1 Vzdej se silám kolem sebe Přišlo to bez varování. V jednom okamžiku spal, v dalším ho tmou popoháněli lidé, které nikdy v životě neviděl. „Nevzpírej se,“ pošeptal mu někdo. „Jinak to pro tebe bude jenom horší.“ Ale stejně se vzepřel – a dokonce i v polospánku se mu podařilo vytrhnout se jim a rozběhnout se chodbou pryč. Volal o pomoc, ale bylo příliš pozdě, než aby byl někdo tak bdělý, že by s tím mohl něco udělat. Ve tmě zahnul, protože věděl, že napravo je schodiště, ale odhadl to špatně a ze schodů se zřítil. V pádu si narazil ruku o jeden žulový schod. Cítil, jak se kosti v pravém předloktí zlomily. Ostrá bolest – ale jenom chvilku. Když se zvedl, bolest už slábla a celým tělem se mu rozléval hřejivý pocit. Věděl, že jsou to nanity, vyplavují mu do krevního oběhu analgetika. Vrávoravě postupoval dopředu a držel si ruku, aby mu nevisela pod hrozivým úhlem. „Kdo je tam?“ slyšel někoho zavolat. „Co se to tam děje?“ Rozběhl by se za tím hlasem, ale nebyl si jistý, odkud se ozval. Nanity mu zamlžovaly vědomí tak, že se mu nedařilo poznat, co je nahoře a co dole, natožpak vpravo a vlevo. Bylo to strašné, že mu hlava přestala náležitě fungovat právě ve chvíli, kdy ji nejvíc potřeboval. Teď měl pocit, jako by zem pod jeho nohama byla pohyblivá podlaha v zábavním parku. Řítil se mezi stěnami, snažil se udržet rovnováhu, dokud nevrazil
Zvon.indd 11
08.02.21 12:26