9788028411138

PROLOG 14. srpna 2000 Setrvejte ve svých pocitech, řekl terapeut. Nesnažte se před nimi utíkat. Problém byl v tom, že Lennart Olin už nevěděl, co cítí. Ať se zastavoval a nahlížel do svého nitra sebevíc, necítil nic než zmatek. Nutno říct, že v posledních týdnech prožil něco tak… Jak by se to vůbec dalo popsat? Stále si nebyl úplně jistý. Věděl jen, že si připadal jako na horské dráze: čirá hrůza, letmé záblesky naděje a zase volný pád do propasti zoufalství tak hlubokého, že vážně přemýšlel o sebevraždě. Teď seděl sám ve svém čerstvě umytém Volvu V70 a projížděl za úsvitu pustou krajinou, obklopený vlnícími se loukami a široširými lány, a mířil vstříc něčemu, co se nedalo popsat jinak než jako zakončení. Byl tak emočně vyčerpaný, že už nic necítil. Proměnil se v pragmatického robota, jehož jediným cílem bylo pokračovat v jízdě po silnici, která se táhla do takové dálky, že mu připadalo, jako by v rozplývajícím se ranním oparu viděl zakřivení Země. Možná proto se dokázal udržet vzhůru, přestože v poslední době skoro nezamhouřil oka. Kdyby byl člověk, už dávno by usnul s čelem opřeným o volant, sjel by ze silnice a narazil do stromu. Tím by se také dalo vysvětlit, proč už se vzdal myšlenky na šťastný konec. Roboti nedoufají. Vykonávají své povinnosti a nenechají se ovlivnit emocemi. K čemu by mu bylo zachovávat naději? Tady nešlo o žádnou učesanou detektivku z nekonečné série, u níž se nikdy nemusíte obávat, jestli to dopadne dobře, nebo ne. Tahle temnota byla opravdová, a i když mu připadala naprosto