Issuu

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 5

OBSAH

PŘEDMLUVA

I. PLASTICKÁ CHIRURGIE

II. OSOBNÍ ŽIVOT

III. PIKOVÝ KRÁL

IV. IKONY KRÁSY

V. FACELIFT

VI. OTEC

111

VII PARTNERKA

121

IX. PACIENTKY

127

DOSLOV ANNY KOVAČIČ

153

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 7

PŘEDMLUVA Když jsem poprvé potkával Tomáše Ventrubu – tehdy ještě jako studenta medicíny na brněnské fakultě, nevěděl jsem, že bude jednou patřit mezi ty, kterým budu předávat zkušenosti a poznatky, jimiž mne vybavili na počátku mé chirurgické dráhy moji učitelé. Vždy jsem jejich investici do mne bral jako svůj dluh, který budu jednoho dne splácet dalším generacím mladých lékařů: Vždy jsem se snažil tento závazek plnit. Pamatuji se na mnoho svých žáků, vzpomínám i na Tomáše, když nastoupil na naši kliniku v Brně-Bohunicích. Jako všem mladším kolegům jsme do jeho rukou předávali nejdříve základy chirurgie – přesnost řezu, úctu ke tkáni, ale také tu tichou odpovědnost, ale i rozhodnost, kterou má člověk, který se dotýká života. Už tehdy mi bylo jasné, že v něm roste lékař s neobyčejným klidem a zralostí, který se díval na medicínu ne jako na řemeslo, ale jako na poslání. Stále vidím jeho klidný pohled, jeho nadšení, dotazy a zápal. Pamatuji si jeho cit pro symetrii, jemnost přístupu, i jak vnímal fakt, že lidské tělo je nejen úžasný biologický stroj, ale i dílo, které si zaslouží úctu. Každý jeho řez byl přesný jako tah štětcem, každý steh měl svůj rytmus.

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 8

Když přešel k další edukaci na obor plastické chirurgie, sledoval jsem jeho růst již jen zpovzdálí, ale vnímal jsem, že z Tomáše roste chirurg, který píše tváře. V oboru plastické chirurgie se mu totiž podařilo něco, co se nepovede každému – spojit umění a pokoru s perfekcionismem. Dnes, když slyším, že ročně provede přes tři sta faceliftů a čtyři sta operací očních víček, jsem hrdý. Ale především – každý z těch obličejů dostal šanci znovu se usmát. A to není málo. Když se mi jej později podařilo zapojit do spolupráce na programu časné rekonstrukce prsů u žen po onkologických operacích, bylo to jen přirozené pokračování naší společné cesty. Pracoval s jistotou, avšak i s empatií a s pokorou, viděl jsem, jak s každou operací roste nejen jeho zručnost, ale i ta vzácná schopnost vnímat, že chirurgie může být i návratem naděje. Byl to však stále ten samý Tomáš, kterého jsem znal dříve: přemýšlivý, lehce ironický a vždy s humorem, který umí rozptýlit i to napětí před prvním řezem. Ten samý, který nikdy nevnímal medicínu jako soutěž nebo sebeprojekci. Vždy k ní přistupoval s respektem, i s vědomím, že to, co dělá, není samozřejmé. Zůstala v něm i ta starosvětská pokora, která z dnešní doby již často mizí: Neléčil kvůli uznání, ale prostě proto, že to považuje za správné. Jeho ruce umí napravit, ale jeho přítomnost umí utišit. A v tom je ta opravdová velikost – v klidu, který nelze předstírat, a v pokoře, která se nedá naučit. Ale pod tím klidem je i síla – neokázalá, ale vytrvalá. Tomáš nikdy nic nevzdal a nikdy se nespokojil s poloviční cestou.

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 9

Dnes, když sleduji jeho práci, si říkám, jak to všechno vlastně dává smysl. Tomáši, jsem na tebe hrdý jako na jednoho ze svých žáků za to, co všechno jsi udělal pro své pacienty. A děkuji ti i za to, že jsi zůstal takový, jaký jsi byl už na začátku – klidný a pokorný člověk s rukama chirurga a srdcem, které chápe. Jindřich Vomela

