Ú VOD
VICTOR DAVIS HANSON
Pokud pfieÏijeme pfiíchod nového tisíciletí aani potom nepfiestanou státy usilovat oporobení jin˘ch, kaÏd˘ si bude muset uvûdomit své povinnosti aobûtovat se pro dobro vlastní zemû... tak jako moji kamarádi. Jak se dfiíve fiíkávalo mezi vojáky: „Jestli je ti zemû dost dobrá, abys vní Ïil, je dost dobrá, abys za ni ibojoval.“ V˘sady jdou ruku vruce spovinnostmi.
Tak konãí vzpomínky E. B. Sledge na útrapy mariÀákÛ vbojích svojáky japonského císafiství na Peleliu aOkinawû na konci roku 1944 ana jafie 1945. Tento v˘rok osluÏbû národu zkonce knihy jsem chtûl pfiipomenout. Kniha Se starou gardou se jiÏ dávno stala klasick˘m dílem. Zásluhu na tom urãitû má iautorÛv odpor vÛãi nesmyslnosti akrutosti války jako takové. Vjeho vûrném popisu sice naráÏíme na dûsivé v˘jevy zonûch dvou bitev 1. divize, ov‰em provedení obou v˘sadkÛ vlastnû neodsuzuje. Skuteãná síla Sledgeov˘ch pamûtí netkví jen vdepresivním vzpomínání. Dokonce ive chvílích úplného zoufalství zúpadku v‰ude kolem vyjadfiuje jednu základní tragickou my‰lenku, leitmotiv celé knihy – dokud se nezmûní lidská povaha, budou okolnosti Ïádat muÏe, jako byl ion, aby konali ãiny sbûÏn˘mi lidsk˘mi normami nesluãitelné. âiny, bez nichÏ by ov‰em civilizace nemusela pfiekonat deformaci hodnot.
Kdo vlastnû byl Eugene Bondurant Sledge? PÛvodnû neznám˘ vysoko‰kolsk˘ uãitel vdÛchodu, jenÏ teprve vpokroãilém vûku vydal svou první knihu vzpomínek na válku, urãenou pÛvodnû jen vlastní rodinû. V prÛbûhu doby se jeho kniha stala vrcholnû uznávanou aje pokládána za nejlep‰í popis války vPacifiku.
Jeho knihu vydal Presidio Press of Novato vKalifornii pfied více neÏ dvaceti lety, pfiesto se doãkala smrt sedmasedmdesátiletého Eugena Sledge vbfieznu 2001 jen minimálního zájmu spoleãnosti. Po odchodu do dÛchodu se Sledge uch˘lil do soukromí avefiejn˘ch akcí se úãastnil jen zfiídka.
E. B. Sledge se sice honosil v˘born˘m mariÀáck˘m jménem, ale jen málokdo by do nûj fiekl, Ïe se stane váleãn˘m veteránem.
Narodil se do rodiny prominentního lékafie vMobile vAlabamû. V˘mluvn˘, pohubl˘ astydliv˘ Sledge vydrÏel jen jeden rok na Marionském vojenském institutu, neÏ se zapsal na georgijskou techniku [Georgia Institute of Technology]. Opustil dÛstojnick˘ vzdûlávací program avroce 1943 se nechal dobrovolnû naverbovat knámofiní pûchotû shodností obyãejného vojína. NaráÏky na jeho zku‰enosti zdÛstojnického v˘cviku asouvisející rozhodnutí radûji upfiednostnit sluÏbu sobyãejn˘m muÏstvem se vtextu nacházejí pomûrnû ãasto. Sledge posuzuje dÛstojnick˘ sbor velmi kriticky. Ne náhodou jsou podle nûj ti nejhor‰í aiti nejlep‰í muÏi Sboru právû poruãíci akapitáni. Po kapitulaci Japonska slouÏil vamerick˘ch okupaãních silách vâínû; vzpomínky na tuto epizodu Sledgeova Ïivota vy‰ly kniÏnû aÏ po jeho smrti. VÏdy tvrdil, Ïe neobvykle tûÏk˘ byl pro nûj po Peleliu aOkinawû návrat do civilního Ïivota. Tento problém mûli idal‰í veteráni, ktefií „se snaÏili porozumût lidem lamentujícím nad nedokonalostí na‰í zemû, zchladlou kávou nebo dlouh˘mi frontami na vlak ana autobus“. Sledge se sním nakonec vyrovnal do té míry, Ïe vroce 1949 získal bakaláfisk˘ titul. Vroce 1960 dokonãil doktorské studium zoologie aoddal se akademické kariéfie. Ve sv˘ch devûtatfiiceti letech získal zamûstnání na University of Montevallo aaÏ do dÛchodu tam vyuãoval mikrobiologii aornitologii.
PÛsobivá jazyková stránka apromy‰lenost této knihy má dost moÏná co do ãinûní stfiicetiletou vûdeckou apedagogickou kariérou jejího autora. Je úÏasné, jak své vyprávûní obohacuje peãliv˘m zkoumáním okolí. Analyzuje to, co vidí, azároveÀ dodává vûci filozofick˘ rozmûr hledáním paradoxÛ: „Okinawané tam obdûlávali pÛdu prastar˘mi primitivními zpÛsoby, ale pfii‰la válka apfiinesla sem nejnovûj‰í anejskvûlej‰í techniku pro zabíjení. To
se mi zdálo ‰ílené. Uvûdomil jsem si, Ïe je válka jakousi nemocí, která suÏuje lidstvo.“
Spomocí zápiskÛ na‰krában˘ch na útrÏcích papíru avloÏen˘ch do v˘tisku Nového zákona se Sledge speãlivostí neurochirurga ohlíÏí za krutostmi na Peleliu aOkinawû. SledgeÛv sloh je skromn˘, nepfiehání. Jeho rozbor bitvy pÛsobí tajuplnû, trochu jako nepfiíjemn˘ sen. NeÏ aby brutalitu neupfiímnû zmírÀoval, radûji zaujme nezaujat˘ postoj alíãí ji ãtenáfii takfika popisn˘m stylem. Takto vzpomíná na tûlo japonského zdravotníka usmrceného americkou dûlostfieleckou palbou: „…leÏel na zádech aobsah bfii‰ní dutiny mûl vyhfiezl˘ ven. VhrÛze a‰oku jsem zíral na vnitfinosti pokryté lesknoucím se jemn˘m korálov˘m prachem. To snad nemÛÏe b˘t lidská bytost, fiíkal jsem si. Pfiipomínal spí‰ mrtvé králíky aveverky zloveck˘ch v˘letÛ mého mládí. Zvedal se mi Ïaludek, kdyÏ jsem ta tûla takto vidûl.“
My ãtenáfii si jiÏ po pár stránkách klademe otázku, jak mohl ten slu‰n˘ mlad˘ muÏ pfieÏít peklo apo nûkolika desetiletích nám podat tak pfiesné anezaujaté svûdectví oproÏit˘ch váleãn˘ch hrÛzách? Sledge se zeptal svého kamaráda tûsnû pfied vylodûním na Peleliu, které se mu mûlo stát osudn˘m, co chce dûlat po válce. „Chci se stát neurochirurgem. Lidskej mozek je úÏasnej orgán, vÏdycky mû fascinoval,“ odpovûdûl aje‰tû netu‰il, Ïe se zPeleliu Ïiv˘ nevrátí.
