohlíÏel abyl spokojen. Zastavil se ubaráku ãíslo dvacet ãtyfii, australského, astrãil hlavu do okna.
„Tinkere,“ zavolal. „Potfiebuju ostfiíhat audûlat manikúru.“
Tinker Bell byl mal˘ huben˘ ãlovíãek. Mûl hnûdou pleÈ, malé tmavohnûdé oãi aloupal se mu nos. Povoláním byl stfiíhaãem ovcí, ale vâangi byl nejlep‰ím holiãem.
„Copak mበÀák˘ zatracen˘ narozeniny? Dyk sem ti dûlal manikúru pfiedevãírem!“
„Tak mi ji udûlበdneska znova.“
Tinker pokrãil rameny avyskoãil oknem zbaráku. Král se posadil ve stínu na Ïidli aspokojenû odpoãíval. Tinker mu ovázal kolem krku kus látky. „Hele, kámo‰i,“ fiekl apfiidrÏel mu pod nosem kousek m˘dla. „âuchni si!“
„Kruci,“ za‰klebil se Král. „Epes ÀÛÀo!“
„To neznám, kámo‰i. Unás se tomu fiíká Yardleyov˘ fialky. Jeden muj známej to votoãil, dyÏ byl na makandû. ·ilhavejm JaponãíkÛm zrovna pod frÀákem. Stálo mû tfiicet babek,“ zamrkal. Skuteãnou cenu pfiitom zdvojnásobil. „MÛÏe bejt ‰peciálnû jen pro tebe, esli chce‰.“
„Ví‰ co? Dokavad ti vydrÏí, budu ti dávat pût babek místo tfií,“ fiekl Král.
Tinker rychle poãítal. Kousek m˘dla vydrÏí aspoÀ na osm holení, moÏná na deset. „Polep‰i se, kámo‰i. Takhle bych sotva dostal sv˘ prachy zpátky!“
„Vzali tû na hÛl,Tinku,“zachrochtal Král. „Já bych ti toho moh opatfiit kila, kus za patnáct babek.“
„Krucinálhimlfix,“ vybuchl Tinker vpfiedstíraném vzteku. „Muj známej ze mû udûlal hejla! To se nedûlá!“ Vztekle vyrábûl zhorké vody asladce vonícího m˘dla hustou pûnu. Pak se rozesmál: „Ale ty si vopravdickej Král, kámo‰i!“
„Jo,“ fiekl Král spokojenû. Byli sTinkerem stafií kamarádi.
„MÛÏu, kámo‰i?“ Tinker zvedl misku spûnou.
„Jasnû.“ Vté chvíli zahlédl Král na cestû Texe. „Poãkej je‰tû chvilku! Hej, Texi,“ vykfiikl.
Tex se zahledûl kbaráku, spatfiil Krále a‰oural se knûmu. „No?“ Byl to trudovit˘ mladík svelk˘ma u‰ima, kfiiv˘m nosem aklidn˘ma oãima.
KdyÏ ho Král pozval ksobû blíÏ, Tinker se bez fiíkání vytratil.
„Udûlበpro mû nûco?“ za‰eptal Král.
„Jasnû.“
Král vytáhl tobolku avyÀal zní desetidolarovou bankovku. „Najdi plukovníka Branta. To je ten malej se srolovanejma fousama pod bradou. Dej mu to.“
„Ví‰, kde by mohl bejt?“
„Nûkde blízko lapáku. Má dnes sluÏbu. Dává bacha na Greye.“
Tex se u‰klíbl. „Sly‰el jsem, Ïe jste se chytli.“
„Ten parchant mû zase prohledával.“
„Hnusák,“ fiekl Tex su‰e apo‰krabával se vkrátk˘ch vlasech.
„Jo!“ Král se rozesmál. „Avyfiiì Brantovi, aby si pfií‰tû tro‰ku pospí‰il. Ale mûls tam bejt, Texi. âlovûãe, ten Brant je herec! Donutil Greye, aby se mi omluvil.“ U‰klíbl se avytáhl je‰tû pûtidolarovou bankovku. „¤ekni mu, Ïe tohle je za tu omluvu.“
„Prima. To je v‰echno?“
„Ne.“ Král mu dal heslo afiekl, kde najde majora Barryho. Tex ode‰el aKrál se znovu pohodlnû usadil. KdyÏ se to vezme kolem akolem, nebyl dne‰ní den vÛbec tak ‰patn˘.
Grey pospíchal po pra‰né cestiãce apak po schÛdkách do baráku ãíslo ‰estnáct. Byl uÏ skoro ãas kobûdu ajeho bolelo bfiicho hladem.
