JEDNA
2049
Washington, D.C.
Vysoképrosklené skříně s exponátya trofejemikdysi sloužilyjako knihovny.Prozrazovalytodrobnénáznaky.Předmětyvpolicích bylystovkyletstaré,zatímcopantyamaličkézámkynaprosklených dvířkáchmělyzaseboupouhédesítkyroků.Rámyskelbylyztřešňovéhodřeva,kdežtoskříněsamotnézdubu.Někdosepokusilzamaskovatrozdílymořidlem,alekresbadřevaselišila.Barvanebyla dokonalá.Na cvičené okotakové drobnostidoslova křičely.
KongresmanDonaldKeenetyhlestopyvnímal,anižbyseotosnažil.Vidělzkrátka,žekdysidávnotuproběhlarozsáhláčistka,aby seuvolnilprostor.Někdyvminulostiodstranilizesenátorovyčekárnyobligátníprávnickéknihy.Zůstalajichjenomhrstka.Zbylé svazkysetiše krčilyvtemnýchkoutech vitrín, odsunuté téměřmimodohled.Hřbetymělyprotkanéprasklinamiastarákůžeseodlupovalajako sluncemspálenápokožka.
VčekárněpostávalaapřecházelahrstkaKeeneovýchkolegů–nováčků.Právějimzačínalofunkčníobdobí.StejnějakoDonaldbyli mladíadosudbeznadějněoptimističtí.PřinášelipřecedoKapitolu změnu.Doufali,žedosáhnoutoho,čehojejichpodobněnaivní předchůdcinedosáhli.
Čekali,ažnaněpřijdeřada,abyjepřijalvelkýsenátorThurman zjejichdomovskéhostátuGeorgia,anervózněsipřitompovídali. Donaldovipřipomínalihoufkněžíčekajícíchnaaudienciupapeže, abymupolíbiliprsten.Ztěžkavydechlasoustředilsenaobsahvitríny.Zatoulalseduchemmezitypokladyzasklem,zatímcokolega poslanecz Georgiežvanil o hygienicko-epidemiologickémstředisku svéhookresu:
„…anasvýchwebovýchstránkáchmajípodrobnéhoprůvodce, takovoutupříručku,jaksepřipravitacodělatvpřípadě–ate�se podržte–invazezombií.Věřilibystetomu?Zombií!Jakobysiioni mysleli,žeseněcomůžepodělatamysenajednouzačneme žrát navzájem…“
Donaldpotlačilúsměvvobavách,žesiněkdovšimnejehoodrazu veskle.Odvrátilseazadívalsenasbírkufotografiínastěně.Bylna nich zachycensenátorsposledními čtyřmi prezidenty. Nakaždém snímkustejnápóza,stejnýstiskrukynastejnémpozadípředochablýmipraporyaefektněvelkýmstátnímznakem.Prezidentisestřídali,alesenátorjakobyseskorovůbecneměnil.Naprvnímiposlednímsnímkumělbílévlasyaplynutídekádjakobysehovůbec nedotýkalo.
Umístěnífotografiítakhlevedlesebejedojistémíryznehodnocovalo.Vypadalynaaranžovaně.Falešně.Jakobysetahlesbírkanejmocnějšíchmužůsvětaucházelaomožnostzapózovatslepenkovou kulisouu nějaké atrakce.
Donaldse zasmál a kongresman zAtlantysek němupřipojil. „Jávím,jetosměšné,že?Zombie.Alezamysletesenadtím,ano? Pročbyhygienicko-epidemiologickéstřediskovůbecmělotakovou terénnípříručku mít,pokud by…“
Donaldchtělkolegukongresmanaopravit,povědětmu,čemuse doopravdysměje. Podívejtesenatyúsměvy, chtělříci.Ty, co senacházelynatvářích prezidentů.Senátorsetvářil,jakobybylraději někdejinde.Vypadaloto,jakobyvšichniztéhleposloupnostivrchníchvelitelůvěděli,kdojetadynejmocnější,kdotadybudeještě dlouhopoté,coonizase odejdou.
„…nešloonějakouradutypu‚mějtevšichniporucebaseballovoupálku,baterkyasvíčky‘,jentakprovšechnypřípady,žeano? Na vytloukánímozků z hlavy.“
Donaldvytáhltelefonapodívalsenačas.Pohlédlkedveřím vedoucímzčekárnyapoložilsiotázku,jakdlouhoještěbudemuset čekat.Vrátiltelefondokapsy,obrátilsekvitríněazahledělsena oddíl,vněmžseskvělauniformanaaranžovanájakokřehkédílo origami.Levýnáprsnídílblůzyneslhradbuvyznamenání,rukávy
bylysloženéapřišpendlenétak,abyvynikalypletenézlatépruhy namanžetách.Předuniformou,vdřevěnémstojánkuvyrobenémna míru,spočívalařada pamětníchmedailí,znamení úctymužů a žen sloužícíchv zámoří.
Tydvěkompozicebylyvícenežvýmluvné:uniformazminulosti amedaileodtěch,kdosloužilivsoučasnosti,zarážkyohraničující dvěválky.Jednu,vekterésenátorbojovalvmládí.Adruhou,jížse kdysi jako staršía moudřejšímuž snažilzabránit.
„…jo,jávím,znítošíleně,alevítepřece,cosepsemudělávzteklina.Tedy doopravdy,v biologickém…“
Donaldsenaklonilblíž,abysipamětnímedaileprohlédl.Číslo aheslonakaždéznichreprezentovalyjednunasazenoujednotku. Neboútvar?Nedokázalsivzpomenout.JehosestraCharlottebyto věděla.Bylatam někdev poli.
„Hele�te,vy z tohonejste anitrochunervózní?“
Donaldsiuvědomil,žetaotázkamířilananěj.Obrátilsekupovídanémukongresmanovičelem.MohlomubýtzhrubajakoDonaldovi,kolem pětatřiceti.Donaldovipřipomínalzrcadlovýodraz vlastníchřídnoucíchvlasůarostoucíhobříška,tennepříjemnýskluz do středníhověku.
„Jestlijsemnervóznízezombií?“zasmálseDonald.„Ne,nemohu tvrdit,žebychbyl.“
KongresmanpřistoupilkDonaldoviazatěkaločimakimpozantníuniformě,vypjaté,jakobyhru�válečníkabylastáleještěuvnitř. „Ne,“řekl.„Zesetkání s ním.“
Dveředopřijímacízóny se otevřelyaz druhé stranyk nim proniklopípánítelefonů.