Pacifické boji‰tû se zafiadilo mezi inferna druhé svûtové války, tisíce mlad˘ch americk˘ch vojákÛ pohltilo navÏdy. Byl to vraÏedn˘ závod opfieÏití. Politická, spoleãenská arasová atmosféra doby vyprodukovala bezohledná jatka. Sledge pí‰e: „Toto byla primitivní azufiivá brutalita bojÛ vPacifiku, tak typická jako ostrovy apalmy.“
Pro Spojené státy zÛstalo prioritou vítûzství nad nacistick˘m Nûmeckem, coÏ vkombinaci srozlehlostí Pacifiku asilou nepfiátelské flotily zapfiíãinilo, Ïe mûli Japonci na urãit˘ch boji‰tích pfievahu poãetní, geografickou izásobovací. Dnes máme tendenci podceÀovat úroveÀ japonské váleãné technologie aneuvûdomujeme si, Ïe se nejen nezfiídka vyrovnala té americké, ale nûkdy ji ipfiedãila. Na obou ostrovech se podle Sledgeova detailního popisu
nacházely samostatné minometné adûlostfielecké jednotky, které vyjely, vypálily apak se znovu vrátily za ochranu mohutn˘ch ocelov˘ch vrat. Mezi nejobávanûj‰í patfiil 320mm minomet typu 98 – ten odpaloval tfiísetkilov˘ granát. Ameriãané se stouto zbraní poprvé setkali na IwodÏimû.
Ov‰em novot bylo více. Pacifické boji‰tû se od toho evropského diametrálnû odli‰ovalo. Sledge vypráví ovysok˘ch korálov˘ch skalách, horku, neustávajícím teplém de‰ti apacifick˘ch ostrovech Ameriãanovi tak cizích jako tropické choroby, suchozem‰tí krabi aplíseÀ poÏírající plátno, kÛÏi na v˘stroji… ataké kÛÏi na lidech. Budoucí biolog Sledge pí‰e opodmínkách na Peleliu: „Bylo odporné sledovat jednotlivé stupnû rozkladu od zabití, pfies zdufiení, hromadu ãervÛ, aÏ po hromadu ohlodan˘ch kostí. Pfiipomínalo to jist˘ druh tropick˘ch hodin, jeÏ nám podsouvaly neúprosn˘ bûh ãasu.“ ZmiÀuje se iozápachu: „SkaÏd˘m nádechem se mi do plic dostal tûÏk˘ hork˘ avlhk˘ vzduch bohatû prosycen˘mnohaodporn˘mi odéry.“
Negativní stránka vûci nespoãívala jen vtom, Ïe charakter japonského fanatismu znemoÏÀoval americk˘m vojákÛm brát zajatce, ale nutil je nepfiítele zabít. Navíc se mezi mlad˘mi branci vyvinuly obavy avztek vÛãi ideologii, která dokázala ve vojácích rozdm˘chat tak silnou nenávist vÛãi AmeriãanÛm. Zprávy ojaponské kapitulaci po zniãení Hiro‰imy aNagasaki pfiijal veterán Sledge rozpaãitû: „Nemysleli jsme si, Ïe by se mohli Japonci vzdát. Nûktefií znás tomu odmítli uvûfiit. Sedûli jsme vtichosti avzpomínali na padlé kamarády. Tolik padl˘ch, tolik zmrzaãen˘ch. Tolik ‰Èastn˘ch osudÛ vyhasl˘ch vprachu minulosti.“
Pfiíbûh E. B. Sledge zaãíná ve v˘cvikovém tábofie námofiní pûchoty apfiidûlením krotû K3. praporu 5. pluku 1. divize. Ústfiedním tématem knihy jsou dvû krvavé bitvy na pacifick˘ch ostrovech, které nakonec divizi zdevastovaly. Kprvní do‰lo na Peleliu (operace StalemateII, 15. záfií–25. listopad 1944). Bûhem 10 t˘dnÛ vyãerpávajících bojÛ tam bylo 8 769 AmeriãanÛ zabito, zranûno nebo ztraceno vboji. OÏivot pfii‰lo pfiibliÏnû 11 000 japonsk˘ch vojákÛ – skoro celá posádka ostrova. Dodnes zufií vá‰nivá debata otom, jestli bylo moudré rozhodnutí vylodit se na tolika pacific-
k˘ch ostrÛvcích ajestli bylo skuteãnû nutné zlikvidovat celou japonskou posádku na Peleliu, aby mûl generál Douglas MacArthur chránûné pravé kfiídlo cestou na Filipíny.