MuÏi se uÏ stavûli do netrpûlivé fronty na jídlo. Grey do‰el rychle ke své posteli, vzal si dvû jídelní misky, hrneãek, lÏíci avidliãku apfiipojil se knim.
„Proã uÏ to tu není?“ zeptal se otrávenû muÏe pfied sebou.
„Jak to mám ksakru vûdût?“ odsekl Dave Daven. Mûl v˘slovnost absolventa Etonu, Harrow nebo Charterhouse abyl dlouh˘ jako bambusová tyãka.
„Zeptat se snad mÛÏu,“ fiekl Grey podráÏdûnû. Nenávidûl jeho v˘slovnost ijeho pÛvod.
Po hodinû ãekání pfiinesli jídlo. Jeden muÏ donesl kfrontû dvû nádoby apostavil je na zem. Vnádobách bylo kdysi po pûtadvaceti litrech vysokooktanového benzinu. Teì byla jedna do poloviny plná r˘Ïe – suché, skoro prÛsvitné. Druhá byla plná polévky.
Dnes byla Ïraloãí polévka – aspoÀ jeden Ïralok byl kousek po kousku rozkrájen do polévky pro deset tisíc lidí. Byla teplá, se slabou rybí pfiíchutí, abyly vní kousky lilku azelí, padesát kilogramÛ na deset tisíc lidí. Hlavní souãástí polévky bylo ãervené azelené listí, hofiké, ale v˘Ïivné, které se peãlivû pûstovalo vzahradách tábora. K dochucení se je‰tû pfiidávala sÛl, kofiení kari achilli.
MuÏi ti‰e postupovali akaÏd˘ znich dával pozor, kolik dostal ten pfied ním aten za ním. Ale porce byly skoro navlas stejné.
Koflík polévky na muÏe.
Zr˘Ïe se koufiilo. Dnes to byla jávská r˘Ïe, její zrnka se nelepila jedno na druhé, nejlep‰í r˘Ïe na svûtû. Koflík na muÏe.
Hrneãek ãaje.
KaÏd˘ si jídlo odnesl ati‰e arychle jedl. Vafiení pilousi dodávali r˘Ïi v˘Ïivnou hodnotu. âervy nebo mouchy muÏi zpolévky beze zlosti vyhazovali,kdyÏ je tam na‰li.Ale vût‰ina znich se po prvním rychlém mrknutí, jestli vpolévce není náhodou kousek ryby, do misky uÏ nedívala.
Dnes vnádobách trochu jídla zbylo. Kdosi pfiinesl seznam atfii muÏi, ktefií vnûm byli první, dostali pfiídavek, podûkovali atím to skonãilo. Bylo po obûdû. Veãefie bude aÏ po západu slunce.
Byla jenom polévka ar˘Ïe, ale vtábofie mûli nûktefií kousek kokosového ofiechu, pÛlku banánu, sardinku, pár vláken hovûzího zkonzervy nebo dokonce vajíãko. Celé vajíãko byla vzácnost. KdyÏ táborové slepice sná‰ely podle plánu, vy‰lo na kaÏdého jedno vejce za t˘den.
To byla slavnost. Pár lidí dostávalo vejce kaÏd˘ den, ale v‰ichni zajatci se báli jako ãert kfiíÏe dostat se do této zvlá‰tní skupiny.
„Poslouchejte, chlapi!“ Kapitán Spence stál uprostfied baráku, ale bylo ho sly‰et aÏ ven. Byl dozorãím t˘dne, zástupcem velitele baráku. Mal˘ tmav˘ muÏ se ztrhan˘mi rysy. Poãkal, aÏ v‰ichni do‰li dovnitfi. „Na dfievo musíme dodat zítra odeset lidí víc.“ Nahlédl do svého seznamu, vyvolal jména apak vzhlédl. „Marlowe?“ Nikdo neodpovûdûl. „Víte nûkdo, kde je Marlowe?“
„Bude asi usv˘ jednotky,“ fiekl Ewart.
