KAPITOLA
JEDNA
Praštila jsem prince do tváře. Tak tvrdě, že Kilianovi spadlo z hlavy zlaté okruží a hlasitě zacinkalo na podlaze. Kdykoli jsem praštila někoho královské krve, představovala jsem si přitom jeho bratra Damiena, ale Kilian v této chvíli bohatě stačil. Místností to polekaně zašumělo. Nikdo z přihlížejících se neodvážil pohnout. Kilian se ujistil, že pro své velké odhalení má publikum. Skvěle připravený okamžik, abych se dozvěděla pravdu: pro zničení koruny jsem se jednou provždy spojila s nepřítelem – královým nepřítelem – jen abych zjistila, že Stín se zodpovídal královu nejmladšímu synovi. Kilian mě jako hlupák přinutil k činu. Potřeboval připomenout, že jsem i přes spoluúčast na úskoku pořád nebezpečná. Odplivl krvavou slinu na dřevěnou podlahu. Ani jsem se nesnažila skrýt úsměv. Princův pohyb však vystupňoval napětí všech v místnosti na maximum. Náhle se do mě vpíjely zraky všech Kiliánových nejdůvěryhodnějších elfynů: ode zdi vypočítavý fialkový pohled dvou nymfů, kalkulujících, zda raději nepoužít poslední zbytky magie. Opatrné 11