Věnováno rodičům a rodinám po celém světě
V dnešní době je více než kdykoli v historii třeba, aby se naše děti naučily mnohem víc věcí, než jsme se naučili my – a aby se je naučily rychleji.
Měly by se naučit mnohem víc, než co je mohou naučit ve škole.
Finanční gramotnost a praktické dovednosti při nakládání s penězi jsou nezbytnými předpoklady pro to, aby naše děti měly šanci na produktivní a uspokojivou budoucnost.
Robertovo poselství
ÚVOD
učí vaše děti?
PRVNÍ KAPITOLA
STAVEBNÍ KÁMEN #1
Má vaše dítě vysoké finanční IQ?
DRUHÁ KAPITOLA
STAVEBNÍ KÁMEN #2
Splňte domácí úkol
TŘETÍ KAPITOLA
STAVEBNÍ KÁMEN #3
Zvolte si, kým chcete být, až dospějete
ČTVRTÁ KAPITOLA
STAVEBNÍ KÁMEN #4
Poznejte tři různé druhy příjmů
PÁTÁ KAPITOLA
STAVEBNÍ KÁMEN #5 Oznámkujte se
ŠESTÁ KAPITOLA
STAVEBNÍ KÁMEN #6
SEDMÁ KAPITOLA
STAVEBNÍ KÁMEN #7
Peníze rostou jako stromy
STAVEBNÍ KÁMEN #8
Dávejte pozor na to, co říkáte 149
BONUS
Moudrost bohatého táty: Síla slov 165
O AUTOROVI
Robert T. Kiyosaki
171
Knihu Bohatý táta, chudý táta jsem věnoval rodičům na celém světě, tedy těm, kteří jsou prvními a nejdůležitějšími učiteli dětí, a také všem těm, kteří vzdělávají a ovlivňují ostatní a jsou jim příkladem.
Tato kniha, nazvaná Bohatá rodina, chytrá rodina, se nezaměřuje jen na rodiče. V dnešním světě jsou naše děti bombardovány informacemi, ale mohou to být matoucí kombinace faktů a názorů, které nemusí být vždycky precizní a zasvěcené.
Vaše děti mohou kromě svých rodičů slýchat i jiné hlasy – učitele, trenéry, poradce, tety, strýce a prarodiče.
Čím dál více domácností je multigeneračních a pro děti a dospívající jsou tak bohatým mixem věku, zkušeností a perspektiv. Může to být vzácná a cenná situace, avšak může být i drtivá a matoucí.
Je v tom skrytý bonus pro rodiče a jedince ovlivňující budoucí generace. Víte, o co jde? Budete-li se učit…, dozvíte se to.
Budete nacházet a činit drobnější rozdíly. Díky studiu a opakování více porozumíte tomu, co svým dětem a mladým lidem vštěpujete.
Učitelé jsou lídři a mohou měnit svět. Jak vy ovlivníte budoucí generace a světové lídry?
Můj bohatý táta často říkal: „Pokud nenaučíš svoje děti nakládat s penězi, udělá to mnoho jiných lidí.“ Není žádným tajemstvím, že nelze ignorovat roli, kterou peníze hrají v každodenním životě. Je důležité, v jakém světě žijeme, jaké školy navštěvujeme, co jíme, jaký způsob dopravy využíváme, jak a kde nakupujeme – to vše se určitým způsobem odvíjí od peněz. Ať se vám to líbí, nebo ne, peníze nebo nějaký směnný prostředek zde budou vždycky. A dnes je více než kdykoli v historii důležité, abychom se učili o penězích a o tom, jak ovlivňují náš život, neboť svět se velmi rychle mění. Co dávalo smysl před rokem (nebo před měsícem!), nemusí být v současnosti nejlepší strategií. Změnilo se, jak vyděláváme, utrácíme a investujeme peníze… A musíme změnit i způsob uvažování o nich.
Ve společnosti Rich Dad s oblibou říkáme, že „znalosti jsou nové peníze“. Každý z nás může chytřeji nakládat s penězi, bez ohledu na svůj věk nebo původ, bez ohledu na to, kde žije nebo jaký má socioekonomický status. To je skutečnost. Světová ekonomika a role peněz se totiž neustále vyvíjí a změny jsou příležitosti k tomu, abyste se naučili něco nového nebo vymysleli novou strategii, jak může vaše jmění růst, a jak tedy můžete rozvíjet finanční pohodu. Skutečná svoboda – beze strachu, že nebudete mít dost peněz na konání všeho, co vám a vaší rodině poskytuje život, který si zasloužíte – je svoboda finanční.
