KAPITOLA PRVNÍ
AERI VÝCHODNÍ MOŘE
Tahle loď mě už štve. Štve mě, jak se houpe, štve mě má stísněná kajuta, štve mě, že mě všichni chtějí zabít. Celé je to strašně vyčerpávající. Je ale pravda, že týden strávený na Východním moři pro mě nebyl tak náročný jako pro Juena. Jeho kajuta je napravo od mé, a v jednom kuse slyším, jak zvrací. Nejspíš má jen mořskou nemoc, ale jistá si nejsem. Šla bych se zeptat, jestli něco nepotřebuje, ale trochu se bojím, že by mě mohl zastřelit. A když říkám „trochu“, myslím tím „dost“. To se nejspíš stává, když na vás praskne, že jste králova dcera – a že jste je všechny od začátku plánovala zradit. Když před svou kajutou zaslechnu kroky, ztuhnu a sevřu knihu, kterou právě čtu. Někdo jde. Zkontroluji nábytek, kterým jsem zatarasila dveře. Mástnost má sice zámek, ale podle mého názoru nemá jedna malá zástrčka proti lodi plné hrdlořezů žádnou šanci. Proto jsem okamžitě po nalodění před dveře natahala všechen přebytečný nábytek. Kajutu jsem opouštěla, jen když jsem se vyplížila ven pro jídlo nebo potřebovala vylít nočník.