Něco o mně Ahoj! Vítám vás všechny na svém blogu. Jmenuju se Maja a zvu vás do svého chaotického života, který trochu připomíná hru Nebe, peklo, ráj…, občas dokonce ráj plný poníků! Až doteď jsem nikdy neměla potřebu cokoli sepisovat. Jsem spíš vizuální typ, takže jeden obrázek mi napoví víc než tisíc slov. Vlastně i proto je mým největším koníčkem focení a editování obrázků. Jenže poslední dobou… Zkrátka, dějí se věci, které si hlasitě říkají o to, abych je někomu vyprávěla. Proto jsem se rozhodla začít tenhle blog psát. Bonnie – moje nejlepší kamarádka – byla tím nápadem úplně nadšená. Dokonce si myslí, že jsem nejlepší ukázkou toho, co všechno hrozí, když se vaši úplně normální rodiče náhle dočista pominou a převrátí vám život vzhůru nohama. To je fuk. Psaní mi každopádně pomáhá, abych se z toho všeho nezbláznila – a taky abych nezapomněla na Cvalíka… Mimochodem, to je kůň. Koně teď hrají v mém životě hodně důležitou roli. A to rozhodně nebylo v plánu! 5
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 5
04.11.2025 11:27 dop.
Středa, 7. listopadu – zápis č. 1
Pratetička Edeltruda
Když dneska v poledne zazvonil telefon, nijak jsem to neřešila. Zvedla to mamka a já ji slyšela mluvit tlumeným hlasem. Pak za mnou přišla do mého pokoje. Byla jsem zrovna zabraná do experimentu s novým, naprosto fantastickým programem na úpravu obrázků. Přesněji řečeno jsem se snažila proměnit svoji kamarádku Bonnie v mladou elfku a její klisnu Cinderellu v kouzelného koně. Tajně jsem je spolu vyfotila při jedné projížďce a tohle jsem plánovala jako překvapení k narozkám. Už jsem vyretušovala Bonniinu helmu, jezdeckou ohradu, sedlo i uzdu a ještě mi zbývalo upravit Bonniiny blonďaté vlasy tak, aby jí vlály ve větru, a lehce dozdobit Cinderellinu stříbrnou hřívu třpytkami. Možná bych měla na pozadí ještě přidat měsíční světlo? „Majo?“ vytrhla mě mamka rázně z myšlenek. „Co se děje?“ zeptala jsem se. „Umřela prateta Edeltruda. Já teď 7
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 7
04.11.2025 11:27 dop.
budu muset jet do Mnichova vyřídit pozůstalost a taky pohřeb a všechno kolem toho…“ Zdálo se, že je z toho spíš vynervovaná než smutná, což mě trochu udivilo. Musím ale říct, že ani já jsem v tu chvíli zármutek necítila. Pratetu jsem naposledy viděla před jedenácti lety, a upřímně řečeno, moc si ji nepamatuju. Byly mi tehdy dva roky a pratetička Edeltruda se mě asi snažila štípnout do tváře, za což jsem ji na oplátku kousla do prstu. Po tomhle už ani jedna z nás neprojevila zájem se nějak více sbližovat. Pak jsme se s rodiči přestěhovali do Schwarzenbeku – to je malé město u Hamburku – protože taťka tady dostal učitelské místo. Prateta zůstala v Mnichově, kde měla pronajatý pokoj v domově důchodců, který se jmenoval Domov U Jezera a který připomínal pětihvězdičkový hotel. Od té doby s ní udržovala kontakt už jen mamka. Navštěvovala pratetu vzorně jednou do roka na její narozeniny. „Můžu jít na tu dobu k Bonnie?“ zeptala jsem se s na dějí. Když totiž mamka za pratetou jezdila, většinou mi dovolila přespat u mojí nejlepší kamarádky. A tenhle 8
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 8
04.11.2025 11:27 dop.
