Věnováno Marice a Nele
44 Parta a poklad nepoklad.indd 4
10.08.2026 14:27
1. Brod. Město. Spíš městečko. Velké tak akorát, aby ho člověk prošel sotva za jedno odpoledne. S několika křižovatkami, několika autobusy a několika paneláky rozesetými na jeho okrajích. S jedním náměstím a třemi nebo čtyřmi náměstíčky. S nádražím auto busovým, vlakovým a taky – světe, div se – s nádražím pro letadla. Tedy s letištěm. Spíš letišťátkem. To leží kousek za městem a z jeho jediné asfaltové dráhy vzlétávají jen malé stroje s výletníky nebo ty o chlup větší s parašutisty. Tak tohle všechno v Brodu je, ovšem do velkoměsta mu toho ještě spousta chybí. Co? Tak například metro. Nebo mrakodrapy a pod nimi obrovské obchoďáky. Nebo silnice, na které se vejde klid ně i několik aut vedle sebe. Nic z toho totiž není v Brodu potřeba. Dokonce tam nejsou ani tramvaje, takže ho nehyzdí koleje a nad nimi natažené dráty. Brod je zkrátka obyčejné město, jakých byste našli spous ty. Jenže co může někomu připadat obyčejné, to je pro jiného nejlepší. Přinejmenším čtyři lidé, přesněji řečeno čtyři děti, pova žují Brod za nejlepší místo pro život na celém světě. Michal,
5 Parta a poklad nepoklad.indd 5
10.08.2026 14:27
Patrik, Vendula a Kája, spolužáci z brodské základky, ale především členové jedné úžasné party, na kterou je celé město právem hrdé. Proč? Díky příběhu, o jakých se lidé většinou dočítají výhradně v novinách. Před několika měsíci se pohřešovala paní Šulcová, jed na z nejstarších obyvatelek Brodu. Bylo jí osmdesát pět let a jejího zmizení si všimli právě Kája s Vendulou. Se zbytkem party pak starou paní hledali, a i když se to neobešlo bez komplikací, nakonec se jim podařilo ji najít. Nebýt toho, paní Šulcová by zemřela, což potvrdili nejen policisté, ale i lékaři z místní nemocnice. Ležela ve sklepě svého starého domu, byla zraněná, hladová a žíznivá – a to se pro člověka v tak vysokém věku v podstatě rovná rozsudku smrti. Záchranou života však příběh neskončil. Když děti z par ty zjistily, že se paní Šulcové kdysi dávno v té největší svě tové válce ztratila sestra, zorganizovaly pátrání, do kterého se zapojil celý Brod a později snad i celý internet. Michal, Patrik, Vendula a Kája příběh paní Šulcové sepsali a poté přeložili do angličtiny, aby si ho mohl přečíst každý člověk na planetě. Nebo aspoň skoro každý. Přicházely hromady odpovědí, jimiž se děti musely probrat. Nesměla jim unik nout sebemenší stopa, která by je k pradávno ztracené sestře paní Šulcové mohla přivést. Jak to nakonec dopadlo? No jak asi… Ty nejlepší příběhy končívají šťastně, to ví přece každý. I proto se ze čtveřice obyčejných šesťáků stali na pár týdnů hrdinové celého Brodu. Pak ale přišlo vysvědčení na konci školního roku, po něm
6 Parta a poklad nepoklad.indd 6
10.08.2026 14:27
