Úvod
Tak vy jste se rozhodli pořídit si psa? Nebo otakové možnosti zatím jen vkoutku duše uvažujete? Či alespoň sníte, že třeba jednou, vdaleké budoucnosti… Anejspíš by to měl být pes čistokrevný, tedy představitel nějakého konkrétního plemene? Neříkejte, že ne, jinak by se vám tento atlas psích plemen nejspíš vůbec nedostal do ruky.
Ale jak si vybrat? Vždyť psích plemen existuje ke čtyřem stovkám, ato ještě mluvíme jen otěch oficiálně uznaných. Že už máte nějakou předběžnou představu? Že se vám líbí svalnatý šedý krasavec výmarský ohař, kterého si pořídili vaši známí, nebo ti malí roztomilí raslíci, tedy Russell teriéři, kteří vám každý den dovádějí na trávníku pod okny?
Oto bedlivěji byste si měli prostudovat knížku, kterou právě držíte vruce. Ne pouze prolistovat apokochat se obrázky, ale opravdu důkladně pročíst! Důvodů je více, především se ale díky tomu můžete vyvarovat mnoha nepříjemností vbudoucnosti.
Lidé se při výběru psa stále nejvíce řídí tím, co se jim líbí, případně co je zrovna vmódě. Ale zbarvení, srst, ba ani velikost nejsou těmi klíčovými faktory, které rozhodnou otom, zda vaše soužití se čtyřnohým přítelem bude opravdu šťastné. Nejdůležitější ze všeho je CHOVÁNÍ, které lze sice zčásti ovlivnit výchovou psa aživotními podmínkami, ale do značné míry je vrozené, protože bylo ujednotlivých plemen cíleným chovatelským výběrem upevňováno často po dlouhá staletí. Psi byli vminulosti až na výjimky považováni za užitková zvířata, byli chováni proto, aby plnili nějakou jasně danou pracovní úlohu. Vzhled byl důležitý jen do té míry, nakolik umožňoval optimální pracovní využití vdaných podmínkách. Psi vhorách měli srst hustou adlouhou, aby je chránila před chladem anepřízní počasí, psi vpolopouštích astepích byli krátkosrstí. Psi střežící stáda před vlky amedvědy museli být velcí amohutní, psi pronásledující „škodnou“ vnorách malí akrátkonozí. Jinak to bylo víceméně každému jedno. iosobnost dnešních psů, kteří se třeba už po několik generací nevěnují svému původnímu pracovnímu poslání, stále do značné míry utváří jejich dědičná výbava. Od teriérů se očekávalo, že budou dávit myši apotkany na potkání, že bez váhání abez ohledu na následky vklouznou za liškou do hluboké nory. Honácký pes musel být schopen tvrdě se prosadit vůči nebezpečným kopytům aostrým rohům. Pastevecký pes, ponechaný vnoci osamotě se stádem, nemohl přemýšlet, zda se kněmu ve tmě plíží přítel či nepřítel – musel okamžitě arázně zasáhnout, protože každé zaváhání by se jemu isvěřeným ovečkám mohlo stát osudným. Smečka honičů měla za úkol za hlasitého štěkotu sledovat zvěř, aby ji lovci mohli následovat, anenechat se od toho odradit nikým aničím.
Časy se ovšem změnily –jen málokterý pes má dnes to štěstí, že se může věnovat práci, pro kterou byl stvořen. Už nepotřebujeme agresivní hlídače, náruživé lovce ani ostré daviče. Ne, my chceme pejsky milé, přátelské, poslušné, ovladatelné, sociálně snášenlivé. Sice nám lichotí, když náš čtyřnohý průvodce na veřej-
nosti budí respekt, ale nesmí na nikoho útočit, hlídat sice trochu může, proč ne, ale rozhodně by neměl celý den pobíhat uplotu avyštěkávat každého kolemjdoucího. Atak dále…
Jenomže to bohužel není tak jednoduché. Naši psi jsou stále do značné míry tím, kčemu byli kdysi stvořeni. Jejich původní vlastnosti lze sice zčásti ovlivnit výchovou, dostat pod kontrolu, přesměrovat, ale – ať se nám to líbí, nebo ne – nikdy se je nepodaří úplně vygumovat. Ztoho musíme vycházet, tomu bychom měli podřídit svůj výběr, akdyž už se rozhodneme pořídit si plemeno, které bylo vminulosti používáno knějaké zdnešního úhlu pohledu „problematické“ činnosti, počítat stím asnažit se uspokojovat jeho základní potřeby, aniž by to zásadním způsobem narušovalo naše soužití. Chování, které se znašeho hlediska může jevit jako silně problémové, bývá totiž zhlediska psa samotného většinou úplně normální – jen my si sním neumíme poradit. Třeba když honí slepice od sousedů, doráží na pošťáka nebo se ožene po příliš dotěrném dítěti na návštěvě.
Kdo tohle nepochopí nebo není ochoten přijmout, zákonitě se dočká hořkého zklamání. Vlepším případě se se psem celoživotně potýká avnímá jeho chování jako nevhodné či nepohodlné, vhorším ho vůbec nezvládne, zvíře se vymkne kontrole arodina se sním posléze „musí“ rozloučit, protože utíká, štěká, kouše, pere se či všechno ničí.
Požadavky, které jsou dnes na psy kladeny, jsou enormní. Už nežijí jako ještě vnedávné minulosti někde stranou, vboudě, vkotci nebo na zahradě, ale jako součást rodiny. Bydlí vnašem bytě, jezdí vnašem autě, jezdí snámi na naše dovolené, případně spí vnaší posteli. Zkrátka od nich žádáme, aby se kompletně přizpůsobili našemu způsobu života. Přitom vjádru to jsou stále lovci, obránci, hlídači střežící si své teritorium.
Naštěstí jsou to zároveň snad nejpřizpůsobivější tvorové na světě, takže když se lidé při jejich výběru avýchově chovají jen trochu rozumně aprojeví základní pochopení pro jejich potřeby adědičné vlohy, zvládnou to. Bohužel ne vždy jsou alespoň tyto minimální podmínky splněny apsi se stávají nevinnými oběťmi naší neznalosti aegoismu.
Proto je tak důležité, aby si každý, kdo přemýšlí opořízení psa nějakého plemene, zjistil, kjakému účelu bylo vminulosti používáno aco konkrétně to znamená pro praxi.