„KongresmanKeene?“
Vedveříchstálapostaršírecepčníajejíbíláblůzaačernásukně zdůrazňovalyštíhlousportovnípostavu.
„SenátorThurmanvás očekává,“oznámila.
DonaldkongresmanazAtlantyobešelapoklepalmucestouna rameno.
„Hodněštěstí,“vykoktal tenpán za ním.
Donaldseusmál.Bojovalspokušenímpovědětmu,že senátora
znádoceladobře,protožesemujakodítěhoupávalnakolenou. Alemělpřílišmnohoprácesezakrývánímsvénervozity,nežabyse tímzatěžoval.
Prošelkazetovýmidveřmizdrahýchdřevavešeldosenátorova doupěte.Nebyloto,jakokdyžsestavovalvdoměděvčete,které chtělvyvéztnarande.Tohlebylojiné.Doléhalnanějtlakskutečnosti,žesesetkávajíjakokolegové,zatímcoDonaldsistálepřipadal jakodítě.
„Tudy,prosím,“řeklarecepční.VedlaDonaldamezidvěmařadamiširokýchstolů,nanichžpilněcvrlikalytelefony.Mladýmmužůmvoblecíchaženámvkostýmechanažehlenýchblůzkáchsejen míhalyruce,jakjezdvíhali.Jejichznuděnévýrazynasvědčovaly tomu,žeprodopolednepracovníhodnejetakovýprovoznormální.
Donaldjedenstůlletmopřejelprsty,kdyžprocházelkolem.Mahagon.Zdejšíasistentimajíhezčístolynežonsám.Atavýzdoba: huňatýkoberec,širokástarákorunovářímsa,starožitnýkazetový strop,lustry,které mohlybýt skutečnězpravého křiš�álu.
Nadruhémkoncibzučícíapípajícímístnostiseotevřelydalšíkazetovédveřeavyvrhlykongresmana MickaWebba,jehožschůzka právěskončila.MicksiDonaldanevšiml;bylpřílišzabrándospisovýchdesek, jež drželotevřenépřed sebou.
Donaldsezastavilapočkal,ažsejehokolegaadávnýkamarád z vysoké školypřiblíží nadoslech.„Jakpak to šlo?“otázalse.
Mickzvedlhlavuazaklapldesky.Zasunulsijedopodpažíapřikývl:„Jo,jo,proběhlotoskvěle.“Usmálse.„Promiň,jestlijsmeto přetáhli.Starý pán semě nemohlnabažit.“
Donaldsezasmál.Tomurádvěřil.Micksedofunkcevpravil snadno.Mělkouzloosobnostiasebedůvěru,ježplynulyztoho,že bylvysokýapohledný.Donaldsizněhočastoutahoval,ženemít takmizernoupamě�najména,mohlbysejednoustátiprezidentem. „Tonic,“uklidnilhoDonaldaukázalpalcempřesrameno.„Navazoval jsem nová přátelství.“
Mickse zazubil.„To se vsadím.“
„Nodobře.Uvidímesezase na ranči.“
„Samo.“Mickhoplesklpopažideskamiazamířilkvýchodu.
Donaldzachytilzamračenýpohledsenátorovyrecepčníapospíšil sidál.Pokynemrukyhoposlaladomatněosvětlenékancelářeazavřelaza nímdveře.
„KongresmaneKeene.“
SenátorPaulThurmanvstalzpozastoluanatáhlruku.Blýsklpovědomýmúsměvem,kterýDonaldznalzfotografiíaztelevizestejnědobřejakozdětství.Navzdorysvémuvěku–muselomutáhnout na sedmdesátku,pokud užji nepřekročil– bylsenátor zdatný ave formě.Oxfordskákošileobepínalavojenskoupostavu,nadzavázanoukravatousevydouvalsilnýkrkabílévlasymělpevnéaukázněné,jakobystálebylv činnéslužbě.
Donaldpřešelšerou místnosta stisklsenátoroviruku.
„Rádvás vidím,pane.“
„Posa�tese,prosím.“ThurmanpustilDonaldovurukuaukázal najednozkřeselpředsvýmpsacímstolem.Donaldzapadldozářivě červenékůžeazlatécvočkyvopěrkáchmupřipadalyjakomasivní nýty vocelovýchtraverzách.
„Jakse má Helen?“
„Helen?“Donaldsinarovnalkravatu.„Máseskvěle.Vrátilase do Savannah.Setkání s vámina recepciji opravdupotěšilo.“
„Vaše manželka je krásná žena.“
„Děkuji,pane.“Donaldse nutildo klidu,ale příliš semu tonedařilo.Kancelářpůsobilapotemněle,přestožebylorozsvíceno. Mrakyvenkuzačalyvyhlížetzlověstně–bylynízkéatmavé.Jestli začnepršet,budesemusetvrátitdosvékancelářepodchodem.Tam dole to nesnášel. I kdyžto tamvyložili kobercem avpravidelných rozestupechnainstalovaliosvětlení,stálebyloznát,žesenachází podzemí.VchodbáchpodWashingtonemsipřipadaljakopotkan ve stoce.Neustálemělpocit,že se stropkaždou chvíliproboří.
„Jakse vám zatímzamlouvápráce?“
„Prácese milíbí.Její hodně,aleje dobrá.“
Chystalsesenátorazeptat,jaksedaříAnně,alenežtostihl,dveře zanímseotevřely.Vešlarecepčníapřineslajimdvěláhvevody.Donaldjípoděkoval,zakroutilvíčkemsvéláhveazjistil,žeužjeotevřená.
„Doufám,ženemátetolikpráce,abystenemohludělatněcopro mě,“pozvedl senátorThurmanjednoobočí.Donaldsi dal doušek vodyazauvažoval,jestlisetentriksobočímdánaučit.Budilvněm nutkánívyskočitdo pozoruazasalutovat.
„Určitěsičasnajdu,“slíbil.„Povšítéagitaci,kteroujsteměpodpořil?Vždy�bychjinakneprošelaniprimárkami.“Pohrávalsisláhvív klíně.
„SMickemWebbem seznáte uždlouho,že? Obajste Buldoci.“ Donaldovichvilku trvalo, než mu svitlo,žesenátormánamysli maskotajejichvysokéškoly.PřílišsevGeorgiisportunevěnoval. „Ano,pane.Dotoho,Rafani.“
Doufal,žeto řeklsprávně.