Sledge se opodobné strategické tahanice nezajímal. Místo toho mu dûlalo starosti pfieÏití 235 muÏÛ roty K, která utrpûla ztrátu 150 mrtv˘ch, zranûn˘ch nebo ztracen˘ch vboji. Ztohoto dÛvodu pfietrvává hofik˘ pocit pfii pomy‰lení, Ïe invaze na Peleliu nemusela b˘t nutná. Sledge tuto situaci rezignovanû akceptoval ajeho pfiístup by se dal shrnout takto: „Ostrov byl obsazen nepfiítelem; my jsme ho dobyli; oni prohráli amy se vydali dál.“
BitvaoOkinawuvrámcioperace Iceberg (1. duben1945–2. ãervenec 1945) následujícího roku byla mnohem hor‰í. Skuteãnû to byla nejvût‰í noãní mÛraAmeriãanÛ bûhem válkyvPacifiku. Americké ztráty se vy‰plhaly nad 50 000 muÏÛ, ztoho 12 500 vojákÛ anámofiníkÛ zemfielo ve sluÏbû. Okinawa také drÏí rekord vpoãtu pfiípadÛ únavy zboje, zaznamenan˘ch vjakékoli americké bitvû.
MÛj jmenovec, Victor Hanson z29. pluku 6. divize námofiní pûchoty, byl zabit u·uri bûhem posledního útoku na vrchol (jen nûkolik hodin pfiedtím, neÏ 19. kvûtna 1945 definitivnû padl). Jeho korespondence asoustrastn˘ dopis od velícího dÛstojníka informující rodinu osmrti blízkého jsou velmi dojemné. Dokonce obsahují ipopis jeho posledních okamÏikÛ na kopci zvaném Cukrová homole. Okinawa se zapsala krvav˘m písmem do historie klanu Hansonov˘ch adal‰ích tisícÛ domácností po cel˘ch Spojen˘ch státech. Po desetiletí nikdo nechtûl sly‰et otom, co se na Okinawû stalo. Ti, ktefií to proÏili, si pfiáli zapomenout.
Ve skuteãnosti se obû dvû zufiivé, krvavé avítûzné bitvy Eugena Sledge nikdy nezapsaly do spoleãenského povûdomí do té míry jako vylodûní vNormandii ãi bitva vArdenách. Okinawu zastínila pfiedev‰ímsmrtprezidentaFranklinaD. Roosevelta (12. dubna), kapitulace nûmeck˘ch vojsk vEvropû (8. kvûtna) aroznûty jadern˘ch bomb nad Hiro‰imou aNagasaki (6. a9. srpen), tedy jen pût t˘dnÛ od okamÏiku, kdy byl ostrov 2. ãervence prohlá‰en za dobyt˘.
Zatímco se velmi daleko od nich „psala historie“, desetitisíce mlad˘ch AmeriãanÛ urputnû bojovaly okaÏd˘ metr neznámého ostrova. Ti muÏi vûdûli, Ïe snejvût‰í pravdûpodobností budou
muset usmrtit kaÏdého Japonce zelitních jednotek veden˘ch uznávan˘mi dÛstojníky císafiské armády – geniálním anechvalnû proslul˘m generálem Micurou U‰idÏimou atalentovan˘m stratégem, plukovníkem Hiromiãim Jaharou.
NeÏ bitva skonãila, utrpûlo vní americké námofinictvo nejvût‰í ztráty vhistorii. Znovû zformované 6. divize námofiní pûchoty aSledgeovy veteránské 1. divize zbyly jen trosky. Takfika polovina jejich muÏstva byla mrtvá nebo zranûná. Velitel americk˘ch pozemních vojsk na Okinawû, generál Simon Bolivar Buckner mlad‰í, se stal nejv˘‰e postaven˘m americk˘m vojákem druhé svûtové války padl˘m vboji. Zásluhou ‰patn˘ch informací poskytnut˘ch zpravodajsk˘mi sluÏbami, které podcenily poãet, v˘zbroj, odhodláníobráncÛostrovaaniãiv˘potenciáltisícÛsebevraÏedn˘ch bombardérÛ vznikly obavy zblíÏící se operace Olympic – vylodûní na Kjú‰ú, první zpûti hlavních japonsk˘ch ostrovÛ. Dodnes se historikové apamûtníci pfiou, zda bylo morální svrhnout obû jaderné bomby, které nakonec ukonãily válku je‰tû pfied americkou invazí na Kjú‰ú aHon‰ú. Je tfieba si uvûdomit, Ïe prezident Truman ktomuto rozhodnutí dospûl také proto, aby mariÀáci jako E. B. Sledge nemuseli po Peleliu aOkinawû projít dal‰ím peklem. Dne‰ní Ameriãané, zmlsaní dlouhotrvajícím mírem, se moÏná podivují nad ochotou na‰ich dûdÛ uch˘lit se kpouÏití atomov˘ch zbraní. Nevûdí kupfiíkladu, Ïe mnoho veteránÛ zPacifiku nechápe, proã museli trpût aumírat na Okinawû, kdyÏ úspû‰n˘ test atomové bomby probûhl vAlamagordu vNovém Mexiku 16. ãervence, tedy jen pár dní po vyhlá‰ení ostrova za bezpeãn˘. Jistû se dalo krveprolití na Okinawû posunout na konec léta, aby mohly tyto zkázonosné zbranû pfiesvûdãit Japonce omarnosti pokraãující války. Bitvou oOkinawu ajejím pfiínosu kamerickému vítûzství nad Japonci se zab˘vá vût‰í mnoÏství memoárové iobyãejné literatury, kupfiíkladu pfiekrásnû napsaná kniha Sbohem temnoto od Williama Manchestera aobsáhl˘ Tennozan: The Battle of Okinawa and the Atomic Bomb od George Feifera. Nic ztoho se v‰ak nevyrovná tr˘znivému pfiíbûhu E. B. Sledge, vyprávûnému dÛstojnû abez hrubostí, jen strochou hovorového jazyka. PfiestoÏe Sledge není profesionálním spisovatelem, je stejnû pozoruhodné, Ïe se
nenechalvtextuunéstvlastnímiboufiliv˘micity. JohnKeegan, Paul Fussel aStuds Turkel vychvalují autorovu upfiímnost. Obzvlá‰tû na nû zapÛsobily pasáÏe, vnichÏ pfiipou‰tí, Ïe ve svém srdci chová stejnou nenávist jako ostatní, ale pfiesto odolal ztrátû hodnot, která jiné dohnala kzvûrstvÛm takfika srovnateln˘m stûmi páchan˘mi nepfiítelem.