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 10

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 11

PLASTICKÁ CHIRURGIE

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 12

Mám dobrého kamaráda, profesora Pavla Koláře, znám ho léta. A on kudy chodí, tudy pozoruje, jak se lidé hýbou. U někoho zkoumá kyčel, nebo ho zaujme špatné držení těla. Neumí se od své profese nijak oprostit. Jak to máte vy s krásou jako takovou? Máte nějakou profesní deformaci? Ano, dalo by se říci. Poslední roky operuji z 99 % pouze obličeje, tak se zaměřuju na ně. Dříve to byla více prsa, protože téměř každý plastický chirurg dělá především prsa. Teď tedy zkoumám obličeje, a když vidím nějakou zvláštnost, tak si říkám, jestli je ta žena po faceliftu nebo nějakém menším zákroku v obličeji. Je pár takových věcí, z nichž se to dá poznat. Jsou to třeba změněné ušní lalůčky nebo jiný vektor posunu kůže. Kdy někdo to má více přetažené, u někoho to vypadá zase zvláštně. Pokud mě ten člověk zaujme, že tam něco může být, tak se dívám, takže deformaci mám. A jak vnímáte ženskou krásu? Co je vlastně pro vás krása? Asi bych řekl symetričnost s malou asymetrií, v jakékoliv podobě. Je několik přístupů ke kráse. Ten klasický je z období renesance. Jedná se o tzv. zlatý řez, kde jednotlivé části by měly být ve správném poměru. Zjednodušeně řečeno, symetričnost pro mě znamená nos, oči, ústa, obočí v určité rovnováze. A co vaše žena? Vy máte dlouhou dobu partnerku. Jak hodnotíte ji? A také, jak ona se ve vztahu cítí? Protože

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 13

asi musí být docela těžké chodit s mužem, který opravuje ženy. Samozřejmě se vždy nějakým způsobem domluvíme. Tak třeba ji trápila horní oční víčka, protože měla asymetrii, tak to jsme zkorigovali pomocí plastiky horních očních víček. Teď ka řešíme lip lift a pozici obočí, tedy brow lift. Spíš bych řekl, že to je tím, jak přicházím s různými technikami. Něco si oblíbím a partnerce se to zalíbí a chce, abych ten zákrok provedl i jí. Dokážete si představit, že byste třeba chodil nebo žil se ženou, která zákroky úplně odmítá? Myslím, že plastika je docela kontroverzní téma. Je mezi námi spousta lidí, kteří řeknou, že by si nic podobného v životě udělat nenechali a ti, co ji mají, jsou blázni a stárnout se má s grácií. Poslední moje partnerky jsou jen ze zdravotnictví. To znamená, že to byla buď doktorka, nebo sestřička. A vždy jsme byli a jsme parťáci jak v práci, tak i mimo ni. Nedokážu si asi představit, kdyby byla u partnerky nějaká řešitelná asymetrie, která by jí vadila, a my to společně neřešili. Takže pokud by partnerka měla pokleslá oční víčka, asi bych ji do toho dotlačil. Jakože s podtextem „blbě vidíš“? Přesně tak. Určitě by se něco vymyslelo, že je to potřeba prostě udělat, aby to nebylo tak výrazné.

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 14

A jak se díváte na svou dceru? Přece jen už je větší, roste do puberty. Já také třeba hodnotím svoji mámu a svoji dceru podle toho, jak mluví nebo jak se vyjadřují, jak píšou. Prostě mám tam v tom obrovskou stopu vlastního povolání. Určitě. S bývalou manželkou jsme rozvedení, takže dceru mám jednou za čas a nemám na ni úplně takový vliv, jak bych si představoval. Když je se mnou, tak je u mě na klinice, protože já jsem téměř pořád v práci. Sama říká, že by chtěla být také součástí oboru, ale neví, v jaké podobě. Líbí se jí hlavně kosmetika, pro ni je teď ka vzorem korejská kosmetika. Chtěla by se na tom do budoucna podílet, protože vidí naši vlastní kosmetiku a radí, co by bylo ještě potřeba vyrábět. Ze srandy jí říkám, že potřebuje zvednout jedno obočí, tak až jí bude patnáct, tak ho zvedneme. Zatím je to legrace, ale vnímá to už ve dvanácti letech, že má jedno obočí výše a že se to dá upravit. A svoji maminku, tak tu občas upravím, ale nemá ráda, když to někde zmíním. A nebojíte se, když je to máma? Pokud jsou to zákroky v obličeji, tak popravdě nevím, kdo jiný by ji měl operovat, když jsem v tom nejlepší. Pokud se jedná o jiné zákroky, které tolik nedělám, tak jí to rozmluvím. Takže operujete partnerku i mámu, vlastně kohokoliv? A co kdybyste to pokazil? Tak bych to zkusil ještě jednou dvakrát opravit a pak bych se asi s někým domluvil.