Senátor seusmál.Naklonilsekupředu,aby jehoobličej zachytil tlumenésvětlodopadajícínastůl.Donaldsledoval,jakvevráskách, kterésejinakdalysnadnopřehlédnout,vystoupilystíny.Thurman díkyhubenémuobličejiahranatébraděvyhlíželmladějizpředunež zprofilu.Byltočlověk,kterýdosahovalsvéhospíšpřímýmpřístupem než úskokem.
„StudovaljstevGeorgiiarchitekturu.“
Donaldpřikývl.Bylosnadnézapomenout,žeznáThurmanalépe nežsenátorjeho.Jedenznichsevnovináchobjevovalčastějinež ten druhý.
„Správně.Nabakalářskéúrovni.Namagisterskéjsemsizvolil plánování.Usoudiljsem,žebychmohludělatvícdobrého,když budu lidemvládnout, než kdyžbudukreslit krabice,do kterých se mají naskládat.“
Trhlsebou,když sám sebe uslyšelvyslovittu větu. Bylto slogan zeškoly,něco,comělnechatzasebouspolusrozmačkávánímplechovekodpivačelemaokukovánímpozadívminisukních.Snad podesátésipoložilotázku,pročsisenátorjehoavšechnyostatní nováčkyzKongresusezval.Kdyždostalpozvánku,myslelsinejprve,žejdeospolečenskounávštěvu.PotomsesvýmpozvánímpochlubilMickaDonaldusoudil,žejdeonějakoutradičníformalitu. Alete�honapadlo,jestlisnadnejdeonějakoumocenskouhru, osnahunaklonitsiposlancezaGeorgiiprotypřípady,kdyThur-
manbudevdolnía méněvýznamné sněmovněpotřebovatjejich hlasy.
„Pověztemi,Donny,jakdobřeumíteudržettajemství?“
VDonaldoviztuhlakrev.Přimělsetennáhlýzáchvatnervozity zaplašitsmíchem.
„Přecemě zvolili,ne?“
SenátorThurmanseusmál.„Atakjsteseotajemstvíchpravděpodobnědověděltonejdůležitější.“Pozvedlnapozdravsvouláhev vody.„Zatloukat.Popírat.“
Donaldpřikývlaznovusenapil.Nebylsijistý,kamtohlesměřuje,aleužse ho zmocňovalneklid.Mělpocit,žese schylujeknějakémuzákulisnímujednání,jejichžvymýceníslíbilsvýmvoličům, když mudají hlas.
Senátorse zase opřel.
„Popíráníjevtéhlekuchynitajnápřísada,“prohlásil.„Jeto omáčka,kterádržívšechnyostatníingrediencepohromadě.Zvolenýmnováčkůmvždyckyříkámtohle:Pravdavyjdenajevo–vždycky–,alezamíchásemezispoustu lží.“Senátorzatočilrukouve vzduchu.„Musíteseodkaždé pravdyi od každélžidistancovat se stejnouzálivkou.Apotomnechátevšechnytynezávisléwebové stránky a vyznavačekonspiračníchteorií,aby popletlilidi zavás.“
„É,ano,pane.“Donaldnevěděl,cobymělřícijiného,ataksi znovu přihnulvody.
Senátorznovupozvedlobočí.Chvilkuzůstalsedětúplněnehybněapaksezničehoniczeptal:„Věřítenamimozemš�any,Donny?“
Donaldmálemvyfrklvodunosem.Zakrylsiústarukou,rozkašlal se a muselsiotřítbradu.Senátor se aninehnul.
„Namimozemš�any?“Donaldzavrtělhlavouaotřelsimokrou dlaňokalhotynastehně.„Ne,pane.Tedyaspoňnenaty,counášejí lidi.Pročseptáte?“
Přemýšlel,jestlitomábýtnějakázkouška.Pročsehosenátor ptal,jestliumíudržettajemství?Chcehozasvětitdonějakéutajované skutečnosti?Senátor mlčel.
„Neexistují,“prohlásilDonaldkonečně.Pátralponějakézměně výrazu,po nějaké nápovědě.„Neboano?“
Starýpánseušklíbl.„Tojepřesněono,“vysvětlil.„A�užexistují, nebone,mezilidmibudouvoboupřípadechkolovatstejnéřeči. Překvapilobyvás, kdybychvám řekl,že existují?“
„Jo,to bymě setsakra překvapilo.“
„Dobře.“Senátor k němupřes stůlpřisunuldesky.
Donaldsenaněpodívalazvedlruku.„Moment.Existují,nebo ne? Co semitím snažítesdělit?“
SenátorThurmansezasmál.„Samozřejmě,ženeexistují.“Stáhl rukuzdesekaopřelseloktyostůl.„Viděljste,kolikodnásNASAchce, abymohlaletětnaMarsazpátky?Ocestěkjinéhvězděnemůže býtaniřeči.Nikdy.Anikdonelétáknám.Pročbyto,sakra,dělal?“
Donaldnevěděl, co simámyslet,cožbylpocitnahonyvzdálený tomu,jaksipřipadalještěpředminutou.Chápal,comásenátorna mysli,jaksepravdaaležzdajíbýtjakočernáabílá,alekdyžse promíchají,jevšechnošedéazmatené.Sklopilpohledkdeskám. Podobalysetěm,kteréneslMick.Připomnělymusenátorovunáklonnost kevšemu zastaralému.
„Tohlejetaképopírání,distancujeteseodemě,že?“Pozoroval senátora.„Tohlete�děláte.Snažítese mě vyvéstz konceptu.“
„Ne.Továmdoporučuji, abystesetoliknedívalnasciencefiction.Pročvlastně podle vástihleintelektuálovévždycky sní o kolonizacinějakéjinéplanety?Mátepředstavu,cobytoobnášelo?Je to absurdní.Neekonomické.“
Donald pokrčil rameny.On tozaabsurdnínepokládal.Našroubovalvíčkonaláhevsezbytkemvody.„Snyovolnémprostorumámevpovaze,“opáčil.„Oprostoru,dokteréhosebudememocišířit. Ostatně,neskončilijsmetadyprávě proto?“
„Tady?VAmerice?“Senátorsezasmál.„Myjsmetadynenašli volnýprostor,kdyžjsmepřišli.Vyplašilijsmetlupulidí,pobilijsme jea udělali jsmesimísto.“Thurmanukázalnadesky.„Cožměpřivádík tomuhle.Chtělbych,abyste natom zapracoval.“
Donaldodložilláhevnakoženévykládáníimpozantníhostolu a sáhlpo deskách.