Na rozdíl od tolika jin˘ch memoárÛ se Sledgeovi nedá upfiít faktografická pfiesnost. Nijak nezveliãuje své zásluhy, ani zásluhy celé roty K. Poznámky pod ãarou jsou nûkdy pro ãtenáfie dojemn˘m abolestiv˘m vystfiízlivûním, kdyÏ vnich zjistí, Ïe ten bájeãn˘ asympatick˘ dÛstojník, snímÏ se Sledge setkal, zemfiel po zásahu kulkou, nebo byl roztrhán v˘buchem dûlostfieleckého granátu nûkde na Okinawû nebo Peleliu. ImariÀáci jsou lidé schopní krut˘ch ãinÛ, podle Sledge „chovali vsrdcích neskonale velkou nenávist vÛãi nepfiíteli“. Ov‰em Sledgeovo vlastní morální rozpoloÏení svûdãí ojistém americkém specifiku, jelikoÏ se nenávistné akruté chování odsuzuje jako úchylka anepokládá se (jako uJaponcÛ) za bûÏné:
Nevûfiícnû jsem na ten obliãej zíral, uvûdomil jsem si, Ïe
Japonci ufiízli mrtvému mariÀákovi penis anacpali mu ho do úst. Mé emoce se zmûnily na takov˘ vztek anenávist vÛãi JaponcÛm, jaké jsem je‰tû nezaÏil. Od té chvíle jsem knim nikdy za Ïádn˘ch okolností nepocítil ani ‰petku soucitu nebo slitování. Mí kamarádi jim prohrabali batohy akapsy kvÛli suven˘rÛm avzali jim zlaté zuby, ale nikdy jsem nevidûl mariÀáka spáchat takové barbarské zohavení, jaké páchali Japonci, kdyÏ se dostali kna‰im mrtv˘m.
Velmi na mû zapÛsobilo, jak Sledge pociÈuje sounáleÏitost istûmi, ukter˘ch by se to za normálních okolností nedalo pfiedpokládat, adokonce isvojáky nepfiítele, které nechtûl bezdÛvodnû zabít, aodmítá jejich mrtvá tûla znesvûtit. Pochází zamerického Jihu, proslaveného vybran˘m chováním aalabamsk˘mi, louisiansk˘mi atexask˘mi vojáky galantními ivboji. Ztoho vypl˘vá ijeho hrdost na prototyp jiÏansk˘ch muÏÛ, ale také jeho srdeãnost
vÛãi yankeesk˘m kamarádÛm ze severu, ktefií bojují stejnû dobfie jako jeho blízcí krajané zjiÏních státÛ. Sledge nepopírá svÛj strach, dokonce pfiiznává, Ïe hrdinství unûj vzniklo pouze jako dÛsledek zoufalství arozumové volby. Osv˘ch mariÀáck˘ch dovednostech se zmiÀuje jen tak mimochodem, ov‰em znezaujatého vyprávûní ãtenáfi velmi rychle pochopí, proã muÏi se sotva dvaa‰edesáti kilogramy dali mariÀáci zroty Kpfiezdívku „Sledgehammer“.
Sledgeovi hrdinové (serÏanti Bailey aHaney, poruãík „Hillbilly“ Jones amilovan˘ kapitán Haldane) ãní nad ostatními vojáky na zdevastovan˘ch spálen˘ch ostrovech svou zdrÏenlivostí, zamy‰leností alidskostí. OJonesovi napsal, Ïe „mûl tu neobvyklou schopnost se smuÏstvem kamarádit, ale nebratfiíãkovat. ZtûlesÀoval vsobû odvahu, dÛvtip, mravnost, chytrost, dÛstojnost, upfiímnost, soucit aschopnost velet. Vtûchto povahov˘ch kvalitách ho pfiedãil jen kapitán Haldane.“
PfiestoÏe se ãtenáfi mÛÏe jen podivovat nad optimismem aumem Sledgeov˘ch mlad˘ch spolubojovníkÛ, vautorov˘ch oãích jsou jen uãedníky ve stínu staré gardy – polomytické generace mariÀákÛ, ktefií dospûli vmeziváleãném období, byli drsnûj‰í, silnûj‰í avydrÏeli víc. Vletech 1942 a1943 srazili na kolena údajnû neporazitelného nepfiítele vbitvách na Guadalcanalu amysu Gloucester na Nové Británii. OserÏantu Haneym, jenÏ si drhnul genitálie kartáãem asvou pu‰ku M1 abajonet ãistil tfiikrát dennû, Sledge vypráví: „Ipfies svou v˘stfiednost byl Haney vzorem pro nás zelenáãe vrotû K. Symbolizoval pojítko se ,star˘m sborem‘. Pro nás patfiil kté ,staré gardû‘. Obdivovali jsme ho amilovali.“
Ve Sledgeov˘ch vzpomínkách se skuteãnû objevují takfika antiãtí hrdinové, ktefií uÏ dávno nejsou mezi námi. Bob Hope se na vrcholu své hollywoodské kariéry rozhodl podstoupit citelné riziko ajako správn˘ vlastenec si „odskoãil“ na vzdálené Pavuvu pobavit vojáky. Budoucí senátor za stát Illinois, Paul Douglas, znám˘ spisovatel avysoko‰kolsk˘ uãitel ekonomie na University of Chicago, obr˘len˘ tfiiapadesátilet˘ branec, se náhle objeví voblasti nejhor‰ích bojÛ na Peleliu apomáhá mladému Sledgeovi vykládat munici ztransportéru. Na Okinawû utrpûl Douglas váÏné zranûní avyslouÏil si Stfiíbrnou hvûzdu aPurpurové srdce. Pokud
dne‰ní ãtenáfii obdivují stateãné mladé mariÀáky, ktefií bojovali po boku Sledge, autor podot˘ká, Ïe ta „stará garda“ pfied nimi je pfiekonává ve v‰ech ohledech. Sledge sice nenávidí Japonce za jejich brutalitu, ov‰em nikdy ho to nezaslepí natolik, aby nevyjádfiil soustrast nad smrtí jejich vojákÛ na zdevastovan˘ch nepûkn˘ch místech jako Peleliu aOkinawa. Na Okinawû ho dokázal rozãílit mariÀák vytahující neurvale zlat˘ zub zúst smrtelnû ranûného Japonce, jenÏ byl stále je‰tû naÏivu: „Byly necivilizované, stejnû jako válka sama, abyly provádûné se zvlá‰tní divokostí, která charakterizovala boj mezi mariÀáky aJaponci. Nebyl to prost˘ lov suven˘rÛ nebo okrádání mrtv˘ch nepfiátel, spí‰ to bylo nûco jako skalpování uindiánsk˘ch váleãníkÛ. Tak neuvûfiitelné krutosti dokázali slu‰ní muÏi spáchat, kdyÏ byli odsouzeni ke krutému Ïivotu vboji za pfieÏití aobklopeni násilnou smrtí, hrÛzou, napûtím, vyãerpáním a‰pínou – taková byla válka pro pû‰áky.“
Vjádru Sledgeovy geniality se nachází schopnost zamyslet se aznadhledu odsoudit nesmyslnou válku ajejí krvavé následky, aniÏ by zároveÀ tvrdil, Ïe neexistují dÛvody, které by ji ospravedlÀovaly. Soustrastnû se vyjadfiuje okaÏdém, kdo je nucen sná‰et její bûsnûní.