Čímž se obloukem dostáváme zpátky ktomu, proč byste si měli tuto příručku prostudovat opravdu pozorně. Snažili jsme se vní důsledně vycházet způvodního poslání jednotlivých plemen, zjejich chování acharakterových vlastností, anezamlčovat možné problémy, které stím vším mohou být spojené.
Psa si samozřejmě můžete vychovat částečně kobrazu svému, dobře ho socializovat avycvičit, nicméně na světě se ještě nenašel psí trenér, který by dokázal každého loveckého psa zcela zbavit zájmu ozvěř apasteveckého přimět, aby svrtícím ocasem přátelsky vítal všechny příchozí. Aproč taky? Psích plemen je tolik ajsou natolik různorodá, že vybrat si může opravdu každý. Právě takového psa, který se kněmu ajeho životním podmínkám bude nejlépe hodit.
Jistěže je teoreticky možné pořídit si do města aljašského malamuta nebo jiné severské plemeno. Ale pochází zdalekého severu abyl zvyklý žít ve dne vnoci
venku, takže mu bude v domácím prostředí horko ajeho vytí aštěkot dost možná budou rušit sousedy.
Dnes módní ohaři jsou bezesporu nádherní ataké milí psi, ale opravdu jim dokážete poskytnout tolik pohybu, kolik coby tělem iduší lovci potřebují?
Neméně oblíbení Jack Russellové jsou malí aroztomilí, ale rozhodně ne nenároční: jsou to teriéři, takže se rádi perou avjejich malé postavě se skrývá nekonečná porce energie.
Border kolie jsou jistě právem považovány za jedny znejchytřejších psů – ale zamysleli jste se někdy nad tím, že zvýšená inteligence může být vběžném životě spíše na překážku? Opravdu máte tolik invence, entuziasmu ačasu, abyste je dokázali zaměstnat? Všechna tato plemena jsou sama osobě skvělá – ale rozhodně ne pro každého, komu učarují, třeba jen proto, že jsou dnes „in“.
Na druhé straně existuje spousta plemen, která jsou možná méně vznešená, elegantní či geniální, zato je snimi nesrovnatelně snazší pořízení, protože jsou už velmi dlouho chována jen nebo především jako společníci člověka. Na mysli máme dejme tomu mnohdy vysmívaného pudla vobrovské škále barev ivelikostí, opomíjeného špice, tradičního nenáročného aneagresivního hlídače českých chalup, či třeba skromného českého strakatého psa.
Každý si samozřejmě může vybrat podle svého gusta, ale aby se dokázal rozhodnout opravdu zodpovědně, měl by si obstarat dostatek informací aschladnou hlavou je vyhodnotit. Ataké se umět bez sebeobelhávání podívat sám na sebe. Kolik mám volného času? Jak dlouhou mám pracovní dobu? Jsem ochoten kvůli svému psu omezit společenský život? Kde bydlím? Jak jsem na tom sfinancemi? Mám malé děti nebo je vdohledné době plánuji? Jak jsem na tom se zdravím afyzickou kondicí? Kolik mi je let?
Všichni psi jsou skvělí avočích svých příznivců nádherní, ale ne každý je vhodný pro každého. Něco jako „univerzální pes“ neexistuje. Nejen každé plemeno, ikaždý jedinec je jiný. Aprávě to je na tom tak krásné!
Psi od A do Z
Vysvětlivky
název plemene
rozpětí hmotnosti, které plemeno obvykle dosahuje
nároky na pohyb malé
nároky na pohyb střední
nároky na pohyb velké
Český strakatý pes cca 15 kg
Země původu: ČR. Zařazení: neuznané plemeno. Velikost: výška psa 45–53 cm, feny 43–51 cm. Zbarvení: vždy trikolorní, černo-žluto-bílé nebo hnědo-žluto-bílé; bílé plochy musí být tečkovány voblasti žluté barvy žlutě, voblasti černé/hnědé barvy černě/hnědě. Zvláštní nároky: velmi sociální, vyhovuje mu držení ve smečce. Srst: dvě variety – krátká adlouhá. Péče osrst: ukrátkosrstého minimální, dlouhosrstého je třeba cca jednou týdně důkladně pročesat. Pro koho se hodí: pro zájemce o „obyčejného“, všestranného rodinného psa, na venkov ido města, dobrý hlídač, využitelný ke psím sportům. Pro koho se nehodí: pro snoby, pro lidi hledající jen „gaučáka“, kvrcholovým sportovním výkonům. Početnost: nepříliš početný, vposlední době však zájem oněj stoupá.
zařazení povahové vlastnosti a specifika daného plemene podrobné informace o jednotlivých plemenech
Charakter: Prvotním důvodem šlechtění tohoto plemene v50. letech 20. století bylo vytvoření ideálního psa kpokusům probíhajícím vrámci ČSAV: kfarmakologickým výzkumům, ke studiu epilepsie aktransplantacím tkání. Měli to být psi klidní, mírní, snášenliví, dobře se rozmnožující anenároční na péči. Ataké jednotní. Na samém začátku chovu stáli Riga, křížená vlkošedá fenka německého ovčáka, aMíša, tříbarevný strakatý voříšek. Svou roli při šlechtění sehrála iněkterá regulérní plemena –německý krátkosrstý ohař, později malý münsterlandský ohař. Podle svého tvůrce známého kynologa Františka Horáka dostali jméno Horákův laboratorní pes. Když od počátku 80. let pokusy na psech skončily, bylo plemeno předáno do rukou soukromých chovatelů azaregistrováno pod novým jménem český strakatý pes. Není to nic víc anic méně než obyčejný venkovský pes, který se netají tím, že má blízko ktradičnímu českému voříškovi. Přátelský klidem izvířatům, aktivní, vytrvalý, všestranný sportovní aspolečenský pes, který vyniká skromností, odolností apřizpůsobivostí, takže může žít prakticky kdekoli. Je to energický hlídač, ale vzhledem ke své mírné povaze se neprojevuje agresivně. Má rád pohyb, ale vydrží i v bytě. U tohoto plemene se může jako dědičné zatížení objevit epilepsie, k jejímuž zkoumání bylo kdysi vyšlechtěno.
