Napočátkujichbylopět.
PrvnízevšechbylCaelis,bůhchaosu,kteréhonebylomožnépostřehnoutpouhýmokem.Zaplňovalprázdnotumezi hmotou,anižbyojehopřítomnostiněkdověděl.Všude, kdenějakáhmotavznikla,bylCaelisvypuzen.
Jehopíseň zpívalznělýbaryton,kterýpřekypovaltouhoutvořit,alenikdyjinenaplnil.Bylajenosamělouozvěnou,kteráseodráželavevzduchoprázdnumeziblízkými avzdálenýmislunci–neslyšitelnou,bezohledunato,jak hlasitě sesnažilzpívat.
Byltoprávě on, kdovzoufalépotřebě sdělitněkomu, ževůbecžije,dalostatnímkdispoziciprázdnéplátno,na kterémmohlitvořit.
Bůhzemě Rudarstvořilsvětjedinýmmocnýmvýkřikem;výsledkemjehosnahybylakamennákoule,kteráse neotáčelakolemsvéosy.Jednazjejíchpolokoulíbylautopenáveslunečnímsvituaštědřepoprášenádunamipísku rezavébarvy,zatímcotadruhábylavěčně ponořenádostínů taktmavých,ženasáklyidozemě azbarvilyjido černa.
Sdalšími,méně pronikavýmiamonotónně odříkávanýmislovyRudarvytvářelúdolí,pahorkyaprasklinyvkůře světa.Tehdyvytepalizeď,kteráprotínalaPříšeří–oblast, kdezačínalosvětloakončilstín–nadnížoblohavždyhrála odstínyrůžové, fialovéazlaté.
Dalšíbylana řadě bohyně vody.
Krůpějpožehnalazemimiliardamislz,oplakávajících neopětovanoulásku,kteréseshlukovalyvRudarovýchúdolíchanaplňovalyprůrvyvjehozemiproudemnekonečné náklonnosti.Napolokouli,kteráleželavestínech,sestoupilavpodobě těžkýchvloček,kterésevřelyrozeklanáúbočí horvmrazivémobjetí.
Jejíláskabylajakoproudhučící řeky.Jakoduněnílaviny, zněhožběhámrázpozádech.Jakosotvaslyšitelnévzlykání kapekdeště.
Jejítruchlivápíseň senemohlavícelišitodté,kterou zpívalajejísestraOblaka–bohyně vzduchu–ježnikdyneměladalekoknezměrnémušílenství.Jejíhlasbyljakohedvábnástuha,nadotekměkkáapříjemná,dokudseovšem nesmeklaanezařízlasevámdomasasvouostrouhranou.
ŠepotOblakysipohrávalsvětvemi,obsypanýmilistím, aroztančiljevesvůdnémrytmu.Jejíkvílenísešířilosvětem dravourychlostí,jenproto,žesejílíbilo,jakzní;žádnýjiný důvodnepotřebovala.Krůpějinaponuránetečnostjirozčilovalanatolik,žesvýmmocnýmhlasem častovybičovala vlnynaLoffudoobrovskýchvodníchmas,kterébušilydo mořskýchbřehů jakodobubnu.
IgnossenikdynemohlOblakynasytit.Bůhohně jilokal plnýmidoušky.Nejradějibyjipohltilcelou.
Milovaljinatolik,žebeznínemohlani dýchat.
Ignosovaspalujícípíseň vyprávělaoneukojitelnémhladuanezměrnéhamižnosti,aleOblakuprojevyjehošílené láskyzkrotitnemohly;dokonceanikdyžspalovalcelédžungle,jenabyjíposkytldým,vněmžmohlatančit.Anikdyž tavilRudarovykameny,dokudseznichnestalyžhnoucí, rudé řeky,anamlouvalsiOblakuvýbuchysopek,ježotřásalyoblohou.
TovšesledovalCaelisvesvémtrudnémosamění,azávidělostatnímTvůrcům,žejemožnéjevidět,dotknoutse jich čijeslyšet,alepřestobylrád,žesenajejichdílemohl podílet.
Ať užjakkoli.
Sněmýmúdivemsledoval,jaknaplodném,úrodném světě,kterémuobětovalsvouosamělost, vzkvétá život.Různorodásměslidíosídlilazemi,sníhipísečnéduny–aněkteříznichmělilepšísluchnežtiostatní,takžezaslechli písněčtyř dalšíchživlů.Někteříznichseznaslouchánínaučilijejichjazyk.Anaučilisejímmluvit.
Objevilivněmjejich moc.