Válka je krutá, nekultivovaná adûsivá niãitelka. Bitva zpÛsobí hluboké rány v‰em, ktefií ji musí podstoupit. Mou spásou se stali kamarádi ajejich neskuteãná odvaha avzájemná oddanost. Sbor námofiní pûchoty nás nauãil bojovat efektivnû apokusit se pfieÏít. Ov‰em nauãil nás ioddanosti alásce ktomu druhému. Onen pocit sounáleÏitosti nám pomohl vydrÏet.
Sledgeovy pamûti jsou aktuální idnes. Události 11. záfií oÏivily Sledgeovy dÛleÏité my‰lenky obsaÏené vtéto knize. Válka je oãividnou konstantou, produktem lidské mentality, jenÏ má, nezávisle na místû aãase, své dobfie známé dÛsledky. Ameriãtí mariÀáci nového tisíciletí se nemusí vypofiádat jen snovou vlnou sebevraÏedn˘ch bombov˘ch atentátníkÛ afanatick˘mi bojovníky
„naoãkovan˘mi“ protizápadní ideologií, ale také se Sledgeov˘mi dobr˘mi znám˘mi: minami, minomety asouboji muÏe proti muÏi (kupfiíkladu virácké Hadíthû aRamádí).
Sledgeova kniha nás nutí zamyslet se nad vraÏedn˘m potenciálem bûÏného amerického adolescenta navleãeného do vojenské uniformy, smutn˘ determinismus, kter˘ se projevil kupfiíkladu vHindúku‰i aKirkúku. Dne‰ní ameriãtí vojáci vyrÛstají vdostatku asvobodû ana první pohled nejsou vhodn˘mi kandidáty ke studiu umûní zabíjet ex nihilo. MÛÏeme chtít po mladíkovi zpfiedmûstí, aby se vydal do boje azabíjel fanatiky kolem ·uri na Okinawû nebo ve FalúdÏi vsunnitském trojúhelníku? „Splním svou povinnost, nebo se zachovám jako zbabûlec?“ pfiemítá Sledge pfii své první plavbû vstfiíc pacifickému boji‰ti, „dokáÏu zabít ãlovûka?“
Ov‰em schválnû si pfieãtûte knihu Se starou gardou auvidíte, Ïe odpor AmeriãanÛ kzabíjení akmilitarismu unich vzbuzuje odvahu aochotu kaÏdého vojáka pfiinést prakticky jakoukoli obûÈ na oltáfi svobody. Jak pí‰e E. B. Sledge ‰estatfiicet let po Okinawû:
„Plním tak závazek vÛãi muÏÛm 1. divize, ktefií pro na‰i zem tolik trpûli. Nikdo se odtamtud nedostal bez ‰rámÛ. Nûktefií pfii‰li osvÛj Ïivot, jiní ozdraví, jiní odu‰evní klid. Ti, co pfieÏili, si jiÏ navÏdy budou pamatovat hrÛzy, na které by radûji zapomnûli. Trpûli, astejnû konali svou povinnost, aby na‰í bránûnédomovinûnavzdoryobrovsk˘mobûtempfiinesli mír. ZaslouÏí si navÏdy na‰i vdûãnost.“
Stejnû tak imy zÛstaneme dluÏni E. B. Sledgeovi. Pfiipomíná nám Ïijícím v„bránûné domovinû“, Ïe iSpojené státy se mohou stát obûtí váleãného bûsnûní. Pfiivádí znovu kÏivotu muÏe ajejich vzpomínky. Oni se sice zOkinawy jiÏ nevrátili, ale jejich odkaz Ïije díky této knize dál.
âÁST PRVNÍ Peleliu: Opomíjená bitva
Útok 1. divize námofiní pûchoty na Peleliu vsouostroví Palau vTichém oceánu pfied tfiiceti sedmi lety patfií spí‰e mezi ménû známé stfiety druhé svûtové války. Po skonãení bojÛ je vÏdy zdánlivû snadné urãit, které bitvy byly zásadní akter˘m se dalo vyhnout. KaÏdopádnû se mÛÏe zdát, Ïe dobytí Peleliu ke koneãnému vítûzství moc nepfiispûlo. Díky aktuálnûj‰ím konfliktÛm vKoreji ave Vietnamu se icelá druhá svûtová válka postupnû ztrácí vmlze historie.
Nicménû muÏÛm 1. divize námofiní pûchoty (nejmlad‰ím je dnes více neÏ padesát let), ktefií oPeleliu skuteãnû bojovali, to jako Ïádn˘ „men‰í stfiet“ rozhodnû nepfiipadalo. Pro nû to byla krvavá, bolestivá, vyãerpávající anekoneãná bitva. Na to, Ïe se jednalo pouze ooperaci jediné divize, do‰lo kneobvykle tûÏk˘m ztrátám.
Eugene B. Sledge patfiil bûhem této bitvy krotû K, 3. praporu, 5. pluku námofiní pûchoty. Bylo mou ctí velet vtéÏe dobû rotû I. Jeho kniha ve mnû po tolika letech oÏivila vzpomínky na tehdej‰í události, aÏ mám pocit, jako by se pfiihodily teprve vãera.