„¤eknûte mu, Ïe zítra je pfiidûlen na leti‰tû, ano?“
„Dobfie.“
Spence se rozka‰lal. Trápilo ho dnes astma. KdyÏ pfiekonal záchvat, pokraãoval: „Velitel tábora dnes dopoledne mluvil znova sjaponsk˘m generálem. Îádal, aby byly zv˘‰eny pfiídûly jídla aabychom dostali více lékÛ.“ Vnáhlém tichu si znovu odka‰lal. Pak mluvil monotónnû dál. „Japonec jako vÏdycky odmítl. Pfiídûl r˘Ïe zÛstává dvanáct apÛl deka na muÏe aden.“ Spence vyhlédl ze dvefií apfiesvûdãil se, Ïe obû hlídky jsou na místech. Pak zti‰il hlas av‰ichni snapûtím poslouchali. „Spojenci jsou asi sto kilometrÛ od Mandalaye apokraãují vpostupu. Zahnali Japonãíky na útûk. VBelgii spojenci postupují, ale je tam ‰patné poãasí. Snûhové boufie. TotéÏ na v˘chodní frontû, ale Rusové postupují jako hrom avpfií‰tích nûkolika dnech se asi zmocní Krakova. AmeriãanÛm to vManile docela jde. Jsou blízko...“ Zaváhal asnaÏil se vzpomenout si na jméno, „... myslím, Ïe je to fieka Agno na Luzonu. To je v‰echno. Ale je to dobré.“
Spence byl rád, Ïe tato ãást skonãila. KaÏd˘ den se na schÛzce zástupcÛ velitelÛ zjednotliv˘ch barákÛ uãil zprávy nazpamûÈ, apokaÏdé kdyÏ vstal, aby je vefiejnû zopakoval, cítil po tûle studen˘ pot avbfii‰e bolest. Jednou na nûho nûjak˘ fízl mÛÏe ukázat prstem afiíci nepfiíteli,
Ïe je jedním ztûch, ktefií dodávali zprávy. ASpence vûdûl, Ïe není tak siln˘, aby nemluvil. Nebo jednou nûjak˘ Japonec mÛÏe zaslechnout, co fiíká, apak, pak...
„To je v‰echno, chlapi.“ Spence pfie‰el ke své pryãnû. Bylo mu ‰patnû od Ïaludku. Svlékl si kalhoty avy‰el zbaráku sruãníkem pfies ruku.
Slunce bilo paprsky do zemû jako kladivem. Je‰tû potrvá asi tak dvû hodiny, neÏ pfiijde dé‰È. Spence pfie‰el asfaltovou silnici apostavil se do fronty na sprchu. KdyÏ pfiedal zprávy, musel si vÏdycky dát sprchu, protoÏe byl cel˘ mokr˘ od páchnoucího ‰tiplavého potu.
„Dobr˘, kámo‰i?“ zeptal se Tinker.
Král si prohlédl nehty. Byly vpofiádku. KÛÏi na obliãeji mûl napjatou od hork˘ch astuden˘ch ruãníkÛ, avoÀavou. „Prima,“ fiekl azaplatil. „Díky, Tinku.“ Vstal, nasadil si ãapku ak˘vl Tinkerovi aplukovníkovi, kter˘ trpûlivû ãekal na ostfiíhání.
Oba muÏi se za ním podívali.
Král míjel skupiny barákÛ akráãel ráznû kdomovu. Cítil pfiíjemn˘ hlad.
Americk˘ barák byl stranou od ostatních. Stál blízko uzdi, takÏe na nûj dopadal její odpolední stín, blízko okruÏní cesty, která byla Ïivotní tepnou tábora, ablízko hradby zostnatého drátu. Pfiesnû na správném místû. Kapitán Brough zletectva Spojen˘ch státÛ, nejvy‰‰í americk˘ dÛstojník vtábofie, trval na tom, aby ameriãtí vojáci základní sluÏby mûli svÛj zvlá‰tní barák. Vût‰ina americk˘ch dÛstojníkÛ by b˘vala dala pfiednost nastûhovat se do nûj také – bylo pro nû tûÏké Ïít mezi cizinci –, ale to bylo zakázáno. Japonci nafiídili, Ïe dÛstojníci musí b˘t oddûleni od muÏstva. Také pfiíslu‰níci druh˘ch dvou národností se stím jenom tûÏko smifiovali; Australani tro‰ku snáz neÏ Angliãani. Král myslel na diamant. Operaci sním nebude snadné pfiipravit, apfiitom musí probûhnout jako po drátku. KdyÏ do‰el skoro kbaráku, spatfiil mladého muÏe, kter˘ sedûl na bobku ucesty amluvil sjak˘msi domorodcem rychlou malaj‰tinou. Byl doãerna opálen˘ apod kÛÏí mu hrály svaly. ·iroká ramena. Útlé boky. Mûl na sobû jen sarong avypadal, jako by nikdy neoblékl nic jiného. Mûl zbrázdûnou tváfi, aikdyÏ byl huben˘ jako v‰ichni vâangi, vjeho pohybech byla ladnost ajakási jiskra.
