KAPITOLA PRVNÍ Zelenec byl nevinný. Všichni se na tom shodli. Přesto se Terla málem rozplakala úlevou, když to soudce skřehotavým hlasem oznamoval k zápisu do úředního záznamu. Po zatčení se obávala hlavně toho, že budou obviňovat jejího zeleného přítele, který za nic nemohl. Celé to byla jen její vina, což se jim taky snažila vysvětlit. Přesedla si na židli a sledovala, jak soudní zřízenci zelenec odnášejí. Mávl na ni listem a Terla zvedla prsty ke rtům a pak je otočila k rostlině, která se jejím přičiněním nedávno stala inteligentní bytostí. Teď se nesmím rozbrečet. Nebude přece plakat, když neprovedla nic zlého. Ano, je to nelegální, ale není na tom nic špatného. Zatím se jí podařilo neprolít jedinou slzu, alespoň ne na veřejnosti, ale právě teď se držela jen proto, aby neudělala radost žalobci, jenž se na ni zarputile mračil. Také jí pomáhala podpora vrchní knihovnice Rajsy Velkové, která jí konejšivě položila ruku na rameno. Byl to jediný dotek laskavosti v celé soudní síni, a to doslova i obrazně.
Issuu converts static files into: and more. Sign up and create your flipbook.