CORTINA 2026
Metoděj Jílek
ZLATO – rychlobruslení (5000 metrů)
STŘÍBRO – rychlobruslení (3000 metrů)
Zuzana Maděrová
ZLATO – snowboarding (paralelní obří slalom)
Eva Adamczyková
STŘÍBRO – snowboarding (snowboardcross)
Tereza Voborníková
BRONZ – biatlon (závod s hromadným stratem 12,5 km)
5
Tolik medailí získali čeští sportovci na hrách v Miláně a Cortině.
Text Copyright © Jiří Kejval (úvod), Michal Svoboda Olympijské fejetony Michal Caban, Kryštof Mucha, Aleš Najbrt, Karel Och, Michaela Seewald, Taste Of Prague, 2026
Fotografie © Martin Flousek, Milan Jaroš, Matyáš Klápa, Tomáš Kozáček, Barbora Reichová, Herbert Slavík, ČTK, Gettyimages, 2026
Plakát olympijských her © Olimpia Zagnoli 2026
Fotografie na přebalu
© Barbora Reichová (Metoděj Jílek), Herbert Slavík (Zuzana Maděrová), 2026
Typo © Milan Jaroš, 2026
All rights reserved, ISBN 978-80-284-1332-3
Sever Itálie patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější destinace českých lyžařů. Milujeme sluncem zalité vrcholky Dolomit, místní kuchyni, kulturu i přirozenou vstřícnost lidí. A možná proto jsme ochotni s úsměvem přijmout i občasné organizační zmatky nebo fakt, že se některé věci dějí na poslední chvíli.
V podobném duchu se odehrávaly i přípravy letošních olympijských her. Počáteční obavy, zda se vše stihne včas, vystřídala spokojenost s kvalitou sportovišť, organizací i celkovou atmosférou. Tu výrazně ovlivnil nový koncept udržitelných her. Namísto kompaktního uspořádání byla sportoviště rozprostřena napříč italskými Alpami, což sice komplikovalo přesuny novinářům, organizátorům i fanouškům, ale zároveň dalo hrám jedinečný rozměr.
Sportovci byli ubytováni v šesti olympijských vesnicích. Ty skutečně olympijské vznikly v Miláně, Cortině a Predazzu, ostatní měly spíše podobu rozšířených hotelových komplexů. Právě zde hry místy ztrácely část svého tradičního olympijského kouzla a soudržnosti.
Opačný zážitek však měli televizní diváci. Sjezdové lyžování na legendárním Stelviu či Tofaně, biatlon v Anterselvě a běžecké tratě ve Val di Fiemme – ikonická místa zimních sportů –nabídly kulisy, které si musel vychutnat každý fanoušek. Televizní obraz přenesl do světa krásu Alp i sílu sportovních výkonů v jejich přirozeném prostředí.
Před každými hrami se novináři ptají na medailové naděje. Při jejich výčtu jsem vždy jako první zmiňoval naše dlouholeté opory – Martinu Sáblíkovou a Ester Ledeckou. Nad jejich jmény každý souhlasně pokyvoval hlavou. Jen málokdo si dokázal představit, že by tyto ikony českého sportu neuspěly.
Olympiáda však znovu ukázala svou nepředvídatelnost. Shodou okolností zůstala tentokrát bez medaile právě tato velká jména – a jejich místo zaujali nováčci. O Zuzaně Maděrové a Metoději Jílkovi před rokem téměř nikdo nevěděl. Přesto se vracíme z her se dvěma zlatými medailemi a jednou stříbrnou, které vybojovali právě oni. Zapomenout nemůžu ani na Evu Adamczykovou, která se vrátila po rodičovské pauze. Po osmi letech od svého posledního startu na olympijských hrách vybojovala stříbro. Skvělou olympijskou bilanci si drží biatlon. Fantastický výkon Terezy Voborníkové předposlední den her přinesl bronz.
Každá olympiáda přináší své příběhy. Někdy mrazivé, jindy radostné. Vždy však autentické.
JIŘÍ KEJVAL předseda Českého olympijského výboru
Zatímco na olympiádu před čtyřmi lety v Pekingu se Zuzana Maděrová dostala na poslední chvíli a jejím hlavním cílem bylo nespadnout, do Itálie už jela jako kandidátka na pěkný výsledek. V sezoně Světového poháru se usměvavá svěřenkyně trenéra Evžena Mareše díky riskantnímu stylu s přímou stopou a atakováním branek pravidelně umísťovala mezi nejlepšími, v prosinci v Davosu jí jen těsně uniklo premiérové vítězství v seriálu.
Že si do Livigna přivezla výbornou formu, potvrdila dvaadvacetiletá rodačka z Liberce už v kvalifikaci, v níž nestačila pouze na favorizovanou krajanku Ester Ledeckou. V závěru osmifinálové jízdy Maděrová drobně zaváhala, ale poté už jezdila bezchybně. Postupně porazila Němky Cheyenne Lochovou a Ramonu Hofmeisterovou, Italku Elisu Caffontovou a ve finále i Rakušanku Sabine Payerovou a mohla se radovat ze životního úspěchu.
STŘÍBRO
„Nejdřív jsem byl lehce zklamaný, přece jen jsem šel do závodu nastavený na zlato. A to nevyšlo.
Až s odstupem času jsem si uvědomil, že jsem zajel super závod.“
Společně s Metodějem Jílkem a Sanderem Eitremem si pro cenný kov došel také bronzový Ital Riccardo Lorello
Ostře sledovaný sjezd žen
vyhrála díky riskantní jízdě Američanka
Breezy Johnsonová a k titulu mistryně světa přidala ještě cennější zlato.
České naděje Barbora Nováková, Alena Labaštová a Elisa Maria Negri se seřadily v tomto pořadí od 25. do 31. místa.
Hvězdná krajanka Johnsonové Lindsey Vonnová se na start postavila i přesto, že si o devět dnů dříve přetrhla přední zkřížený vaz v koleně.
Po několika sekundách jízdy však měla těžký pád, při kterém utrpěla zlomeninu holenní kosti.
Po ošklivém karambolu jednačtyřicetileté legendy zavládlo v cílovém prostoru hrobové ticho. Olympijskou vítězku z roku 2010 musel do nemocnice přepravit vrtulník.