AUTOROVA POZNÁMKA Před několika lety jsem napsal knihu Exorcismus mé nejlepší kamarádky o dvou dospívajících děvčatech z Charlestonu v Jižní Karolíně roku 1988, kdy vrcholila satanistická panika. Dospěly k podezření, že jednu z nich posedl ďábel, což vedlo k sérii neblahých událostí. Román jsem psal z pohledu teenagerů, a proto rodiče, kteří v něm vystupovali, působili nesnesitelně, jelikož když dospíváme, rodiče nám takoví připadají. Ten příběh má ale i jinou verzi, prožívanou z pohledu rodičů: jde v ní o to, jakou bezmoc zakoušíte, když se vaše dítě ocitne v nebezpečí. I tento příběh jsem toužil napsat, takže vznikl Průvodce jižanského čtenářského klubu zabíjením upírů. Nejde o pokračování Exorcismu mé nejlepší kamarádky, odehrává se ale o pár let později ve stejném prostředí, v němž jsem dospíval i já. Když jsem byl malý, nebral jsem mámu vážně. Byla to žena v domácnosti, členka čtenářského klubu, a stejně jako její přítelkyně byla neustále na nějakých pojížďkách, ke kterým se vždycky naskládaly všechny do jednoho auta, a nás nutila dodržovat nesmyslná pravidla. Působily prostě potrhle. Dnes si uvědomuju, co všechno měly na starosti a já o tom neměl nejmenší potuchy. My jsme si bezstarostně dováděli a mámy za nás schytávaly rány, protože takhle jsou věci uspořádané: jako rodič snášíte bolest, aby ji nemusely snášet vaše děti.