Afghánský chrt 23–28kg
Země původu: Afghánistán. Zařazení: chrti (FCi skupina X, sekce dlouhosrstí chrti). Velikost: kohoutková výška psa 68–74 cm, feny 63–69 cm. Zbarvení: jakékoli. Zvláštní nároky: pouštění na volno může být problematické (pronásleduje pohybující se předměty). Srst: dlouhá avelmi jemná, od plecí směrem dozadu apodél hřbetu krátká auzavřená; výrazná kštice. Péče osrst: náročná; srst se snadno cuchá, česání zabere iněkolik hodin týdně, nutno koupat. Pro koho se hodí: pro milovníky chrtů akrásy, kteří jsou ochotni leccos obětovat. Pro koho se nehodí: pro rodiny hledající standardního rodinného psa. Početnost: momentálně málo běžné plemeno (nižší desítky zapsaných štěňat ročně).
Charakter: Afghánský chrt patří knejoriginálnějším plemenům. Když je vpohybu, jako by plul nad zemí vzáplavě vlající srsti. Ze soutěží onejkrásnějšího psa si pravidelně odváží vítězné vavříny, zato vžebříčku pracovní inteligence aposlušnosti obvykle zposuzovaných plemen zaujímá poslední místo. Neznamená to, že by byl hloupý, je však mimořádně nezávislý aodolává běžnému výcviku. Ze své vlasti, kde se při lovu vzdaloval od lovců na velké vzdálenosti amusel samostatně vyřešit každou situaci, je zvyklý spoléhat se především sám na sebe. Však také jeho typický pohled směřuje do dálky, jako by se díval „skrz vás“. Pokud ho ale majitel respektuje, je ochoten sním spolupracovat avytvoří si kněmu hluboký vztah. Doma bývá velmi klidný – to se však změní, objeví-li se před ním pohybující se možná kořist. Tehdy bývá neodvolatelný amizí vdáli, takže jeho pán musí být stále ve střehu, aby hrozící nebezpečí zaregistroval dříve než pes, nebo ho raději nesmí pouštět zvodítka. Dostatek pohybu mu pak musí zajistit jinak – nejlépe na chrtí dostihové dráze. Afghánský chrt tam nebude patřit knejrychlejším, zato na něj bude nejhezčí pohled.
Akita inu 25–45kg
Země původu: Japonsko. Zařazení: špicové aprimitivní plemena (FCi skupinaV, sekce asijští špicové apříbuzná plemena). Velikost: ideální kohoutková výška 61cm. Zbarvení: červenobéžové, sezamové (červenobéžové chlupy sčernými špičkami), žíhané abílé; všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít „urajiro“, tedy bělavou srst po stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle aocasu ana vnitřní straně končetin. Zvláštní nároky: náročnější na výchovu, tvrdohlavá, častější sklon kdominanci (rvačky sjinými psy), méně vhodná do bytu; klíčová je včasná socializace. Srst: hrubá, rovná, podsada jemná a hustá. Péče osrst: nepříliš náročná,srst má samočisticí schopnost,mimo dobu línání postačí občas pročesat, línání však bývá – zvláště upsů žijících vbytech –velmi silné ažádá si intenzivní vyčesávání ivelkou dávku tolerance. Pro koho se hodí: pro zkušenější, fyzicky zdatné kynology spochopením pro svéráznost plemene. Pro koho se nehodí: pro začátečníky, pro seniory, pro klasické výcvikáře, do velkoměsta. Početnost: méně běžná, ne však vysloveně vzácná.
Charakter: Říká se, že pes je věrný přítel člověka. Aakita je vůbec ten nejvěrnější, jak dokládá příběh „věrného psa Hačikó“. Svému pánovi chodil denně naproti na tokijské nádraží, ato ipoté, co jeho majitel vpráci dostal infarkt adomů se už nikdy nevrátil. Hačikó ještě dalších deset let chodil na nádraží asvého pána vyhlížel. Stal se tak legendou apo smrti mu vTokiu na nádraží postavili sochu. Jeho příběh byl několikrát zfilmován azařídil plemeni světovou proslulost. Aprotože akity jsou navíc ipsi líbiví, vznešení aorientálně tajemní, zájem oně vzrůstal ačasem se rozšířil po celém světě. Jenomže krása ani věrnost nejsou upsa všechno asakitami to vběžném životě není úplně snadné. Mají svou hlavu, cítí se trochu jako páni tvorstva aod cizích psů si nenechají nic líbit. Mají za sebou minulost bojových aloveckých psů (využívali se iklovu medvědů) ata se každou chvíli projeví.
Aljašský malamut
38 kg
34 kg
Země původu: USA. Zařazení: špicové aprimitivní plemena (FCi skupina V, podskupina severští saňoví psi). Velikost: ideální kohoutková výška psa 63,5cm, feny 58,5 cm. Zbarvení: nejběžnější je šedé (od světle šedé přes střední odstíny šedé až po černou), dále sobolí aodstíny sobolí až po červenou; na spodní straně trupu, částech končetin, tlapách ačásti znaků na obličeji vždy bílý; jediná jednotná povolená barva je celá bílá. Zvláštní nároky: má rád chlad, vyhovuje mu celoroční pobyt venku, možné problémy sutíkáním avytím. Srst: silná, ani dlouhá, ani měkká. Péče osrst: během roku nepříliš náročná (neupravuje se, samočisticí schopnost), velmi silně však líná – vtu dobu vyžaduje intenzivní vyčesávání. Pro koho se hodí: pro přírodní typy aromantiky žijící mimo město, pro zájemce osaňový sport, canicross adalší psí sporty vpřírodě. Pro koho se nehodí: pro městské typy, do bytu jako rodinný pes. Početnost: známý, ale nepříliš běžný.
Charakter: Nápadná maska vobličeji, huňatá srst, na první pohled dobromyslný medvídek, do kterého je těžké se nezamilovat. Ale ikdyž skutečně bývá tak vyrovnaný apřátelský, jak vypadá, idobře vychází slidmi adětmi zvlášť, což jsou vlastnosti, které ho předurčují pro roli rodinného psa, snadné to sním vždy není. Je velmi silný a nezávislý aod ostatních psů si nenechá nic líbit. Ačkoli se vrámci smečky jedinci většinou dokážou srovnat, scizími psy může docházet ke konfliktům. Mívá silně vyvinutý lovecký pud, což se doma může projevovat tím, že bude pronásledovat domácí zvířata nebo třeba drůbež, venku pak neúnavně sledovat zvěř, která mu zkříží cestu. Jak se na správného seveřana sluší, miluje zimu avadí mu horko, takže přetopené panelákové byty nejsou nic pro něj. Pro držení ve městech se hodí jen omezeně. Nejlépe mu je vpřírodě, na horách, ve sněhu. Ocení dogtrekking (dálkové pochody se psem), canicross (běh se psem) apředevším závody psích spřežení, pro které byl malamut stvořen. Ale pozor: jako na hlídače na něj není radno spoléhat. Na to příliš miluje lidi – včetně těch cizích.
