Prolog PŘED SEDMI LETY
Milovala jsem tě. Do chvíle, než ses rozhodl zabít naše dítě. Sice ještě nenarozené, ale i tak. Třesou se mi ruce a bráním se slzám, zatímco sedím na posteli a házím pár svršků do plátěné tašky. Musím odsud vypadnout, a rychle. „Vezmi si mercedes,“ řekl jsi mi předtím po mobilu, když jsem vycházela z kliniky. „Jezdí fantasticky. Během chvilky budeš u rodičů.“ U rodičů, jasně. Když teď víš, že jsem šla na potrat, je ti jedno, co budu dělat nebo kam se vydám. Poté co jsem ti před týdnem oznámila, že jsem těhotná, neřekl jsi nic jiného než: „Nemůžeme mít dítě. Nejsme na to připravení. Veškerý čas mi zabere podnikání. Nesmím se nechat rozptylovat.“ Ale já můžu. Já jsem připravená. A už je pozdě na nápravu toho, cos těmi slovy mezi námi rozbil, toho, jak jsi mi minulý týden ublížil. Jsi geniální člověk. Dotáhneš to daleko. Vždycky dosáhneš svého za jakoukoli cenu, ale pár věcí, které jsem se o tvém podnikání dozvěděla, mě znepokojuje. Vždycky jsem tušila, že máš svou temnou stránku. Krůček po krůčku jsem ti vcházela do života, dokud jsem si neuvědomila, že nejsi ten muž, do kterého jsem se před rokem zamilovala. 5