víkend bude mít Bonnie narozeniny, takže by bylo skvělé, kdybych s ní mohla slavit celý den! Mamka ale protáhla obličej. „Nevím, jestli si tě tam paní Bernhardová na čtyři nebo pět nocí bude chtít nechat. Tentokrát to bude totiž trvat delší dobu. Už jen ten pohřeb… Myslela jsem, že by to mohli zařídit v domově důchodců, ale řekli mi, že po smrti klienta už žádné služby neposkytují.“ I když se to v téhle chvíli nehodilo, málem mě to rozesmálo. Tahle načančaná rezidence a obrovské náklady s ní spojené byly častým tématem diskuzí mých rodičů. Taťkovi připadalo, že by tetičce, kterou mezitím postihla demence, stačila i nějaká lacinější péče. Mamka, Edeltrudina jediná žijící příbuzná, si ji domů na starost nevzala, a tak pratetička bydlela dál v předraženém penzio nu, který si před lety, když byla ještě při penězích, sama našla. Mamka si vzdychla. „Budu muset nejmíň na čtyři dny zavřít salon…“ Mamka provozuje dobře prosperující kosmetický salon a má v něm tři spolupracovnice. Bohužel si je vybírá podle toho, jak moc motivují zákaznice vlastním vzhledem, jak tomu sama říká. Prý mají jít příkladem a navnadit klientky, 9
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 9
04.11.2025 11:27 dop.
aby zatoužily po téže kosmetice a pečovaly o svou pleť tak, aby dosáhly podobně pěstěného vzhledu. Z toho důvodu vypadají máminy kolegyně jako finalistky soutěže o královnu krásy. Taťka ovšem pochybuje i o tom, že umějí správně vyhláskovat své jméno. „Možná zkusím pověřit Jacqueline. Ale zvládne to? Bože, musím vlastně odjet hned ráno… Jak to mám všechno udělat?“ začala mamka mírně trojčit. „Sepiš si seznam,“ poradila jsem jí, ale ona jen obrátila oči v sloup, jako by to v její situaci nebylo naprosto samozřejmé. Jenže moji rodiče takhle reagují pokaždé, když jim navrhnu, ať si seznam napíšou; podle nich jsem totiž určitě neurotik, když se vyžívám v psaní seznamů. Taťka má dokonce podezření, že trpím skrytým Aspergerovým syndromem, já ale nejsem autistka, jsem jen trochu zapomnětlivá. Navíc, když si člověk věci napíše, může si hezky urovnat myšlenky. Proto si neustále vytvářím seznamy, většinou nákupní nebo toho, co mám udělat. Dokonce jsem se už pokusila vytvořit si seznam všech míst, která bych chtěla v životě navštívit, a věcí, které bych chtěla zažít, ale to už i mamka začala pochybovat, 10
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 10
04.11.2025 11:27 dop.
jestli jsem normální. Vysvětlila mi, že ve třinácti letech je opravdu ještě brzo přemýšlet o tom, co všechno chci do konce svého života bezpodmínečně stihnout. Naopak Bonnie ten nápad připadal super a hned si taky vyrobila vlastní seznam, a když ho měla hotový, zeptala jsem se jí, kolika let se v průměru dožívá kůň. Bonnie totiž do všech svých plánů zahrnula i Cinderellu – protože je zahleděná do koní a svoji stříbřitou andaluskou klisnu bezmezně miluje. Jeden by řekl, že se s někým takovým můžu jen těžko kamarádit, když sama do koní blázen nejsem. Je pravda, že všechny ostatní holky ze třídy, které se o koně taky zajímají, se nedokážou bavit o ničem jiném. S Bonnie je to ale jiné. Povídáme si o všem možném: o škole, o tipech na líčení z nejnovějšího čísla časáku My holky, a vydržíme se klidně i hodinu dohadovat, jestli se ten pěkný kluk z deváté třídy náhodou nejmenuje Edward a jestli taky není upír, jako byl ten týpek ze staré knižní ságy Stmívání. Kromě toho se člověk s Bonnie parádně vyblbne. Hrozně rády zkoušíme vařit, i když nám to moc nejde, a taky rády chodíme po nákupech. Samozřejmě přitom občas přijde řeč i na koně, ale to mi vůbec nevadí. Nemám nic proti zvířatům, právě naopak! Vlastně bych docela ráda měla 11
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 11
04.11.2025 11:27 dop.