Alpský jezevčíkovitý brakýř 15–18 kg
Země původu: Rakousko. Zařazení: honiči, barváři aplemena příbuzná (FCi skupina Vi, sekce barváři). Velikost: ideální kohoutková výška psa 37–38 cm, feny 36–37 cm. Zbarvení: tmavá jelení červeň slehkou příměsí nebo bez příměsi černé nebo černé spálením. Zvláštní nároky: potřebuje lovecké vyžití. Srst: krátká, přiléhavá, velmi hustá krycí srst ipodsada. Péče osrst: nepříliš náročná, neupravuje se, samočisticí schopnost, velmi silně však líná – vtu dobu vyžaduje intenzivní vyčesávání. Pro koho se hodí: pro myslivce, zvláště vhorských apodhorských lesnatých oblastech. Pro koho se nehodí: pro nemyslivce. Početnost: mezi našimi myslivci středně početné plemeno.
Charakter: Takových, jako je on, je dnes už málo. Tento nenápadný pes smírně zkrácenými končetinami vás neoslní mimořádným zjevem ani tělesnou harmonií, možná si ho dokonce spletete skřížencem. Většina lidí ojeho existenci nemá tušení. Myslivci však vědí svoje. Jakmile postřelí srnce nebo jelena, málokdo jim ho pomůže najít tak spolehlivě jako malý, nenápadný jezevčíkovitý brakýř. Má vynikající nos aje neskutečně vytrvalý. Je mu jedno, jestli zrovna prší, mrzne či vládnou letní vedra, po stopě jde naprosto neúnavně, dokud nenajde, co hledá. Dobře použitelný je ina divoká prasata. Přitom má minimální nároky, nepotřebuje prakticky žádnou péči osrst adobře snáší iceloroční pobyt venku. Kořeny má vrakousko-uherské monarchii (oblíbil si ho ikorunní princ Rudolf Habsburský), takže je tak trochu i„náš“. Však si ho naši myslivci vedle rakouských oblíbili ze všech nejvíc, jinde je chován jen vzácně. Zatímco ve světě ho moc neznají, unás patří koblíbeným pomocníkům vlesních honitbách.
Americká akita 35–55kg
Země původu: Japonsko, USA. Zařazení: špicové aprimitivní plemena (FCi skupina V, sekce asijští špicové apříbuzná plemena). Velikost: ideální kohoutková výška psa 66–71 cm, feny 61–66 cm. Zbarvení: jakékoli – červené, žluté, bílé atd., istrakaté ažíhané, možno smaskou nebo lysinou; strakatí psi mají bílou základní barvu svelkými rovnoměrně rozmístěnými skvrnami pokrývajícími hlavu avíce než jednu třetinu těla. Zvláštní nároky: někdy problém scizími psy, velmi špatně snášejí změnu majitele, potřebují kolem sebe prostor. Srst: rovná, tvrdá, poněkud odstávající. Péče osrst: srst má samočisticí schopnost,mimo dobu línání postačí občas pročesat, línání však bývá velmi silné ažádá si intenzivní péči. Pro koho se hodí: pro zkušenější kynology, ideálně majitele velkých pozemků, zájemce oimpozantního hlídače aochránce. Pro koho se nehodí: pro zájemce opsí sporty, pro výcvikáře, lidi bez přirozené autority, starší aslabší lidi, do malých městských bytů. Početnost: méně běžná, ne však vysloveně vzácná.
Charakter: Americká akita pochází stejně jako akita inu zJaponska, kde byly akity využívány ke psím zápasům iklovu. Po druhé světové válce se dostaly ido USA atam si je začali přetvářet kobrazu svému. Proč by akita měla mít jenom jeden typ zbarvení, když nám se líbí ito strakaté, žíhané nebo sčernou maskou? Aproč by nemohla být ještě huňatější arozložitější? Svou roli sehrálo ito, že existovalo několik linií akit ado USA se jako první dostaly ty ztzv. linie Dewa, které byly poznamenány přikřížením mastifa aněmeckého ovčáka. Japonsko dlouho odmítalo spojování amerických se svými „čistými“ akitami, což proces rozrůzňování ještě podporovalo. Nakonec se podařilo prosadit americkou akitu (zpočátku pod názvem „velký japonský pes“) jako samostatné plemeno. Kromě toho, že se liší barvou, je větší, mohutnější, má širší hlavu ahlubší tlamu. Amá ispolečenštější, tedy vstřícnější, kcizím přátelštější povahu, tudíž sní je oněco snazší pořízení. Nicméně iona je dost sveřepá aráda se pere, proto se nehodí pro začínající pejskaře.
Země původu: USA. Zařazení: nezařazen, FCi neuznán. Velikost: kohoutková výška 25–38cm. Zbarvení: jakékoli, obvykle různobarevné – na narůžovělém podkladu skvrny jiné barvy, může být také celý bílý, dvoubarevný, trikolor, tmavý nebo skvrnitý, ale vždy musí mít někde bílou barvu; také černá, žlutohnědá, citronová aj. Zvláštní nároky: citlivý na chlad, před spálením na slunci je třeba ho chránit opalovacím olejem, před mrazem teplým kabátkem, po vykoupání se kůže promazává dětským krémem nebo kokosovým olejem, aby se nevysoušela. Srst: 2 variety – bezsrstá a osrstěná. Péče osrst: odpadá – srst chybí; uosrstěné variety je nutno srst pravidelně pročesávat ikoupat. Pro koho se hodí: pro městské lidi, milovníky kuriozit apořádku (nelíná), pro některé alergiky. Pro koho se nehodí: pro „drsňáky“, outdoorové typy, pro ty, kteří hledají venkovního psa na hlídání. Početnost: méně běžné plemeno, které se však unás vposlední době rychle šíří.