Jinýmsepodařilonajítstříbrnouknihu,kterouCaelis napsalvesnaze,abybylavyslyšenaijehoslova.Vpodivných runách,kterénikdonedokázalpřečíst čivyslovit,objevili sílu,jížsestáledalo vládnout. Sjejípomocíbylomožnézcelitzlomenékosti,manipulovatskrví,očarovatvěci...
Čtyřikoutysvětazaplnilacelá řadabytostí,alenažádnouznichnebyliTvůrcitakpyšníjakonaobrovskéokřídlenétvory,kteřívládlinebesům.
Na draky.
VsrdciSpáleniště,kdenemohlonaprvnípohledpřežítvůbecnicakdepoddotekemnemilosrdnýchslunečních paprsků naskakovalynakůžihnisavépuchýře,senáramně dařiloŠavlotrnům–obřímtvorůmskůžípokrytoušupinamiv černé,bronzovéanačervenalébarvě.Jejichzuřivost bylanezkrotná.
ZGondraghusestalojejichhnízdiště.
Našliselidé,kteříseodvážilikněmupřiblížit.Jenaby vniklidohnízdaukradlijimvejce.
Ať užjektomuvedlaodvaha... či bláznovství.
Chrličilávy,kteříbyliméně nevypočitatelnínežjejich vzdálenípříbuzní,našlisvůjdomovvPříšeří.VBahništi–vmokřině,věčně zahalenémlhou,vnížbublalybahenní sopkyahalilykrajinudosirnýchvýparů.
Zobákyměliostréjako břitva, ajejichpařátysisnimi nijaknezadaly.Halilojepeřívbarváchstejně pestrých,jako bylaoblohanadjejichlovišti,ajedenkaždýdrakmělvlastní unikátnívzor.
PokusitseukrástvejceChrličelávytakévyžadovaloodvahu čibláznovství–jenmožnávoněcomenšímíře. VýpravydoNejzazšíchkrajinvšakbylytakřkanemožné–tamtotižhnízdilielegantníaprohnaníLunosvitové.
Nejzazšíkrajinybylyodsluncenejvzdálenější,aprototo bylynejtemnější částiStínů.Byltamtakovýmráz,žezněj většině obyvatelsvětatuhlakrevvžilách.ProLunosvityto všakneplatilo.Leskloukůžimělichladnounadotek,ocasy dlouhéahladké,avinkoustověčernýchočíchjimzářilystříbřitétřpytky.
Vkrajích,pokrytýchsněhemaledem,vněmžvládlotak tíživéticho,žepohlcovalovšechnyzvuky,jenabyjenechalo zaznítvarovnouozvěnou,siLunosvitovépřímo libovali; zde semnožili,sílilianabíralizkušenosti.
Pouzeti,kteřísišílenstvímnijaknezadalisOblakou nebovládlidostatečnoumocí,abyseumělidobřeochránit, semohlipokusitukrástvejceLunosvitů...
Většinazlodějů neuspělaanašlakonecv čelistechstrašlivýchbytostí,obývajícíchnehostinnázákoutítohotosvěta.
Někteříaleuspěli;atisivydobylivěhlas,kdyždrakyvyužiliveválkáchproticizímkrálovstvím.
Zanedlouhovšakkrálovskéhradyzačalypřerůstatvrcholkyhor,královéakrálovnysizačalizdobitkoruny čím
dálvětšímiazářivějšímiklenoty,aelfovésenaučiliprolévat dračíkrev.
ŽivotymnohazLunosvitů,Chrličů lávyaŠavlotrnů byly uťatépředčasně.
Tvůrcivšakneočekávali,žejejichmilovanítvorovévystoupajíposmrtinanebesa.Ževyklouznouzesevřenípřitažlivosti,schoulísedoklubíčkaazkamení,aposypouoblohunáhrobnímikameny.
Žeseznichstanou měsíce.
Rozhodně nečekalianito,žesezesvéhohřadunadoblakyzanedlouhozřítí.Žedosvětanarazísničivousilou, kteráohrožovalaživotyvšechjehoobyvatel.
Nazemdopadlosedmměsíců,nežOblace,Krůpěji,IgnoviaRudarovidošlo,žezatímstojíCaelis.Žeprázdnota, jížvládl,toužilapozaplněníabyladostatečně silná,aby drakyvytrhlazjejichhrobů avyrvalajezoblohy.
Kdyžznebesspadldalšíměsíc,rozhodlisejednatazosnovatplánnazáchranusvěta,kterýtolikmilovali.