Malajec – ãernohnûd˘ amal˘ – pozornû naslouchal zpûvavé fieãi mladého muÏe. Pak se zasmál, ukázal pfiitom zuby obarvené betelem, aodpovûdûl. ZdÛrazÀoval pfiitom melodii své fieãi gestikulací. Mlad˘ muÏ se také rozesmál apfieru‰il ho proudem slov, vÛbec si nev‰ímaje Králova upfieného pohledu.
Král rozumûl jenom tu atam nûkterému slovu.Mluvil malajsky velmi ‰patnû. Rozumûl spí‰ smûsi malaj‰tiny, japon‰tiny a„pidgin English“. Sly‰el hlasit˘ smích auvûdomoval si, jaká je to vzácnost. KdyÏ se tenhle chlapík smál, bylo znát, Ïe mu to jde od srdce. To bylo vzácné. Nedocenitelné.
Král zamy‰lenû vstoupil do baráku. Ostatní vzhlédli apfiátelsky ho pozdravili. Blahosklonnû jim odpovûdûl. Vûdûl své aoni také.
Dino dfiímal na pryãnû. Byl to hezk˘ mladík stmavou pletí, tmav˘mi vlasy protkan˘mi pfiedãasnû ‰ediv˘mi pruhy azastfien˘ma vodov˘ma oãima. Král ucítil jeho pohled, k˘vl mu aDino odpovûdûl úsmûvem. Ale jeho oãi se nesmály.
Ve vzdáleném koutû baráku vzhlédl Kurt od látání kalhot aodplivl si na podlahu. Byl to zakrsl˘ nepfiíjemn˘ ãlovûk se Ïlutohnûd˘mi krysími zuby. Na podlahu plival stále. Nikdo ho nesná‰el, protoÏe se nikdy nemyl. Uprostfied baráku hráli Byron Jones III. aMiller dal‰í ze sv˘ch nekoneãn˘ch partií ‰achu. Oba byli nazí. KdyÏ Japonci pfied dvûma léty torpédovali jeho obchodní loì, váÏil Miller sto ãtyfiiaãtyfiicet kilogramÛ. Mûfiil dvû stû jeden centimetr. Teì váÏil ‰edesát ‰est kilogramÛ azáhyby kÛÏe na bfii‰e mu visely pfies pohlaví jako suknû. Vjeho modr˘ch oãích zajiskfiilo, kdyÏ se natáhl asebral soupefii jezdce. Byron Jones III. rychle sÀal figurku jezdce ze ‰achovnice aMiller si najednou v‰iml, Ïe je ohroÏena jeho vûÏ.
„Tak to bysme mûli, Millere,“ fiekl Jones apodrbal si boláky.
„Jdi do prdele!“
Jones se zasmál. „Kam se hrabe obchodní loìstvo na váleãn˘ námofinictvo!“
„Potápûj vás jako voly. Ibitevní lodû!“
„Hm,“ fiekl Jones zamy‰lenû. Hrál si pfiitom spáskou na oku avzpomínal na zkázu lodi Houston, na smrt sv˘ch kamarádÛ aztrátu oka.
Král pro‰el barákem. Ujeho postele auvelké ãerné bedny, pfiipoutané kposteli fietûzem, sedûl Max.
„Dobr˘, Maxi,“ fiekl Král. „Díky. Mበvolno.“
„Prima.“ Max mûl ztrhanou tváfi. Pocházel znewyorské západní ãtvrti, jejíÏ ulice mu byly od maliãka uãitelkami. Mûl hnûdé, neklidné oãi.
Král automaticky vyÀal zkapsy krabiãku adal Maxovi tro‰ku surového tabáku.
„Díky vfiel˘,“ fiekl Max. „Jo, Lee ti vzkazuje, Ïe ti vypral prádlo. ·el pro Ïrádlo – máme dneska druhou smûnu – ale mám ti to fiíct.“
„Dobr˘.“ Král vytáhl balíãek cigaret znaãky Kooa avbaráku to za‰umûlo. Dfiív neÏ mohl ‰krtnout zápalkou, pfiispûchal Max azapálil mu domorod˘m zapalovaãem.