Charakter: Připomínají naháče, ale ve skutečnosti se liší. Nejen genetickým založením, ale iodlišnou, teriérskou povahou. Ačkoli působí křehce achoulostivě, jsou velmi houževnatí, nebojácní, živí anabití energií. Bývají vyrovnanější akcizím přátelštější než většina teriérů, vdomácnosti se snesou iskočkou, snadno se vychovávají adobře vycházejí sdětmi. Díky přirozené zvědavosti ainteligenci se dobře cvičí avzhledem kehbitému, přirozeně působícímu pohybu se uplatní ivpsích sportech. Milují společnost jiných psů (když to jsou také „naháčci“, tím lépe), rádi si hrají amají nečekanou výdrž. Zčásti unich zůstaly zachovány ilovecké vlohy jejich osrstěných předků – američtí rat teriéři se vUSA dodnes používají nejen khubení hlodavců, ale ina veverky či mývaly. Třebaže je tento teriér od počátku chován pouze jako společenské plemeno ataké tak vypadá, dříme vněm duše skutečného lovce.
Americký buldok
♂ 41–61 kg
♀ 30–55 kg
Země původu: USA. Zařazení: molossoidní plemeno, non-FCi. Velikost: kohoutková výška psa 56–71 cm, feny 43–66 cm. Zbarvení: přednost se dává bílým psům s barevnými skvrnami (alespoň 50 % bílých ploch). Přípustný je i zcela bílý pes, pokud nemá problémy se sluchem. Barevné skvrny mohou být libovolného odstínu žíhání nebo libovolného odstínu hnědé (pálená, červená, žlutá, plavá atd.). Zvláštní nároky: špatně snáší samotu (destruktivita), může mít problémy se vztahem k cizím psům, doma sliní. Srst: krátká, tvrdá a lesklá. Péče o srst: minimální. Pro koho se hodí: jen pro zkušené majitele s přirozenou autoritou, kteří dokážou psovi od počátku nastavit hranice a důsledně je vyžadovat. Lépe do domu se zahradou na venkově, jako hlídač a ochránce, pro zájemce o bull sporty, ale při vhodném pracovním využití i jako pes rodinný. Pro koho se nehodí: pro nezkušené, do velkoměstského provozu a malých bytů, pro seniory, pro fyzicky slabé. Početnost: vzácný, k nám byl dovezen už v 90. letech a je zde opakovaně odchováván. Protože se nejedná o mezinárodně uznané plemeno, při koupi je třeba dát velký pozor, aby zájemce nenaletěl podvodníkovi chovajícímu nevypočitatelné křížence.
Charakter: Silný, velký, atletický pes nabitý energií, v minulosti používaný ke psím zápasům, ale i na farmách k nahánění nebo při odchytu dobytka, mj. i ke krocení býků. Není to typický těžký moloss, jeho pohyb je lehký, rychlý, dynamický a účelný. Potřebuje poměrně velké množství pohybu a velký prostor kolem sebe. Povahu má vyrovnanou, bývá sice neohrožený a nebojácný, ale není agresivní. Nicméně je to mimořádně velký, silný pes s mohutným stiskem, a proto potenciálně nebezpečný. Extrémně důležitá je u něj včasná socializace a kvalitní výchova minimálně k základní poslušnosti, např. chození na vodítku, přivolání apod. Dospělý nevychovaný americký buldok by se snadno mohl stát neúměrnou zátěží pro svou rodinu i okolí. Nezbytně potřebuje úzký kontakt s rodinou a je zcela nevhodný pro izolované držení v kotci.
11–14 kg
Země původu: USA. Zařazení: retrívři, slídiči avodní psi (FCi skupina Viii, sekce slídiči). Velikost: ideální kohoutková výška psa 38,1 cm, feny 35,6 (možná odchylka 1cm oběma směry). Zbarvení: a) jednobarevné – černé, krémové až červené, hnědé; b) vícebarevné – dvě nebo více jasných navzájem zřetelně od sebe oddělených barev, znichž jedna musí být bílá (černobílí, červenobílí, hnědobílí abělouši), uvšech možno stříslovými odznaky. Zvláštní nároky: hedvábná srst se cuchá, po příchodu zprocházky je třeba ji zbavit nečistot, jinak domů nanese spoustu nepořádku. Srst: hedvábná, hladká nebo mírně zvlněná, dlouhá. Péče osrst: náročná; srst je nutno pravidelně vícekrát do roka upravovat stříháním atrimováním, denně česat akartáčovat, aby se zabránilo plstnatění. Pro koho se hodí: jako společenský arodinný pes pro milovníky španělů, které neláká lov anevadí jim pečovat osrst. Pro koho se nehodí: pro lidi, kteří hledají hlídače aochránce nebo je nebaví pečovat osrst, pro úzkostlivé milovníky pořádku. Početnost: méně běžné plemeno.
Charakter: Je to nekomplikovaný, hravý, veselý amírný tvor, který nevyhledává konflikty avyjde skaždým. Má výrazně méně vyvinutý lovecký pud než evropský kokršpaněl aje to roztomilý společník. Nicméně největší ozdoba amerického kokra –jeho nádherná splývavá hedvábná srst – je zároveň jeho největší slabinou. Péče oni je totiž opravdu náročná. Nestačí psa denně pročesávat, po každé procházce pečlivě vybírat zachycené větvičky anestačí ani pravidelné koupání. Je třeba ho pravidelně upravovat, aprotože úprava je dost složitá, pravidelně sním chodit kpsímu kadeřníkovi, který plemeno dobře zná. Ten, koho nelákají výstavy ani chov, může psa pravidelně zastříhávat nakrátko sám. Jen je třeba mít na paměti, že už to nebude ten nádherný nadýchaný pejsek, kterého jste si kdysi vnějakém atlase vybrali dost možná právě pro jeho krásu.
Americký pitbulteriér 25kg (možná odchylka až 11kg oběma směry)
Země původu: USA. Zařazení: nezařazen, mimo FCi. Velikost: ideální kohoutková výška 51cm (možná odchylka 5cm oběma směry). Zbarvení: jakékoli včetně kombinací, nežádoucí je pouze merle zbarvení aalbinismus. Zvláštní nároky: hrozí konflikty scizími psy, jimž lze zabránit především důkladnou socializací na ně aostatní zvířata vraném věku, není vhodný kceloročnímu držení venku. Srst: krátká, lesklá, přiléhající, na dotek tvrdá. Péče osrst: minimální. Pro koho se hodí: pro zkušené kynology mající zkušenosti svýcvikem psů, pro rozhodné lidi se schopností prosadit se, pro zájemce obull sporty idalší sportovce. Pro koho se nehodí: pro nezkušené, nerozhodné, slabé, starší, handicapované azvláště pak ne pro agresivní aarogantní lidi. Početnost: přesné údaje nejsou kdispozici, relativně početný.