FalešnýmislibyaneupřímnýmipřísahamisejimpodařilovlákatCaelisedopastiapolapitho.
A ovládnout ho.
Jejichpísně hobičovaly,pálilyalámaly,drtilyCaelisovu samotnoupodstatunakouskytakmalé,žejebylomožno uvěznitvevězenízkrystalubarvyebenu,nevětšíhonež ovocnápecka,kterýpojmenovaliKámenchaosu.Zatímco jimvzdoroval,jehostříbrnýplášť seroztrhalarozprostřel sedovšechkoutů,aleTvůrciseneobtěžovalisbíránímcárů amístotohojepřipoutalikoběmapólůmsvěta.Zářiváauroraovinulasvětadalatakjehoobyvatelůmprostředek,pomocínějžrozeznalibděníoddřímotu.
Caelisůvkámenbylzasazendostříbrnéhodiadému,do nějžbylyvrytymocné,zlovolnéruny.Dokudmělyodkud čerpatsílu,dokázalyhovkameniudržetuvězněnéhonavěky.
Potřeboval strážce.
Tvůrcisamotníjímobdarovalimocnéhoelfíhoválečníka,prosluléhosilouamoudrostí;jehomocbylataková, žedokázaludržetCaelisevevězení.Tentodarpředaldál svýmpotomkům,atihopředalidalšímgeneracím.
Uplynulomnohocyklů aurory,aoblohuplnilydalšíměsíce...
Azůstalykníupoutané.
Nakoneczavládlmír,přestožebylkvůli řadě nešťastnýchúmrtíatragédiízapomenutstrašlivýpůvodKamene chaosu.Zlegendy,popisujícíjehovznik,sestalabáchorka, kterásevyprávělauohniště nebosezpívaladětemjakoukolébavka,abyutišilajejichpláč.
Aždodoby,kdyjednohocykluaurorypoprvézavícenež pět milionů fází... znebesspadldalšíměsíc.
Raeve
KAPITOLA 1
5000165fázíroků Kamene
Nahrbímramenaazaujmupostojosoby,kterápůsobí uťápnutě.
Vyděšeně.
Obejdurohavstoupímnaspodníodpočívadloschodiště.Pronásledujemě pergamenovýskřivan,kterýsetřepetátakblízko,ažmě překvapuje,žedomě přímonešťouchá,abychhozevzduchuvylovila.
Pootočímželeznýmprstenemnaprsteníčkuazabloudímočimakestrážnémuzakutémuvbrnění,kterýblokuje ponurouchodbupředemnou.Rucemázaloženénaprsou, oholenáhlavamusaháskoroažkeklenutémustropu,ado dřevěnýchdveřízanímvytrvalenarážíhejnopergamenovýchskřivanů.Jedvakráttěžšínežjáamračíse,jakobymu tomělozůstat.
Nesouhlasnýmpohledemspočinenazářezuvmémlevémuchu,jehnedpodostroušpičkou.Jakobysinějakýtvor smaloutlamičkouzvnějšístranychrupavkykousekuhryzl.
Namém štěpu.
„Bezžetonuvásdálnepustím,“zavrčí;okamžitě sinamě udělalnázor.Jsem nicka. Jsemněkdo,kdoneslyšížádnouze čtyř písníživlů.
Sáhnudokapsy,vytáhnuzníkamennýžeton,donějžje zoboustranvytesánznaktohotoprestižníhoklubu–kruhovátlama,dojejíhožstředumířízevšechstrantrojúhelníkovézuby.Předstírám,žesemimoděkotřesu,apodámmu ho.Cítím,jaksimě mužprohlížíodhlavykpatě,potom žetonotočínadruhoustranu.Modrébrněnímupřitom pohybuzacinká.
Zajímalobymě,proč nechápergamenovéskřivany,aby sehromadiliudveří,místoabyjepustildovnitř,aletakhle proříznutoupusumá Raeve, avtutochvílisRaevenemám nicspolečného.
„JmenujiseKemoriDafidonová,“oznámímtišeaposlušně.„Jsempotulnábardka.“
„Odkudpocházíte?“
„ZOrigu.“
Origjeměstovezdi,dokteréhojsemnikdynevkročila, alekdybyseptalnapodrobnosti,jsempřipravenáoněm žvanitcelouvěčnost.
Mouzbrojíjepříprava.Pokudsedonínezahalím,zemřu.
Prozkoumámůjžetonavrátímiho.„Závojenejsoupovolené,“zabručíneurvale.