V informačním věku, ve kterém se neustále vyvíjejí nejrůznější technologie, nás informace bombardují nespočtem způsobů. S tím, co někteří lidé nazývají „finančním vzděláváním“, se setkáváme všude: v mediálních rozhovorech, článcích, rozhlasových pořadech, podcastech, newsletterech, na seminářích apod. Ale v tom, komu nasloucháte a od koho rady dostáváte, byste měli být obezřetní. Mnozí „finanční experti“ jsou prodejci, nabízející produkty a služby, na rozdíl od skutečných učitelů nebo expertů, jejichž jediným cílem je poskytnout vám nástroje, jež vám pomohou k tomu, abyste se stali nejlepšími správci svých financí a architekty svojí budoucnosti.
V televizi nebo propagačních videích vidíme často profesionální sportovce, kteří prodávají třeba určitou značku bot, nebo v nich vidíme celebritu, která vám radí: „Dluh na vysoce úročené kreditní kartě vyřešte konsolidační půjčkou ručenou nemovitostí.“ Dotyčná hvězda pak mrkne a řekne: „Je to chytré, protože díky delšímu zadlužení budete mít daňovou úlevu.“ Ano, hypoteční úrok je sice daňový
odpočet, ale krátkodobý dluh na vysoce úročené kreditní kartě byste podle výše uvedené rady nahradili dlouhodobým zadlužením s nižším úrokem. Váš bankéř vám může rovněž říct, že váš dům je aktivum. Neřekne vám ale, čí aktivum to ve skutečnosti je.
Prodejci vás lákají tvrzením „Žádná akontace a snadné měsíční splátky“ a všechny finanční instituce zpívají stejnou písničku: „Spořte a dlouhodobě investujte.“ Letecké společnosti vás podněcují k používání jejich kreditních karet, abyste díky nalétaným mílím získali lety zdarma. Týká se to dokonce i našeho vzdělávacího systému. Mnozí mladí lidé opouštějí školy hluboce zadlužení – dluží tisíce dolarů kvůli studentským půjčkám. Takto jsme v informačním věku „finančně vzděláváni“, je to však opravdu finanční vzdělávání?
Finanční vzdělávání se odehrává doma
Moje kniha Bohatý táta, chudý táta je skutečný příběh o dvou otcích. Jeden byl bohatý a druhý chudý, jeden byl vzdělaný a druhý nevystudoval žádnou školu. Jeden byl dobře placený státní zaměstnanec. Druhý se stal velmi zámožným majitelem firmy a investorem. Jeden byl můj skutečný otec, druhý byl otcem mého nejlepšího kamaráda. Oba byli silní, energičtí, úspěšní, čestní a tvrdě pracující muži. Měli však velmi odlišné představy o penězích. Mnozí lidé se domnívají, že kniha Bohatý táta, chudý táta je o penězích. Není to tak. Ve skutečnosti je o vzdělávání.
Můj velmi vzdělaný, ale chudý táta upřímně věřil, že nejdůležitějším předpokladem úspěšnosti je to, co se naučíme ve škole. Byl přesvědčený, že kvalitní univerzitní vzdělání je
vše, co potřebujeme, abychom měli jisté zaměstnání a byli
úspěšní. Můj bohatý táta, který po smrti svého otce odešel ze školy, aby převzal rodinnou firmu, byl přesvědčený, že je stejně důležité to, co se naučíme mimo školu. Souhlasil sice s tím, že je důležité i to, co se naučíme ve škole, byl však přesvědčený, že nám to nezajistí finanční úspěšnost.
Rozhodl se tedy, že bude finančně vzdělávat nejen svého syna, ale i mě. Strávil mnoho let tím, že nás učil věci, které považoval za nejdůležitější – témata, která se neučí ve školách, jsou však nepostradatelná pro každého z nás, obzvláště v dnešní době.
Byly doby, kdy jedinými učiteli dětí byli rodiče. V době lovců a sběračů učil otec syna lovit a chránit kmen. Matka učila dceru vykonávat různé práce v tábořišti, vyčiňovat kůži a vychovávat děti. Oba rodiče vštěpovali dětem sociální hodnoty kmene – úctu ke starším, způsoby řešení sporů, písně, zvyky, příběhy a rituály, které držely kmen pohromadě.
Během agrární éry fungovali rodiče jako tým a kromě spravování farmy nebo rodinné firmy také vychovávali děti.
Oba rodiče měli stále úzký, osobní vztah k potomkům.