„Jdeoněco,comá projítvýborem?“
Snažilsekrotitsvénaděje.Představaspoluautorstvízákonahned
vprvnímrocefunkcebylalákavá.Otevřeldeskyanakloniljekoknu.Venkuse schylovalok bouřce.
„Ne,nictakového.Týkásetonašehoúložištějadernéhoodpadu.“
Donaldpřikývl. No samozřejmě. Tenúvod otajemstvích akonspiracíchnáhledávalsmysl,stejnějakotosvolánígeorgijských kongresmanů.Šlooúložištějadernéhoodpadu,ježbyloústřední součástísenátorovanovéhozákonaoenergetice,okomplex,ve kterémbudejednohodneumístěnavětšinavyhořeléhojaderného palivasvěta.Případně,podlewebovýchstránek,okterýchseThurmanzmínil,tomělabýtnováOblast51,nebopracovištěprovývoj novézdokonalenésuperbomby,anebovězeníprolibertariány,kteří sikoupilionějakoutuzbraňvíc.Vybertesi.Vtominformačním šumuse ztratí jakákoliv pravda.
„Jo,“přisvědčilDonaldschlíple.„Mívámktomuzesvéhoobvoduobčaszábavnételefonáty.“Neodvážilsedátkdobrutenoještírcích.„Chci,abystevěděl,žeosobnězatímzařízenímstoprocentněstojím.“Podívalsenasenátora.„Jsemsamozřejměrád,žejsem otomnemuselhlasovatveřejně,alebylonačase,abyněkdodal k dispozicisvůj dvorek,žeano?“
„Přesnětak.Proveřejnéblaho.“SenátorThurmansidlouze přihnulvody,opřelseaodkašlalsi.„Jstebystrýmladýmuž,Donny. Nekaždýchápe,jakýpřínostopronášstátbude.Hotovýzáchranný kruh.“ Usmálse.„Promiňte,mohuvámpořádříkatDonny?Nebo site� necháváteříkatDonald?“
„Slyšímnaobojí,“zalhalDonald.Užsemusicenelíbilo,kdyžmu říkaliDonny,alezměnitoslovenívpůlceživotabylopraktickynemožné.Vrátilsekdeskámaobrátilúvodnílist.Podnímnašelvýkres,kterýmupřipadalnepatřičný.Byl…mupřílišznámý.Známý, a přestotam nepatřil.Pocházelz jinéhoživota.
„Viděljsteekonomickérozbory?“otázalseThurman.„Víte,kolik pracovníchmísttenzákonpřesnocvytvořil?“ Luskl prsty.„Čtyřicettisíc,jenom takhle.AtojenomvGeorgii. Spousta jich bude ve vašemobvodu,spoustavdopravě,spoustavpřekladištích.Samozřejmě te�,kdyžprošel,budounašiméně pohotovíkolegovéreptat,že mělidostat šancinabídnout…“
„Tohlejsemkresliljá,“přerušilhoDonaldavytáhllistpapíruze složky.UkázaljejThurmanovi,jakobysnadsenátoramělopřekvapit,žesetododesekdostalo.Donaldsilámalhlavu,jestlivtomnemáprstysenátorovadcera,jestlitoodAnnynenínějakývtípeknebo po�ouchlýpozdrav.
Thurmanpřikývl.„Ano.Potřebujetorozpracovatdovětších detailů,nemyslíte?“
Donaldsiprohlíželarchitektonickývýkresapřemýšlel,comá tohlebýtzazkoušku.Natenvýkressipamatoval.Byltoprojekt zposledníhoročníkudoseminářeekoarchitektury,kterývypracovávalnarychlonaposledníchvíli.Nebylonaněmnicneobvyklého anipřevratného,jenomvelkáválcovábudovaonějakýchstopatrech, opláštěnásklemabetonem a sbalkony přetékajícímizelení.Jedna polovinabylaznázorněnavřezu,abybylovidětstřídajícíseobytné, pracovníanákupníúrovně.Konstrukcetobylaúspornávesrovnánísesmělýmivizemispolužáků,jaksijepamatoval,apraktickátam, kdemělmožnostriskovat.Zplochéstřechytrčelychomáčezeleně –strašné klišé,ústupekuhlíkové stopě.
Stručněřečeno,bylajednotvárnáanudná.Donaldsinedokázal představit,žebysetakbezvýraznákonstrukcemohlatyčittřeba vedlevelkolepénovégeneracesoběstačnýchmrakodrapůvpouštíchDubaje.Rozhodněnechápal,cosníchcesenátor dělat.
„Dovětšíchdetailů,“zopakovalpolohlasemsenátorovaslova. Zalistovalzbytkemsložkyahledalnějakénáznaky,nějakýkontext.
„Moment.“Donaldsiprohlédlseznampožadavkůjakobysepsanýpotenciálnímzákazníkem.Jehopohledpřitáhlaslova,okterých užzapomněl,žesejeněkdyučil: průchodnostinteriéru,půdorys podlaží, klimatizace,hydroponie…
„Budetesemusetobejítbezdenníhosvětla.“SenátorThurman se naklonilnad stůlažidlepod nímzavrzala.
„Promiňte?“Donaldpozvedldesky.„Copřesněodeměchcete?“
„Navrhovalbychtakovásvětla,kterápoužívámoježena.“Sevřel rukudokroužkuaukázaldostředu.„Nechává semínkaklíčitvzimě a svítína něžárovkami, kterémě stojíceléjmění.“
„Myslíte umělérůstovéosvětlení.“
Thurmanznovulusklprsty.„Aneohlížejtesenanáklady.Cokoliv budetepotřebovat.Seženuvámtakénějakoupomocprotechnické záležitosti.Nějakéhoinženýra.Celýtým.“
Donaldznovuzalistovalvesložce.„Kčemutobude?Apročjá?“
„Tojetakovástavba cokdyby.Nejspíšjinikdynebudenutné použít,alenenechajínásskladovatpalivovétyče,dokudtenhle šmejdnebudepoblíž.Něcojakokdyžjsemmuselnechatsklepní oknopředělatna…jaksetoříká?Nouzovývýchod?–abymůjdům přikolaudaciprošel.“
„Únikovývýchod.“To souslovínaskočiloDonaldovisamo.