Pohlédnunanějzpoza řas,ozdobenýchbarevnýmipeříčky.„Patříkmémuvystoupení.Jetonadnešnímprogramu.“Vytáhnuzkapsysvitekpergamenuanapřáhnuruku kněmu.„Stranpravidlaohledně závojů mě varovalipředem,protojsemsizakrylajenspodnípolovinutváře.“
Zachmuřeně svitekrozvine,prasečímiočkypřejíždípo mojísmlouvě takmučivě pomalu,žemě znetrpělivostirozbolízakrkem.
Konečně semuvočíchobjevípoznání.„Aha,vyjsteta náhradnice!“
Stydlivě aostýchavě přikývnu,přestožebychmunejradšiotlouklahlavuozeď.
Atotak,žeconejsilněji.
Stočísvitek,vrátímihoaustoupí,abypromě otevřel dveře.„Třetípatro.Cestoudejtepozornavyděděnce.Ke koncicykluaurorybýváobzvlášť hladovej.“
Tentokrátseotřesudoopravdy.
VstoupímdotepléhoovzdušíHladovéjámy,prosycenéhokouřem.Okamžitě minasmyslyzaútočítěžkápižmovávůně snádechemsíry,apaksezamnouahejnemrychleserozprchnuvšíchpergamenovýchskřivanů zabouchnou dveře.Projdutmavouchodboudovelképrostornéjeskyně vetvaruobříkamennéplíce.
Strméschodymě zavedounajednuzmnohacestiček, kteréseproplétajímezisvětélkujícímihorkýmiprameny, jimžztyrkysovýchhlubinstoupápára.Odpočívávnichcelá řadaelf ů,opřenáostěny.Hlavymajízakloněnépřesokraj lázní,libujísivteplýchvodách.Jetojakomalýsoukromý rájproty,kdomajídostvlivu čiznámostí,abybylizadobře sKorunou.
Hořcesezasměji.
Namístech,jakojetoto,jesnadnépředstírat,ženaše jásavě barevnékrálovstvínespočívánazákladechzkostí.
Dopatravedetočitéschodiště,vztyčenéuprostředjeskyně,kterépodpírajímechemporostlésloupy.
Vyrazímkněmu,proplétámsebludištěmcestiček,když vtomsevoblakupáryzhmotníbledá,vychrtlábytostsočima černýmajakoobsidián.
„Dohajzlu,“zamumlámazarazímse.
Vyděděnecnepřirozeně nakloníhlavu,pohlédnepřímo namě,začenicháavyrazízesebelačnýnádech.„Ale,ale, ale...tvojedušejechutnáa šťavnatá.“
Alene.
„Děkuji,tojeodváshezké.Teď užbohuželmusím–“
„Slyšímkřiktěch,kteříbystebourádimluvili.Conato říkáš?Jensimaličkoupijuztvéduše?“zeptásemě tentvor, apřísahalabych,žetozní,jakobysemusbíhalysliny.„Pak uslyšíš všechno, cotitouží říct.“
Taktokurvaanináhodou,pěkně děkuji. „Nemámzájem.“ Anitrochu.
Vyděděnecjakobymě neslyšel.Cuknesebouasbíráoblakapáry,abykemně mohlnatáhnoutprůsvitnéprsty.
Otočímsenapodpatkuajinoustezkouodspěchám–chloupkynazátylkusemiježí.
Ohlédnuseaspatřím,jaksebytostnaklánínadmužem, kterýležílíně opřenýostěnuhorkéhopramene,azpootevřenýchústmucosivysává.
Přeběhnemimrázpozádech.
VduchupoděkujiTvůrcům,ževyděděncijsouvzácní astrašíjenvmlžnýchoblastech,kdevyměňujízprávyod mrtvýchzaúlomkyduší.
Horšíobchodsianinedovedupředstavit.Jemijasné,že pokudsemnounějakýnebožtík zoufale potřebujemluvit, nebudemichtítsdělitnicpěkného.
Ne,žebychsejimdivila.
Naštěstísetipožíračidušídajísnadnorozptýlit.
Vyběhnunahoruposchodech,vysokonaddosahnenechavýchvýparů.Vkročímdopatraaokamžitě miušinaplní smíchacinkánísklenichráčů skripi.
Okolostolů sehromadíelfové,bafajízkouřovýchtyčinek,upíjejíopojnéperlivénápojeakhrudisitisknouvějíře herníchstřepů.Rachotítukostkyahromadydračíhokrvínu každouchvíliměnímajitele.
