1. KAPITOLA Osmiletá Willow Devineová za svůj krátký život ještě nikdy neviděla tolik sněhu a radostné vzrušení ji šimralo až v prstech na nohou. Včera sněžilo celý den a pak celou noc, potom se vytvořil led a na něj napadla ještě další vrstva sněhu. Oblékla si flísovou mikinu a přes ni květovanou prošívanou bundu, narazila si čepici a křikla nahoru do schodů: „Jdu ven, mami!“ Otevřela dveře, seskočila ze schůdku a sklouzla se až na trávník pokrytý dosud neporušenou sněhovou pokrývkou. Obdivovala hloubku stop, které za sebou zanechávala. Taková zábava! Rozednívalo se, i když nebe bylo pořád spíš tmavé než světlé, a ona uvažovala, jestli stihne postavit sněhuláka. Asi ne. Maminka se zlobila, když Willow nepřišla hned na zavolání. A Willow věděla, že nikdy není dobrý nápad zlobit ráno poté, co byla maminka večer někde pryč. Na sněhuláka už čas nebyl, ale udělat ve sněhu andělíčka v pohodě stihne. Přeskočila na tu část trávníku, kde tu bílou nádheru ještě nepošlapala, lehla si na záda, rozpažila a plácala rukama odzdola nahoru a nohama dovnitř a ven a cítila, jak jí v otevřené puse taje sníh. Nohy jí v tenkých legínách div neumrzly. Jejda. Úplně zapomněla, že nejsou nepromokavé. Teď už bylo pozdě a věděla, že se máma bude zlobit. Ale třeba ji sníh taky rozveselí? Dospělí jsou někdy mrzutí, teda spíš většinou, ovšem ten krásný, bílý, nadýchaný sníh by měl vykouzlit úsměv i na té nejzamračenější tváři. Když myslela na zamračené tváře, zahlédla za oknem ložnice Harper, svou malou sestřičku. Willow na ni zamávala a Harper se otočila. Bylo načase nechat zábavy a připravit se do školy. Brrr. Vstala a dávala si pozor, aby si svého krásného sněhového anděla nezničila. Při tom si všimla, že u branky domu na druhé 9
Kridla ve snehu.indd 9
06.02.26 17:25