Ve vyprávûní Eugena Sledge bychom nemûli hledat zkazky oodváÏn˘ch strategick˘ch tazích adÛleÏitosti tûchto bojÛ. Mûli bychom na knihu nahlíÏet spí‰e jako na popis vyãerpávajícího vojenského stfietu zpohledu jediného vojáka námofiní pûchoty. KaÏdému, kdo se úãastnil nûjaké bitvy, budou pasáÏe vtéto knize povûdomé.
Podplukovník John A. Crown Námofiní pûchota Spojen˘ch státÛ americk˘ch Atlanta, Georgia
Jak se dûlá mariÀák
Dne 3. prosince 1942 jsem se vMarionu vAlabamû nechal naverbovat knámofiní pûchotû. Tohoroku jsem zaãalstudovatna Marionském vojenském institutu. Rodiãe imÛj bratr se mû usilovnû snaÏili pfiesvûdãit, abych na vysoké‰kolezÛstalconejdéleaotevfiel si tak cestu kumístûní vjednom zodborn˘ch odvûtví ozbrojen˘ch sil. Tehdy jsem mûl utkvûlou pfiedstavu, Ïe by mohla válka skonãit dfiíve, neÏ mû po‰lou do boje, aproto jsem se nechal naverbovat knámofiní pûchotû. Ed, absolvent vojenské akademie Citadel aarmádní poruãík, mi fiekl, Ïe jako dÛstojník bych mûl Ïivot mnohempfiíjemnûj‰í. Rodiãezneklidnilapfiedstavasynavrolidobrovolníka unámofiní pûchoty, obecnû platilo, Ïe právû oni stáli vprvní linii. TakÏe kdyÏ dorazil náborov˘ t˘m námofiní pûchoty do Marionského institutu, rozhodl jsem se pro kompromis azapsal se do jednoho znov˘ch v˘cvikov˘ch programÛ, jenÏ nesl oznaãení V-12.
Náborov˘ serÏant mûl na sobû modré kalhoty, khaki ko‰ili, vázanku abíl˘ ‰irok˘ klobouk. Boty mûl vyle‰tûné do takové míry, Ïe jsem nic podobného vÏivotû nevidûl. PoloÏil mi celou fiadu otázek avyplÀoval pfii tom spoustu formuláfiÛ. Zeptal se mû: „Máte nûjaké jizvy, matefiská znaménka nebo jiné zvlá‰tní znaky?“ Popsal jsem mu svou tfii centimetry dlouhou jizvu na kolenû azeptal se ho, co je to za podivnou otázku. Odpovûdûl mi: „To aby tû mûli na nûjak˘ pláÏi vPacifiku podle ãeho identifikovat, aÏ tû Japonãíci rozstfiílí ispsíma známkama.“ To bylo mé první setkání se syrov˘m realismem, tak typick˘m pro námofiní pûchotu. ·kolní rok skonãil posledním t˘dnem mûsíce kvûtna roku 1943. Cel˘ ãerven jsem mohl strávit doma vMobile, teprve 1. ãervence mi povinnost ukládala hlásit se na Georgijské technice vAtlantû.
Cesta vlakem zMobile do Atlanty byla skvûlá, protoÏe soupravu táhla parní lokomotiva. Koufi pfiíjemnû vonûl do vozu aobãasné zapískání pí‰Èaly jen dotváfielo atmosféru neuspûchaného Ïivota. Na stevardy zapÛsobilo, kdyÏ se dozvûdûli, Ïe jsem na cestû do v˘cvikového stfiediska námofiní pûchoty. Hned se omû starali lépe. Díkyoficiálnímu potravinovému lístku od námofiní pûchoty jsem si vjídelním voze vyslouÏil obfií mísu v˘borného krevetového salátu auctivé pohledy od tamûj‰ího stevarda.
Dorazil jsem do Atlanty ataxík mû odvezl pfiímo na Georgijskou techniku; tam uÏ vHarrisonov˘ch kolejích dlela posádka 180 muÏÛ námofiní pûchoty. Brance ãekal podle plánu rok pln˘ v˘uky (pfiibliÏnû dva roky vmém pfiípadû), potom mûli sloÏit závûreãné zkou‰ky apfiestûhovat se na základnu námofiní pûchoty vQuanticu ve Virginii,abyabsolvovali dÛstojnick˘ v˘cvik.V‰emu velel mariÀák zpovolání, kapitán Donald Payzant. Na Guadalcanalu bojoval u1. divize námofiní pûchoty.
Kromû pfiíkladné sluÏby apÛsobení vpozici na‰eho velitele se honosil isvou láskou knámofiní pûchotû. UÏ na první pohled na nás pÛsobil jako ostfiílen˘ azku‰en˘ dÛstojník. Nyní uÏ chápu, Ïe se mu podafiilo pfieÏít peklo aon musel b˘t rád, Ïe ztoho vy‰el vcelku abyl umístûn na poklidné univerzitní pÛdû.
Îivot na Georgijské technice byl klidn˘ apohodln˘. Dalo by se fiíct, Ïe tam jsme oválce skoro ani nevûdûli. Vût‰ina univerzitních kurzÛ byla nudná. Uãitelé na‰i pfiítomnost na vysoko‰kolské pÛdû otevfienû odmítali. Soustfiedit se na uãení bylo takfika nemoÏné, protoÏe jsme se dali knámofiní pûchotû, abychom bojovali, ne aby se znás opût stali vysoko‰kol‰tí „studentíci“. Mnozí se stím nemohli vyrovnat, takÏe na konci semestru se polovina znás (celkem 90 muÏÛ) rozhodla propadnout, abychom se mohli pfiidat knámofiní pûchotû jako obyãejní vojáci.
KdyÏ si mû námofiní dÛstojník povûfien˘ dozorem nad studiem zavolal azeptal se mû na mÛj chab˘ prospûch, fiekl jsem mu, Ïe jsem se nepfiidal kmariÀákÛm, abych celou válku vysedával ve ‰kolních lavicích. Soucítil se mnou do té míry, Ïe mi otcovsky pfiiznal, Ïe by se nejspí‰ zachoval stejnû jako já, kdyby byl ve stejné situaci.
