MUDr. Pavel Toupalík, Ph.D., primář Ústavu soudního lékařství a toxikologie VFN v Praze se narodil 22. 12. 1966 v Praze. Vystudoval zde 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Za svoji kariéru působil na několika významných pracovištích – mimo jiné v Ústavu soudního lékařství Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, v letech 2007 až 2023 na Oddělení soudního lékařství NEMPK, které spoluzakládal jako nové krajské pracoviště pro Pardubický kraj. Od roku 2023 nově působí jako primář Ústavu soudního lékařství a toxikologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a VFN v Praze. Během téměř pětatřicetileté praxe dostal řadu významných ocenění. V roce 2015 mu byla udělena bronzová medaile od Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, v roce 2020 pak povýšil na medaili stříbrnou. V roce 2022 získal bronzovou plaketu od policejního prezidia jako výraz poděkování za podporu a dlouhodobou vynikající spolupráci s PČR. V roce 2023 přibyla na jeho konto pamětní medaile ředitelky územního odboru Kutná Hora Policie ČR, v roce 2024 se k výše zmíněným oceněním přidala také medaile zlatá, ačkoli ta se zpravidla uděluje až posmrtně.
Pavel Toupalík žije v Praze, v posledních letech však víkendové pobyty na chalupě vyměnil za bydlení uprostřed přírody. Je ženatý, má dvě dcery. Miluje Itálii, kde počátkem devadesátých let také studoval, středomořskou kuchyni, dobré italské víno a kávu. Hovoří italsky, anglicky a německy. Ve volném čase rád cestuje, fotografuje a podniká výlety se svým psím parťákem, labradorkou Goldie.
PŘÍPAD UBITÉ SRNY
Jednoho listopadového večera obdržela policie tísňové volání. Volající ohlásil spáchání trestného činu v domě, ve kterém žije spolu se svou matkou a bratrem. Po příjezdu na místo činu kriminalisté vyslechli druhého z mužů. Ten uvedl, že do jejich domu znenadání vtrhla masožravá srna, která ho začala ohrožovat. Tvrdil, že se musel bránit, a tak popadl předmět, který měl zrovna po ruce, a srnu ubil. Musel ji zabít, protože jinak by ho sežrala.
Druhý z bratrů, ten, který přivolal policii, vypověděl, že když k incidentu došlo, zrovna se nacházel v druhém patře domu. Najednou slyšel strašlivý křik, který neutichal, a tak rychle seběhl dolů a na zemi uviděl bezvládné tělo ležící v tratolišti krve.
Ubitou srnou byla ve skutečnosti jejich matka.
Případ „ubité srny“ byl jedním z prvních, se kterým jste mě seznámil. O co v něm přesně šlo?
Pachatelem byl duševně chorý muž, který byl ambulantně léčen na psychiatrii. Měl paranoidní schizofrenii, takže trpěl zrakovými a sluchovými bludy, a při jedné z takových halucinací zabil svoji matku. Jeho bratr, který čin ohlásil, byl v době, kdy k napadení došlo, v domě. Když slyšel matčin křik, seběhl z patra do přízemí, kde uviděl matku ležet bezvládně na podlaze, a bratra, který ji nepřestával tlouct. Žena četným zraněním bohužel na místě podlehla.
Jak to s pachatelem dopadlo?
Pachatel byl duševně nemocný, psychiatrický pacient. Lékaři ho vyšetřili, a protože nebyl v době spáchání trestného činu příčetný, byla mu nařízena hospitalizace a ústavní léčba. Klasický soud v takových případech neprobíhá.
Co přesně tedy po diagnostikování takových pachatelů následuje?
Zpočátku jsou ti nemocní hospitalizováni na uzavřeném oddělení. To je pavilon, ze kterého se pacient nedostane ven, a nikdo se nedostane za ním. Po nějaké době,
g
když je stav kompenzovaný a lékař usoudí, že dotyčný už není nebezpečný, dostane třeba vycházky.
Je tedy pravda, že oproti vězení mohou být pachatelé po spáchání takového činu relativně brzy propuštěni?
Celková doba, kterou tito pacienti na psychiatrii stráví, je velmi individuální. Většinou když lékaři usoudí, že pacient je zaléčený, že medikace je dostačující a dotyčný není nebezpečný sobě nebo svému okolí, tak může být propuštěn do ambulantní péče.
Ambulantní péče znamená, že pacient pouze dochází na kontroly a bere léky?
Ano. Tam je pak ale problém, že psychiatři nemají možnost ty pacienty sledovat, nemají šanci zjistit, jestli léky opravdu berou, nebo ne. Což je riziko, protože když pacient přestane užívat medikaci, mohou se u něj problémy, které ho předtím dovedly k hospitalizaci, znovu rozvinout.
Setkáváte se v praxi s takovými případy?
Bohužel ano. Systém u nás v tomhle ohledu stále pokulhává. Máme spoustu případů, kdy takzvaně úspěšně léčení psychiatričtí pacienti páchají další trestné činy na jiných osobách nebo na sobě, třeba jdou na vycházku a prostě skočí pod vlak nebo z mostu. Měl jsem před lety případ paranoidního schizofrenika z Prahy. Dotyčný byl hospitalizovaný v Bohnicích, ale protože jeho stav byl dle lékařů kompenzovaný, dostával propustky, tudíž mohl na určitou dobu opustit nemocnici.
No a během jedné takové vycházky odjel domů a zabil svoji matku.
Odjel zabít matku? Prostě jen tak?
Ano, a pak se zase vrátil zpátky do léčebny. Ten případ byl záhy vyšetřen, nicméně pro pacienta se díky diagnóze vlastně nic nezměnilo. Nebyl v okamžik vraždy příčetný, takže akorát zase na nějakou dobu skončil na uzavřeném pavilonu. o