Kradmoserozhlédnu,v čemjsouoblečení;někteřímají šaty,kteréhrajívšemibarvami,posetédrahokamy.Jinínosí kabátkynamíruavlasynaspáncíchmajíumně vyholené tak,abybylovidětkorálkyživlů vušníchboltcích.Stavějí taknaodivsvouschopnostnaslouchatpísnímživlů: červenýkorálekoznačujeIgna.
ModrýKrůpěj.
HnědýRudara.
PrůhlednýOblaku.
VysocepostavenéhoelementálazPříšeřívšakbezpečně poznáteibezkorálků:obvykleseodívajídošatu,kterýmá víceneždesetrůznýchbarev,jakobychtělinapodobitvzezřenípestrobarevnýchdraků,kteřívládnouoblozenadtoutokrajinou.
Mocných Chrličů lávy.
Jevtomšpetkaironie,protoževechvíli,kdybyvdolechdošlazásobadračíhokrvínu,nechalibyjebezmrknutí pobítdoposledního.
Pokračujidálpoúzkémschodišti,vytesanémdoprotilehléstěnysálu,akdyžjsemvpolovině,rozběhneseshora protimně kdosivysoképostavy,sširokýmiramenyahlavou zahalenoukápí.
Zastavímse,ztvářemuvidímjenhranatoubradustmavým,pěstěnýmplnovousem;zbytekobličejemuhalídostínů kápě.
Nezpomalí.
Dálsbíháposchodech,přestožesimě muselvšimnout–mámnasobě křiklavé,jasněčervenéšaty.
Skorozaskřípuzuby,alevčassivzpomenunakovovou plombuvestoličceazažehnámtakneplánovanéspuštění svétajnézbraně.
Naschodiště bysesotvavešelion sám, cožznamená,že pokudsekolemsebemámeprotáhnout,budetotěsné.
Noskvěle.
Jakovšichnielementálovémyslíjennasebe.
Povzdechnusi,shrbímseještě oněcovícaustoupím stranou,poceloudobusimusímpřipomínat,žejsemKemoriDafidonová,potulnábardkazOrigu.Jsemušlápnutá.Jsemvystrašená.Arozhodně tunejsemproto,abychtomuhlemuži náhodou nastavilanohuasledovala,jaksekutálízeschodů.
Ne,ztohobybylyjenpotíže.
Opřuseozeď,sklopímzraka čekám,ažsekolemmě protáhne.Těžkékrokyzní čímdálblíž.Jsoutakblízko,že
cítímkouřovépižmo,promísenéstónyvůněčerstvě tesanéhokameneazjemněnénádechemmáslovéhoaromatu.
Zadržímdech,paksebezděkynadechnu,jakobychse stímtěžkým,lahodnýmpachem,kterýmůžebýttímnejlepším,cojsemkdyucítila,loučilajennerada...
Ustoupíaprotahujesekolemmě.
Zastavíse.
Jehostínmě celouobklopuje,jakosvíčkuvtemnotách. Srdcesemirozbuší.Cítímvhrdleteptohomuže,sílískaždoudlouhouuplynulousekundou.
Proč nejdedál?
Ustoupímavyjdunahoruponěkolikaschodech,avymanímsemuzdosahu.„Omluvtemě.“
Mámnaprácidůležitějšívěci.Kupříkladusekánírukou.
Zhrdlasemuvyderehlubokézabručení,jakobyprobublávaloodněkudzhlubin.
Vevzduchucítímpohyb.
Ijásepohnu.
Otočímseableskovourychlostíhopopadnuzazápěstí.Napětívevzduchubysedalokrájet,očisklopímkjeho velké,zjizvenéruce–nataženéazadrženévpůlipohybu, kdysechystaluchopitmůjzávojastrhnoutmiho.
Parchantjeden.
Ikdyžmunevidímdoočí,cítímpronikavýpohled,který simě měřístakovouintenzitou,žeaninemůžupopadnout dech;nakonecsestočíkpůlkruhovédírcevmémuchu.
Apakmisjedezpětkočím.
Najazykumámjedovatouslinu,kteroubychmu tak mocrádavmetladoočí.
Paksiuvědomím,želidé,kteříodporujíelementálům, skončíjakožrádloprodraky.
Protourážkypolknu.Nikdysinatonezvyknu,ať užto dělámjakkoli často.
Uvolnímsevření,sklonímhlavuaustoupímopárkroků dál,zastavímseažvechvíli,kdyjsemdostvysoko,abychna
mužehledělazvýšky.Dostdaleko,abychodolalapokušeníhopraštitdoohryzkuzato,žesemipokusilstrhnout závoj.
