Prolog
Místnost je v podstatě takový kamrlík, sotva pár čtverečních metrů velký. Jedny dveře, žádná okna. Je prázdný, jen na dřevěné podlaze leží vyzáblý muž. Na sobě má ošoupané džíny a triko od fotbalového dresu. Je bos, ani ponožky mu nezůstaly. Zasténá. Otevře oči. Pomalu zvedne hlavu, podívá se na zářivý pruh světla na stropě a zmateně zamrká. Špinavými prsty se opatrně dotkne dlouhého, krvavého šrámu na čele. Jeho pohyby probudí malé červené světýlko na kameře v rohu místnosti. Ozve se zasyčení a z reproduktoru zazní hlas. „Řekni mi, jak se jmenuješ,“ vyzve muže. Ten sebou trhne, jako by ho bodla vosa. Horečně se rozhlíží kolem sebe a snaží se přijít na to, odkud se hlas ozývá. „Co…? Kde to…?“ blekotá. „Řekni mi, jak se jmenuješ,“ opakuje hlas trpělivě. „Co – já? Jimmy. Jmenuju se Jimmy. Pusťte mě ven.“ „Čím se živíš, Jimmy?“ „Já… Kdo jste?“ „Co děláš za práci?“ Tentokrát je otázka hlasitá, až se ozvěnou odráží od cihlových stěn. „Jsem… jsem nezaměstnaný.“ „To není všechno, viď?“ Hlas se opět ztiší. „Prodáváš přece drogy, ne?“ „Cože? Vy jste od policie?“ Hlas se zasměje pomalým hrdelním smíchem. „Ne, Jimmy,“ odpoví muži. „My jsme horší než policie.“
ODPOCET SMRTI.indd 7
29.01.2026 14:57:23