„Díky, Maxi,“ Král zhluboka vdechl koufi. Po chvilce fiekl: „Chce‰ jednu kooa?“
„JeÏí‰, dûkuju,“ odpovûdûl Max. Oironii vKrálovû hlase se vÛbec nestaral. „Mám je‰tû nûco udûlat?“
„KdyÏ budu nûco potfiebovat, zavolám.“
Max si ‰el sednout na svou pryãnu udvefií.Oãi ostatních sledovaly cigaretu, ale ústa mlãela. Byla to Maxova cigareta. Max si ji vydûlal. AÏ pfiijde fiada na nû, aby hlídali KrálÛv majetek, moÏná taky jednu dostanou. Dino se na Maxe usmál, aten mu zamával. Po obûdû se spolu ocigaretu rozdûlí. VÏdycky se dûlili ov‰echno, co na‰li, ukradli nebo vydûlali. Max aDino byli nerozluãná dvojice. Takové to bylo vÛbec vtomto svûtû âangi. Zajatci jedli aÏili vjednotkách. Dvouãlenn˘ch, tfiíãlenn˘ch atu atam iãtyfiãlenn˘ch. Jeden ãlovûk toho tolik nestihne, sám nestaãí najít nûco kjídlu, udûlat si oheÀ, uvafiit asníst. Nejv˘hodnûj‰í byla trojice. Jeden shánûl jídlo, druh˘ hlídal atfietí byl vzáloze. KdyÏ ten vzáloze nebyl nemocn˘, také on shánûl jídlo nebo hlídal. V‰echno se rozdûlovalo na tfii díly: kdyÏ ãlovûk vpracovní skupinû dostal vajíãko, ukradl kokosov˘ ofiech, na‰el banán nebo nûco nûkde vymûnil, patfiilo to jednotce. Byl to jednoduch˘ zákon jako v‰echny pfiirozené zákony. PfieÏít se dá jenom vzájemn˘m úsilím. Prohfie‰it se proti jednotce rovnalo se odsouzení ksmrti, protoÏe byl-li zní nûkdo vylouãen, brzy se otom dovûdûl cel˘ tábor. Ajednotlivec prostû sám pfieÏít nemohl.
Jenom Král nepatfiil kÏádné jednotce. Jenom on si staãil sám.
Jeho postel stála na nejlep‰ím místû baráku, pod oknem, kde byl cítit iten nejjemnûj‰í závan vzduchu. Nejbliωí sousední pryãna byla odva apÛl metru dál. Král mûl dobrou postel. Ocelovou. Mûla pevnou drátûnku aslamník nacpan˘ kapokem. LeÏely na ní dvû pfiikr˘vky apod pol‰táfiem, vybûlen˘m na slunci, záfiilo ãisté prostûradlo. Celou ji kryla moskytiéra. Bez poskvrny.
Král vlastnil rovnûÏ stÛl, dvû pohodlné Ïidle apo obou stranách postele kobereãek. Na poliãce za postelí leÏelo jeho holicí náãiní –strojek, ‰tûtka, m˘dlo aãepelky – atalífie, hrnky, podomácku vyroben˘ elektrick˘ vafiiã apánev na vafiení. Vrohu viselo jeho ‰atstvo: ãtyfii ko‰ile, ãtvery dlouhé aãtvery krátké kalhoty. ·estery ponoÏky aspodky byly vyrovnány na dal‰í poliãce. Pod postelí stály dva páry bot, trepky apár indick˘ch sandálÛ.
Král si sedl na Ïidli apfiesvûdãil se, Ïe v‰echno je na svém místû. Zjistil, Ïe vlas, kter˘m nenápadnû ovázal svÛj holicí strojek, zmizel. Parchanti v‰iví, fiekl si vduchu, je‰tû od nich chytnu svrab. Nefiekl v‰ak ani slovo. Pfií‰tû to zamkne.
„Nazdar,“ fiekl Tex. „Mበco dûlat?“
„Mበco dûlat?“ bylo dal‰í heslo. Znamenalo: „Mohu ti pfiedat zásilku?“
Král se usmál, pfiik˘vl aTex mu nepozorovanû pfiedal zapalovaã znaãky Ronson. „Díky,“ fiekl Král. „MበchuÈ na mou polívku?“
„To bych fiek,“ pfiik˘vl Tex aode‰el.
Král si zbûÏnû prohlédl zapalovaã. Jak major fiekl, byl skoro nov˘. Nepo‰krában˘. Fungoval na kaÏdé stisknutí. Záfiil ãistotou. Král uvolnil jeden ‰roubek aprohlédl si kamínek. Byl to lacin˘ malajsk˘ kamínek, skoro opotfiebovan˘. Otevfiel tedy pouzdro na cigarety, leÏící na poliãce, adal do zapalovaãe nov˘ originální RonsonÛv kamínek. Stiskl aobjevil se plamen. Král peãlivû upravil délku knotu abyl spokojen. Nebyl to padûlek aurãitû za nûj dostane osm nebo devût set dolarÛ. Podíval se zokna. Mladík aMalajec spolu stále je‰tû Ïvanili. Blablabla.
