Prolog tarom
Prázdná ulice byla vlhká od deště a ve vzduchu visel pach spáleného masa. Tarom stál tiše pod okapem opuštěného domu a sledoval, jak dva pohřebáci vyvážejí na nosítkách tělo zabalené v černém pytli. Celou ulici osvětlovala pouze světla z majáků, vrhajíc na oloupané omítky domů mlhavý červený opar. Pohřebák přejel práh domu, nosítka hlasitě zaskřípala a tělo na nich poskočilo. Za nimi klopýtal mladý muž v šedém oblečení, ve vyčerpaných očích naprosto ohromený výraz. Zastavil se a natáhl ruku, jako by chtěl nosítka zastavit, ale pak si to rozmyslel. Tarom opustil stíny a přešel ulici k domu. Těžké podrážky jeho bot mlaskaly na mokrém asfaltu, zatímco se přibližoval k těm pár chudákům číhajícím kolem sanitek. Zoufale se snažili zachytit alespoň střípek tragédie, který by mohli převyprávět sousedům dřív, než se neštěstí dostane do novin. Obešel pohřebáky, přestože ho nemohli vidět, a prošel kolem muže, který tak zdrceně sledoval, jak nakládají tělo do sanitky. 7