„Ano.Únikovývýchod.“Senátorukázalnadesky.„Tahlestavba je něcojakotookno. Musíme ji postavit, aby zbytekpři kolaudaci uspěl.Uchýlísedonízaměstnanciúložištěvnějakémnepravděpodobnémpřípaděúnikuradiaceneboútoku.Úkryt.Amusíbýt dokonalý,jinaktenhleprojektstopnoudřív,nežřeknemešvec.To,že námzákonschváliliapodepsali,ještězdalekaneznamená,žejsme zavodou,Donny.Jedenprojektnazápaděužtakhlebylpředdesítkamiletschválen,získalfinance,a přestonakonec padl.“
Donald věděl, očemjeřeč. Úložištěvyhloubené podhorou.Na
Kapitolusešuškalo,žegeorgijskýprojektmáasitakstejnéšance naúspěch.Deskymuvrukoupřitompomyšlenísnadtrojnásobně ztěžkly.Žádajího,abyspojilsvéjménosmožnýmbudoucímnezdarem. Mělby dát vsázku svounově získanoufunkci.
„MickaWebbajsemnechalpracovatnaněčempřidruženém. Logistikaaplánování.Budetepotřebovatnaněkolikavěcechspolupracovat.AAnnasenechaladlouhodoběuvolnitzesvéhomísta na MIT,aby také přiložila rukuk dílu.“
„Anna?“ Donaldroztřesenou rukouzatápal po láhvis vodou.
„Samozřejmě.Budevámnatomprojektudělathlavníhoinženýra.Vmateriálechjsouroztroušenépodrobnostiotom,cobude potřebovat.“
Donaldsi přihnulvodya přinutilse jipolknout.
„Jistě, mohl bychpřizvatispoustujinýchlidí,aletenhleprojekt nesmíztroskotat,chápete?Musímenatomdělatjako rodina.Proto chcivyužítlidí,kteréznám,kterýmmohuvěřit.“SenátorThurman
propletlprsty.„Jestlitomábýtjedinávěc,projejížvykonáníjste bylzvolen,chci,abystejiudělalsprávně.Předevšímprotojsemagitovalve váš prospěch.“
„Samozřejmě.“Donaldzakývalhlavou,abyzakrylsvůjzmatek. Běhemvolebmělobavy,žesenátorovapodporapramenízestarých rodinnýchvazeb.Tohlebylokdovípročještěhorší.Donaldvůbec senátoranevyužíval;bylotopřesně naopak.Novězvolenýkongresmansiprohlíželvýkresnasvémklíněazmocňovalsehopocit,že jednapráce,nakterounebylnáležitěpřipraven,serozplývá–jenom proto,aby jinahradila jiná práce,jež se zdá stejně skličující.
„Moment,“řekl.„Játopořádnechápu.“Upřeněsiprohlíželstarý výkres.„Kčemurůstovásvětla?“
„Protožeta stavba,jejíž návrh povás chci,budevpodzemí.“
Zatímcolékařpumpovalgumovýmbalonkem,Troyzadržovaldech asnažilsezůstatklidný.Nafukovacípássemunadouvalkolem bicepsu,ažnakonecsevřelkůži.Troysinebyljistý,jestlizadržený dechauklidněnýtepnějakovlivníkrevnítlak,alemělsilnénutkání udělatnamuževbílýchlacláčíchdojem.Chtěl,abyjehovýsledky vyšlyjako normální.
Vrucemuzapulzovaloněkoliktepů.Ručičkaposkakovalaavypouštěný vzduchsyčel.
„Osmdesátnapadesát.“Rozepínanýpruhvydalpáravýzvuk.
Troy sitřelzaškrcenémísto.
„Jetov pořádku?“
Lékařsiudělalpoznámkudopapírůnapřenosnépodložce.„Je nízký,alenevybočujeznormy.“Asistentzanímnalepilštítekna pohárektmavémočiauložiljejdomaléledničky.Troymezivzorky zahlédlnedojedený sendvič.Nezabalený.
Podívalsenasváholákolenatrčícíz modrépapírovénočníkošile.Nohymělbledéazdálysemutenčí,nežjaksijepamatoval. Kostnaté.
„Pořádnesevřurukuvpěst,“oznámillékařianěkolikrátpřitom otevřela zavřelruku.
„Tojenaprostonormální. Sílasevámzasevrátí.Zadívejtesedo světla,prosím.“
Troyse zahleděldojasného paprsku a snažilsenemrkat.
„Jakdlouhotoděláte?“zeptal selékaře.
„Vyjstemůjtřetíprobouzený.Dvajsemukládal.“Spustilsvětlo
SILO1
ausmálsenaTroye.„Sámjsemvenkujenomněkoliktýdnů.Mohu vám potvrdit,že se vám sílavrátí.“
Troypřikývl.Lékařůvasistentmupodaldalšítabletuasklenku vody.Troyzaváhal.Hledělnamodroukapsli,kterámuleželana dlani.
„Dnesránodvojitádávka,“oznámillékař.„Nadálebudetedostávatpojednésesnídaníasvečeří.Nevynechtežádnéužívání, prosím.“
Troyzvedlhlavu.„Cosestane, když sitonevezmu?“
Lékařzavrtěl hlavoua zamračilse,aleneřeklnic.
Troysihodiltabletudoústaspláchljivodou.Hořkostsemu rozlilaaž do krku.
„Některýzasistentůvámpřinesenějakéoblečeníatekutouvýživu,abysevámrozhýbaltrávicítrakt.Kdybyvástrápilynějakézávratěnebo návalyzimnice,musítemihnedzavolat.Jinakvástuza šestměsícůčekámezpátky.“Lékařsiněcopoznamenalauchechtl se.„Tedy,ujme sevás někdo jiný.Mněužskončíturnus.“
„Dobře.“Troy sezachvěl.
Lékařzvedlhlavuodpapírů.„Nenívámzima,že?Nechávámtady trochupřitopeno.“
Troyzaváhalanakonecřekl:„Ne,doktore.Nenímizima.Užne.“
Troynadosudslabýchnohounastoupildovýtahunakonci chodbyazahledělsenařadyočíslovanýchtlačítek.Pokyny,které dostal,siceobsahovalypopistrasydojehokanceláře,aleonsicestu matněpamatoval.Jehoorientacezvětšíčástipřečkalaitydesítky letspánku.Pamatovalsi,jakstáledokolastudovaljednuknihu, pamatovalsinatisícemužůpřidělenýchkrůznýmturnusům,na pochůzkypoobjektu,nežhoznovu–jakopředtímženy–uložili kledu.Orientacemusloužila,jakobysetudypohybovalnaposledy včera;to staršívzpomínky semu vytrácely.