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 15

A jak jste si vlastně vybral svoji profesi? Vy jste z lékařské rodiny? Ano, v rodině jsou doktoři medicíny, máma a táta. A také doktoři práv, teta a strýc. Původně jsem chtěl dělat práva, ale táta rozhodl, že jako prvorozený syn půjdu na medicínu. A proč plastika? V medicíně je přece spousta oborů… Od začátku jsem určitě chtěl operovat, takže se mi vždycky líbil chirurgický obor. Táta chtěl, abych za ním šel na gynekologii, že tam se dá taky hodně operovat, ale to jsem nechtěl. Začal jsem na klasické chirurgii. Zezačátku mě hodně bavila cévní chirurgie a během pár let jsem přišel na to, že se mi líbí čím dál tím více, jak vypadá operační rána. Je pochopitelné, že nejdůležitější je vyřešit např. zánět slepého střeva, žlučníku nebo tříselnou kýlu. Ovšem po operaci pak spousta lidí řeší, proč mají tak velkou jizvu, když jejich kamarád ji má menší. Takže jsem se snažil dělat na chirurgii co nejhezčí jizvy. To jsem hodně zjednodušil. U kolegů z plastiky se mi líbilo, jak provádí rekonstrukční operace a jak se dá vše nádherně poskládat. Proto jsem šel po chirurgii na plastickou chirurgii. Těch lidí, kteří umí něco dobře zašít, je ale vlastně docela málo, že jo? Co je k tomu potřeba? Bezesporu je nutná trpělivost a zručnost a jistý druh talentu? A dál? Já si myslím, že všechno je hlavně o cviku, udělat to desetkrát, stokrát, tisíckrát, a talent a trpělivost tam taky sa-

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 16

mozřejmě musí být. Třeba já jsem od malička lepil letadýlka, pořád jsem něco maloval a skládal jsem různé stavebnice. Táta v mládí také lepil letadýlka, a dokonce s nimi závodil několikrát i na mistrovství republiky. Hlavně je to o té erudici, o tom, že to děláte pořád, že pořád šijete. Musíte mít samozřejmě i trpělivost a říct si, toto je špatně, rozpářu to, sešiju to znovu, aby to bylo perfektní. Měli byste mít také nějakou představivost, když je nějaká část v nadbytku a vy to třeba potřebujete více posunout apod. Ale plastika je multioborová. Proč tedy jen obličeje? Proč neděláte rekonstrukce ruky nebo prsou? Plastická chirurgie je obor, který se zabývá obnovou, úpravou, zlepšením tvaru a funkce různých částí těla a také zlepšením vzhledu – to je estetická chirurgie. Jedná se o specializaci po absolvování základního vzdělání v oboru chirurgie. Zjednodušeně řečeno, k absolvování oboru plastické chirurgie je potřeba provádět po dobu několika let rekonstrukce poúrazových následků, onkologických defektů a celé spektrum mikrochirurgických výkonů včetně rekonstrukce ruky. A jak zmiňujete, tak na pracovišti, kde jsem řadu let působil, byla nosným programem právě rekonstrukce prsou. Prováděli jsme u rizikových pacientek profylaktické mastektomie s okamžitou rekonstrukcí nebo odložené rekonstrukce prsou po ukončení onkologické léčby. Prsům jsem se věnoval posléze několik dalších let na jiném pracovišti, kde jsem byl součástí multioborového mammárního týmu a rekonstrukce prsou jsme prováděli