psa, a když Bonniina máma začne vyprávět historky ze své veterinární praxe, vždycky mě to naprosto fascinuje. Koně jsou mi ve skutečnosti docela sympatičtí, jenom jsem nikdy neměla chuť na nich jezdit. Mnohem raději je fotím. Fotografování a úprava fotek – teď poslední dobou ještě i blogování – mě baví ze všeho nejvíc. Na stěně v pokoji mám pověšenou fotku stáda nosorožců ve světle zapadajícího slunce. Pořídil ji fotograf, co se specializuje na zvířata, a mně to slouží jako motivace – přesně takové obrázky bych jednou ráda dělala! Za čas chci určitě vyrazit do Afriky na fotosafari. Nejlíp i s Bonnie, která je touhle představou nadšená. Je totiž totální blázen do zeber a slonů. Bonnie koneckonců zbožňuje všechno, na čem se dá jezdit. Máma se zasněně dívala někam do dálky za moje no sorožce a v myšlenkách už byla určitě na cestě do Mnichova. Abych ji vystrnadila z pokoje, vytrhla jsem jí z ruky telefonní sluchátko, které pořád ještě svírala, a prohlásila jsem, že musím naléhavě mluvit s Bonnie. Bez odporu mi ho přenechala a s mumláním se odšourala pryč. 12
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 12
04.11.2025 11:27 dop.
Hned jsem vytočila Bonniino číslo a podělila se s ní o všechny ty neradostné novinky, díky nimž bych se ovšem mohla na několik dní nakvartýrovat k ní domů. Byla pro, přesně jak jsem čekala. „Takže spolu můžeme pořádně oslavit moje narozky! To se skvěle hodí, protože bych si od tebe přála něco speciálního…“ „Ale já už pro tebe něco mám,“ krotila jsem její nadšení. Ze zkušenosti totiž vím, že Bonnie si obvykle přeje něco, co souvisí s koňmi. Asi si chce přispat a doufá, že za ni budu od pondělí do neděle kydat stáj. „No jo, ale stejně…“ pokračovala Bonnie, jako by se nechumelilo. „Kdy dorazíš? Zítra? Přibal si něco hezkého na sebe, v neděli je lampionový průvod a já jdu za svatého Martina. Celá parta pak pořádá táborák – možná přijde i pár kluků, co nebudou k zahození.“ Nevím, jestli mám v listopadu náladu zrovna na táborák – a kluky z církevního sboru jsem viděla už na maškarním průvodu, ve kterém jela Bonnie na koni, a moc nadšená jsem z nich nebyla. Bonnie sice tvrdí, že ji do toho pokaždé uvrtá její máma, která si jako veterinářka musí plnit společenské povinnosti. Já si ale myslím, že Bonnie je se svou klisnou zkrátka ráda středem pozornosti. 13
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 13
04.11.2025 11:27 dop.
Abych nebrzdila její třaskavý optimismus, slíbila jsem, že se pěkně vyparádím, abych byla minimálně stejně neodolatelná jako ona, až vystoupí v převleku za svatého Martina. Pak jsem konečně mohla pokračovat v práci na fotkách. Nakonec jsem jako pozadí nevybrala měsíční světlo, ale západ slunce… Než mě taťka zavolal k večeři, úplně jsem se ponořila do světa snů, v němž se Bonnie prohání cvalem na své Cinderelle. U večeře byla hlavním tématem samozřejmě zesnulá pratetička Edeltruda. Mamka už si koupila lístky na vlak a zamluvila hotel. Pohřební ústav, který připadal v úvahu, našel taťka radši hned na internetu, protože mamka zvažovala, že si nechá poradit v Domově u jezera. „Jenom to ne!“ zarazil ji taťka. „Buď si jistá, že ti dohodí nejdražší podnik z celého Mnichova. Určitě z toho dostávají provizi.“ Ne že by byl taťka lakomec, navíc je to mamka, kdo u nás drží rodinnou kasu. Ale taťkovi jdou počty samozřejmě také dobře, pracuje totiž jako učitel matematiky. 14
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 14
04.11.2025 11:27 dop.