Dveřevýtahuseautomatickyzavřely.Jehobytsenacházelvetřicátémsedmémpatře;tosipamatoval.Jehokancelářbylavetřicátémčtvrtém.Sáhlpotlačítkusúmyslemzamířitpřímokesvému stolu,alezjistil,žemurukavylétlaažnahoru.Ještěmuzbývalo
několikminut,nežbudepotřebovatněkdebýt,azmocnilaseho nějakázvláštnítouha,nějakénutkánívyvéztseconejvýš,vystoupat nahorutou hlínou,která se svíralaze všechstran.
Výtahsezabzučenímožilarozjelsešachtounahoru.Kolemprohučelajinákabina,anebomožnáprotizávaží.Kruhovátlačítkapřeblikávalasmíjenýmipatry.Bylojichhodně,celkemsedmdesát. Mnoháznichbylapolétechužíváníuprostředsetřená.Tomu nepřipadalosprávné.Jakobyještěvčerabylatlačítkaleskláanová. Takové ještě včerabylo všechno.
Výtah zpomalil.Troyse opřeldlaníostěnu, aby nadosud nejistýchnohouudrželrovnováhu.
Cinklotoadveřeseotevřely.Troyzamrkaldojasnéhosvětlana chodbě.Vystoupilzvýtahuapřešelkrátkouvzdálenostkmístnosti, odkudbyloslyšethovor.Nověnafasovanébotybylynepoddajné, uniformníšedépracovníkalhotyslaclemsvědily.Pokoušelsepředstavitsi,jakébudeprobouzetsetakhleještědevětkrátstakovým pocitemslabostiadezorientace.Desetturnusůpošestiměsících. Desetturnusů,nakterésedobrovolněpřihlásil.Uvažoval,jestlise to budepostupnězlepšovat,nebo jestlimubudejenomhůřahůř.
Kdyžvešeldokavárny,ruchponěkudztichl.Obrátilosekněmu několikhlav.Ihnedzjistil,žejehošedélacláčenejsoutakúplněuniformní.Ustolkůvládlapestrásměsbarev:velkýshlukčervených, hezkýchpáržlutých,jedenmužvoranžovém.Všedémtunebylnikdo jiný.
Lepkavápasta,kteroudostaljakoprvníjídlo,muznovuzaškrundalavžaludku.Ještěšesthodinnesmělsnístnicjiného,aprotomu vůněpotravyzkonzervpřipadalaneodolatelná.Připomnělsijídlo, nakterémžilběhemzaškolování.Týdnyatýdnystálestejnékaše. Te� tobudouměsíce.Stovky let.
„Dobrýden,pane.“
JakýsimladíknaTroyekývl,kdyžprocházelkolem,apakzamířilkvýtahům.Troymělpocit, žehozná,alenebylsitímjistý.Ten člověkpodlevšehopoznal jeho.Aneboseodlišujesvýmišedými lacláči?
„Prvníturnus?“
Přiblížilsestarýpánsvěncemjemnýchbílýchvlasůkolemhlavy. Vrukou drželpodnosausmíval senaTroye.Otevřelkontejnerna recyklovanýodpad,vsunuldovnitřcelýpodnosanechaljejsrachotemdopadnout.
„Přišeljste se podívatven?“
Troypřikývl.Vkavárněbylisamímuži.Jenommuži.Kdysimu vysvětlovali,pročjetobezpečnější.Pokoušelsevzpomenoutsi, zatímcomužsestařeckýmiskvrnaminakůžizaložilrucenaprsou a postavilsevedleněj.Nikdosetunikomunepředstavoval.Troyovi prolétlahlavoumyšlenka,jestlisnadjménaběhemtěchtošestiměsíčníchturnusůneznamenajíjenmálo.Zadívalsepřesrušnéstolky na obříobrazovku,jež pokrývalazadní stěnu.
Nadplochoupokrytoupolorozpadlýmitroskamisehonilyprašnévíryanízkémraky.Zezemětrčeloněkolikneživotněpokleslých kovovýchtyčípodávnozmizelýchstanechavlajkách.Troyovipřišloněconamysl,alenedokázaltopojmenovat.Žaludeksemukolempasty a hořkétablety sevřeljako pěst.
„Tohlebudemůj druhýturnus,“řeklmuž.
Troyhosotvavnímal.Slzícímaočimatěkalposežehnutýchpahorcích,pošedýchsvazíchstoupajícíchktemnýmahrozivýmmrakům.Kolemdokolaroztroušenétroskyzvětrávaly.Příštínebopřespříštíturnusbudevšechnopryč.
„Zesalonkubysteviděldál,“otočilsemužaukázalpodélzdi. Troyvěděldocela dobře,okterémístnostimužmluví. Sotvamohl tušit,nakolikTroytutočástbudovy zná.
„Ne,děkuji,“vykoktalTroyamávnutímrukymužeodbyl.„Myslím,že užjsemviděldost.“
Zvědavéobličejeseobrátilyzpětkpodnosůmahovorseopět rozproudil.Protkávalojejcinkánílžicavidličekokovovémisky atalíře.Troyseotočilabezdalšíhoslovaodešel.Nechaltenošklivý výjevzasebou–obrátilsezádykjehoděsivosti.Roztřeseněpospíchalkvýtahu,kolenaslabánejenomzdlouhéhospánku.Potřebovalbýtsám,tentokrát usebenikoho nechtěl,žádnésoucitnéruce, které byho hladily,zatímcobude plakat.
2049
Washington, D.C.
Donalddrželtlustousložkupodsakemapospíchaldeštěm.Rozhodlseradějizmoknout,nežabyčelilsvéklaustrofobiivtunelech. Pomokrémasfaltukolemsvištělaauta.Počkalnavětšírozestup, ignorovalsemafory apřeběhlulici.
Před ním se zrádněleskly mramorové schody Rayburnu,kancelářskébudovySněmovnyreprezentantů.Opatrněponichvyšel a cestoudovnitřpoděkovalvrátnému.
