1
ELIKKI
T
ak. Skoro dokonalé.“ Se spokojeným úsměvem jsem na sytě nachový samet, který v mém stánku pokrýval stůl, položila poslední náušnice. Prohlížela jsem si svou práci – přede mnou se třpytily vy skládané šperky v lákavé kombinaci kovu, kamene, drahých kamenů a krystalů. Obzvlášť pěkně dnes vypadaly mosazné vlásenky, jak se blyštily v jasném slunečním světle. Náhrdelník ze stříbra a křemene se nechtěl nechat zahanbit a svítil ještě zářivěji, svým neomaleným třpytem poutal mou pozornost. „Ty náfuko,“ zamumlala jsem láskyplně. Po několika drobných úpravách – tu jsem narovnala nára mek, jinde jsem o kousek posunula přívěsek – jsem si spoko jeně povzdechla a poprvé po půl hodině zvedla zrak od svého vystaveného zboží. Trh ještě nebyl v plném proudu, pro jednou jsem dorazila brzy. Tak brzy, že se mi díky bohyni podařilo na náměstí obsadit výsadní místo u hlavní fontány. Zoufale jsem dnes potřebovala pár kusů dobře prodat.
„