To ráno pfied na‰ím odjezdem do Náborového centra námofiní pûchoty vSan Diegu vKalifornii si nás devadesát nechal kapitán Payzant nastoupit pfied ubytovnou amûl knám proslov. ¤ekl, Ïe zcelé posádky jsme ti nejlep‰í muÏi imariÀáci aÏe obdivuje na‰e odhodlání dostat se do boje. Domnívám se, Ïe to myslel upfiímnû. Po kapitánovû proslovu nás autobusy dovezly na nádraÏí. Celou cestu jsme zpívali apokfiikovali na sebe. Koneãnû jsme jeli do války. Kdybychom tak tu‰ili, co nás ãeká!
PfiibliÏnû za dva apÛl roku jsem se pfies nádraÏí vAtlantû vracel domÛ. Jen okamÏik poté, co jsem vystoupil zvozu, abych si protáhnul nohy, pfiistoupil ke mnû mlad˘ muÏ od armádní pûchoty apotfiásl mi rukou. ¤ekl, Ïe vidûl mé ná‰ivky 1. divize námofiní pûchoty astuÏky vojenské operace na hrudi afiíkal si, jestli jsem náhodou nebojoval na Peleliu. KdyÏ jsem mu sdûlil, Ïe bojoval, fiekl mi, Ïe chtûl vyjádfiit svÛj nehynoucí obdiv vÛãi muÏÛm 1. divize.
On slouÏil u81. pû‰í divize (Wildcats), která na Peleliu dorazila jako na‰e posila.* Patfiil ke kulometãíkÛm. Na hfibetu Krvavého nosu ho zasáhla nepfiátelská palba ajeho kamarádi zarmády ho ponechali svému osudu. Vûdûl, Ïe buì postupnû vykrvácí, nebo ho po setmûní zabijí Japonci. Na‰tûstí se ho snasazením vlastních ÏivotÛ vydali zachránit muÏi od námofiní pûchoty aodnesli ho do bezpeãí. Také fiekl, Ïe ho na Peleliu ohromila stateãnost, zdatnost adÛvtip mariÀákÛ do té míry, Ïe si pfiísahal, Ïe podûkuje kaÏdému veteránovi z1. divize, jenÏ mu zkfiíÏí cestu.
VAtlantû jsme nastupovali do vojenského transportního vlaku na tamûj‰ím velkém nádraÏí. Tûm, co smûfiovali do San Diega, fiíkali jednodu‰e „lidi do Dago“. Cítili jsme se skvûle, jako bychom jeli na piknik ane do v˘cvikového tábora – apotom do války. Cesta pfies celou zemi trvala hned nûkolik dní, sice se bûhem ní nic
* Spoleãnû s1. divizí námofiní pûchoty tvofiila III. obojÏiveln˘ sbor pod vedením generálmajora Roye S. Geigera zUSMC. Vrámci operace Palau zaútoãila 1. divize 15. záfií 1944 na Peleliu, zatímco 81. divize obsadila ostrov Angaur avyãlenila cel˘ pluk jako zálohu. Dne 20. fiíjna vystfiídala 81. divize 1. divizi námofiní pûchoty ado 27. listopadu obsadila cel˘ ostrov.
zajímavého nepfiihodilo, ale rozhodnû se nedá fiíct, Ïe by nebyla zajímavá. Vût‰ina znás zatím na západû nikdy nebyla, takÏe jsme se zájmem pozorovali krajinu. Dlouhou chvíli jsme si krátili nejen hraním karet aÏertováním, ale také máváním, pokfiikováním ahvízdáním na v‰echny Ïeny, které jsme zahlédli. Nûkdy jsme se stravovali vjídelním voze, nûkdy vlak zastavil na vedlej‰í koleji amy se mohli najíst vrestauraci vnûjaké nádraÏní hale.
Na trati jsme potkávali skoro v˘luãnû váleãné transporty. Vidûli jsme dlouhé soupravy spodvalníky naloÏen˘mi tanky, dûly, náklaìáky adal‰ím vojensk˘m vybavením. Vobou smûrech nás míjelo ihodnû vlakÛ spozemním vojskem, ‰lo pfieváÏnû ojednotky armády. Neb˘valé váleãné úsilí celého národa nám díky tomu pfiipadalo naprosto oãividné.
Do San Diega jsme dorazili brzy ráno. Sbalili jsme vybavení asefiadili se pfied vlakem. Brzy knám pfii‰el serÏant afiekl poddÛstojníkÛm zna‰eho vlaku, do kter˘ch autobusÛ nás mají naloÏit. SerÏant nám teenagerÛm pfiipadal star˘. Mûl na sobû, podobnû jako my, mariÀáckou uniformu ze zelené pfiíze, ale navíc mûl na hrudi stuÏky ana levém rameni zelenou francouzskou fourragére (tento opleten˘ motouz jsem pozdûji jako pfiíslu‰ník 5. pluku taktéÏ shrdostí nosil). Honosil se navíc dal‰ími dvûma jednotliv˘mi smyãkami na vnûj‰í stranû paÏe, coÏ znamená, Ïe musel slouÏit vpluku (buì v5., nebo 6. námofiní pûchoty), jenÏ obdrÏel toto vyznamenání od FrancouzÛ za vynikající bojovou sluÏbu za první svûtové války.
SerÏant prohodil nûkolik poznámek otom, jak nároãn˘ v˘cvik nás ãeká, ale celou dobu se tváfiil pfiátelsky asoucitnû, dalo by se fiíct iotcovsky. Jeho chování vnás vzbudilo fale‰n˘ pocit klidu anaprosto nás nepfiipravilo na to, co se stane, aÏ vystoupíme zautobusÛ.
„Rozchod! Nastupte do pfiidûlen˘ch autobusÛ!“ rozkázal nakonec serÏant.
„Sly‰eli jste, okamÏitû do autobusÛ!“ kfiiãeli poddÛstojníci. Jak jsme se blíÏili kSan Diegu, zaãali b˘t postupnû fiíznûj‰í afiíznûj‰í. Po nûkolika kilometrech jízdy autobusy odboãily do Náborového stfiediska námofiní pûchoty – na‰eho v˘cvikového tábora. Díval
jsem se úzkostlivû zokna asledoval rÛzné ãety brancÛ, jak pochodují po ulicích na oblíbené nápûvky jednotliv˘ch instruktorÛ. Branci se tváfiili zniãenû, nûktefií dokonce zdû‰enû, zãehoÏ jsem rozhodnû nemûl dobr˘ pocit.