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 17

v jedné době u onkologických pacientek s několika dalšími výkony. Když se vrátím k otázce, proč obličeje. Protože po skončení standardní operativy jsme jako mladí lékaři měli možnost jít pomoci staršímu kolegovi, který operoval tzv. estetická prsa. Kdy prováděl např. zvětšení prsou implantátem nebo modelaci či zmenšení prsou. Bylo to úplně něco jiného než rekonstrukce prsů. U nás mladších tím prvním krůčkem bylo právě zmenšování, tzv. redukce velkých prsů, která byla hrazena zdravotní pojišťovnou. Přednosta kliniky vždy „za odměnu“ vybral, kdo bude operatér. Takže to byla taková první naše estetická operativa. Vždy jsme měli k sobě zkušenějšího doktora, který nám pomáhal. A tak jsme se jako mladí lékaři chodili dívat na starší zkušenější kolegy a viděli jsme kromě operací prsů i další operace. A postupně přišlo to, že mi na ambulanci začali říkat pacienti, kterým jsem přišil prst nebo zrekonstruoval prs, jestli jim neudělám operaci očních víček. Tak postupně jsem začal dělat i estetickou plastickou chirurgii. A samozřejmě jsem ze začátku dělal jen to, co jsem uměl. Zmenšování prsů a později operaci očních víček. Takže jsem ve velkém dělal prsa a víčka. Později přibyly další výkony. První facelift jsem provedl v roce 2015 se svým kamarádem a kolegou, pro kterého to byl druhý facelift. A jak jsem začal dělat operace obličeje, tak jsem nechtěl dělat už skoro nic jiného. Strašně mě to začalo bavit a nyní mám desáté výročí operování faceliftů a baví mě to pořád, snad ještě více.

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:36 Stránka 18

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 19

Kolik jich uděláte za den, Tomáši? Různě, většinou dva každý den. Maximum jsou tři facelifty. Většinou se jedná o kombinované operace, kde se provádí facelift, necklift, browlift + např. operace očních víček nebo lip lift. A baví vás to pořád? Šíleně. Zrovna jsem to říkal minulý týden partnerce, že mě to baví čím dál víc. Teď mám nějakou novinku, kdy si zkouším speciální stehy, které víc táhnou tu spodní část krku, a pak je nádherné vidět, když třeba sestřička, která převazuje po týdnu, po 14 dnech, nebo slečna, se kterou dělám focení na Instagram, řekne, co děláte jinak? Co jste změnil? Říkám, proč? No ten krk mi přijde takový nějaký jiný nebo kolem těch očí, co tam je? No a to je ono, co vás pohání, a řeknete si wow, tak to je super. Ty holky si všimnou toho, že tam dám s prominutím dva blbé stehy, ale změní to v podstatě postavení celé dolní čelisti a vylepší profil. To mě pořád posouvá dál, že vidím, že pořád to můžu zlepšovat. Kdo je váš učitel? Od koho berete inspiraci? Ze začátku to byl nejšikovnější kolega na plastice, hodně jsem sledoval jeho techniky. Pak to byl kamarád plastik z jiného města, který říkal, že je potřeba vyjet do zahraničí, ať vidíme tam, jak to funguje. Tou cizinou byla Itálie, poté USA. No a těch možností, které jsou v posledních letech, kdy si zaplatíte edukační videa předních odborníků v dané problematice a ti ukazují své techniky a vysvětlují různé detaily,

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 20

je už spousta. Takže vlastně nemusíte nikam daleko cestovat, trávit čas na večírcích, ale můžete pilovat dané techniky a vnášet do nich své intervence. A nechci se chvástat, ale i já mám své techniky, které jsem ještě nezveřejnil a pořád je vylepšuji. Zkoušíte to na lidech? A vaši kolegové nechrání své vědomosti? Oni si nechají koukat pod ruce? Nahrávají, jak operují? Ano, je to tak. A je toho opravdu hodně. Především Američané prodávají své know-how, po celém světě se pořádají kurzy, kam přijedou plastičtí chirurgové a můžou si to na kadáverech trénovat. Samozřejmě možnost si to vyzkoušet je fajn. Realita je ale vždy odlišná. Každý klient je jiný, sval není vždy červený, tuk není vždy žlutý, ten klient už má třeba pár operací za sebou. Je tam asymetrie, takže se vracíme zase na začátek, jedině ta erudice. Když si to zjednodušíme, tak je potřeba dělat takové operace denně. Mít odoperováno stovky a stovky různých typů lidí s různými anomáliemi. Jedině potom máte šanci, abyste věděli, jak se v takových situacích zachovat. Např. v posledních letech je moderní operovat obličeje technikou deep plane. A najednou je spousta lékařů po celém světě, co jsou přes noc specialisté na tuto techniku. Ovšem technika je jedna část. Druhá část je, jak to ten operatér umí a jak to v konkrétním případě provede. Třetí část, jaký bude proces hojení. Poslední část, co když nebude něco podle představ a bude potřeba další operace? A to se dostáváme opět k té erudici.

