PROLOG „V dávných dobách, mnoho vlčích životů před tím mým, když u velkého fjordu vzniklo spojenectví, zavládl mír. Vlci různých smeček žili ve shodě. Občas společně lovili, navazovali přátelství napříč rody a jeden druhého si vážili. Když se objevilo nebezpečí, postavili se mu bok po boku, jako sourozenci z jednoho vrhu, a stáli při sobě. Jen zbarvení srsti prozrazovalo, odkud kdo pochází. Velký fjord byl místem klidu, a tak se u jeho břehů usazovalo stále více smeček. Spojenectví sílilo a rozrůstalo se. Jenže i ty nejkrásnější časy jednou pominou. Jak přibývalo nově příchozích, pro jednotlivé rodiny zbývalo čím dál méně místa.“ „Začali se kvůli tomu hádat?“ přerušilo vlčího stařešinu malé bílé vlče. Okamžitě se na něj vrhl jeden ze sourozenců a povalil ho na zem. „Psst! Nepřerušuj ho! Chci vědět, jak to bude dál.“ Mládě vzhlédlo k vypravěči s vykulenýma očima. Veteránova srst, kdysi černá, už prokvétala šedinami, ale v tmavých očích mu stále planula energie, o kterou ho dlouhý život nepřipravil. Trpělivě čekal, dokud se tři neposedové před ním znovu neuklidní a neztiší. Pak pokračoval: „Mezi jednotlivými rodinami vypukly spory, které stále sílily, až se nakonec bojovalo o každičký kus země. Vlci, kteří se kdysi přátelili, se teď střetli na bojišti. Bylo prolito hodně krve. Mnozí tehdy v nesmyslných bitkách zbytečně přišli o život.“ Letitý pamětník se na okamžik odmlčel. V posledních paprscích dne, které 5
Mesicni vlci 3.indd 5
12.03.2026 15:35