„V‰ichni ven zautobusÛ!“
Vybûhli jsme ven asefiadili se do fiady smuÏi zostatních autobusÛ, teprve potom nás rozdûlili do skupin po pfiibliÏnû ‰edesáti brancích. Kolem projelo nûkolik náklaìákÛ smuÏi zpracovních ãet, ktefií buì dokonãovali, nebo nedávno dokonãili v˘cvik. V‰ichni se na nás potmû‰ile ‰klebili aposmívali se nám: „Budéééé‰ litováááát.“ Byl to bûÏn˘ neoficiální pozdrav pro nováãky.
Krátce po na‰em nástupu se kmé skupinû postavil desátník avykfiikl: „âetó! T˘-hat! Vpravó hleì! Poklusém vklus! HÛ-á!“
BûÏeli jsme za ním uliãkami snad celé hodiny, neÏ jsme nakonec dorazili ke dvûma fiadám ubikací, které se mûly na ãas stát na‰imi domovy. My jsme nemohli popadnout dech, ale desátník se ani nezad˘chal.
„âetó, zastavit, stát! Vpravó vbok!“ Dal ruce vbok aopovrÏlivû si nás prohlíÏel. „Jste banda tupcÛ,“ zafival nakonec aod té chvíle se nám to snaÏil dokázat pfii kaÏdé pfiíleÏitosti. „Já jsem desátník Doherty. Budu va‰ím instruktorem v˘cviku. Tohle je ãeta 984. Pokud si nûkterej zvás idiotÛ myslí, Ïe nemusí poslouchat m˘ rozkazy, aÈ okamÏitû vystoupí zfiady, nakopu mu prdel hned teì. Va‰e du‰e moÏná patfií Bohu, ale va‰e prdel patfií mariÀákÛm. Vy jste branci. Nejste mariÀáci. MoÏná vám úplnû chybí to, co musíte mít, pokud chcete patfiit knámofiní pûchotû.“
Nikdo se ani nepohnul, skoro jsme ani ned˘chali. V‰ichni jsme se cítili jako nicky, protoÏe jsme vûdûli, Ïe instruktor myslí váÏnû kaÏdé své slovo.
Desátník Doherty nebyl Ïádn˘ obr, mohl mít tak metr sedmdesát asedmdesát kilo. Mûl mohutn˘ hrudník, svalnaté paÏe aploché bfiicho. Rty mûl úzké apevnû sevfiené ajeho kÛÏe mûla zdravou barvu; pravdûpodobnû mûl irsk˘ pÛvod, stejnû jako jeho jméno. Podle pfiízvuku jsem si myslel, Ïe bude zNové Anglie, moÏná zBostonu. Jeho oãi mûly odstín té nejchladnûj‰í anejzákefinûj‰í zelené, kter˘ jsem vÏivotû vidûl. Zíral na nás jako vlk, jehoÏ jedinou
touhou je rozsápat nás na kusy. Mûl jsem dojem, Ïe to neudûlá jen proto, aby nás námofiní pûchota mohla pouÏít jako Ïiv˘ ‰tít ati správní mariÀáci pak mohli dob˘vat japonské pozice.
Nikdo znás ani nezapochyboval otom, Ïe je desátník Doherty tvrd˘ jako skála. Vût‰ina mariÀákÛ vzpomíná na to, jak na nû instruktofii fivali, ale Doherty nekfiiãel vyloÏenû nahlas. Jeho hlas mûl ledovû hroziv˘ podtext, znûhoÏ nám naskakovala husí kÛÏe. ¤íkali jsme si, Ïe jestli nás nevydûsí ksmrti on, tak nás Japonci nemÛÏou dostat. Ijeho zevnûj‰ek byl dokonal˘. Uniforma na nûm sedûla, jako kdyby mu ji ‰ili ti nejlep‰í krejãí pfiímo na tûlo. Záda mûl rovná jako prkno, nikdy se nehrbil. KaÏd˘ svÛj pohyb jako kdyby kopíroval znûjaké pfiíruãky.
Civilisté si vût‰inou pfiedstavují instruktory v˘cviku, jak se honosí insigniemi. Ikdyby mûl Doherty tfieba v‰ech ‰est prouÏkÛ místo dvou desátnick˘ch, nemohli bychom znûj mít vût‰í strach ani respekt. Jednu vûc jsme si uvûdomili prakticky okamÏitû – tento muÏ mûl vnásledujících t˘dnech rozhodovat ona‰ich Ïivotech.
Doherty nás jen v˘jimeãnû cviãil na hlavním cviãi‰ti, obvykle jsme pochodovali nebo bûÏeli ve formaci na plácek uzátoky San Diego Bay. Tamûj‰í jemn˘ písek uãinil zchÛze vyãerpávající peklo, coÏ bylo pfiesnû to, co on chtûl. Vtom písku jsme v˘cvikem strávili nekoneãné hodiny adokonce nekoneãné dny. Nûkolik prvních dnÛ nás ztoho v‰echny neskuteãnû bolely nohy. Zjistil jsem, Ïe kdyÏ se soustfiedím na límeãek nebo ãepici muÏe pfiede mnou nebo se snaÏím spoãítat lodû vzátoce, svaly najednou tolik nebolí. Nedalo se ani uvaÏovat otom, Ïe bych vypadl zformace kvÛli unaven˘m nohám. Podobn˘ ãin by si totiÏ vyÏadoval trest vpodobû bûhu na místû, aby se tím pr˘ nohy daly zase do pofiádku, anásledné pokárání aponíÏení pfied celou ãetou. Dával jsem pfiednost bolesti pfied trestem.
NeÏ jsme se na konci kaÏdé tréninkové lekce vrátili kubikacím, Doherty nám rozkázal, abychom se zastavili, Ïe nám pfiedvede, jak se správnû drÏí pu‰ka pfii krãení aplíÏení. Nejdfiíve ov‰em postavil pu‰ku paÏbou do písku anechal ji spadnout, potom prohlásil, Ïe kdo udûlá nûco takového, bude litovat. Pfii tolika muÏích vãetû mi bylo podezfielé, jak ãasto Ïádal pfii této demonstraci