„Maxi,“ fiekl ti‰e.
Max se knûmu pfiihnal pfies cel˘ barák: „No?“
„Podívej se na toho chlapa,“ fiekl Král ak˘vl smûrem koknu.
„Na kter˘ho? Na toho Ïlut˘ho?“
„Ne. Na toho druh˘ho. Zavolej mi ho.“
Max se protáhl oknem aode‰el ke dvojici. „Hele, Josef,“ fiekl pfiíkfie mladíkovi. „Král stebou chce mluvit.“ Ukázal prstem kbaráku: „Mezi ãtyrma oãima.“
Mladík se na Maxe pfiekvapenû podíval. „Se mnou?“ zeptal se nedÛvûfiivû.
„Jo, stebou,“ pfiik˘vl netrpûlivû Max.
„Proã?“
„Jak to mÛÏu vûdût, do prdele?“
Mladík se zamraãil. Chvilku pfiem˘‰lel apak se obrátil na Malajce Sulimana. „Nanti-lah,“ fiekl.
„Bik, tuan,“ odpovûdûl Suliman. ArovnûÏ vmalaj‰tinû dodal: „Dej na sebe pozor, tuane. Buì sbohem.“
„Neboj se, pfiíteli – ale dûkuji ti za tvou starost,“ usmál se mladík. Vstal a‰el za Maxem do baráku.
„Co chce‰?“ zeptal se, kdyÏ do‰el ke Královi.
„Buì zdráv,“ usmál se Král. Vidûl vmladíkov˘ch oãích nedÛvûru apotû‰ilo ho to. Voãích jin˘ch zajatcÛ byl zvykl˘ vidût spí‰ podlézavost. „Sedni si.“ K˘vl na Maxe aten ode‰el. Ostatní, ktefií byli vdoslechu, se bez fiíkání zvedli avzdálili se.
„Tak si pfiece sedni,“ fiekl Král bodfie.
„Díky.“
„Cigaretu?“
Mladíkovy oãi se roz‰ífiily, kdyÏ vidûl, Ïe mu Král nabízí kooa. Zaváhal, ale pak si ji vzal. Jeho ohromení je‰tû vzrostlo, kdyÏ Král cvakl ronsonem, ale pokusil se je zakr˘t avdechl koufi. „Dobrá. V˘borná,“ fiekl rozko‰nicky. „Díky.“
„Jak se jmenuje‰?“
„Marlowe. Petr Marlowe.“ Aironicky dodal: „Aty?“
Král se zasmál. Prima, myslel si, má smysl pro humor anení to prdelolezec. Zapamatoval si to. „Angliãan?“
Nikdy pfiedtím si Král Petra Marlowa nev‰iml, ale na tom nebylo nic divného mezi deseti tisíci muÏi, ktefií vypadali jeden jako druh˘. Teì mlãky odhadoval, co vnûm je, abylo mu jasné, Ïe Marlowe dûlá totéÏ, pokud jde onûho.
„Kooa jsou asi tak nejlep‰í cigarety, co jsou tu kdostání,“ fiekl koneãnû Král. „Scamelkama se ov‰em nedaj srovnat. Samerickejma. Ty jsou nejlep‰í na svûtû. Koufiils je nûkdy?“
„Ano,“ fiekl Petr Marlowe, „ale musím fiíct, Ïe pro mne jsou moc suché. Já koufiíval Gold Flake.“ Znovu nastalo ticho. Petr ãekal, kdy Král koneãnû pfiejde kvûci. Azatímco ãekal, uvûdomoval si, Ïe se mu Král navzdory své povûsti líbí. Líbil se mu smysl pro humor, kter˘ se Královi zrcadlil voãích.
„Mluví‰ dobfie malajsky,“ fiekl Král ak˘vl smûrem kMalajci, kter˘ trpûlivû ãekal venku.
„¤ekl bych, Ïe nemluvím úplnû ‰patnû.“
Král potlaãil touhu odlehãit si nadávkou nad tou typicky anglickou skromností. „Nauãil ses to tady?“ zeptal se.
„Ne. Na Jávû.“ Petr Marlowe znejistûl arozhlédl se. „Mበto tady pûkné.“
„Mám rád pohodlí. Jak se ti sedí na t˘ Ïidli?“
„Prima.“ Petr byl otázkou tro‰ku pfiekvapen.