prázdniny a poté nástup do sedmičky. Najednou měli všichni spoustu nových starostí a na to, co se stalo sotva před pár měsíci, se skoro zapomnělo. Kdo ovšem nezapomněl, byla samotná paní Šulco vá. Michal, Patrik i Vendula s Kájou měli už navždycky otevřené dveře do její tajemné vily, která jako by vypad la z pohádkového příběhu. Zvlášť Vendula a Kája starou paní navštěvovali téměř obden, protože bydleli ve stejné ulici, ale ani zbytek party se nenechal zahanbit. Od chvíle, kdy jí zachránili život, byla paní Šulcová něco jako jejich babička – a na návštěvu k babičce se přece každé dítě těší, protože se odtamtud obvykle neodchází s prázdnou. Kdyby nic jiného, uměla paní Šulcová péct ten absolutně nejlepší štrúdl v celém Brodu. Hlavně dvojčata byla z té dobroty pokaždé u vytržení. Ano, dvojčata – Vendula a Kája, příjmením Forejtovi. Bydleli v domku kousek od staré vily paní Šulcové a kaž dý den kolem ní procházeli cestou do školy. Vendula byla o minutu starší než její bratr, možná i proto byla trochu průbojnější, zvídavější a taky o malou kapku rozumnější než on. Na první pohled přitom vypadal o něco chytřejší Kája, nejspíš proto, že nosil brýle. Pokud jde o vizáž, sourozenci si moc podobní nebyli, stejné měli jen blond vlasy a možná ještě nos, tím to ale končilo. V čem si Vendula s Kájou naopak podobní byli? Napří klad se dobře učili a vždycky měli na vysvědčení nejhůř dvojky. Taky je bavilo sportovat, i když Kája měl radši skejt, zatímco Vendula chodila na karate.
7 Parta a poklad nepoklad.indd 7
10.08.2026 14:27
„Někdy bys to mohl taky zkusit,“ snažila se Vendula dostat bratra na trénink, ale ten se pouze ušklíbal. „Už jsem to přece zkusil. A díky, Vendy, ale podruhý nechci!“ Místu, kde se cvičí karate, se říká dojo a Kája tam skuteč ně jednou byl. Poprvé tam totiž s Vendulou přišli společně. Bylo jim tehdy sedm a přivedl je táta, který karate cvičil celý život. Jasně že chtěl, aby v tom jeho děti pokračovaly. Ale zatímco Vendy trénink okamžitě nadchnul, Kájovi stačilo pár minut, aby věděl, že karate není pro něj. Při cvičení nemohl mít na očích brýle a bez nich se cítil nesvůj. Když vás totiž chce soupeř udeřit nebo kopnout, měli byste vidět jako ostříž, ať se můžete ubránit. Tak se stalo, že hned na prvním tréninku schytal Kája několik ran a bylo rozhod nuto. Sporty, u kterých nemůže nosit brýle, nejsou nic pro něj. A proto se později dal na skejtování, při jízdě na prkně mu brýle nijak nepřekážejí. A Vendy ho navíc na tréninky karate tahá jen v legraci – sama dobře ví, že člověk má dělat to, co ho baví. Ona se tím řídí – karate se pro ni dávno stalo vášní. A je v něm tak dobrá, že už má v pokojíku na poličce několik pohárů z různých závodů. Taky proto si na ni nikdo ze třídy nedovolí, dokonce ani žádný kluk. Ti ji dokonce v tělocviku nechávají hrát s nimi fotbal, když jim chybí někdo do počtu. Pan Forejt někdy v žertu říkal, že Vendula je víc kluk než Kája, což se ale nelíbilo ani jednomu z nich. Jinak byl ovšem táta pro dvojčata velkým vzorem, byl totiž nejen skvělý kara tista, ale především lékař v brodské nemocnici. A doktorů
8 Parta a poklad nepoklad.indd 8
10.08.2026 14:27
si každý váží, to je známá věc. No a jako by to nestačilo, v nemocnici pracovala i jejich máma, ta jako zdravotní sestra. „Naši jsou bezva, i když by nemuseli být pořád tak přís ní,“ ušklíbala se občas Vendula. S tou přísností měla samo zřejmě pravdu, jenže co chcete od doktora a sestřičky? Ti jsou z nemocnice zvyklí na takový pořádek, až se všechno blejská, a taky na to, že je pacienti poslouchají na slovo. „My nejsme vaši pacoši!“ kvílel Kája pokaždé, když se rodičům zdálo, že by jeho pokoj mohl být uklizený o něco líp, než je. „To naši jsou ještě přísnější!“ oponoval Patrik pokaždé, když si dvojčata zase na něco stěžovala. A měl pravdu, jeho rodiče byli skutečně přísní. Táta o dost víc než máma. A to ani nebyl doktor, živil se jako obchodník. Jenže Patriko va rodina se od většiny ostatních v Brodu lišila. Příjmením se totiž jmenoval Tran, protože jeho rodiče se narodili ve