Pak přišla industriální éra. Během tohoto období opouštěl otec domov, aby pracoval a vydělával peníze. Matka zůstávala doma, aby vytvářela útulné rodinné hnízdo, a děti chodily do školy. Jinak řečeno, stát se stal zodpovědným za vzdělávání dětí a učil je vše, co považoval za důležité. Členové rodiny spolu dosud trávili mnoho času, společné chvíle se však stávaly vzácnějšími.
Dnes žijeme v informačním věku. V mnohých rodinách pracují oba rodiče, aby vyšli s penězi. Děti často přicházejí do prázdného domu, sledují televizi, sportují, tráví spoustu
času v nákupních centrech, neustále hrají videohry nebo tráví čas na telefonu a internetu. Rodiče je už nevzdělávají; místo toho mají na děti vliv učitelé (ať už osobně, nebo prostřednictvím internetu) a rodiče tak mají nad svými dětmi stále menší kontrolu.
Všichni potřebujeme finanční vzdělávání
Národní rada pro finanční vzdělávání otestovala u zhruba
1 100 dospělých a 1 100 středoškoláků jejich znalost základních ekonomických principů. Dospěla k těmto výsledkům:
Dospělí
6 % dostalo jedničku
10 % dostalo dvojku
15 % dostalo trojku
20 % dostalo čtyřku
49 % dostalo pětku
Středoškoláci
3 % dostala jedničku
7 % dostalo dvojku
11 % dostalo trojku
13 % dostalo čtyřku
66 % dostalo pětku
Jinak řečeno, 69 % dospělých a 79 % studentů dostalo horší známku než trojku. Šokující byla jednoduchost
chybně zodpovězených otázek, týkajících se inflace a cyklů nabídky a poptávky.
Povzbudivou zprávou je, že se mění postoje. Lidé si potřebu finančního vzdělávání začínají uvědomovat, otázkou nicméně zůstává, jestli tato změna přijde včas a zda budou nové informace postačující.
V období feudalismu mohli být bohatí jen panovníci a jejich přátelé. Industriální éra přinesla velké bohatství mnohem většímu množství lidí a jejich přátel. V informačním věku může výrazně a rychleji zbohatnout ještě víc lidí. Jako příklad nám může posloužit zakladatel Microsoftu Bill Gates. Když mu bylo přes třicet let, stal se nejbohatším člověkem na světě. Dalšími příklady jsou majitel společností Tesla a SpaceX, jakož i sociální sítě X (dříve síť Twitter) Elon Musk, zakladatel sociální sítě Facebook Mark Zuckerberg a zakladatel společnosti Amazon Jeff Bezos. V dnešní době máme dvacetileté miliardáře, kteří se sami vypracovali. Současně máme mnoho příslušníků generace baby boomers, kteří dosud sní o zaměstnání, ve kterém si vydělají 50 000 dolarů ročně. Mnozí z nich se potýkají s finančními problémy, protože se stále řídí radou, kterou jim poskytli rodiče: „Najdi si jistou práci.“ Neuvědomují si, že se doba změnila a že tato dobře míněná rada je zastaralá.
Neznamená to, že je na „jisté práci“ něco špatného. Pro mnoho lidí je to nejchytřejší a nejbezpečnější volba, vedoucí k zajištěné budoucnosti. Je to jedna strana mince, pokud jde o volby, které všichni konáme, když si plánujeme
budoucnost a cestu, jíž se budeme ubírat. Je vzrušující a posilující vědět, že si kdokoli z nás může v kterékoli chvíli zvolit méně prošlapanou cestu a stát se úspěšným jedincem, o kterém budou lidé mluvit a kterého budou velebit desítky let, ne-li celá staletí.
Historikové dospěli k tomu, že se velké změny odehrávají každých 500 let. V roce 1492 přeplul Kryštof Kolumbus oceán. Má se za to, že jeho plavba zahájila industriální éru. V roce 1989 padla berlínská zeď a nastal rozmach internetu. Někteří lidé tvrdí, že to znamenalo konec industriální éry a počátek informačního věku. Miliony lidí se bohužel dodnes řídí pravidly industriální éry a poskytují dětem stejné rady, které dostaly od svých rodičů.
Ve 21. století jsme svědky zrychlujících se změn. Pro miliony lidí bude život těžší, zatímco jiní lidé budou bohatší než dávní králové a královny. Na informačním věku je skvělé, že máme všichni větší přístup k informacím. A ve světě bohatého táty jsou znalosti novými penězi.
Vysoké finanční IQ vám zajistí svobodu
Co to znamená, když řeknete, že má někdo vysoké finanční IQ? Tato zkratka značí inteligenční kvocient. Co ale IQ poměřuje? A zaručuje vysoké IQ vaši úspěšnost? Znamená, že budete bohatí?