„Stála mû osumdesát babek,“ fiekl py‰nû Král. „Pfied rokem.“
Petr Marlowe se na nûho ostfie podíval. Myslel Král jako Ïert, Ïe mu prostû jen tak fiekl cenu? VKrálov˘ch oãích v‰ak bylo jenom ‰tûstí aviditelná hrdost. Podivuhodné, pomyslel si. Snûãím takov˘m se svûfiit úplnû cizímu ãlovûku... „Je moc pohodlná,“ fiekl, aby zakryl rozpaky.
„Udûlám si nûjakou ba‰tu. Vezme‰ si taky?“
„UÏ jsem obûdval,“ fiekl váhavû Petr Marlowe.
„Ale nûco bys asi je‰tû zbod. Chce‰ vajíãko?“
Petr uÏ nedokázal skr˘t svÛj úÏas avyvalil oãi. Král se usmál apomyslel si, Ïe tahle reakce za pozvání stála. Klekl si ke své ãerné bednû aodemkl ji.
Petr Marlowe zíral. Vbednû bylo pÛl tuctu vajec anûkolik sáãkÛ kávov˘ch bobÛ. Sklenice plná gula malacca, v˘borné orientální pochoutky. Banány. Skoro pÛl kila jávského tabáku. Deset nebo jedenáct balíãkÛ cigaret Kooa. Plná sklenice r˘Ïe. Dal‰í sklenice fazolí katjang hidjau. Olej. Spousta dobrot vbanánov˘ch listech. Nûkolik let uÏ nevidûl takov˘ poklad.
Král vyÀal olej advû vajíãka aopût bednu zamkl. KdyÏ se podíval na Petra Marlowa, uvidûl podivnû soustfiedûnou tváfi avoãích nedÛvûru.
„Jak ti mám to vajíãko udûlat? Míchan˘?“
„Ví‰, zdá se mi, Ïe by nebylo správné, kdybych to pfiijal.“ Petrovi se mluvilo tûÏko. „Ty jistû... ty jistû nechodí‰ anerozdávበvajíãka jen tak.“
Král se usmál. Byl to hezk˘ úsmûv aPetra Marlowa zahfiál. „Na to nemysli. Ber to jako ,ruku podanou pfies mofie‘ – jako pÛjãku apronájem od Roosevelta.“
Po Angliãanovû tváfii pfiebûhla vlna rozmrzelosti asvaly na ãelistech se mu napjaly.
„Co se dûje?“ zeptal se rychle Král.
Po chvilce ticha fiekl Petr Marlowe: „Nic.“ Díval se na vajíãko. Je‰tû ‰est dní na nûm není fiada. „Jestli ti to nebude vadit, chtûl bych radûji míchané.“
„UÏ se na tom pracuje,“ fiekl Král. Vûdûl, Ïe nûkde udûlal chybu, protoÏe ta rozmrzelost nebyla vÛbec hraná. Cizinci jsou pra‰tûn˘, pomyslel si. âlovûk nikdy neví, jak budou reagovat. Postavil elektrick˘ vafiiã na stÛl azapojil do zásuvky. „Prima, co?“ fiekl.
„Ano.“
„Udûlal mi ho Max,“ fiekl ak˘vl smûrem do kouta baráku.
Petr se tam podíval.
Max vzhlédl: „Chce‰ nûco?“
„Ne,“ fiekl Král. „Jenom mu fiíkám, Ïes mi udûlal ten vafiiã.“
„Jo. Funguje dobfie?“
„Jasnû.“
Petr Marlowe vstal avyklonil se zokna. „Prosím, abys na mne dál neãekal,“ zavolal malajsky. „Uvidíme se zase zítra, Sulimane.“
„Ano, tuane. Mír buì stebou.“
„Istebou.“Petr Marlowe se usmál, znovu se usadil aSuliman ode‰el.
Král obratnû rozbil vajíãka avyklopil je do Ïhavého oleje. TmavoÏlut˘ Ïloutek zaprskal azaãal se sráÏet. Barák byl najednou pln˘ sykotu zKrálovy pánve. Pronikal lidem do mozkÛ ado srdcí auvolÀoval vodopád slin. Nikdo v‰ak nic nefiekl anic neudûlal. Kromû Texe. Ten se pfiinutil vstát aodejít zbaráku.