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 21

Pokud jste vyhledávaným odborníkem, tak po vás většinou nikdo nechce, ať mu uděláte deep plane a jiné operace. Chtějí vypadat tak, jak vypadali za mlada. Takže ono se nedá schovávat pod nějakou techniku, ale hodnotí se vždy výsledek. Ať už je to kombinace více zákroků, nebo jeden. Jak často reoperujete po někom? Nerad bych, aby to znělo blbě nebo namachrovaně, ale čím dál tím více. Klienti vyhledávají specialisty v oborech. Jsem vyhledáván stále častěji i klienty ze zahraničí. Asi 60 % jsou reoperace. A jste v Čechách na facelift opravdu nejlepší? Říká se to. J Je těžké to porovnávat. Když někdo udělá dva povedené facelifty, ale víc jich v životě neudělá, tak má třeba dva nádherné zákroky. Ale kdo to bude hodnotit? Třeba když v plavání doplavete na mistrovství světa jako první, tak jste nejlepší? Nebo je lepší ten, kdo vyhraje na olympiádě? Nebo ten, který vyhrává všechny ostatní závody? Tady bych asi řekl, že ten, co drží světový rekord. V tenise asi ten, kdo má nejvíce grandslamů. Zpět k faceliftům. Když někomu operujete facelift a jste jako operatér spokojen se svou prací a ten klient je nadšený z výsledku, tak je to nejvíc. K tomu se přidá i to, jak to hodnotí jeho okolí. Tady to asi nějak nezměříme – jako u tenisu nebo plavání. Od doby, co jsem začal dělat facelifty, tak jich dělám v Čechách nejvíce. Je to nyní 10 let a za tu dobu jsem udělal přes 2 200 faceliftů. Soustředím se v posledních letech jen na

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 22

operace obličeje. Já a můj tým se v tom neustále zdokonalujeme a podřizujeme vše tomu, abychom byli nejlepší nejen v Česku, ale i ve světě. Důkazem jsou i poptávky po mé operativě ze špičkových zahraničních klinik z celého světa. V další knize asi bude zmínka i o novém pracovišti na druhé straně zeměkoule. J A jak je to vlastně možné? Jste relativně hodně drahý na Čechy, ale když se to srovná s Evropou nebo se světem, tak tam ta plastika stojí mnohem víc peněz, ne? Rozhodně. Dle mého názoru nám ceny nastavili špičkoví odborníci z našeho oboru, kteří operovali ve státních zařízeních. Jejich doménou byly rekonstrukční operace. Estetická chirurgie byla takovým doplňkem. Kdybychom měli komukoliv poradit, podle čeho si má vybrat plastického chirurga, člověka, který mu bude sahat do obličeje, co bychom mu řekli? Protože takový zákrok je přece docela intimní záležitost, vedle toho, že ten chirurg má být erudovaný, tak si myslím, že tam musí být nějaká symbióza těch dvou jednotlivců. Nepůjdete přece k někomu, kdo je vám protivný, aby vám řezal do obličeje. Takže kdybych se rozhodovala, že půjdu třeba na krk, tak podle čeho mám hledat? Co je tím receptem na výběr? Základ za mě samozřejmě je, aby ten doktor byl specializovaný. Specializace v našem systému zdravotnictví jsou dvouatestační. To znamená, že je potřeba mít atestaci z chi-

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 23

rurgie a atestaci z plastické chirurgie. Ve světě je běžné, že jsou lékaři trojnásobně atestovaní. Např. ORL specializace. A druhá věc je erudice lékaře v operování obličeje. To jsme již zmínili několikrát. Je spousta doktorů, kteří jsou spíše teoretici a erudují ostatní. Takže z mého pohledu jsou důležité skutečné výsledky, které jsou pravidelné. V dnešní době je to prezentace vlastní práce na sociálních sítích. Dále také, jak operatér má naoperováno, tak je pravděpodobné, že někdo z vašeho okolí u něj byl nebo slyšel o někom, koho operoval. Samozřejmě toto je náročnější u zahraniční klientely, tam je to o nějaké důvěře, o tom, že ten doktor je certifikovaný a že opravdu má reálné výsledky. Protože klienti ze zahraničí v naprosté většině případů se rozhodují podle vaší práce prezentované na sociálních sítích. A v neposlední řadě vám musí být plastický chirurg sympatický. Kolik máte klientů ze zahraničí procentuálně? Je to už třetina? Ano, čím dál větší poměr tvoří zahraniční klientela. Řekl bych, že kolem 40 %. Operoval jsem klienty napříč Evropou, dále ze Severní Ameriky, z Jižní Ameriky, z Asie, z Austrálie i z Afriky. Jak dlouhé máte čekací doby? Čekací doba na konzultaci je nyní zhruba rok. A následně stejná čekací doba je i na samotný zákrok. Což je velmi dlouhá doba. Musím s tím něco udělat. J

