PROLOG
Z tohohle domu vyjdu už leda v želízkách. Měla jsem vzít nohy na ramena, dokud byl ještě čas. Svoji příležitost jsem však promeškala. Teď když jsou policisté v domě a našli tamto nahoře, už není cesty zpátky. Tak do pěti vteřin mi začnou odříkávat práva. Vlastně mi není moc jasné, proč to ještě neudělali. Možná doufají, že mě obalamutí a já jim vyklopím něco, co bych neměla. To mají ovšem smůlu. Policista s černými vlasy prokvetlými šedinami, který sedí na pohovce vedle mě, pošoupne své rozložité tělo po italské kůži v karamelovém odstínu. Zajímalo by mě, co za gauč má asi doma on. Určitě nestál pětimístnou částku jako tenhle. Nejspíš se vyznačuje nějakou nevkusnou barvou, například oranžovou, je celý pokrytý zvířecími chlupy a několik švů má rozpáraných. Možná že policista právě teď myslí na ten svůj gauč a touží, aby měl doma taky takovýhle. Spíš ale myslí na tu mrtvolu nahoře v podkroví.
Pomocnice_304 stran_2.vydani.indd 5
10.11.25 14:50