„Omlouvámse,“procedímmezizubyasnažímse,aby tozněloponíženě.Vůbecmitonejde.„Tenzávojpatříkrekvizitámpromévystoupení.“
Tichosenatahujejakohustýsirup.
Pohyb,Raeve.
Vyklouznumuzdosahu,otočímseaspěchámnahoru poschodech.
Neohlížímse,druhéskupině strážnýchskamennými tvářemiukážusvůjsvitekažeton,načežmě jedenznichdoprovodíkpódiu.Uvedemě dostinnéhodoupěte,naplněnéhovůnímedovinyakouřezrašeliny,anáhlázměnaprostředímě zaskočí.
Zestroputrčíkrápníky,kterémístnostrozdělujídosegmentů sklenutýmstropem.Planoucípochodně vdržácích jebarvídooranžova.Stěnylemujíbuňkystěžkýmizávěsy vedveřích,kteréposkytujíhostůmsoukromí.
Mezistolypobíhají číšnicea číšníci,dojednohonicky, anosítácyskorbelymedovinyadalšíchkalnýchnápojů, kterérozdávajíveselícímseelementálům,shromážděným ukamennýchstolů.
Zpozazadstrážnéhosibystřeprohlížímrůznorodéhosty,ajsem čímdálvícenesvá,kdyžnevidímtvář,pokteré pátrám.
Prosím,ať jevněkteréztěchbuněk.
Strážnýmě dovedekhlavnímupódiu,kteréobklopují stalagmity,připomínajícíprutyklece,atovemně skorovyvolásmích–příhodnějšípodobenstvísisnadaninedokážu představit.
Nastoličcezanimisedíštíhláel asjemnýmirysyasvírábíléhousle,pokrytésvětélkujícímirunami,ježnejspíš napomáhají,abysejejichzvukdobřerozléhal.Mánasobě jednoduchéšaty,nenepodobnétěmmým,jenvmodrébar-
vě –avpasejemápopuštěné,abyskrylaoblinutěhotného břicha.
Zatímcohrajesmutnoumelodii,máočipevně zavřené, azklenbystropunanidopadajískvrnkybíléhosvětla,skorojakosněžnévločky.Stejně jakovločkysejírozplývajíina vyčesaných,světlýchvlasech.
Poděkujistrážnému,vystoupámnapódiumausadímse nastoličkuvedlehudebniceprávě vechvíli,kdyzvukhouslí přejdedorytmickéhocrescenda.Začnuseshánětpozesilovacíhůlce.
„Právě nanípracujejejichruni,“zašeptá,skloníhousle azměřísimě pronikavýmazelenýmaočimas řasamizdobenýmimodrýmipeříčky.„Vpředešlémcykluchvílišlaachvíline.“
Aha.
„Zachvílibymělmíthotovo.Mimochodem,jmenujise Levvi.“
„KemoriDafidonová,potulnábardkazOrigu.“
Přátelskysenamě usměje,aleúsměvjínatvářiztuhne, kdyžsivšimne čehosizamnou.
Poskočímisrdce,kdyžsedavemkolemnáspropleterusovlasýmuž,oděnýdonádhernéhokabátuvbarvěčerstvé krve;tabarvaladís červenýmkorálkemživlu,kterýhrdě stavínaodiv.
Zaplavímě úlevaaruceseminedočkavě sevřou.
TarikRelaken.
Všimnesinás,chlípnýmpohledemmipřejedeprsa,sešněrovanávkorzetu,apakjdedálkbuňce,vnížužjsou usazenítřidalšímuži.Necházávěsyroztaženéaokamžitě sezapojídoživéhorozhovoru,ale časod časustřelípohledemkemně.Kradmým,hodnotícímpohledem,jakobych bylakusmasa,kterýsechystázhltnout.
Vímotobě,tyšmejde.
Zahlédnu,jaksepotemněloumístnostíprocházímuž vkápi,kteréhojsempotkalanaschodech–
Bodnemě usrdce.
Ostatníchhostů sinevšímá,azatímcomojemyslpracujenaplnéobrátky,dorazíkprázdnébuňceuprotilehlé stěnymístnosti...
Předtímsemohlpřetrhnout,jenabykolemmě proběhl dolů.
Teď sevrátilzpět. Proč ale?
Mátusněkýmschůzku?Nebojejenzvědavý? Čisiznašehosetkánínaschodechodneslnesprávnýdojem?
UTvůrců,snadsenevrátilkvůli mně. Třebatorádzkoušínanicky,adoufá,žepřednímbezvětšíhoodporupadnu nakolena.