Charakter: Plemeno snejkontroverznější pověstí, na jedné straně zatracované coby nebezpečný zabiják ana druhé vyzdvihované jako milovník dětí. Co je pravda? Svým způsobem obojí. Pitbul skutečně byl vyšlechtěn jako bojové plemeno pro účely psích zápasů, ale vrodinách potvrzuje pověst „mazlíčků“. Je zřejmé, že pitbul prošel nějakým vývojem aani vnejtemnějších dobách své historie nebyl nikdy používán proti lidem. To nicméně neplatí ovztahu kostatním psům azvířatům vůbec. Geny se nezapřou aurčitou nesnášenlivost až agresivitu vůči ostatním příslušníkům svého druhu mají pitbulové vkrvi. Jistěže ne všichni ajistěže tyto vlastnosti dokáže mnoho majitelů omezit důkladnou socializací audržet je pod kontrolou. Tito psi mají také spoustu dobrých vlastností: bývají obratní, chytří, učenliví, vytrvalí arychle reagují. To se hodí při „bull sportech“. Zároveň zde však dvojnásob platí ono známé: dobrý sluha –zlý pán. Vrukou problémového (tedy militantního, ale třeba ijen nezkušeného či nerozhodného) člověka se pitbul může stát postrachem okolí azpůsobit ismrtelnou nehodu. Iproto je jeho chov vněkterých evropských zemích zakázán.
Americký stafordširský teriér 17–27 kg
Země původu: USA. Zařazení: teriéři (FCi skupina iii, sekce teriéři typu bull).
Velikost: kohoutková výška psa 46–48 cm, feny 43–46 cm. Zbarvení: přípustné je jakékoli zbarvení – jednobarevné, vícebarevné nebo se skvrnami; více než 80% bílé, černá spálením ajátrová však nemají být podporovány. Zvláštní nároky: vyžaduje velmi pevné, suverénní vedení, dobrou včasnou socializaci, zvláště ve vztahu kjiným psům adalším zvířatům, avhodný výcvik azaměstnání. Srst: krátká, lesklá, přilehlá, na dotyk tuhá. Péče osrst: minimální, stačí občas přejet jelenicovou kůží nebo masážní rukavicí, zlehka překartáčovat. Pro koho se hodí: pro zkušené, sebevědomé kynology, kteří mají zkušenosti svýcvikem, chtějí se svým psem něco dělat anebojí se konfliktů; vhodný ido města. Pro koho se nehodí: pro začátečníky, pro lidi bez vůdčích schopností, zakomplexované, agresivní, pro děti, pro běžné rodiny sdětmi, pro zájemce o„psa na zahradu“, pro pohodlné. Početnost: poměrně běžný.
Charakter: Amstaf čili americký stafordširský teriér dnes patří kdocela běžným plemenům. Vejde se do každého bytu aani ho moc nezanese chlupy – srst má krátkou apřiléhavou. Ačkoli je střední velikosti, působí díky své kompaktní svalnaté postavě dojmem síly atvrdosti, takže dokáže sobě (i majiteli) zjednat respekt lépe než psi mnohem větší anákladnější. Navíc má výrazný ochranářský instinkt. Stejně jako americký pitbulteriér, jemuž se velmi podobá, má krvavou minulost. Obě plemena se kdysi využívala kpsím zápasům, apřestože už ve 30. letech 20. století se amstafové chovají jako rodinní, pracovní avýstavní psi (zpočátku pod názvem stafordširský teriér, později americký stafordširský teriér), neblahé nálepky „krvelačných bestií“ se dodnes zcela nezbavili. Ačkoli bojovnost už unich není chovem podporována, je kladen velký důraz na vzhled apřátelskou povahu apři správném vedení to mohou být příjemní, praktičtí avšestranní společníci. Vněkterých evropských zemích se však jejich chov ani držení stále nepovoluje.
Teriéři
Americký vodní španěl
♂ 13,5–20,5 kg
♀ 11,5–18 kg
Země původu: USA. Zařazení: přinašeči, slídiči a vodní psi (FCi skupina Viii, sekce vodní psi). Velikost: ideální kohoutková výška 38–46 cm. Zbarvení: jednolité játrově hnědé, kaštanové nebo tmavě čokoládové. Trochu bílé srsti přípustné na hrudi a na prstech. Zvláštní nároky: vyžaduje velké množství pohybu a miluje vodu, uši je třeba pravidelně kontrolovat. Srst: stejnoměrně kudrnatá, tvoří uzavřené kroužky. Hustota kudrnek se může lišit v různých tělesných partiích. Dobře vyvinutá hustá podsada chrání psa před povětrnostními vlivy, vodou a hustými křovisky. Péče o srst: srst může být udržována, aby dodávala psovi upravený vzhled. Uši se mohou stříhat; nicméně ani jeden z těchto zásahů není vyžadován. Koupání se šamponem omezit na minimum. Pro koho se hodí: pro myslivce, kteří hledají skvělého aportéra, specialistu na vodní práce, také dobrý společník apes rodinný. Pro koho se nehodí: pro městské lidi bez vztahu k přírodě, kteří hledají „jen mazlíčka“. Početnost: vzácné plemeno, u nás už byl odchován, ale příliš se nerozšířil.
Charakter: Americký vodní španěl byl vyšlechtěn v USA jako všestranný lovecký pes, užívaný v oblastech kolem Mississippi pro aportování zvěře při lovu ze člunu. Je to sice výkonný a vášnivý lovec, zároveň ale s vyrovnanou nervovou soustavou, stabilní a velmi dobře ovladatelný při lovu i jindy. Bývá přátelský, ochotně spolupracující a miluje lidi. I když ho nepočítáme mezi retrívry, má s nimi společnou „will to please“, snahu se zalíbit a spolupracovat. To vše z něj činí adepta i na dobrého rodinného psa pro aktivní rodiny a mj. neúnavného partnera při dětských hrách. Je až s podivem, že pes s takovými kvalitami jak pro lov, tak pro rodinné soužití, je tak vzácný.