Když jsem byl ve čtvrtém ročníku, moje učitelka oznámila třídě: „Milí žáci, máme tu čest, že mezi sebou máme génia. Je velmi nadaný a má velmi vysoké IQ.“ Řekla, že můj
kamarád Andrew patří k nejchytřejším žákům, které kdy učila. „Andy Mravenec“, jak jsme mu říkali, byl do té chvíle jen jedním z žáků. Říkali jsme mu tak, protože byl mrňavý a nosil tlusté brýle, kvůli kterým vypadal jako brouk. Od onoho dne jsme mu začali říkat „Andy Chytrý mravenec“.
Netušil jsem, co znamená IQ, takže jsem se přihlásil a zeptal se učitelky: „Co znamená IQ?“
Trochu se zakoktala a odpověděla: „IQ znamená inteligenční kvocient.“ Uštědřila mi jeden z pohledů, které mě děsily, a zeptala se: „Už víš, co znamená IQ?“
Pořád jsem to nechápal, takže jsem se znovu přihlásil. Učitelka se mě snažila ignorovat, nakonec se ale otočila a zeptala se: „Na co se chceš zeptat tentokrát?“
„Řekla jste, že IQ znamená inteligenční kvocient, co to ale je?“
Opět se trochu zakoktala, protože byla netrpělivá. „Říkala jsem ti, že když neznáš definici něčeho, máš si ji vyhledat. Vezmi si slovník a najdi si to.“
„Dobře,“ řekl jsem a zakřenil se, protože mi došlo, že tu definici nezná ani ona. V opačném případě by ji hrdě sdělila celé třídě. Když něco neznala, nikdy to nepřiznala; řekla nám, že si to máme vyhledat.
Našel jsem ve slovníku „inteligenční kvocient“ a přečetl jeho definici nahlas: „Číslo vyjadřující relativní inteligenci člověka, stanovenou poměrem jeho mentálního a chronologického věku násobeným číslem 100.“ Když jsem tu definici přečetl, řekl jsem: „Pořád nechápu, co to znamená.“
Frustrovaná učitelka zvýšila hlas a řekla: „Nechápeš to, protože to nechceš chápat. Pokud tomu nerozumíš, musíš to prozkoumat.“
„Vy jste ale řekla, že je to důležité,“ opáčil jsem. „Pokud si myslíte, že je to důležité, měla byste nám aspoň říct, co to znamená a proč je to důležité.“
Andy v té chvíli vstal a řekl: „Vysvětlím vám to.“ Vylezl zpoza svého dřevěného stolu a přišel k tabuli. Napsal na ni:
18 (mentální věk)
10 (chronologický věk)
x 100 = IQ 180
„Lidé říkají, že jsem génius, protože mi je teprve 10 let, mám ale skóre osmnáctiletého člověka,“ řekl Andy.
Chvíli jsme mlčeli a snažili se vstřebat informace, které na tabuli napsal.
„Jinak řečeno, pokud s přibývajícím věkem nezvýšíš schopnost učit se, tvoje IQ může klesat,“ řekl jsem.
„Tak bych to interpretoval,“ řekl Andy. „Jsem teď možná génius, pokud ale nebudu rozšiřovat svoje vědomosti, moje IQ každý rok poklesne. Přinejmenším to vyjadřuje tato rovnice.“
„Dnes tedy můžeš být génius, a zítra hlupák,“ řekl jsem a zasmál se.
„Moc vtipné,“ řekl Andy, „ale přesné. Přesto nemusím mít strach, že bys mě překonal zrovna ty. “
„Po škole ti to nandám,“ vykřikl jsem. „Setkáme se na baseballovém hřišti a uvidíme, kdo má vyšší IQ.“
Já a ostatní žáci jsme se zasmáli. Andy byl jedním z mých nejlepších kamarádů. Všichni jsme věděli, že je chytrý a nikdy
nebude skvělý sportovec. I když ale nevynikal v odpalování a chytání míčků, byl členem našeho týmu. Byli jsme koneckonců kamarádi.
Jaké je vaše finanční IQ?
Jak lze změřit vaše finanční IQ? Odvíjí se od toho, kolik peněz vyděláváte, od vašeho čistého jmění, od auta, kterým jezdíte, nebo od velikosti vašeho domu?