Mívám ale dost často dojem, že početní úkony jsou pro něj jen výstřední koníček, odtržený od reality. Proto je docela komické, že pořád dokola řešil výdaje na luxusní péči o pratetu Edeltrudu – mamka mu kvůli tomu často vyčítala, že je bezcitný, a jednou ho dokonce osočila, že mu jde jen o dědictví. A taťka to vůbec nepopřel! Je pravda, že už dlouho sní o tom, že s výukou na naší škole praští. Učení ho totiž nebaví – ačkoli je u žáků docela oblíbený. Dokonce považují za výhru, když pana Hildebranda na matiku dostanou: taťka totiž nerad dává špatné známky a občas nevědomky odvykládá jednu a tu samou látku dvakrát za sebou, protože mu vypadlo z hlavy, na které stránce v učebnici minulý týden skončil. Taky se dokáže natolik zabrat do grafů funkcí a dalších matematických vychytávek, že úplně zapomene na třídu, která sedí před ním. Taťka je toho názoru, že matematika je něco jako meditace, stejně jako vaření, což je jeho druhá vášeň. Při vaření se také dokáže často ztratit někde ve snách. Většina z jeho kreací mi připadá dost odvážná… „Určitě to zvládneš sama?“ zeptal se táta mamky ustaraným hlasem. Mamka jenom protočila panenky. 15
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 15
04.11.2025 11:27 dop.
„Torbene! Naplánovat jeden pohřeb a zrušit konto přece není žádná věda. Kromě toho má Edeltruda v pokoji šanon, do kterého poznamenala všechno důležité, co budu potřebovat vědět, až tu jednou nebude. Ten šanon založila už před deseti lety, když to ještě měla v hlavě v pořádku. Však já to zvládnu, neměj obavy.“
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 16
04.11.2025 11:27 dop.
Pátek, 9. listopadu, zápis č. 2
Prostě koňské!
Ve čtvrtek po škole odvezl taťka mě i Bonnie do Brunstorfu, což je malá vesnice u Schwarzenbeku. Bonnie tam bydlí se svou mámou v rodinném domku. Paní Bernhardová, tedy její máma, tam zároveň provozuje vlastní veterinární ordinaci. „Kolik týdnů tady hodláš zůstat?“ zeptal se taťka, když z auta tahal můj napěchovaný kufr. „Nebo si s sebou vláčíš zásoby zlata, po kterých mi tedy vůbec nic není?“ „Jasně, po nocích kopu ve štole pod naším barákem zlato,“ dělala jsem si z něj legraci. „Ale dělám to tajně, protože s vámi nechci odtáhnout do Španěl.“ Moji rodiče mají občas nereálné sny a jedním z nich je vlastnit venkovský statek ve Španělsku. Každý rok o prázdninách jezdíme do Andalusie, kde jsme se poznali s dalšími lidmi, kteří pocházejí z Německa, ale bydlí 17
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 17
04.11.2025 11:27 dop.
a pracují v okolí španělských turistických center. Většinou jde o umělce, ale jsou mezi nimi i lidé, kteří provozují penziony nebo pracují v nějakém jiném oboru, jako dřív paní Bernhardová. Než se Bonnie narodila, pracovala její máma několik let ve Španělsku jako veterinářka. Taťka se zasmál. „Přitom by pro tebe Španělsko bylo úplně ideální, když se v jednom kuse klepeš zimou!“ popichoval mě. Je pravda, že jsem hodně zimomřivá, což je také jeden z důvodů, proč mám kufr tak nacpaný. Když chcete přenocovat u Bonnie, musíte počítat se spoustou venkovních aktivit. Když má někdo doma koně a psy, většinou tráví hodně času někde venku – a to i tehdy, když nejsou na programu táboráky. Bonniina máma nám otevřela dveře, a dokonce pozvala tátu na oběd. Ten však odmítl; asi se lekl, když uviděl krabice od mražené pizzy, která mezitím provoněla celý dům přesně jako v nějaké reklamě. Paní Bernhardová většinou nemá na vaření čas, všechno u ní musí být hotové lusknutím prstů, zatímco můj taťka si na svoje pečené tofu vyhradí klidně i několik hodin. Mamka jednou jízlivě poznamenala, že někdo jiný 18
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 18
04.11.2025 11:27 dop.
