1. KAPITOLA ❄ „No tak?“ To jsi ještě šeptal. Venku proti temné noční obloze bělostně vířily sněhové vločky a při dopadu na vozovku roztávaly. Zvedl jsi oči a podíval se do zpětného zrcátka. I já se ohlédla. Oscar měl hlavičku položenou na opěrce autosedačky a klížila se mu víčka. Na nose mu vyrážely krůpěje potu jako vždycky, když usíná, ať už v zimě, nebo v létě; na sluníčku, nebo v mrazu. Zavrtěla jsem hlavou. Ještě jsem ti nemohla odpovědět, nechtělo se mi začínat, dokud spolu nebudeme sami. Otočila jsem se dopředu a zavřela oči. Poslouchala jsem řev motoru a hukot vichru za okénkem. Na zavřených víčkách jsem viděla žlutavé odlesky pouličních lamp. Cítila jsem vůni borových šišek, vlhkého oblečení a potpourri, které vaši mají – nebo aspoň mívali – na misce v obýváku. Tušila jsem, že už se to blíží. „Jessie?“ Otevřela jsem oči a zadívala se do světlometů v protisměru. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se najít slova. Chtěla jsem se ti omluvit za to, že jsem tě vytrhla od rodiny. Věděla jsem, že tvojí mámě zbývá nanejvýš několik 5
Stare viny_001-296.indd 5
|
16.12.2025 12:54