Slídiči
Anatolský pastevecký pes
♂ 50–65 kg
♀ 40–55 kg
Země původu: Turecko. Zařazení: pinčové,knírači,molossové ašvýcarští salašničtí psi (FCi skupina ii, molossové horského typu). Velikost: kohoutková výška psa 74–81cm, feny 71–79 cm. Zbarvení: jakékoli, nejčastěji plavé až smetanové sčernou maskou. Zvláštní nároky: potřebuje kolem sebe velký prostor, ideálně rozlehlý pozemek, který může střežit. Vyhovuje mu celoroční pobyt venku. Srst: krátká nebo polodlouhá, hustá sbohatou podsadou, vzimě bývá delší. Péče osrst: nenáročná, jen vdobě línání častější vyčesávání. Pro koho se hodí: pro zkušené kynology spřirozenou autoritou, kteří hledají spolehlivého hlídače aochránce. Pro koho se nehodí: pro obyvatele měst, pro fyzicky méně zdatné, pro výcvikáře ani sportovce, pro děti amládež do přímé péče. Početnost: vzácné plemeno.
Charakter: Jsme vTurecku, na rozlehlé náhorní plošině. Velké stádo ovcí akoz se popásá, nikde ani živáčka, vládne klid amír. Náhle se ze stínu stromu vynoří čtyři obrovští psi. Pasoucí se zvířata jsou stále vklidu, ale psi, jejich věrní strážcové, zahlédli na horizontu podezřelý pohyb. Může to být pytlák, toulavý pes, ale ivlk. Psí pastevci začnou obíhat stádo asvými těly vpohybu vytvářejí bariéru mezi stádem a„nepřítelem“. Přitom štěkají, což většinou stačí kodrazení vetřelce. Pokud ne, štěkot přechází do výhružného vrčení. Bílé zuby se blýskají, akdyž se vetřelec odváží ještě okrok dál, psi vyrážejí jako střely azačíná boj na život ana smrt. To vše se děje daleko od lidí. Psi sami musí vyhodnotit situaci arozhodnout se odalším postupu. Tento příklad ukazuje, jaký anatolec je aproč. Je to samostatně myslící ajednající teritoriální přírodní plemeno, které není příliš zvyklé přijímat rozkazy aobranu má vkrvi. Kdysi to bývala jeho hlavní přednost, dnes to je vhustě osídlené zemi spíše handicap. Pro majitele rozlehlých (aodlehlých, protože jeho štěkot je velmi zvučný) pozemků může být ostražitý anepodplatitelný anatolec přesně tím, co hledá. Ani on se ale neobejde bez dobrého oplocení, protože brát spravedlnost do vlastních rukou unás nesmí ani pes, který ktomu byl stvořen.
Andaluský teriér 8–12 kg
Země původu: Španělsko. Zařazení: teriéři (FCi skupina iii, sekce velcí a střední teriéři), prozatímně uznaný. Velikost: kohoutková výška psa 37–43 cm, feny 35–41cm. Zbarvení: převažuje čistě bílé s tmavými skvrnami, většinou na hlavě či na začátku krku, doplněné tříslovými („tan“) skvrnami na obličeji, lících a nad očima. Zvláštní nároky: pokud má vycházet s ostatními domácími zvířaty, musí na ně být odmalička trpělivě přivykán, jinak mohou nastat problémy, je třeba ho také učit klidu. Vysoké nároky na pohyb, ideálně cca 3–4 hodiny denně. Srst: velmi krátká a hustá, jednotná a rovnoměrně rozšířená po celém těle. Péče o srst: minimální. Pro koho se hodí: pro lidi toužící po menším, ale velmi sportovním, vytrvalém a odvážném psovi, pro sportovní rodiny s dětmi, pro kynologické sporty. Pro koho se nehodí: pro pohodlné lidi, u kterých by se jeho energií překypující nevyužitý temperament mohl přeměnit v destruktivitu. Početnost: celosvětově vzácné plemeno, u nás se zatím zřejmě nevyskytuje.
Charakter: Pochází z Andalusie, kde vznikl křížením malých hladkosrstých foxteriérů dovezených z Anglie s původními psy tohoto regionu. Odtud se postupně rozšířil do celého Španělska. Plemeno je díky přirozené predispozici k lovu hlodavců neodmyslitelně spojené s tamním vínem. Odtud jeho španělský název „ratonero bodeguero“ – tedy krysař z vinného sklepa, protože byl původně využívaný především obchodníky s vínem v jižním Španělsku. A protože se tam vyrábělo hlavně sherry, bývá nazýván také „sherry terrier“. Někdy se mu pro jeho podobnost s Russell teriéry říká i „španělský Jack Russell“. Vyniká skvělým čichem i zrakem a také mimořádnými pohybovými a koordinačními schopnostmi. Má silné lovecké instinkty, proto je nezbytná včasná a pečlivá socializace s jinými domácími zvířaty. Jinak ale je velmi společenský a hravý. Zvládnout by ho mohl i schopný začátečník, pokud na něj bude mít dostatek času a trpělivosti. Bývá tvrdohlavý a potřebuje pevné a jasné vedení.
Teriéři
Anglický buldok
25 kg
23 kg
Země původu: Velká Británie. Zařazení: pinčové aknírači amolossoidní plemena (FCi skupina ii, sekce molossové typu mastif). Velikost: výška má být úměrná hmotnosti, většinou se pohybuje kolem 40cm. Zbarvení: žíhané, červené všech odstínů, plavé, žlutohnědé atd., bílé astrakoš (tzn. bílá vkombinaci slibovolnou zvýše uvedených barev); nikdy černé ani černohnědé. Srst: krátká, hustá ahladká, spíše jemná. Zvláštní nároky: špatně snáší horko, vlétě je nutno omezit pohyb azajistit stín, poměrně časté zdravotní problémy upřetypovaných jedinců. Péče osrst: minimální. Pro koho se hodí: pro nesportovní majitele, „kavárenské typy“, milovníky extravagance, kterým nevadí, když ksobě přitahují pozornost. Pro koho se nehodí: pro sportovce, výcvikáře, vášnivé turisty, přírodní typy. Početnost: nepříliš běžný.