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 24

Lidé chtějí zákrok hned, když už se pro to rozhodnou? Přesně tak. Standardní klient se nerozhodne ze dne na den, ale přemýšlí o tom nějakou dobu, měsíce, klidně roky, sleduje mě většinou na sociálních sítích, sbírá informace, pak se odhodlá. Část klientů je překvapená, že nejde na konzultaci třeba za týden nebo za měsíc, ale že musí na osobní konzultaci dlouho čekat. Proto máme i konzultace podle fotografií a videí, kterých přibývá. To znamená, že klienti nechtějí čekat a důvěřují vám ve vaší indikaci. Jak často někoho odmítnete? Stává se vám, že někdo přijde a vy mu řeknete: Vás neodoperuju, protože to nemáte zapotřebí? Někteří lidé na sociálních sítích píšou, že neodmítám a operuju všechny. Zvláště pokud je prezentován někdo, kdo je mladší a není tolik „spadnutý“. Opak je pravdou. Nechci se rouhat, ale mám tak obrovskou poptávku, že to, co já odmítnu, možná ani všichni plastičtí chirurgové neodoperují dohromady. Například minulý víkend jsem měl 230 konzultací podle videí a fotografií. A z toho jsem kolem 50 odmítnul. Někdo očekává, že bude vypadat úplně jako někdo jiný. Jiný zase není nastaven na pooperační období. Také už poznám a samozřejmě vím, jak bude daný klient po zákroku vypadat. A pokud nejsem s takovou přeměnou ztotožněn, tak operaci odmítnu. Vy vlastně děláte prakticky všechno v lokální anestezii, že?

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 25

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 26

Dělal jsem téměř vše v lokální anestezii, ale nyní více kombinuji lokální anestezii s analgosedací. A v čem je ta analgosedace lepší, jsou pacienti klidnější? Ano, analgosedace je stav navozený kombinací léků proti bolesti s léky na tlumení. Je to takový stav hlubokého spánku. A co vás k tomu vedlo, že stavíte kliniku? Co největší komfort pro klienty, pro svůj tým a pro sebe. Chci mít vše, co mi umožní dělat tu práci kvalitněji, efektivněji. Jsou věci, které na té stávající dělat nemůžu. Máte někdy strach při operacích? Určitě. Několikrát jsem se ocitl v určitých časových intervalech. Například po operaci prsou. Když jsem před léty operoval augmentaci prsou, tak krvácela větší céva a nemohl jsem ji zastavit. Potom to samozřejmě dopadlo dobře, bez újmy. Ale asi půl roku jsem na to při augmentaci prsou vždy myslel. Také při operaci obličeje, konkrétně neckliftu, byl problém s cévou, která není vždy na stejném místě. Takže jsem měl období také několik měsíců, že když jsem viděl cévu, tak jsem měl obavy a snažil jsem se to pořád jakoby obcházet. Až si říkám, tak takhle to nejde, protože já o tom přemýšlel pořád, ve dne i v noci. Nakonec jsem si zvolil jiný přístup a zapomněl jsem na to, co se stalo. Udělal jsem takové opatření, abych tomu předešel. Najednou se mi to dostalo úplně z hlavy pryč.

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 27

Tomáši, vy máte svoji vlastní metodu dané operace? Ano, je to V lift, V jako Ventruba, V jako vertical restore. Pozice obličeje, tedy užší v dolní části, širší více ve střední a horní části. Je to vertikální modifikace deep plane faceliftu. Jde o to, co jsem říkal v úvodu. Vychází to z něčeho, co se mi líbilo, co jsem si upravil. Mám jinou vektorizaci, jiný posun a jiné uvolňování tkání. Není to operace pro všechny typy. Je ideální pro toho, kdo chce více zvýraznit oblast tváří. Tam je z mého pohledu deep plane nedostačující. A jak dlouho trvá plastická operace, jak dlouhý je ten proces? Když někdo přijde na kliniku, tak jak dlouho tam zůstane? Standard u nás je, že klient přijde na kliniku, zdravotní personál zkontroluje osobně krevní testy, popř. udělá předoperační vyšetření. Testy bývají zaslány již několik dní před operací, aby se vyhodnotilo, že je vše v pořádku. Pokud se jedná o facelift, je klient přijat na oddělení. Následně se podá premedikace a jde se na operaci. Potom záleží, jestli se operace provádí v lokální anestezii, nebo v kombinaci lokální anestezie s analgosedací. Samotná operace podle rozsahu trvá od dvou a půl hodin do čtyř hodin. Po operaci je klient hospitalizovaný na klinice po dobu cca 24 hodin. Standard je, že i po lokální anestezii zůstává na klinice do druhého dne. Abyste je měl pod kontrolou? Jednak pod kontrolou, jednak jsou tady i další věci. Navazující procedury, které nám zlepší výsledek operace. Tyto