Otočísekemně,pohledemmijakoteplým,jemným štětcempřejedepřeshornípolovinuobličeje,anajednou bysevzduchmezinámidalkrájet.
Potlačímzasténání.
Tolikjsemsesnažilatuhleoperaciprotlačitunadřízených.Znamenápromě všechno nasvětě.Jestlitenblbec narušínašepečlivě zosnovanéplány,těžko říct,jakdlouho budetrvat,neždostanudalšíšanci.Pokudmivůbec schválí dalšípokus.
„Tyjsitadynová,zlato?Nevybavujisi,žebychomsesetkaly.“
Přinutímseuvolnitnapjatoutvář aotočímsekLevvi. Zvyčesanéhřívyvlasů jítrčíuši,najednomznichjejasně vidětštěp,označujícíjijakonicku. „Dnesjsemtujennazáskok.“
„Aha,jasně.“Rozhlédnesepomístnostiazašeptátak, abysejírtyskoronepohnuly:„Všimlasistohomužesrusýmivlasy,kterýprošelkolem?TojelordTarikRelaken.Drž seodnějdál.Stáváse,žekdyžhonějakáhudebniceupoutá, bezestopyzmizí.“
Vytřeštímoči,předstírám,žejsemšokovaná.
„Opravdu?“
Přikývne.
„Navíc,kdyžvezmuvpotazbarvutvýchšatů,tvouostýchavost,tvojedlouhé černévlasy...“Přejedemě pohledem odhlavykpatě,apakještě miznovupohlédnedoočí.„Jsi přesně jehotyp.“
Neřeknují,žepřesně otojsemusilovala. Doufalajsem,žetovyjde.
Přinejmenšímdochvíle,nežjsemzískalatajnéhoctitelevkápi,kterýmě sledujezprotilehléstranymístnosti, zatímcosedísezaloženýmarukamasámustoluvbuňce.
„Ztohohleklubuutíkajínovízaměstnanciz řadnicek jakoopřekot,anavině zdalekaneníjento,žeplattustojí zahovno,“usmějesekysele.
Nemusímsejíptát,proč tustálepracuje;stačímipohlédnoutnajejívzdouvajícísebřicho.VPrůrvě nenípro nickymocpracovníchpříležitostí,pokudsejimtedynechcedřítvdolech.Kdebyseovšemtěhotnáženauplatnila jenstěží.Lidéseprotloukají,jakjenumějí,asnažísepřitom volittonejmenšízlo.
„Díkyzaupozornění,“zašeptámavybavímsianonymní tip,kterýSeremeobdrželadnesběhembdění,kdyužsenáš plánrozběhlnaplno.Napadnemě,žemožnápocházelod Levvi–nejspíšsebálazapojitpřímoaumazatsirucespolupracís FíurduAth, protožejakkolijínašecílemohoubýt blízké,jepravda,ženašemetodyjdouažna krev.
Naprostobychjírozuměla.
Nenísnazšíhozpůsobu,jakprotisobě poštvatnašeho despotickéhokrále,nežpaktovatsesjehonepřáteli.
Přistoupíkemně runi,zútlýchramenmuvisíbílýplášť, tmavévlasymánazátylkusčesanédoohonu.Pohlédnena mě přesšpičkunosu,amně očizabloudíkjedinémuknoflíku,kterýmuspínáplášť.Dokulatéhodřevěnéhoknoflíku jevyrytýsymboldláta,cožznačí,žeoplýváschopnostívyřezávatprostéruny.
Ztoho,jakspatranamě hledí,bych čekala,žebudemít alespoň dvanebotřiknoflíky.Navícmožnánějakévýjimeč-
né,jakotřebazakrveznalectvínebopodobně vzácnénadání.Přinejmenšímbych čekala,žejehoknoflíkbudezmateriáluvyššíúrovně –třebazestříbranebozezlata.
No,cosedádělat.
Převezmuodnějzesilovacíhůlku,stydlivě pokývnuna znamenídíků apevně sevřudutoukovovoutrubičku,posetouvzorciztečekakudrlinek,kterépulzujíenergií.
Riskujiještě jedenpohlednaTarikaRelakenaaskoro zaskřípuzuby,kdyžmojeočipřitáhneizahalenýpozorovatel,sjehožpřítomnostíjsemnepočítala.Vzbuzujevemně neklid.
„Jsivpořádku?“
Ne.
