JEDNA DÍVK A
DEN PRVNÍ
A
si jsem mrtvá. Zkouším se zorientovat, jenže nevidím. Nic necítím. Ani vlastní tělo. Absence pocitů, způsob, jakým mě ticho objímá a tiskne k sobě… je zneklidňující. Chci, aby to přestalo… Dokud se nedostaví bolest. Jako bych dostala úder do celého těla. Mozek se snaží sestavit seznam bolavých míst, jenže ono mě bolí všechno. Něco pode mnou mě škrábe do cukající ruky. Ležím na břiše a cosi špičatého mi tlačí na žebra. Pohnu bradou a posunu tvář po vlhké hlíně. Je cítit hnilobou a starým listím. Strach mi rozpumpuje tep. Jsem venku? Jak jsem se sem dostala, krucinál? Zkouším se rozhlédnout kolem sebe, ale víčka mi drhnou, jako bych měla řasy ze skla a hřebíků. Oči se pevně zavřou dřív, než cokoli spatřím.
Takhle se nejmenuju_001-328.indd 7
16.09.2025 9:11