Chlapci, ktefií chodili po cestû pfied barákem, ucítili vÛni aznovu si uvûdomili, jak Krále nenávidí. VÛnû se‰plhala dolÛ znávr‰í apronikla do baráku vojenské policie. Grey sMastersem okamÏitû vûdûli, odkud pochází.
Grey vstal a‰el ke dvefiím. Chtûl jít do tábora na obchÛzku, aby té vÛni unikl. Pak si to rozmyslel aotoãil se.
„Pojìte, serÏante,“ fiekl. „PÛjdeme se podívat do amerického baráku. Teì je nejlep‰í ãas poohlídnout se po t˘ Sellarsovû vûci.“
„Dobfie,“ fiekl Masters, kterého vÛnû pfiivádûla skoro k‰ílenství. „Ten hnusnej parchant by mohl aspoÀ vafiit pfied obûdem – ane hned po nûm, kdyÏ veãefie bude teprv za pût hodin.“
„Ameriãani jsou dnes ve druh˘ smûnû. Je‰tû nejedli.“
Osazenstvo amerického baráku se pomalu vracelo ke své pÛvodní ãinnosti. Dino se pokou‰el znovu usnout, Kurt se zase dal do za‰ívání, hráãi pokeru zaãali hrát aMiller aByron Jones III. zahájili novou partii svého vûãného ‰achu. Sykot zKrálovy pánve v‰ak pronikal do v‰eho. Kurt se píchl jehlou do prstu asprostû zaklel, Dina pfie‰la ospalost aByron Jones III. zdû‰enû zjistil, Ïe Miller mu bere dámu pitom˘m pû‰ákem.
„JéÏi‰ikriste,“ fiekl Byron Jones III. chraptivû, „mûlo by uÏ koneãnû sprchnout.“
Nikdo neodpovûdûl. Nikdo totiÏ nesly‰el nic jiného neÏ prskání Ïhavého omastku.
Také Král se soustfiedil na pánev. âasto se chlubil, Ïe nikdo nedokáÏe udûlat vejce líp neÏ on. UsmaÏit vajíãko je umûní. Nesmí se smaÏit ani pomalu, ani pfiíli‰ rychle.
Král vzhlédl ausmál se na Petra Marlowa, ale Petr Marlowe se upfienû díval na vajíãka.
„Kristepane,“ fiekl mûkce, abylo to Ïehnání, nikoli kletba. „To voní.“
Krále to potû‰ilo. „Poãkej, aÏ budou hotov˘. Bájeãnûj‰í vejce jsi vÏivotû nejed.“ Jemnû poprá‰il vajíãka pepfiem aposolil je. „Vafií‰ rád?“ zeptal se.
„Ano,“ fiekl Petr. Zdálo se mu, Ïe nepoznává vlastní hlas. „Vna‰í jednotce vafiím vût‰inou já.“
„Jak ti mám fiíkat? PéÈo? Petfie?“
Petr Marlowe potlaãil pfiekvapení. Kfiestním jménem fiíkají ãlovûku jenom vyzkou‰ení adÛvûrní pfiátelé – jak jinak by bylo moÏné rozeznat pfiítele od známého? Mrkl na Krále, aprotoÏe vjeho tváfii nevidûl nic neÏ pfiátelství, fiekl proti své vÛli: „Petfie.“
„Odkud jsi?“
Otázky, samé otázky, myslel si Petr Marlowe. Pak se mû zeptá, jestli jsem Ïenat˘ akolik mám vbance. Vyhovûl Královu pozvání ze zvûdavosti, ateì si vduchu nadával, Ïe byl tak zvûdav˘. Smifiovala ho stím v‰ak nádhera prskajících vajíãek.
„ZPortchesteru,“ odpovûdûl. „To je taková malá vesnice na jiÏním pobfieÏí. Vhrabství Hampshire.“
„Jsi Ïenat˘, Petfie?“
„Ty ano?“
„Ne.“ Král by byl pokraãoval, ale vajíãka byla hotová. SÀal pánev zvafiiãe ak˘vl na Petra Marlowa. „Talífie jsou za tebou,“ fiekl. Adodal snemalou p˘chou: „To mrká‰, co?“
Byla to nejlep‰í míchaná vajíãka, jaká Petr Marlowe kdy vidûl, asloÏil proto Královi poklonu, nejvût‰í poklonu, jaké je schopen Angliãan. „Nevypadají ‰patnû,“ pravil bez váhání. „¤ekl bych, Ïe vÛbec nevypadají ‰patnû.“ Vzhlédl ke Královi stváfií tak apatickou, jako byl jeho hlas, atím je‰tû svou poklonu zdÛraznil.