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 28

procedury lze aplikovat již ihned po operaci. Následně máme spolupracující hotely, kde necháváme klienty po dobu další noci. Samostatnou kapitolou jsou cizinci z větších vzdáleností. U některých vyžadujeme pobyt 7 dní a u cizinců z jiných světadílů minimálně 10 až 12 dní. Za jak dlouho člověk může jít ven, když jde na plastiku obličeje? Jak dlouho trvá rekonvalescence? Já standardně říkám, že na dva týdny by si člověk měl vzít home office. Po pár dnech se bude cítit dobře, tak bude fungovat v běžných domácích aktivitách. Po dvou týdnech si myslím, že lze jít do společnosti. Po měsíci se dá sportovat, cestovat i na větší vzdálenosti a po dvou měsících lze provozovat už i nějaké adrenalinové sporty. Když jsem se o plastiky na sociálních sítích zajímala, tak jsem zjistila, že ty lymfatické masáže jsou nesmírně přínosné v rámci rekonvalescence. Je to tak? Rozhodně ano, je to cesta, kterou již poslední dobou jdeme. Moje vrchní sestra je i lymfoterapeutka. Spolupracujeme s lymfoterapeuty v našem městě a i v okolních městech. Klienty edukujeme. Měl jsem několik klientů ze zahraničí, kteří s sebou přivezli své vlastní lymfoterapeuty. A díky nim provádíme a doporučujeme lymfatické masáže. To je samozřejmě spolu s pooperační péčí o jizvy velice důležité. Poslouchala jsem rozhovor s jednou vaší kolegyní z New Yorku a ta říkala, že by si člověk měl v rámci rekonvales-

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 29

cence na první týden zakrýt zrcadla, že když se na sebe dívá a vidí ten obrovský oteklý obličej, který vypadá jako koule, naopak psychicky hrozně naruší proces hojení. Tady to bych rozporoval, protože já rozlišuju tři typy obličejů. První typ je tzv. kuřácký, výrazněji vrásčitý obličej. Tento typ, tzv. jednička, si nemůže vynachválit první týdny. Jednička to miluje a dívá se na sebe 24 hodin denně, protože ten její obličej díky otoku dostal objem. Vrásky zmizely, vše je vyhlazené a dokonalé. Takže jednička je první týdny nejšťastnější a pak, jak otok „opadává“, začíná být smutná. Takže ta do té skupiny rozhodně nepatří. A tady vidíte, že spolu s těmi zkušenostmi, když prostě pořád člověk operuje, tak už je i psychologem a musí ty klienty na to připravit. Pak máte dvojku. To je standard, prostě průměr, nejširší skupina. Tam je možná 50 %, co jsou jako jednička, a zbylých 50% se do zrcadla moc nepodívá. A pak je trojka, bez zrcadla. J Více objemu ve tváři, popř. na krku. Otoky bývají velké. Zde se zákroky snažím kombinovat nebo nedělat ani facelifting, ale dělat lower facelift, to znamená spodní facelift. Nesnažit se ten obličej táhnout nahoru, ale spíše vytvarovat krční oblast. Když má někdo vetší hlavu, tak ji nechce mít ještě větší. Jaká je vaše průměrná klientka? Kolik je jí let? Co dělá? Co je to za ženy? Když jsem začínal, tak to bylo 65+. Teď bych řekl, že čím dál tím více se dostávám do mladších kategorií. Průměr je tak 45 až 50. Jsou i mladší, které výrazně zhubly, a obličej a krk už se nedokázal „zatáhnout“.

001-152_ventruba.qxp_Sestava 1 02.11.25 17:37 Stránka 30