Pracovníkostrahyuvnitřlhostejněpostával,zatímcoDonaldstrčildoskeneruidentifikačníkartuačervenéočibezmrknutízapípalynadčárovýmkódem.Zkontroloval,zdasložka,kteroumudal Thurman,jestálesuchá,apozastavilsenadtím,pročjsoutakové pozůstatkyminulostistálepovažoványzabezpečnějšíneže-mail nebo digitálníkopie.
Jehokancelářsenacházelavprvnímpatře.Zamířilkeschodům, protožejimdávalpřednostpředstařičkýmapomalýmvýtahem Rayburnu.Kdyžsešelztlustého běhounuzadveřmi,podrážkymu zaskřípalyna dlaždicích.
Vchodběnahořepanovalobvyklýblázinec.Spěšněkolemněj procupitalydvěstážistkyzestředníškoly,zevšehonejspíšproto, abydoneslykávu.PředkanceláříAmandyKellyovéstáltelevizníštáb apřenosnéreflektoryzalévalyzáříjiimladoureportérku.Angažovanévoličeadychtivélobbistybylopoznatpodleprůkazekhostů zavěšenýchnakrku.Tytodvěskupinyseodsebenaprvnípohled lišily.Voličisetvářilizamračeněabezvýjimkypůsobiliztraceně. LobbistémělivobličejivýrazkočkyŠklíbyaproplouvalichodbami s většísebedůvěrounež novězvoleníkongresmani.
Donaldotevřelsložku.Proplétalsetímchaosem,předstíral,že jedonízačtený,adoufal,žesevyhnekonverzaci.Protáhlseza kameramanemavklouzldosvé sousedníkanceláře.
Margaret, jehosekretářkavstalaodsvéhostolu.„Pane,máte návštěvu.“
Donaldserozhlédlpočekárně.Bylaprázdná.Paksivšiml,že dveře dojeho pracovnyjsou pootevřené.
„Promiňte,pustilajsemjidovnitř.“Margaretpantomimickypředvedlanesenítěžkékrabice;srukamavúrovnipasusezaklonila.
„Prýnese nějakou dodávkuod senátora.“
Donaldmávnutímrukyzaplašiljejíobavy.Margaretbylastaršínež on,kolempětačtyřiceti,amělaskvělépracovníhodnocení,aletrpěla konspirativnímisklony.Pravděpodobnězískanýmilétyzkušeností.
„Tojevpořádku,“ujistilji.Připadalomuzajímavé,žeexistuje stosenátorů,ztohodvazjehostátu,alejenomtohojedinéhostačilooznačitsamotnoufunkcí.„Zjistím,ocojde.Zatímbychpotřeboval,abystemidorozvrhuzařadilakaždodennívolnýblok.Hodinanebodvěporánubybylyideální.“Ukázaljídesky.„Dostal jsemněco,comizabere hezkoufůručasu.“
Margaretpřikývlaaposadilasekpočítači.Donaldzamířilkpracovně.
„Ehm,pane…“
Ohlédlse.Ukázalasinahlavu.„Vaše vlasy,“sykla.
Několikrátsirázněpročíslvlasyrukou,abyznichvytřepalvodu, akapkysekolemnějrozstříklyjakovyplašenéblechy.Margaretse zamračilaabezmocněpokrčilarameny.Donaldtovzdalaotevřel dveře vočekávání,žeuvidíněkoho sedět předsvým stolem.
Místotohospatřil,jakseněkdo vrtí pod ním.
„Haló?“
Dveřenarazilydoněčehonazemi.Donaldzaněnakouklauviděl velkoukrabicisobrázkempočítačovéhomonitoru.Pohlédlnastůl a zjistil,že displejužje nainstalovaný.
„Jé,ahoj.“
Zprostorupodstolemzněltenpozdravtlumeně.Štíhléboky vsuknisrybinovýmvzoremsepozpátkuvrtivěsoukalyvenkně-
mu.Donaldvěděl,kdotoje,dřív,nežsevynořilahlava.Zalilho nával provinilostia hněvu,že přišlabezohlášení.
„Hele,mělbysuklízečcepřipomenout,abytadytakyobčasvysála prach.“AnnaThurmanovávstalaausmálase.Oprášilasidlaně ajednukněmunatáhla.Donaldjínervózněstisklruku.„Nazdar, cizinče.“
„Jo.Nazdar.“Deš�ovávodamustékalapotváříchakrkuamaskovalajakékolivnenadálékapkypotu.„Coseděje?“Obešelstůl, aby siod níudrželodstup. Nový monitor tamnevinněstáls obrazovkou zmatnělouochrannoufólií.
„Táta mělza to,že bysetihodil jedennavíc.“ Anna si odhrnula zauchoneposlušnoukadeřkaštanovýchvlasů.Kdyžjíušitakhle trčelyven,dosudmělatensvůdnýelfívzhled.„Takjsemsetoho ujala,“vysvětlilaa pokrčila rameny.
„Aha.“Položildeskynastůlapřipomnělsivýkres,kterývněm nakrátkovzbudilpodezření,žepřišelodní.Ate�jimátady.Zachytilsvůj odraz vnovém monitoruauviděl,jaké vrabčí hnízdo si udělalzvlasů.Zvedlrukua pokusilse je uhladit.
„A ještějednavěc,“prohlásila Anna.„Tvémupočítačibyselépe vedlo nastole.Jávím,žetonevypadáesteticky,alejinaksetizacpe prachem.Prachje na tyhledrobečkyhotový mor.“
„Jo,dobře.“Posadilseazjistil,žeužnevidínakřeslonaprotistolu.Posunulnovýmonitorstranou,zatímcoAnnaobešlastůlazůstalanaprostouvolněněstátsezaloženýmarukamavedleněj.Jako kdyby se naposledyviděliteprvevčera.
„Ty jsitedy veměstě,“řekl.
„Odminuléhotýdne.ChtělajsemseutebeaHelenzastavitvsobotu,alemělajsemmocprácesezabydlováním.Vybalovalajsem věci,víš?“
„Jo.“Náhodouzavadilomyšastarýmonitorserozsvítil.Počítač běžel.Zděšeníztoho,žejevjednémístnostisexpřítelkyní,opadlo právěnatolik,abysiuvědomilčasovésouvislostidopoledníhodění.