by za tu dobu opekl na rožni celé tele. Výsledné tofu mělo nakonec konzistenci – a taky vůni – grilované pneu matiky. Taťka každopádně předstíral, že musí neprodleně odjet, ale předtím si chtěl ještě za každou cenu prohlédnout koně, kteří jsou volně ustájení vzadu za domem. „Miluju koně!“ vysvětloval s rozzářenýma očima, zatímco kráčel za Bonnie po louce, v tomto ročním období dost rozbahněné. Ze štěrkového výběhu na nás pokukovali dva běloušové, přesněji řečeno klisny. Alegría, která patří Bonniině mámě, je bílá jako sníh a o trochu větší a robustnější než Cinderella, která připomíná pohádkového koníka pro vílu. Bonniině klisně jsou teprve čtyři roky a je šedá, grošovaná, což ještě podtrhuje stříbřitý lesk její srsti. Nakonec bude ale úplně stejně bílá jako její kamarádka. Běloušové, jak mi Bonnie vysvětlila, se totiž rodí jako hnědáci nebo vraníci a světlat začnou teprve časem. „Když jsem byl malý kluk, dědeček mě často nechával projet na své chladnokrevné kobyle,“ vzpomínal taťka a pak začal snad posté vyprávět o svém dědovi, který byl farmář, ale na pole už samozřejmě jezdil traktorem. Čistě 19
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 19
04.11.2025 11:27 dop.
z nostalgie choval chladnokrevnou kobylu, která byla učiněná dobračka. Taťka ji pokaždé vychvaloval až do nebe a básnil o tom, jak ho hrozně bavilo ji hřebelcovat a kydat stáj. Přitom házel očima po místě, kde byly ustájeny Cinderella s Alegríou. Ty dvě se dělí o prostornou stáj s terasou. Můžou si vybrat, jestli chtějí být uvnitř a chroupat seno, nebo jít ven na čerstvý vzduch. Aby se jim kopyta nebořila do bláta, mají výběh vysypaný pískem. „Jestli se jednou skutečně odstěhujeme do Španělska, musíme si tam pořídit koně!“ prohlásil pak taťka. Co to teď pořád s tím Španělskem má? Bonnie na mě za jeho zády vrhla tázavý pohled. Její mamka, která nás sledovala, si neodpustila poznámku. „Koně přece můžete mít i tady, pane Hildebrande. Schwarzenbek je na venkově, můžete si pronajmout nějaký pozemek a chovat si je na svém. Nebo si je můžete nechat někde ustájit. Existují jízdárenské stáje, které pronajímají boxy, ale také chovatelské spolky nebo otevřené stáje, kde se dají pronajmout přímo i koně.“ „Já ti na to sepíšu seznam!“ prohlásila jsem a trochu škodolibě jsem se u toho zasmála. Další věc, po které moji 20
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 20
04.11.2025 11:27 dop.
rodiče blouzní, je totiž kůň. Zatímco taťka básní o chladnokrevné kobyle, mamka pořád dokola vypráví o poníkovi svojí sestřenice, na kterém se kdysi občas svezla. Potíž je v tom, že ani máma, ani táta ve skutečnosti vůbec žádnou snahu naučit se jezdit a koně si pořídit neprojevili. Přitom si na něj za tu dobu určitě mohli našetřit. Taťka jen mávnul rukou. „Ale Majo, to není nutné. Je s tím přece spojených víc věcí než jen nějaká nájemní stáj. To všechno kolem… a taky takový andaluský kůň – neberte to nějak zle, paní Bernhardová, ale sem, do německého deště, prostě nepatří. Takový kůň potřebuje španělské slunce, moře, volný výběh…“ Obličej paní Bernhardové ztvrdl. „Kůň potřebuje hlavně krmení, vodu a společnost. Navíc určitě ne slanou vodu. Slunce, pláže a moře jsou koním ukradené. A pokud jde o to ostatní… Cinderella strávila první měsíce života přivázaná v tmavé stáji, než ji ochránci zvířat osvobodili. Byla podvyživená a začervená. U Alegríi to nebylo o moc jiné, pochází od překupníka koní, kde to bylo tak strašné, že to musela řešit španělská policie. Nakonec šly obě do CYD u.“ CYD Svaté Marie je spolek ochránců přírody nedaleko Malagy. Stará se o koně, kteří potřebují pomoc, 21
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 21
04.11.2025 11:27 dop.