Několik let po naší debatě o Andyho genialitě jsem se zeptal svého bohatého táty, co finanční IQ znamená podle něj. Bez váhání řekl: „Finanční inteligence není to, kolik peněz vyděláváš, ale to, kolik peněz uspoříš a jak pro tebe pracují.“
Postupem času svoji definici finanční inteligence vypiloval. Později mi řekl: „Poznáš, že se tvoje finanční inteligence zvyšuje, když ti budou peníze s přibývajícím věkem přinášet více svobody, štěstí, zdraví a životních voleb.“
Bohatý táta mi vysvětlil, že mnozí lidé vydělávají víc peněz, když jsou starší, ale že peníze jim poskytují méně svobody, protože platí vyšší účty. Vyšší účty znamenají, že člověk musí více pracovat, aby je zaplatil. Podle bohatého táty to není finančně inteligentní. „Proč bys měl tvrdě pracovat a být nešťastný? Pokud budeš muset pracovat, abys měl peníze, najdi způsob fungování, který ti umožní pracovat a být šťastný. To je finanční inteligence,“ řekl.
O zdraví říkal: „Spousta lidí tvrdě pracuje, ale pomalu se přitom zabíjí. Proč bys měl tvrdě pracovat a obětovat svoje psychické a fyzické zdraví? To není finančně inteligentní.“
Říkal rovněž: „Neexistuje nic takového jako náhlý infarkt. Srdeční příhody a další choroby, například rakovina, se určitou dobu vyvíjejí. Jejich dlouhodobými příčinami jsou nedostatek cvičení, špatná strava a nedostatečná radost ze života. Chybějící radost ze života je podle mě hlavní příčinou srdečních příhod a chorob. Mnoho lidí uvažuje spíše o tom, že by měli více pracovat, než že by měli nacházet více radosti a užívat si drahocenný život.
A pokud šlo o životní volby, říkal: „První třída v letadle dorazí do cíle stejně rychle jako třída turistická. Jde však o to, jestli se mezi první a turistickou třídou můžeš rozhodnout. Většina cestujících v turistické třídě nemá na výběr.“
Bohatý táta mi vysvětlil, že finanční inteligence poskytuje člověku více životních voleb. „Peníze jsou mocné, protože víc peněz ti zajistí víc voleb.“
„Peníze jsou mocné, protože víc peněz ti zajistí víc voleb.“
Čím byl starší, tím více zdůrazňoval význam štěstí. Když měl na sklonku života víc peněz, než kolik si vysnil, znovu a znovu opakoval: „Peníze tě neučiní šťastným. Nikdy si neříkej, že budeš šťastný, až zbohatneš. Pokud nejsi šťastný, když bohatneš, je možné, že nebudeš šťastný, ani když budeš zámožný. Dbej tedy na to, abys byl šťastný, ať už jsi bohatý, nebo chudý.“
Můj bohatý táta nepoměřoval svoji finanční inteligenci tradičními finančními nástroji. Jinak řečeno, nikdy nebyl upnutý na to, kolik peněz má nebo jak velké je jeho
portfolio. Finanční inteligence mu podle mě přinášela svobodu.
Miloval svobodu, díky níž se mohl rozhodnout, jestli bude, nebo nebude pracovat, s kým bude pracovat a co si koupí, aniž by ho trápila cena. Miloval zdraví, štěstí a životní volby, které mohl konat proto, že byl svobodný. Miloval možnost věnovat peníze na dobročinné účely, kterým věřil. A nestěžoval si na politiky a nemožnost změnit systém, ale právě politici jej žádali o rady (a doufali, že přispěje na jejich kampaň). Miloval skutečnost, že měl nad nimi moc. „Oni mi volají. Já jim nevolám. Všichni politici chtějí hlasy chudých lidí, ale nenaslouchají jim. Nemohou si to dovolit, což je tragické,“ řekl.
Peníze mu poskytovaly dostatek volného času a on si toho cenil. Miloval možnost sledovat svoje děti, jak vyrůstají, a pracovat na projektech, které ho zajímaly, ať už mu přinášely peníze, nebo ne. Můj bohatý táta tedy poměřoval svoji finanční inteligenci spíše časem než penězi. Poslední roky života pro něj byly nejradostnější, protože trávil většinu času rozdáváním peněz, místo toho, aby je šetřil a lpěl na nich. Být dobrodincem a rozdávat peníze jej bavilo stejně jako být kapitalistou a vydělávat je. Byl bohatý, šťastný a štědrý. A především se těšil bezmezné svobodě. Těmito věcmi poměřoval svoje finanční IQ.
Můj skutečný táta, kterého nazývám chudým, řídil vzdělávání na Havaji, byl nadaným pedagogem a stal se Andyho osobním učitelem. Andy byl tak chytrý, že mohl být spíše