Připlachtíkemně pergamenovýskřivan,skloníhlavičku,složíkřídlaaspadnemidoklína.„Jenjsemještě nikdy nevystupovalapředtolikalidmi,“zamumlámazastrčímsi zprávudokapsy;přečtusijipozději.
„Rozumím,“Levvimivěnujechápavýúsměv.„Nebojse, většinu časunámvůbecnebudouvěnovatpozornost.Nejvíc zevšehosezajímajísamiosebe.“Chopísehouslíavložísi jepodbradu.„Znáš‚Baladupadléhoměsíce‘?“
Ztvářesemivytratíbarva,hlavoumiproblesknevzpomínka. Časjizbavilvšechpocitů.Veškerékrásy. Veškerébolesti.
Stalseznípřízrakněčeho,cosotvadovedupojmenovat–odumřelýpozůstatekminulosti,zakotvenývhloubi méledově chladnéduše.Duše,širéjakoErgorsképláně,po kterýchjsemkdysisamaanakostvychrtlábloudila,oděná vhadrech,nanichžmrzlacizíkrev.
„Ano,“odpovímchraplavě.„Tupíseň známvelmidobře.“ LevvipřejedesmyčcempostrunáchzežínízocasuLunosvita,kterévpřítmívydávajítlumenouzář,avykouzlí prvnítón–jetaksilnýadlouhý,ažmámpocit,žehomohu nahmatat.Itydalšíhrajestakovouvervou,jakobytupíseň samanapsala.
Jakobylíbiváslovatébáchorkyvzešlazpopela její vlastnítrudnéminulosti.
Kertůmzazávojemsipřiložímhůlkuazhlubokasenadechnu,trochusepohnu,abymě dýkaukrytávkorzetunedloubaladožeber.Zavřuočiaponořímsedopísně tak,jako jsemsedřívnořiladonástrahživota–tentokrátvšakpoužívámslova,kterýmijsemsenaučilamu čelit.Hrůzy,jimiž jsemsiprošla,mipropůjčilyochranu.
Spalujícíhrůzy.
Hrůzy,zekterýchjsemmálem zešílela.
Obecenstvosemirozplývápředočima,kdyžzpívám oinkoustověčernésamiciŠavlotrna,kterástoupásametově hebkou černouoblohou,nanížseschoulíazemřevtemnotách,kdejiužnikdynikdonespatří.AoLunosvitovisleskloukůží,kterýsepoduhlověčernoudračicístočí,aozáří jejíobrys.
Propůjčíjísvouvlastní záři.
Zpívámotom,jakLunosvitůvleskpostupně hasne.Jak jejsamiceŠavlotrnakousekpokouskuvstřebává,ašupiny sejíbarvídoběla.Kdyžzpívámotom,jakLunosvitůvstisk slábne,ažsejípustí,píseň přejdedohlubší,dramatičtější tóniny.
Zpívámojejímpádu.
Otom,jaksesamiceŠavlotrnaodtrhlazesvéhohřadu mezihvězdami,rozzářenápropůjčenýmživotemasvětlem, avydalasekzemi,abypátralaposvémzmizelémdruhovi. Jakprohrabávala černéúlomkyskal,roztroušenénabílém sněhu,asnažilasejeposkládat.
Neuspěla.
Nejistě otevřuočiajakovesnáchsiuvědomím,ženás sledujívšechnyzrakyvsále.Tvářeobecenstvajsoubuď staženézávistí,nebosmáčenéslzami,kteréjimstékajíponapudrovanýchlících.
Moupozornostalenejvíczevšechpoutázahalenýmuž. Hornípolovinutvářemustálehalístín,kterývrhájehoká-
pě.Přestonasobě cítímjehopohled,kterýmě přescelou místnostsvírávželeznémstisku,zněhožsenemohuvymanit.
Zatímcostálezpívám,uvědomímsi,žetentomuž,ze všechvmístnostinejpůsobivější,ať užberemevpotazjeho rozložitost čisílujehoosobnosti,jenebezpečný.Pohybuje sesnedbalousebejistotouněkoho,kdojenadostatnípovznesen.
Náhlesiuvědomím,žeTarik,usazenývesvébuňce,mě sledujejakovyhládlýdravecazískámjistotu,žemě bude sledovat,ažodsudodejdu,aproberusezomámení,jakoby miněkdovrazilfacku.Přesně otohlejsemusilovala.
Nicméně...
Znovuseobrátímkzahalenémupozorovateliazahledímsedostínů,skrývajícíchjehototožnost.
Přišlajsemsem,abychsvedlajednomonstrum–aupoutalajsempozornosthneddvou.