a Bonniina mamka adoptovala svoje klisny právě odtamtud, podobně jako si lidé berou psy z útulku. „Každopádně si myslím, že se oběma u nás moc líbí, i když tady občas prší,“ uzavřela to paní Bernhardová energicky. „A teď už musím zpátky do ordinace. Uklidíte tady ještě, holky? Ať nám nezůstane tolik práce na večer.“ Odešla a táta hned za ní. Něco jí horlivě vykládal. Bonnie už mezitím sáhla po místovací lopatě, což je něco mezi normální lopatou a menší bedýnkou, k níž patří malé hrábě. Těmi se hnůj nahrne na lopatu a může se přehodit na trakař. Já jsem si vzala druhou lopatu a doufala jsem, že se nám mezitím nepřipálí pizza… Po krátké noci jsme s Bonnie musely dneska zase do školy – napřed jsme ale znovu uklízely u Cinderelly a Alegríi. Krmení koní a úklid výběhu patří k Bonniiným každodenním povinnostem. Vstává kvůli tomu v šest ráno. Já jsem pochopitelně trochu brblala, ačkoli je samozřejmě slušnost, abych přiložila ruku k dílu, když jsem se na několik dní k Bernhardovým navezla. Bonniina mamka nám pak připravila dobrou snídani – rozpečené housky s nutellou. Naložila jsem si pořádnou 22
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 22
04.11.2025 11:27 dop.
porci, protože doma máme jenom oříškovo-nugátový krém bez cukru, který taťka sám vyrábí a který je nepochybně zdravější. Zato paní Bernhardová si s naší konzumací cukru vrásky nedělá. Kydání hnoje před snídaní považuje za nejlepší péči o zdraví a prohlásila i tentokrát: „Člověk to musí brát jako ranní sport! Je to mnohem větší zábava než pilates a levnější než kozí jóga.“ „Než co?“ zeptala jsem se. Bonnie se zasmála s plnou pusou. „To je nový trend z USA . Rozprostřeš si podložku na jógu v kozím stádu a čekáš, že ti kozy předají svoje duchovní hodnoty. No vážně, vygooglila jsem si!“ Pokud jde o „duchovní hodnoty“, tak ty nám Cinderella s Alegríou přidávají ke každému kydání zdarma. Chodí za mnou a za Bonnie po výběhu a někdy do nás šťouchají měkkým čumákem nebo nám teple funí za krk. Příjemně to šimrá a taky je krásný pocit, když si Alegría položí velkou hlavu na moje rameno a přitom tiše zamručí. Vlastně se vyplatí si kvůli tomuhle přivstat… Než jsme se vypravily na autobus, ještě jsme se trochu upravily – každý pátek máme totiž španělštinu, povinně volitelný předmět na celý školní rok. Chodí tam s námi 23
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 23
04.11.2025 11:27 dop.
taky Edward, hezounek z desátého ročníku. Zatímco jsme se zkrášlovaly, diskutovaly jsme, jestli by se upírovi líbila spíš holka mého typu – s tmavší pletí, tmavě hnědými vlasy a hnědozelenýma očima, nebo jestli by letěl spíš na bledule s dlouhými světlými vlasy, jako je Bonnie. „Já bych se mu líbila víc,“ prohlásila jsem sebevědomě, zatímco jsem si fénovala husté krátké kudrny. Po kydání hnoje totiž vypadám jako rozetové morče, zatímco Bonniiny jemné prameny, když se neupraví, připomínají rozvařené špagety. „S tvou tvojí bledou pletí by se Edward lekl, že už ho někdo předběhl a napil se z tebe!“ Bonnie se smála, ještě když jsme běžely na autobus.
Po druhé vyučovací hodině na mě taťka zavolal na školním dvoře, kde měl dozor. Místo odpovědi jsem jen něco zabručela – ví totiž moc dobře, že jsou mi tyhle situace děsně trapné – ale stůj co stůj mi musel vyřídit pozdravy od mamky, která má plné ruce práce. „Vzala to pevně do ruky,“ vyprávěl s obdivem. „Právník pratety Edeltrudy, správce majetku nebo kdo to je, se s ní sejde dokonce v sobotu a pohřeb bude v pondělí.“ 24
Pony a ja_blok_cz_OK.indd 24
04.11.2025 11:27 dop.