Velkolepá hra_kor2.qxp_Sestava 1 28.04.26 8:11 Stránka 7
PROLOG PŘED ROKEM
Z
a jakoukoli moc se platí. Vždycky. Jediná otázka je, jak vysoká bude cena – a kdo ji zaplatí. Rohan to věděl líp než většina lidí. Měl také dost rozumu, aby se tím nenechal příliš vyvést z míry. Co záleží na troše prolité krve, na nějakém tom zlomeném srdci nebo prstu? Proto přece nemusíme přestat být kamarádi. Ne že by Rohan nějaké opravdové kamarády měl. „Zeptej se mě, proč jsi tady.“ Vlastníkův tichý příkaz zasvištěl vzduchem jako meč. Vlastník Ďáblovy milosti byl ztělesněná moc, a Rohana vychovával jako syna – machiavelistického, amorálního, užitečného syna. Už jako dítě Rohan chápal, že v tomhle skrytém podzemním paláci jsou znalosti měna a nevědomost je slabost. Měl dost rozumu, aby se na nic neptal. Místo toho se usmál – rošťáckým úsměvem, který patřil do arzenálu jeho zbraní stejně tak jako jakékoli ostří a jakékoli tajemství, které kdy nasbíral. „Ptají se ti, kdo nemají jinou možnost získat odpověď.“ „A ty jsi mistrem těch jiných způsobů,“ uznal Vlastník. „Pozorování, manipulace, schopnost nebýt vidět nebo ovládnout celou místnost, kdykoli se ti zachce.“ „Taky se na mě docela dobře kouká.“ Rohan hrál nebezpečnou hru, ale koneckonců jiné ani neznal.
7