9 Parta a poklad nepoklad.indd 9
10.08.2026 14:27
Vietnamu. Tedy na úplně opačné straně světa a do Evropy se přistěhovali za prací. Nejdřív chvíli bydleli v Praze, ale pak jednou jeli přes Brod, kde se jim zalíbilo, a rozhodli se tam zůstat. Otevřeli si malý krámek, ve kterém prodávali všechno možné, od žvýkaček přes brambory až po kartáčky na zuby, za čas paní Tranová otěhotněla a do rodiny přibyl malý Patrik. „Nám Vietnamcům, kteří jsme se narodili tady v Česku, se říká banáni,“ smál se často. „Proč banáni?“ nechápal Kája. „Protože na pohled jsme žlutí, ale pod slupkou už bílí. Povahou, jazykem, prostě vším, chápeš? Uvnitř jsme nor mální český kluci a holky, jen to zvenku nejde moc poznat.“ Patrikovi rodiče ještě banáni nebyli, protože vyrůstali ve Vietnamu a česky se začali učit až v dospělosti. No a jak to bylo s tou jejich přísností, na kterou si Patrik tak stěžoval? Když Tranovi přišli do nové země, museli pracovat tvrději než ostatní, aby se uchytili. A aby uživili Patrika a později i jeho malou sestru Liu. Neměli čas na zábavu ani na koníč ky, a proto ani u svých dětí netolerovali zahálku. Neslo to ovšem své ovoce, jelikož Patrik byl nejenom pilný a zručný, ale taky měl na vysvědčení vždycky samé jedničky. Vždyc ky, v pololetí i na konci roku. Jako jediný ze třídy, a možná dokonce i z celé školy. Dalo se čekat, že Lia na tom bude stejně. Zatím chodila sotva do jeslí, ale už uměla počítat skoro do dvaceti a taky poznávala písmena. Tranovi zkrátka v Brodu vybočovali skoro ve všem.
10 Parta a poklad nepoklad.indd 10
10.08.2026 14:27
2. Posledním členem party a nejlepším kamarádem Káji, Ven duly i Patrika byl Michal, kterého ale všichni oslovovali „Míšo“. Skoro by se dalo říct, že byl členem nejdůležitějším, protože se parta nejčastěji scházela u něj v pokoji. A to i přesto, že Michalova rodina bydlela v bytě, zatím co dvojčata v rodinném domku. Jenže Michalův pokoj byl naprosto úžasný, s obrovskou mapou na stěně, plný dobro družných knížek, lodních artefaktů a taky předmětů z kniž ní ságy o Harrym Potterovi. Namísto obyčejných křesel parta sedávala na vacích s emblémy Nebelvíru, Zmijozelu, Havraspáru a Mrzimoru, tedy kolejí ze Školy čar a kouzel v Bradavicích. A jako by to nestačilo, stál mezi nimi malý soudek, sloužící jako stůl. Člověk si díky tomu hned při padal jako někde na staré lodi na cestě za dobrodružstvím. Nejspíš za objevením nějakého nového kontinentu nebo ostrova. „Tenhle žůžo pokoj ti fakt závidím,“ říkal pokaždé Patrik. Aby taky ne! Ten jeho byl daleko menší, a ještě se v něm tísnil s Liou a jejími hračkami. „Ty máš aspoň sourozence,“ odpovídal Michal. Sám byl jedináček a dost ho to štvalo. Vždycky si přál bráchu
11 Parta a poklad nepoklad.indd 11
10.08.2026 14:27
Parta a poklad nepoklad.indd 12
10.08.2026 14:27