POST MORTEM
JEDN A
profesor hans rekke nemohl to ráno vůbec nic najít. Dokonce ani misku a lžičku na jogurt. „Panebože, co se tady stalo?“ zavolal. Micaela Vargasová, jeho spolubydlící, vešla do kuchyně v jednom z jeho županů. Táhla ho za sebou po zemi jako královský plášť. „Změna, kterou potřebujeme,“ řekla. Rekke na ni vrhl skeptický pohled a vytáhl zásuvku, kde místo nožů uviděl chňapky a utěrky. „Je to promyšlené,“ dodala a pousmála se. „O tom nepochybuji. Ale je to nové a já nové věci…“ nesnáším, chtěl říct, ale napadlo ho, že to není vůbec vtipné, jenom pravdivé a zoufalé. „No,aspoň mám omluvu pro svou neschopnost. Byla jste vzhůru celou noc?“ „Celou noc. I dlouho po tom, co jsem to dokončila. Jestli chcete, můžu udělat espresso.“ „Spíš bych dal cokoli za misku. A lžičku. A za noviny.“ Posadil se ke stolu a Micaela mu přinesla kávu, jogurt a noviny. Nijak nezastírala, jak dobrou má náladu, a i když ho to trochu rozčilovalo, těžko jí to mohl zazlívat. Dnes je velký den, bez ohledu na fakt, že nic není na svém místě. V amerických prezidentských volbách zvítězil neobyčejně nadaný a sympatický senátor z Illinois a Rekke se těšil, až si o tom přečte a ponoří se do svých myšlenek. Přečetl však sotva pár řádků, pořádně vlastně jen nadpis: „Obamovo
7
POST MORTEM.indd 7
15.09.2025 17:23:57