„Moment.“ ObrátilsekAnně.„Tyjsitady instalovala tohle, zatímcosemětvůjotecptal,jestlimámojehoprojektzájem?Co kdybychodmítl?“
32 HUGH HOWEY
Pozvedlajedno obočí.Donaldpochopil,že tohlese nacvičit nedá – žeto je nadání,kterése dědí.
„Volbytipraktickynaservírovalvdárkovémbalení,“prohlásila pevně.
Donaldsáhlposložceaprohrábllistypalcem.„Aspoňiluze svobodné vůlebybylafajn.“
Annasezasmála.Donaldmělpocit,žemuconevidětpročísne vlasy.Spustilrukuzesložkyaosahalsináprsníkapsu,jestlivnímá mobil.Připadalomu,jakobytamHelenbylasnimi.Přepadlaho touha jízavolat.
„Bylna tebetáta aspoň hodný?“
Vzhlédlkníazjistil,žeseaninepohnula.Rucemělastálezaloženénaprsou,jehovlasůseaninedotkla–nebylopročpropadat panice.
„Cože?Jo.Bylbezva.Jakozastarýchčasů.Vlastnějakobyani nezestárl.“
„Onveskutečnostinestárne,víš?“Přešlamístnost,posbíralatvarovanékusyplastovépěnyahlučnějenaházeladokrabice.Donald sepřistihl,žezabloudilpohledemkjejísukni,apřimělsedívat jinam.
„Přistupujekesvénanoléčběskoronábožně.Začalkvůlikolenům.Vojsko mu tonějakou dobuhradilo.Te� nato přísahá.“
„Tojsemnevěděl,“zalhalDonald.Samozřejměsemudonesly zvěsti.Lidémluvilio„botoxuprocelétělo“.Prýjetolepšínežtestosteronovépřípravky.Stáloto siceceléjměnía člověkuto neměloudržetživotnavěky,alerozhodnětodokázalooddálitbolesti stáří.
Annapřimhouřilaoči.„Nevidíšnatomsnadnic špatného,nebo snad ano?“
„Co?Ne.Nejspíšjetovpořádku.Jábychtojenomnikdyneudělal.Moment – pročse ptáš? Neříkej mi,že jsi…?“
Annasiopřelarucevbokanaklonilahlavukestraně.Natom defenzívnímpostojibyloněconezvyklesvůdného,něco,cosmazalo všechnyty rokyod chvíle,kdy se vidělinaposled.
„Myslíš sisnad, žeto potřebuju?“zeptalase ho.
„Ne,tone…“Zamávalrukama.„Jdejenomoto,žejábychna to asinikdynepřistoupil.“
Ušklíblase.DospělostíAnninakrásaztvrdlaaštíhlápostavase uhladila,alemladickárazancejízůstala.„Toříkášte�,“připomněla mu.„Alepočkej,ažtězačnouboletklouby,neboažsivyhodíšploténkujenomtím,žetřebaprudčejiotočíšhlavou.Potombudeš mluvitjinak.“
„Nodobře.“Sprásklruce.„Dnešekbylopravdunabitýpřipomínkamistarých časů.“
„Tobyl.Ate�,kterýdenbysetinejvíchodil?“Annaposkládala chlopněkrabiceanohoujiodsunulakedveřím.Znovuobešlastůl, postavilasevedleněj,jednourukouseopřelaožidliadruhousáhla po myši.
„Jaký den?“
Přihlížel,jakAnnaměnínějakénastavenípočítačeadruhýmonitorožívá.Ucítilnapětívrozkroku,ucítiljejíobvyklýparfém.
Vánek,kterýrozvířilachůzí,jakobyhoceléhoovíval.Mělztoho taksilnýpocittělesnéhodotyku,pocitlaskání,ženevěděl,jestli právěte�Helennepodvádí,přestožeAnnajenomupravilapolohu šoupátek na panelupříkazů.
„Umíštopoužívat,ne?“Přetáhlamyšístarouhrupasiánszjedné obrazovky na druhou.
„É,jo.“Donaldsezavrtěl.„Ehm,comyslíštím,kterýdenmi budevyhovovat?“
Pustilamyš.Mělztohopocit,jakobymuodtáhlarukuzestehna.
„Tátachce,abychvyřešilatechnickéúsekyplánu.“Ukázalanadesky, jakobypřesněvěděla,covnichje.„VzalajsemsivInstitutuneplacenévolno,dokudprojektAtlantanepoběžíjakohodinky.Předpokládám,že se budemepotřebovat jednoutýdně sejítna poradu.“
„Aha.Dobře.Budutimusetdátvědětpozději.Mámtadynabitý rozvrh,každý den jiný.“
Představovalsi,cobymuasiřeklaHelen,kdybysesAnnouscházelkaždý týden.
„MohlibychomsitřebanasdíletpracovníprostorvAutoCADu,“ navrhl.„Povolím tipřístupkesvé dokumentaci…“
„To bychommohli.“
„Akomunikovate-mailem.Neboprostřednictvímvideokonferencí.Co tyna to?“
Annasezamračila.Donaldsiuvědomil,žesechovápřílišprůhledně.„Ano,něcotakového zařídíme.“
Kdyžseobracelakekrabici,přelétljípotvářizábleskzklamání aDonaldasezmocnilonutkáníomluvitsejí,jenženěcotakového byvykřičelojehoproblémneonovýminápisy: Vetvépřítomnostisi nevěřím.Nebudemepřátelé.Cotady,do hajzlu,vlastněděláš?
„Alestímprachembysopravdumělněcoudělat.“Ohlédlaseke stolu.„Vážně,počítačse jím zahltí.“
„Dobře, udělám.“Zvedlseaoběhlstůl, abyjivyprovodil.Anna se sehnulaprokrabici.
„Odnesu tiji.“
„Neblbni,“napřímilaseskrabicíopřenouobokapřidržovalaji jednourukou.Usmálaseaznovusiodhrnulapramenvlasůzaucho.
Jakobyodcházelazjeholožnicenakoleji.Stejnározpačitáchvíle ranníholoučenípoddojmempředešlénoci.
„Dobře.Mášmoji e-mailovouadresu?“
„Jsite� vmodrýchstránkách,“připomnělamu. „Jo.“
„Mimochodem,vypadášskvěle.“Anežstihlustoupitnebosezačítbránit,s úsměvem muupravilavlasy.
Donaldzkameněl.Kdyžseopětvrátilkživotu,Annabylapryč anechalahotamstátosamocenéhoaprostoupenéhopocitemviny.