Charakter: Chtěli byste psa tak nápadného vzhledu, že se za vámi na ulici každý otočí? Toužíte po psím přátelství, ale nevyhledáváte dlouhé procházky ani vás nepřitahují psí cvičiště araději si vyrazíte do kavárny? Pak jste u buldoka na správně adrese. Snad nejbizarnější zjev vcelé psí říši dokáže polarizovat imilovníky psů. Jedni nad ním ohrnují nos stím, že to už snad ani není pes, druzí oněm hovoří jako omistrovském díle nejlepších chovatelů na světě, za něž jsou Britové pokládáni. Faktem je, že charakteristické znaky anglického buldoka, jako jsou krátký nos, velká hlava, vrásky vobličeji azkrácené končetiny, byly dohnány do extrému. Kdysi pohyblivý vysokonohý buldok spouze mírně zkráceným nosem se měnil vneživotnou karikaturu sebe sama avpraktickém životě měl stále větší potíže. Buldoci už nebyli schopni porodit bez císařského řezu, štěňat se rodilo málo anebyla životaschopná, tolerance khorku klesala. Naštěstí si to vBritánii zavčas uvědomili aroku 2009 prosadili změny standardu omezující přehnané znaky aprosazující návrat knormálu. Klidný, oddaný, dobromyslný až flegmatický buldok, který se navzdory dávným bojovým předkům dokázal transformovat do role nenáročného rodinného psa, si to zaslouží.
Anglický kokršpaněl
13–14,5 kg
Země původu: Velká Británie. Zařazení: přinašeči, slídiči avodní psi (FCi skupinaViii, sekce slídiči). Velikost: kohoutková výška psa 39–41 cm, feny 38–39 cm. Zbarvení: jednobarevné: černá, červená, zlatá, čokoládová, černá spálením, játrová spálením; vícebarevné: bikolor – černobílá, oranžovobílá, játrová abílá, žlutá abílá, vše stečkováním nebo bez; trikolor – černobílá spálením, játrovobílá spálením; bělouš – modrý, oranžový, citronový, játrový, modrý spálením, játrový spálením. Zvláštní nároky: stále přetrvávající výraznější lovecký pud – je třeba od mládí trénovat poslušnost, zvláště spolehlivé přivolání; nutno pravidelně kontrolovat uši – hrozí záněty; od mládí zvykat na péči osrst; sklon kobezitě. Srst: hladká, hedvábné textury. Péče osrst: středně náročná; srst je třeba po návratu zprocházky zbavovat mechanických nečistot ačasto pročesávat, aby se zabránilo cuchání aplstnatění; částečně se upravuje stříháním atrimováním, zvláště na výstavy. Pro koho se hodí: pro lovce ido sportovních rodin, zvládne ho iméně zkušený kynolog, pokud mu poskytne dostatek pohybu vpřírodě adobrou základní výchovu. Pro koho se nehodí: pro vysloveně městské typy, pro ty, kteří hledají obranáře ahlídače, pro zájemce osportovní kynologii. Početnost: běžný.
Charakter: Kokršpaněl je přiměřeně sportovní, milý, citlivý, přátelský, stále dobře naladěný aochotný si hrát. Je iposlušný asnaží se zavděčit. Skoro by se chtělo říct: ideální rodinný pes. Jenomže je to stále ještě pes lovecký. Kokršpaněl sice je příjemný společník, ale táhne ho to ven, do přírody, za zvěří. Patří mezi slídiče, takže jeho přirozeností je pročesávat terén avpodrostu slídit po kořisti. Jakmile narazí na stopu, vrhá se po ní veden svým pradávným pudem, většinou za hlasitého štěkotu. Právě to bylo vminulosti (a vlovecké praxi je idnes) jeho úkolem – zvěř vyplašit, „vypíchnout“ adostat ji střelci do rány. Naštěstí jsou to psi dobře ovladatelní ajejich lovecký pud lze správnou výchovou dostat pod kontrolu. Nejsou to bezhlaví štváči, ale bez solidního výcviku se neobejdou.
Slídiči
Anglický setr
25–30 kg
Země původu: Velká Británie. Zařazení: ohaři (FCi skupina Vii, sekce britští airští stavěcí psi – setři). Velikost: kohoutková výška psa 65–68 cm, feny 61–65cm. Zbarvení: černé, oranžové, citronové nebo játrově hnědé, vždy sbílou, nebo trikolorní, tedy černé nebo hnědé sbílou apálením; je preferováno jemné stříkání či drobné skvrny po celém těle. Zvláštní nároky: protože má velký rozptyl pohybu, bývá náročné udržet ho vpřírodě pod kontrolou; výrazný lovecký pud. Srst: dlouhá ahedvábná. Péče osrst: náročnější, po procházkách prsty vybrat nečistoty acca dvakrát za týden vykartáčovat, starou srst zlehka otrimovat. Pro koho se hodí: pro myslivce, pro sportovně založené lidi, vhodný ido aktivní rodiny. Pro koho se nehodí: pro fyzicky slabé, pasivní lidi, pro klasické výcvikáře, pro ty, kteří ho chtějí jako módní doplněk nebo bydlí vcentru města. Početnost: ani běžný, ani vzácný.
Charakter: Nápadná, aristokratická krása anglického setra podtržená jeho neobvyklým stříkaným zbarvením by leckterého milovníka stylu mohla přivést knápadu pořídit si ho coby elegantní módní doplněk. Ne nadarmo ho využívají tvůrci četných reklam ifilmaři. Anglický setr je ale vše, jen ne nenáročný průvodce. Právě naopak: je to plnokrevný lovecký pes, pro něhož je typické daleké polní hledání. Má ve zvyku pročesávat křížem krážem opravdu velké plochy, ideálně pole alouky, apátrat po zvěři. Umožnit mu to není vnašich podmínkách snadné adosáhnout utohoto zapáleného lovce dobré ovladatelnosti aspolehlivého přivolání už teprve ne. Přitom je anglický setr měkká povaha, bývá mírný aněžný, laskavý kdětem atolerantní kdomácím zvířatům, jen občas trochu svéhlavý. Musí se na něj zásadně po dobrém, protože má citlivou povahu. Nejšťastnější je vblízkosti své rodiny, venku by strádal. Vlastně skvělý rodinný pes, jenomže… zároveň je také velmi rychlý, vytrvalý aneúnavný. Ikdyž majitel dostane jeho lovecký pud pod kontrolu, musí počítat sněkolikahodinovými procházkami denně. Nejlépe samozřejmě do přírody.
Ohaři
